Když jsem byl vloni na semináři European Journalism Center věnovaném českému předsednictví, většina novinářů působících "v jámě lvové" žila v představě, že proevropská česká vláda je protiváhou euroskeptického prezidenta. Nevím jak kolegové, ale já jsem to nevyvracel, protože nerad zbavuji poslední naděje. Vůbec netuším, co si všichni ti dlouholetí evropští zpravodajové myslí teď, když Topolánek útokem na Obamu v předvečer summitu G-20 mýtus proevropské orientace doslova postavil na hlavu. Sotva někdo pochopí, že český premiér nemůže americkému prezidentovi, kterého ještě před zvolením označil za prázdný produkt marketingového průmyslu, odpustit jakýsi údajně kouzelný radar, a vypadne proto z vytoužené role velkého šéfa. Obávám se ale, že mnozí západní novináři teď dospěli k názoru, že pokud si Češi do vedoucích funkcí volí podobné exempláře, bude to nejspíš banda guberniálních trotlů.

Obavy z politického dění v ČR neventilují jen média velkých evropských zemí, která - jak je nám sugerováno - Topolánkovi záviděla jeho šest měsíců slávy; i polská Gazeta Wyborcza pád české vlády popisuje jako komedii, v níž Paroubek sehrál roli užitečného idiota, zatímco faktickým vládcem země se stal euroskeptický Klaus. Rakouský Der Standard zase komentuje pateticky nacionalistické video se senátorem ODS Töpferem, které "zradu" Topolánkovy vlády staví do jedné řady s Mnichovem, únorem 1948 a 21. srpnem 1968; podle rakouského listu je tato dramatizace srovnatelná s pověstným Paroubkovým projevem po volbách v roce 2006 a odráží upadlou politickou kulturu. Ljubomir Jakšić ze slovinského Dnevniku ostatně už v pátek suše konstatoval, že Topolánek po pádu své vlády rozvíjí teorii světového spiknutí...

Konec Topolánkovy vlády ale samozřejmě nevznikl spiknutím cizí mocnosti, která vyjádřila obavy o osudy summitu v Chabarovsku. Kabinet měl i před demisí minimální možnosti manipulovat americko-ruská jednání o protiraketové základně, která se vyvíjela v jeho neprospěch. Za pádem vládce vesmíru hledejme jen a pouze staříka na Hradě, jemuž jde o vlastní moc a ponížení EU; tento průšvih je průšvihem primárně českým, teprve ve výsledku nabyl mezinárodního rozměru. A Topolánek má přinejmenším teoretickou šanci vyhrát podzimní volby a pokusit se o repete. Nebo se aspoň může snažit stát eurokomisařem.

To už by byl ovšem dočista v Bruseli.