Pokud bude české předsednictví EU něco pozitivního znamenat pro vnitřní politiku, pak je to v prvé řadě zvýšení pozornosti veřejnosti i médií evropské problematice. A hned na jeho počátku se objevily pádné argumenty ve prospěch evropské integrace, bohužel se smutným nádechem krizových událostí. Nejprve to byla "plynová" krize a poté se již plně projevily dopady celosvětové hospodářské recese.

Současný mediální obraz Václava Klause se v něčem blíží virtuální podobě Pavla Kučery, místopředsedy Nejvyššího soudu ČR, kterého při příležitosti nechvalně proslulého řízení na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti Marii Benešové novináři vymalovali jako ďábla našeptávače, jenž v akci na záchranu Jiřího Čunka může úplně za všechno.

KD│Politickou vedlejší škodou, kterou Západ utrpěl během finanční krize, je rostoucí kritika demokratických společenských modelů v rozvojových zemích. Stále více politiků v Africe, Asii a Latinské Americe je okouzleno autoritářskými státy jako Čína, Singapur nebo Venezuela. Ty se vyznačují nepřetržitým, bezpečným a vyváženým rozvojovým kursem - v protikladu k pomalému, konfliktnímu a příliš složitě vypadajícímu procesu, napsal pro Die Zeit Jörg Faust.

KD│Podle nového průzkumu General Social Survey je důvěra Američanů v instituce - od zdravotnického systému přes náboženské organizace až po banky - na historickém minimu. Ve skutečnosti je jedinou institucí s důvěrou velké části Američanů armáda.

Tato data sotva povzbudí (spíše nepříjemně připomenou selhávající demokracii na pokraji puče), nicméně nedůvěra je zcela racionální. V minulé dekádě byli Američané svědky širokého selhávání prakticky všech důležitých institucí, v nichž žijí: Od církevních sexuálních skandálů přes vliv farmaceutického průmyslu a ziskuchtivé krutosti na medicínsko-industriální komplex až k ekonomické krizi, která odhalila, že vládcové vesmíru řídí finance zbaběle, zkorumpovaně a netransparentně, napsal v magazínu The Nation washingtonský redaktor Christopher Hayes.

tisková zpráva Ne základnám

Iniciativa Ne základnám s potěšením konstatuje, že se jí v posledních měsících podařilo nashromáždit další tisíce nových podpisů pod petici za referendum o plánované americké radarové základně. Celkový počet podpisů tak dosáhl rekordních 150 000.

V polistopadové historii České republiky nezískala dosud žádná občanská kampaň takto rozsáhlou veřejnou podporu. Rádi bychom proto touto cestou poděkovali všem, kteří po celé zemi obětavě sbírali podpisy, posílali nám zaplněné petiční archy či "jen" připojili své jméno k požadavku všelidového hlasování. Právě dnes, s vyhlídkou předčasných voleb, se otázka referenda znovu vrací do hry.

Nejnovější balík petičních listin předají osobně mluvčí Iniciativy předsedkyni Petičního výboru JUDr. Zuzce Bebarové-Rujbrové tuto středu 1.4., v 9:30 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (Sněmovní 4).

Jaderná elektrárna Dukovany skutečně MÁ kontejnment - ochrannou obálku, i když to tak na první pohled nevypadá. Ochranná obálka nemusí být jen válcového nebo kulového tvaru, jak jste možná zvyklí (i když je to tak výhodnější), píše tiskový mluvčí JE Dukovany Petr Spilka.

Polský antikomunistický odborový předák Lech Walesa pohrozil, že opustí Polsko poté, co ho už druhá kniha obvinila, že byl v mládí udavačem pro polskou tajnou policii.

Bývalý polský prezident a v osmdesátých letech šéf protikomunistického odborového svazu Solidarita zdůraznil, že už má dost nutnosti se neustále hájit proti nařčením, že spolupracoval v sedmdesátých letech s tajnou policií.

Tak takhle se v roce 1997 kočkovali v parlamentu Václav Klaus a Miroslav Sládek. Zatímco toho druhého máme už léta díkybohu z krku, ten první má politickou situaci v zemi opět v rukou. Myslím, že připomenout v této souvislosti jednu dvanáct let starou parlamentní přestřelku není úplně od věci, píše Jan Rovenský. (...)

Poslanec Miroslav Sládek: Paní předsedající, dámy a pánové, pane předsedo vlády, Já bych rád zopakoval váš výrok, který jste přednesl dokonce na mezinárodním fóru, a nerad bych slyšel, že to je úplně, ale úplně falešné. Prohlásil jste kdysi - více takových Kožených.

Senátor Tomáš Töpfer se distancuje od kontroverzního videoklipu ODS, ve kterém vystupuje. Jan Zahradil si jej pochvaluje, o původu klipu však mlží. Má v klipu prsty on sám?

Kanál nyní obsahuje 8 videoklipů, většina z nich kombinuje dvě témata: Kritiku ČSSD a sarkastická vyjádření Jana Zahradila.

Tomuto tématu se vymyká nejnovější videoklip, který přirovnává vyjádření nedůvěry vládě k vlastizradě:

Podivné je, že k autorství klipu se nikdo nehlásí.

Tisková zpráva Rady Evropy

(Všechny údaje o Kosovu v tomto článku, týkající se území, institucí a obyvatelstva, je třeba chápat v plném souhlase s Rezolucí 1244 Bezpečnostní rady OSN a bez předsudků ke statutu Kosova.)

Thomas Hammarberg, komisař pro lidská práva Rady Evropy, představil v pátek své první dojmy o celkové situaci v oblasti lidských v Kosovu, kde právě skončil svoji čtyřdenní návštěvu.

Nejhloupější časy zdánlivého "vyjednávání" po volbách v roce 2006 jsou zpátky. Topolánek opět každý požadavek "socanů" označí za nesmysl a vydírání. Topolánek opět, jako vždycky, žádnému vydírání nepodlehne, dokud ho opět všichni nevystrčí z kola ven.

České sdružení dopravních pilotů CZALPA ČSA pečlivě sleduje světový vývoj v letecké dopravě a také postup managementu ČSA v řešení vlivu hospodářské krize. Opakovaně také poukazuje na skutečnost, že současná situace společnosti ČSA není způsobena pouze ekonomickou krizí, ale i chybnými kroky managementu v minulosti.

Už jsme si "jaksi" zvykli na to, že od loňského podzimu jedni o krizi světové ekonomiky mluví, a na jiné přímo existenčně doléhá. Některé lidi mezi námi v mnohých zemích láká "šrotovné" k nákupu nového auta, jiní živoří třeba v uprchlických táborech s velmi omezenými zdroji mezinárodní pomoci. A z perspektivy života ve Střední Evropě jako kdyby se "až tak moc toho zneklidňujícího nestalo". Přitom i tam dolehla třeba ta otřesná anomálie vztahu k životu, jakoby jen "americká": že dokonce nedospělý člověk si najednou umane, že udělá krvavou lázeň ve škole. Pokud ještě drží ruka školáka propisku v již mrtvé ruce, svědčí to přinejmenším nejen o osobním selhání vraha, ale také o korozi hodnot naší civilizace.

Klady a zápory spojené s případným odstraněním vepřína na místě lágru Lety shrnula nejvýstižněji Katarína Klamkova (viz březnová anketa Romano hangos . Za určitých okolností by kauza Lety mohla přinést ještě jeden klad. Totiž sehrát roli klíčové (byť symbolické) otázky, sporu, kolem nějž se zmobilizuje romská scéna. Teoreticky vzato, že by sehrála podobnou roli jako např. některé památníky v Rusku či v Pobaltí za časů SSSR, díky nimž se zformovala tehdejší demokratická a národovecká opozice, elektrárna Zwentendorf, na níž "se udělali" rakouští zelení atd.

KD│V blízké budoucnosti nás údajně čekají elektronické noviny, které bude možno přeložit a schovat do batohu. Serveru Wprost 24 to alespoň řekl známý americký futurolog Alvin Toffler. Toffler tvrdí, že elektronický papír bude mít texturu i vzhled normálního papíru a bude se podobně i "chovat". Budoucnost tisku je prý svázána s tímto hypotetickým produktem. Toffler již v 60. letech předvídal vznik e-knih, i když v té době ještě neexistovaly technické prostředky, které by umožnily je zkonstruovat.

Zdroj: ZDE

Pozn. ŠOK: Technologie e-paper už existuje poměrně dost dlouho. První noviny na tomto "papíře" vyšly v únoru 2006 - vlámský deník De Tijd v rámci omezené marketingové studie. Prozatímní kvalita je dostatečná pro zobrazování elektronických cenových štítků v maloobchodních prodejnách, jízdních řádů na autobusových zastávkách. Prozatímním problémem rozšíření je mimo cenu i nedostatečná kvalita obrazu, která je sice dostatečná pro černobílé noviny, nicméně pro barevný obraz v kvalitě ofsetu na papíře LVC stále ještě nedostatečná. A kdo by dnes chtěl černobílé noviny v elektronické podobě? Čeká se na kvalitní barvu. A pak už nic nestojí v cestě nejen elektronickým novinám a bankrotu rotaček, ale ani elektronickým billboardům, plakátům a velkoplošným televizním obrazovkám "na celou stěnu". Cesta do budoucnosti Raye Bradburyho je dlážděná pokrokem digitalizace.

Electronic paper ZDE

Stoupenci kapitalismu při obhajobě svého často argumentují svobodnou soutěží. Při bližším zkoumání však brzy zjistíme, že jim nejde o soutěž ani vítězství, ale o výhody. A za tím účelem nastavují pravidla tak, aby maximalizovali šanci se k nim dostat. Proto se mezi sebou i dohodnou snadněji než stoupenci solidarity, kteří nehledají řešení pouze pro sebe, ale pro všechny. Mechanismů, jak se dostat ke korytu, totiž není mnoho a všechny jsou v podstatě dobře známy. Zatímco dlouhodobě udržitelná existence akceptovatelná většinou je něco, co tady ještě nebylo, co vůbec nebude jednoduché a na co, pokud jde o formu, existuje řada názorů. Můžeme donekonečna polemizovat, jak hodně to bude muset bolet, v jednom je však jasno -- chceme-li jako živočišný druh přežít, k samotné dlouhodobě udržitelné existenci není alternativa.

Chtěl bych se vyjádřit k článku "Policie nepomáhá", píše Tomáš Vymazal.

1) Z článku jsem úplně nepochopil, jestli starší paní zavolala policii, asi ne. Na základě domněnky někoho osočovat (zde úřady) se mi nezdá správné.

2) V roce 2005 se mi zabouchly bezpečnostní dveře od bytu. Zajel jsem na policii, jeli se mnou, čtvrt hodiny se s tím mořili, nakonec to otevřeli, chtěli jen vidět občanku. Nevzali si za to nic, maximálně slušní a ochotní.

Pozor tedy na zevšeobecňování. I já se dovedu někoho po telefonu zeptat tak, že odpoví negativně.

Článek ale pokládám za přínos v tom smyslu, že by se otvírání bytu mohlo stát jednou z povinností policie, pokud není jiná možnost. Chtít to ale zadarmo ? Co když to budou moderní bezpečnostní zámky ? Bylo by nutné tuto věc dobře v zákoně ošetřit.

Naproti tomu Jakub Šašek píše:

Stalo se mi, že jsem si jednou svou nepozornosti zapomněl klíče od bytu, vzal si jiné klíče a zabouchnul. Protože jsem neměl v tento moment nikoho, kdo by mi mohl yt otevřít, obrátil jsem se na policii.

Jednota českých právníků, organizace právníků, která již 145 let působí pro vytváření právního státu, demokratického politického systému a právního vědomí občanů a hájící zájmy a společenské postavení právníků, na své konferenci konané dne 26. března 2009 vyjadřuje hluboké znepokojení nad současným stavem kolem české justice a nad ohrožením základních principů vytváření právního státu. Jednota českých právníků je znepokojena zejména v poslední době stále častěji se opakujícími pokusy o zasahování do nezávislosti justice a její ovlivňování podle zájmů konkrétních skupin. To nebezpečně ohrožuje nezávislost justice a je příčinou stále se prohlubujícího poklesu její vážnosti u nejširší právnické i laické veřejnosti.

KD│Izrael údajně použil bezpilotní letouny k útoku na tajný íránský konvoj v Súdánu, který měl propašovat rakety do Gazy. S odvoláním na list Sunday Times o tom informovala agentura AFP.

Západní diplomaté potvrdili útoky uskutečněné koncem ledna a začátkem února v súdánské poušti nedaleko přístavního města Búr Súdán. Konvoje byly prý vypátrány agenty zahraniční zpravodajské služby Mossad. Súdánská vláda minulý týden prohlásila, že možné zapojení Izraele do útoků vyšetřuje, ale zatím nemá důkaz.

Ministr zahraničí Alí Sádik řekl, že došlo ke dvěma náletům, při nichž zahynulo zhruba čtyřicet lidí. Sunday Times napsaly, že pokud byly rakety určeny palestinskému hnutí Hamás v Gaze, znamenalo by jejich dodání vystupňování konfliktu s Izraelem. Podle vojenských zdrojů konvoje vezly rakety Fadžr-3, které mohou mít dolet až 65 kilometrů a byly rozděleny na části propašovatelné tunely ze Sinajského poloostrova.

Zdroj: ZDE

KD│Je tohle Bibermanova (Bibiho Netanjahu a Avigdora Liebermana), nebo spíše Bibarakova vláda (Bibiho a Ehuda Baraka)? Ani to, ani ono. Je to Bibijahuova vláda. Benjamin Netanjahu prokázal, že je suverénním politikem. Uskutečnil sen každého politika (a návštěvníka divadla): Dobré místo uprostřed. V jeho nové vládě může postavit fašisty napravo proti socialistům vlevo, Liebermanovy sekularisty proti ortodoxní straně Šas. Ideální situace, napsal v magazínu Tikkun bývalý člen Knesetu a předseda mírové organizace Guš Šalom Uri Avneri.

Vznik nové strany Zelených ve mně v první chvíli vzbudil chmurnou skepsi při představě, že v té naší malé politické zahrádce přibude další strana. Hodně jsem však o tom od té doby přemýšlela a dospěla jsem k názoru, že za určitých podmínek by se nová strana u nás mohla dokonce i velmi úspěšně prosadit. Svoji představu o takové straně a jejím zaměření popisuji v následujících odstavcích – je to zároveň můj osobní program, se kterým se chci veřejnosti prezentovat v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu jako nezávislý kandidát za Demokratickou stranu zelených.

Daně plnily a plní různé funkce, i když si řada občanů myslí a to zejména ke konci března, že jsou tu jen pro zlost. Jejich úkolem bylo historicky zabezpečovat příjem panovníka/vládnoucí elity, později se přidala funkce redistribuční (tj. sociální aspekt zdanění), funkce cenotvorná (významná např. u spotřební daně). V neposlední řadě jsou daně pojítkem mezi občanem a státem. Tím, že platím daně, mám právo od státu něco vyžadovat.

V sobotu ani Berliner Zeitung neopomněly informovat, že vládce vesmíru v demisi na schůzce ministrů v Hluboké nad Vltavou předestřel novou verzi pekelného vystoupení ve Štrasburku. Za všechno prý může ideologická diverze protinožců. Topolánek má za to, že jeho charakteristika Obamovy protikrizové politiky jako "cesty do pekla" má vlastně původ v pražském koncertě australské hardrockové skupiny AC/DC, který se konal 17. března. Právě světoznámý hit "Highway to Hell" prý mohl být inspirací jeho vyjádření.

Historka jako by vyvolávala ducha let devadesátých, kdy se návštěvy vyžilých hochů z Rolling Stones či Michaela Jacksona stávaly zahraničněpolitickou událostí prvního řádu. Bývalo to absurdně legrační, Václava Havla však aspoň nenapadlo tvrdit, že ho k výrokům o humanitárním bombardování přivedl poslech Zappovy "Ritual Dance of the Child-Killer". To Topolánek bez rozpaků prohlašuje, že českou zahraniční politiku určují Australané. Nu což: "Highway to Hell" je jistě spolehlivou cestou ke - svého druhu - světovosti, nicméně pokud nyní evropskou politiku prodáváme pod značkou AC/DC, sluší se připomenout, že label je symbolem obojetnosti nejen v oboru elektrotechniky.

V současné hospodářské krizi jsme zaplavováni velkými vizemi na její řešení, fascinování nepředstavitelnými sumami, investovanými do krachujících ekonomik. Krize má však především svůj lidský rozměr s nímž se musí srovnat lidé v místech, kde žijí. Lokální rozměr řešení krize bude hrát zásadní roli a čím dříve si to uvědomíme, tím lépe.

V tomto týdnu proběhnou dvě události, které by měly přispět k řešení krize ve světě a v Evropě. Je to zasedání skupiny G20 v Londýně a jednání ekonomických ministrů EU -- ECOFIN, které se koná v Praze. Skupina bohatých a velkých ekonomik G20 se sejde ve čtvrtek v Londýně a EU tam bude reprezentovat Česká republika.

Bývá u nás někdy nedobrým zvykem zapomínat na významné osobnosti, zvláště ty, které nelze pro jejich volnomyšlenkářství, velkou upřímnost a smysl pro pravdu, jednoznačně zaškatulkovat ani si přivlastnit jejich dílo. Je smutné, že nezřídka zapomínáme na lidi velkého talentu a v každodenním shonu se až na vyjímky nenajde nikoho, kdo by připomněl třeba jen krátce jejich život a práci, neboť jejich dílo má trvalou hodnotu a dokáže i po letech oslovovat lidi všech generací. Domnívám se, že jedním z těch, na které se poněkud zapomíná je i Karel Kryl (narozen 12.4.1944 v Kroměříži -- zemřel 3.3.1994 v Mnichově). Právě v těchto dnech si připomínáme 65 let od jeho narození a 15 let od úmrtí.

Válka. Jenom pokračování politiky jinými prostředky, říkám si vždy s Carlem von Clausewitz, když v době míru čtu novinové titulky, které používají vojenské termíny: strategie, obrana, útok, nepřítel. Vypadá to dokonce někdy, že jsme tady a teď ve válce přímo permanentní. Bývali to právě Němci, kteří dokázali války nejen provozovat, ale o nich i nejlépe teoretizovat, alespoň v Evropě. Minulý týden byl vůbec bohatý na různé druhy malých i velkých válek, i když šlo převážně o politiku, která za přímé absence té skutečné války působí často spíše jako kabaret.

KD│Finanční krize, která začala na americkém trhu "subprime" hypoték, se nyní změnila v globální recesi -- s předpokládaným hospodářským poklesem o 1,5%, což je nejhorší výsledek od Velké deprese. I země, které udělaly vše správně, čelí poklesu růstu, a dokonce hlubokým recesím. A většina nejbolestnějších důsledků zasáhne rozvojové země, napsal v Guardianu nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz.

Jsem pravidelným čtenářem Britských listů a můj názor je ten, že by si zasloužily co nejširší čtenářskou obec. K tomu by, jak doufám, mohla dopomoci vhodnější typografická úprava. Poměr délky řádku (šíře sloupce) a velikosti písma činí text téměř nesledovatelným. Zkuste konzultovat typografickou úpravu stránek se specialistou na typografii internetové sazby, jsem si jist, že povedek zlepšení čitelnosti Vašich stránek a větší atraktivitě Britských listů. Aby se forma potkala s vysokou úrovní obsahu, doporučuje Aleš Bajgar

Informace pro čtenáře: Velikost písma můžete zvětšit podle libosti. Používejte k čtení Britských listů prohlížeč Firefox (nebo např. Safari, nebo Opera) a v liště "Zobrazit" (View) si nastavte velikost písma BL, jak vám to vyhovuje. Britské listy musí být standardně čitelné v rozlišení 1024/768. Pokud váš monitor má rozlišení výrazně vyšší, těžko můžete chtít, aby ho grafika respektovala. │RED

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V únoru 2009 přispělo celkem 180 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 35 220.46 Kč. Příjem z reklamy byl 10 200 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 1. 2009 částku 99 040.99 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a