30. 3. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 3. 2009

PONDĚLNÍ KRITICKÝ BLOC-NOTES

Reakce na Uhlířovy objevy, fascinující Král, císař, car a srovnání Škvoreckého divadelního a filmového Lvíčete

Válka. Jenom pokračování politiky jinými prostředky, říkám si vždy s Carlem von Clausewitz, když v době míru čtu novinové titulky, které používají vojenské termíny: strategie, obrana, útok, nepřítel. Vypadá to dokonce někdy, že jsme tady a teď ve válce přímo permanentní. Bývali to právě Němci, kteří dokázali války nejen provozovat, ale o nich i nejlépe teoretizovat, alespoň v Evropě. Minulý týden byl vůbec bohatý na různé druhy malých i velkých válek, i když šlo převážně o politiku, která za přímé absence té skutečné války působí často spíše jako kabaret.

Protektorát / Ohlasy. Napsala mi archivářka Miroslava Přikrylová z Archivu hlavního města Prahy. Reaguje na poznámky, které se v minulém bloc-notes týkaly zveřejnění části ze 70 fotografií z počátku protektorátu . Historik Jan B. Uhlíř totiž nabídl k výročí čtenářům Mladé fronty Dnes pozoruhodné svědectví z doby, kdy na Pražský hrad před 70 lety přijel samotný říšský kancléř Adolf Hitler. Deník to pojal jako zásadní svědectví a jejich publikování označil za objev.

Historikům i novinářům patří poděkování, věnují-li se období protektorátu, někdy se tak ale stává bohužel na úkor přesnosti. Na to bývají hákliví zejména archiváři, kteří nejlépe vědí, co je skutečný objev, a co se za objev v novinách vydává. Nepřekvapí proto, když archivářka Přikrylová, která má právě v dotyčném archivu na starosti sbírku fotografií a grafických listů, zdůrazňuje, že se raději přiklání k "ověřování poznatků". "Zmíněných 70 fotografií je v naší sbírce obvyklým způsobem zaevidováno a Dr. Uhlíř rozhodně není první, kdo měl možnost s nimi pracovat," podotýká.

Pro korektnost navíc dodává, že z Archivu hlavního města bylo pouze fotografií šest: většina z nich totiž pochází z Vojenského historického archivu, kde historik Uhlíř působí. Jejich autorem navíc není pouze osobní fotograf Heinrich Hoffmann, neboť se tu objevuje i další jméno: Wagner. "Seriózní historik by měl pokračovat v pátrání," píše archivářka Přikrylová. A já spolu s ní věřím, že tomu tak bude: nemá totiž smysl vyčerpávat se zbytečně malými válkami. Nikdo z nás není neomylný, a každá taková situace jistě vyvolá zájem nejen o dané téma, ale v tomto případě i o způsob práce s historickými prameny.

Kniha / Král, císař, car. Možná mi to někdo otluče o hlavu, jaký je to bulvár a blábol, ale jsem naprosto uchvácen knihou Catrine Clayové, kterou loňského roku vydalo nakladatelství BB art. Jmenuje se: Král, císař, car -- a vyšla již kromě anglického originálu v roce 2006 také o rok později ve francouzštině. Nyní tedy v překladu Petrušky Šustrové poprvé v češtině. Pokud vás zajímají dějiny jinak, než jak jste se je učili ve škole, je to kniha právě pro vás. Snoubí se v ní totiž skvělá práce se zdroji, ale i poutavá publicistická podoba. Autorka, která se tímto tématem zabývala již dříve v televizní produkci BBC, vytvořila fascinující paralelní příběhy tří bratranců, kteří svět dostali do války. Georgie, Willy a Nicky -- takhle si říkali kdysi tři nejmocnější muži. Nešlo totiž o nikoho jiného, než o anglického krále Jiřího V., německého císaře Viléma II. a ruského cara Mikuláše II.

Kniha, která se čte jak po másle, je nabita fantastickými detaily, ale i všeobecně známými skutečnostmi. Záleží na tom, o čem jste informování, a o čem nikoliv. Fascinující evropská historická scenérie, počínající v polovině 19. století, vrcholí vstupem tří mocností, zastoupené třemi bratranci u moci, na počátku 20. století do 1. světové války, kdysi známé také jako Velká válka, protože ještě nikdo nevěděl, že bude nějaká válka 2. světová. Osmnáct kapitol, prošpikovaných svědectvími o době a lidech, ale zvláště o charakterech zmiňovaných protagonistů, doplňuje genealogický strom a nádherné fotografie aktérů té doby. Rejstřík a literatura jsou jaksi v těchto publikacích samozřejmostí, ale všichni víme, jak se s tím jinde zachází. Nakladatelství patří za tento ediční počin velká chvála! Titul se zálibně obrací v rukou i díky krásné obálce! "Bratranci, kteří zavedli svět do války," uvádí nakladatelský pouták.

Informace z nakladatelství BB art ZDE

Kniha je navíc jakýmsi úvodem do problematiky, kterou se před časem zabývala v nakladatelství Academia jiná britská autorka Margareth MacMillanová, a to v knize: Mírotvorci (2004). To, co bratranci natropili válkou, jiní museli po milionových obětech uklidit a rozdělit. Zatímco titul Král, císař, car je aktuálně na českém trhu, ten druhý, Mírotvorci, již Academia odpískala a nikdo jej bohužel už neprodává. Je tomu přitom nyní právě 90 let, co se konal proslulá Versailleská konference, která byla oním dějištěm, kde vznikl nový svět -- svět téměř bez aristokracie (a tedy bez bratranců a sestřenic, kteří odešli do propadliště dějin), nový svět, vedený ideou o sebeurčení národů, na jejímž podkladě vzniklo i jednoho památného dne - Československo.

Divadlo / Lvíče. Ze scén světových na scénu malou, na scénu pražského Divadla Komedie. Na scéně jde o spravedlnost a o malé války všech proti všem. Dlouho mne už několik lidí nezávisle na sobě přemlouvalo, abych se už (proboha!) do tohoto "temného divadla" šel podívat. Až tedy nyní -- a nikoliv pouze letmým pobytem v zakouřené kavárně mezi dvěma kafkovskými schodišti, a nikoliv z vlastního přesvědčení - se mi té vzácné příležitosti skutečně uplynulý týden dostalo.

A to dramatizací hry českého spisovatele Josefa Škvoreckého: Lvíče. Vida, Divadlo Komedie začalo hrát české autory!

Režisérka Viktorie Čermáková umístila herecký provoz do bazénu. Nepatřím k fanatickým obdivovatelům spisovatele Josefa Škvoreckého, dokonce se mi zdá, že vedle Kundery, Kohouta nebo Hrabala je to autor, který nezaujme na první čtení. Není to vysloveně dramatik, o kterýžto statut vždy usiloval Václav Havel. Spisovatel Škvorecký dnes vypadá jako trochu jako mnohomluvný autor, který svými příběhy mohl naplnit novelu, ale nemusel napsat rovnou román. Ale vím, že Škvorecký má své obdivovatele, a že jde o autora, bez něhož se jen velmi těžko dají psát dějiny české literatury 2. poloviny 20. století. Je to velký dokumentarista epochy, ale i konkrétních postav a typologií chování. Dokonce i Lvíče, ve způsobu, jak s ním naložilo Divadlo Komedie, je prostě tak trochu i zprávou o typu psaní spisovatele Škvoreckého.

Seděl jsem ve 4. řadě, takže na mne necákalo. Byl jsem tak blízko, že jsem viděl ňadra slečny Stříbrné (v podání Gabriely Míčové), a dokonce i něco více. V bazénu, kde se celý kus odehrává, se prostě herci namáčejí, koupají (občas nazí, ale hlavně oblečení, alespoň zpola). Hraje se bez přestávky, takže sice můžete odejít, ale budete vidět a možná vás i zastaví postava redaktora Karla Ledna (v podání Romana Zacha), který se tu jednou takhle vydá na výlet z bazénu do hlediště. Nesčetněkrát jsem si během těch 100 minut bez přestávky říkal, jestli režisérku Čermákovou tenhle Škvorecký vlastně baví, nebo jí jde na nervy! Neboť kolorit té doby je situován do nakladatelství, v němž se to intrikuje, literatura má váhu, ale zároveň se na ni dohlíží, a to velmi.

Namísto nakladatelských místností, vináren, kaváren a dalších intelektuálských pseudopracovišť je tu ale na divadle bazén! A do bazénu se lidé potápějí, z vody vylézají, ve vodě se kopuluje, dokonce se v něm i recitují verše básníka... Nápad, s kterým všechno začíná i končí!

Dvojice elementární: redaktor Leden a slečna Stříbrná tu k sobě hledají cestu. Ti další se pokoušejí hrát své paralelní válečné hry a hry na válečné hry: ať už je to razantní slečna Blumenfeldová (Vanda Hybnerová), nebo sarkastický redaktor Kopanec (Hynek Chmelař), další mají své větší party v intrice kolem vraždy poněkud karikovaného šéfredaktora Procházky (Jiří Štrébl). Hlavní rozehrávku tvoří Leden-Stříbrná, akceleraci tomu ale dodává až ambiciózní Cibulová (Ivana Uhlířová): způsob, jakým své pozoruhodně odpozorované typologii vévodí tato mladá herečka, je pro mne snad největším překvapením večera. Dokázal bych zapomenout i na vtip s bazénem a další nicotnosti režisérských schválností -- zvláště ta úporná snaha po toporné nahotě na scéně. To je teď v Divadle Komedie "in"? To, že jsem z tohoto kusu neodešel naprosto otrávený a znechucený, způsobila právě herečka Uhlířová. Ještě jsem ji nikdy v ničem neviděl, ale její výkon stojí za zmínku speciální.

Hlavní roli v této dramatické redukci na bazén a jeho okolí hraje ovšem rytmus. Dá se tomu rozumět, ale nemůže ode mne nikdo chtít, abych to bez výhrad přijal. Ne, naprosto. Nikdy jsem například nepochopil, proč se tak nesnesitelně chválí režisér Petr Lébl za čechovovské inscenace, nebyly dobré. Tohle není dobrá inscenace: herci ale mají šanci, a divadlo má právo dělat si co chce i s autorem formátu Josefa Škvoreckého!

Film, kino / Flirt se slečnou Stříbrnou. To, co zničilo divadlo, napravilo kino. A ne ledajaké: pražské kino Ponrepo je kultovní záležitostí pro všechny, kteří jak doufám ještě věří ve smysl dobrého filmu. A že se dá říct i českého filmu, o tom nás přesvědčuje nejen Česká televize ve svém skvělém cyklu Zlatá šedesátá, ale i toto kino. Uplynulou neděli tu měl exkluzivní projekci film: Flirt slečny Stříbrné (1969), režie: Václav Gajer, filmová podoba románu Lvíče. Jako speciální host vystoupila herečka titulní role: Marie Drahokoupilová.

Projekce se udála v rámci cyklu Než spadla klec - český film roku 1969, který moderuje festival Febiofest. Kino Ponrepo se tím pádem řadí k těm zdrojům obnovy české kultury, které se tu stále ještě dají najít! Národní filmový archiv, který občas bývá kritizován za svoji nízkou publikační činnost, kinem Ponrepo široce daleko nabízí jedno z mála míst, kde se uchovávají filmové a kulturní hodnoty vůbec.

Oproti divadelnímu zpracování založil režisér Gajer své zpracování na intenzitě záběru. Působí to velmi stylizovaně, byť tu najdeme naprosto excelentní záběry na tramvaje bez dveří na Palackého náměstí, ale i chrtí dostihy v Tróji. Největší intenzitu ale tvoří kamera Jana Čuříka v interiéru domu v Pařížské ulici, jak prozradila herečka 40 let po premiéře, kde se natáčelo. Ona sama ale je do té míry femme fatale, že jí místy nestačí ve filmu ani velmi sugestivní Jan Kačer v roli redaktora Ledna. V čem spočívá kouzlo Marie Drahokoupilové, si mohli návštěvníci uvědomit přímo na místě. Tato herečka, která je snímána způsobem, který by jistě vydal na speciální fotografickou knihu z filmu, dosáhla ve filmu úrovně transcendence, o níž se režisérce Čermákové patrně ani nezdá.

Jistě, mluví za ni zkušenost, ale i dobová atmosféra, v níž hrozivá přítomnost ruských tanků dodala vážnosti každému projektu, který usiloval o něco více. Spoluautorem scénáře byl Zdeněk Mahler. V dalších rolích se zaskvěli naprosto ojedinělým způsobem: Zdeněk Řehoř (coby redaktor Kopanec), Jiřina Jirásková (jako slečna Blumenfeldová), ale i překvapivě zajímaví Jorga Kotrbová (v roli naivky Cibulové) a Pavel Landovský (jako přítel Vašek)!

Nemohl jsem se ubránit pocitu, že by Marie Drahokoupilová ještě dnes byla schopna nabídnout skvělé herectví, o něž horko těžko bojují při veškeré snaze mladé herečky: musel by tu být ale režisér a zejména úmysl totiž něco, co má opravdu smysl! A ne jen produkovat kusy, na nimiž ani pes neštěkne, natož aby se o ně vedla nějaká válka...

                 
Obsah vydání       30. 3. 2009
30. 3. 2009 Topolánek on the Road Karel  Dolejší
28. 3. 2009 Michael  Marčák
30. 3. 2009 Pět Britů zatčeno v souvislosti s plánem "odpálit během summitu G20 v Londýně výbušniny"
30. 3. 2009 Policie nepomáhá! Marie  Haisová
30. 3. 2009 Jak bude Netanjahu manipulovat Obamu a ničit mírový proces
30. 3. 2009 Reakce na Uhlířovy objevy, fascinující Král, císař, car a srovnání Škvoreckého divadelního a filmového Lvíčete Josef  Brož
30. 3. 2009 Spojené státy "severokorejskou raketu nesestřelí"
30. 3. 2009 Čínští hackeři "ovládají počítače NATO"
30. 3. 2009 Spojené státy budou konzultovat Pákistán před budoucími leteckými údery
30. 3. 2009 G20 -- kozel zahradníkem Tomáš  Tožička
30. 3. 2009 Změna začíná dole Tomáš  Tožička
30. 3. 2009 Manžel britské ministryně vnitra požádal parlament, aby mu uhradil sledování pornografických filmů
30. 3. 2009 Jak jsem se na stará kolena dala na politiku Bushka  Bryndová
30. 3. 2009 I když to tak na první pohled nevypadá...
30. 3. 2009 Vliv státu a médií omezuje nezávislost a nestrannost justice
28. 3. 2009 Reforma je nutná. Reforma je ve vzduchu. Nemůžeme si dovolit selhat
28. 3. 2009 Tržní mystika
27. 3. 2009 V časech hojnosti se v ČR nic nezmění Tomáš  Kurka
29. 3. 2009 Britská vláda bude dávat peníze chudým
30. 3. 2009 Daně -- nejen v březnu Ilona  Švihlíková
29. 3. 2009 Vládo, odvez s sebou i všechno harampádí! Miloslav  Štěrba
29. 3. 2009 Senátorský marš Miloslav  Štěrba
30. 3. 2009 Před 65 lety se narodil a před 15 lety zemřel Karel Kryl Miroslav  Pořízek
30. 3. 2009 Proti G20
30. 3. 2009 Londýn sobota 28. 3. 2009: "A very English revolution!"
30. 3. 2009 A co když jsou léky na krizi jiné?!
30. 3. 2009 Dlužíš-li za popelnice, chcípni Milan  Daniel
30. 3. 2009 Václav Klaus: Více Kožených!
27. 3. 2009 Topolánkův útok na Obamu byl začátkem předvolební kampaně
28. 3. 2009 Stiglitz, Chu i Lula chtějí nahradit dolar
29. 3. 2009 Světová města zhasla ve prospěch "Hodiny pro Zemi"
29. 3. 2009 Biden žádá demonstranty o čas
29. 3. 2009 Projekt 885 Jaseň, kód NATO Granay
30. 3. 2009 Kde jsou ty časy, kdy nám čeští neocons dávali za vzor estonského tygra
30. 3. 2009 Vypište na ředitele Národního parku Šumava řádné výběrové řízení
30. 3. 2009 České republice nezbývá než přejít na obnovitelnou energii Jindřich  Kalous
30. 3. 2009 Heinberg nemá apriorní názor
27. 3. 2009 Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy
2. 3. 2009 Hospodaření OSBL za únor 2009