Zkrvavené děti jsou zjevně civilisté; muži, usmrcení při odpalování raket, zjevně nikoliv. Avšak co oněch asi 40 mladých policejních rekrutů organizace Hamas na přehlídce, kteří byli usmrceni v první vlně izraelského bombardováni Gazy, ptá se reportérka BBC Heather Sharp.

Skladiště zbraní jsou zjevně vojenské cíle, ale co například ministerstvo vnitra? To když bylo zasaženo, byli přitom usmrceni dva zdravotníci, anebo směnárna, která byla vybombardována minulý týden a při tom byl zraněn chlapec, žijící nad ní?

< video konzervativního britského deníku Daily Telegraph

Zprávy uvádějí, že Izrael používá střely z bílého fosforu, aby jimi kamufloval postup svých vojsk. Tyto střely nejsou zakázány, ale jejich užívání je ostře kritizováno, protože způsobují strašlivé popáleniny.

Pět dětí bylo usmrceno během dvou samostatných izraelských útoků v Gaza City, uvádějí podle konzervativního britského deníku Daily Telegraph palestinští zdravotníci.

Tři děti usmrtila tanková střela v Zeitunu a dvě zabil útok z moře v Shati. Zdravotníci uvádějí, že v pondělí bylo dosud usmrceno nejméně 12 civilistů.

tisková zpráva Mezinárodního Červeného kříže

Situace v Gaze se vlivem pozemní ofenzivy izraelské armády zahájené v sobotu v noci stává chaotickou a současně extrémně nebezpečnou. MVČK se po Gaze s obtížemi pohybuje a zjišťuje urgentní humanitární potřeby vzniklé pokračujícím ostřelováním, bombardováním a pozemními boji. Pozemní útok zvýšil počet lidí na severu Gazy, kteří byli nuceni utéci ze svých domů.

Boje způsobují poškození nemocnic, vodovodního systému, vládních budov a mešit. Mnoho vodovodních řadů bylo během bombardování přerušeno a pro rodiny určitých oblastí Pásma Gazy je velmi obtížné získat pitnou vodu.

I v tuto dobu dopadají na jih Israele rakety odpalované z Gazy.

V pondělí dále zuřily boje mezi izraelskými vojsky a extremisty z organizace Hamas. Izrael pokračoval v pozemní ofenzívě v Gaze, zatímco Francie vedla diplomatické úsilí ve snaze vyjednat příměří.

Ofenzíva bude pokračovat tak dlouho, dokud nebudou komunity v Izraeli v bezpečí od raketových útoků organizace Hamas, řekl ministr obrany Ehud Barak.

Avšak Hamas konstatoval, že má plné právo útočit v reakci na izraelskou ofenzívu, při níž bylo usmrceno během 10 dní asi 530 Palestinců, na izraelské školy a synagogy.

Zabíjení v obklíčené Gaze v pondělí pokračovalo. Mezi obětmi byli i tři děti a jejich matka, když střela z tanku zasáhla jejich domov v Gaza City, uvedli palestinští lékaři.

Sedm členů jiné rodiny bylo usmrceno v explozi v uprchlickém táboře Beach.

Video na stránkách deníku Guardian ZDE

ZDE (Na fotografie upozornil z Brna Josef Fronek.)

Ty výbuchy, na které se ptal Lukáš Lhoťan ve svém dotazu z 4.1.2009, jsou od klamných cílů, vypouštěných z izraelských vrtulníků proto, aby unikly možným zásahům protileteckou raketou. Klamnými cíl NENÍ zápalná puma, ale pyrotechnické zařízení s nulovým účinkem proti živé síle i obydlím. Klamnými cíli je dnes vybaveno skoro každé vojenské letadlo, vrtulník, ale i bojová vozidla a tanky. Klamných cílů je několik typů s různými účinky v různých vlnových délkách. Na klamný cíl je navedena letící protiletadlová raketa s infrasamonaváděcím systémem. Klamný cíl tvoří hliníková nábojnice čtvercového, obdélníkového nebo kruhového průřezu. Uvnitř nábojnice je zabudován pyrotechnický generátor požadované vlnové délky a pyrotechnický zážehový systém. Odpálení nábojů je elektrické z raketnic na bocích letounu nebo vozidla.

Tak trochu nechápu onu černobílou vidinu současné palestinsko-izraelské války, prolínající se západními médii. Hodní, ubozí utlačovaní Palestinci a zlý a krutý utlačovatel Izrael. V tomto boji nejsou totiž ani jedna z bojujících stran jako jednoznačně "hodní" či jednoznačně "zlí". Pravdou je, že rozvoj raketové techniky v arabském světě slavil v předchozích třech letech hořké vítězství. Bez ohledu na blokádu Gazy a vyvoláváním tlaků na palestinskou správu. Na jedné straně Izrael odmítl respektovat legitimně zvolené představitele palestinské samosprávy (v rozporu s dohodami o ní), na druhé straně respektována může být pouze taková vláda, která vládne a na kontrolovaném území umí udržet pořádek. Což palestinská moc nedokáže. Fakt izraelských provokací a taktiky "zadržování" na tom nic nemění. Nicméně území Gazy je formálně stále ještě Izrael, i když ho Izrael kdysi dávno zoufale nechtěl. Podle oficiálních údajů vystřelili Palestinci z Gazy v roce 2005 179 raket, v roce 2006 už 946, v roce 2007 896 raket a v roce 2008 neuvěřitelných 1571 raket a 1528 min. Čím dál větší touha po míru...

Kombinace raketových útoků a volání po příměří nejde dohromady. Žádná raketa není mírová, zní mi ještě v uších z mládí.

Několik čtenářů vyjádřilo pobouření, že publikujeme záběry raněných a mrtvých z Gazy. Znamená to, že "jsme levicoví propagandističtí demagogové."

Obdivuji jejich otrlost.

Shrnutí článku ze španělského El País, obsahujícího telefonická svědectví z Gazy. Článek vyšel 5.1.2009, svědectví jsou zjevně několik dní stará.

Taysir Piab (psychiatr) "Všichni máme strach"

"Tohle je strašné. Žiji utečeneckém táboře v Yabalia. Tady, zavření, čekáme na příjezd tanků. Děti mají strašný strach, všichni máme strach. Mojich pět dětí mě neopouští ani na chvíli. Jak uslyší letět F-16, začínají křičet. Věřím, že psychické důsledky pro děti, které zde tvoří asi 50 % populace, budou strašné. Děti se takto učí, že problémy se dají řešit jen násilím. Budoucnost v Gaze bude také strašná. Jako ostatní nevycházím pracovat. Jenom slyšíme bomby, helikoptéry, letadla, každou půlhodinu, každou hodinu... Všech sedm nás spí u sebe v jedné místnosti. Víme, že umírá hodně civilistů. Tady jsou obydlí těsně u sebe. Ale na ulici je velmi nebezpečno, je lepší zůstat doma".

Šance Baracka Obamy na nový začátek v amerických vztazích s muslimským světem jak se zdá klesají s každou další vlnou izraelských útoků na palestinské cíle v Gaze, píše v deníku Guardian Simon Tisdall. Není to fér, přebírá prezidentský úřad až 20. ledna. Během krize v Gaze mlčí, jeho poradci argumentují, že Obama dodržuje zavedený protokol, že Spojené státy mají vždy jen jediného prezidenta.

Byl jsem připraven, znám otrocky proamerická stanoviska havlovců dominujících české diplomacii, jako jsou Schwarzenberg a Vondra. Přesto mě polil studený pot studu, když jsem v neděli na Britských listech četl stanovisko českého mluvčího předsednického úřadu EU Potužníka.

Stephen Sackur: Čtyři mezinárodní reportéři BBC se pokusí odhadnout, k čemu dojde v roce 2009. Justin Webb je editor BBC pro severní Ameriku, v tomto pořadu hovoří z Washingtonu, Lyse Doucet je reportérka BBC na Blízkém východě, hovoří z Jeruzaléma, Paul Mason je ekonomický editor televizního publicistického pořadu Newsnight a James Robbins je díplomatický korespondent BBC. Nejprve je požádáme o úvodní předpověď.

Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, tak jediným aspektem izraelské agrese proti převážně civilní populaci v Gaze je extrémní vyhrocení již tak tragické humanitární situace pozemní invazí s bilancí kolem tří tisíců zabitých a zraněných Palestinců. Minometné útoky a rakety kassam odpálené Hamasem a Brigádou mučedníků Al-Aksá za stejnou dobu usmrtily tři izraelské civilisty a jednoho vojáka. Nedělní Otázky Václava Moravce zprostředkovaly bezzubé blekotání ministra zahraničí Schwarzenberga, který se zmohl na prázdnou kritiku izraelské operace, ale jinak neochvějně dával najevo, že stojí po boku agresora. Izraelská ministryně zahraničí Tzipi Livni bohorovně, navzdory zdrcujícím důkazům, prohlásila, že v Gaze se humanitární katastrofa nekoná. Vzácnou výjimku relace představoval živý vstup bývalé policistky Pavlíny Rež, která se po několik dnů nacházela ve válečné zóně a monitorovala tamní dění.

Karel Schwarzenberg zopakoval mantru, že hlavním viníkem nové krize na Blízkém východě je Hamas i těmito slovy: "Kdo začal, je bohužel jasné". Ano, téměř rok před izraelskou invazí dopadaly na izraelské území kassamy a granáty, aniž by někomu vzaly život, jak tvrdí třeba vyslanec OSN Richard Falk. V průběhu příměří Hamas několikrát nabízel Izraeli jeho prodloužení. Bez úspěchu. Hamas smír vypověděl poté, co Izrael zaútočil na tunel v Gaze a zabil při tom sedm palestinských ozbrojenců. To se však ve slušné společnosti neříká.

Karel Schwarzenberg se v nedělních tázkách Václava Moravce pokoušel vyvrátit tvrzení, že přátelství Česka k Izraeli je na překážku moderátorské misi, kterou vede na Blízký východ. Zmínil přitom také, že už podepsal pětimilionovou pomoc pro Gazu (rozumí se v korunách) a že navrhne vládě, aby ji doplnila dalšími 5 miliony Kč.

Izraelské tanky a tisíce vojáků bojovaly v neděli s bojovníky Hamasu na území pásma Gazy v dramatické eskalaci konfliktu.

Vojáci dosáhli až pobřeží Středozemního moře, rozdělili Gazu na dvě poloviny a ovládli velké části tohoto silně přelidněného území.

Izraelská pozemní operace, která se očekávala, začala v sobotu v noci, v osmou noc konfliktu, a je to největší útok na Gazu od doby, kdy Izrael r. 2005 stáhl své židovské osadníky.

Palestinští lékaři konstatovali, že při pozemní ofenzívě Izraele přišlo od půlnoci o život 23 Palestinců. Tři z nich byli bojovníci Hamasu a ostatní byli civilisté.

Potužník na Googlu v angličtině ZDE

Válka na Blízkém východě rozčílila lini na celém světě. A ačkoliv není úplně jedno, kdo si hrál na co před invazí izraelských vojáků na území Gazy, faktem je, že tam lidé umírají, protože se politikové zase jednou nemohli dohodnout na mírovém řešení dlouhodobého konfliktu. Faktem je taky, že ani Hamas, ani Izrael se z té situace nedostanou bez ztráty lidských životů. A těm chudákům, kteří se dostali do nebezpečí života v důsledku chybného jednání politiků, by se mělo pomoci, bez ohledu na to, kdo nese politickou vinu na téhle nelidské pohromě.

Čekal snad Olmert jen na to, až usedne Schwarzenberg do křesla evropského ministra zahraničí? Asi ne, ale přišel vhod. Izrael se netají, že aktivně připravoval "ukončení příměří" s Hamasem přinejmenším půl roku. Českého předsednictví se "stará" Evropa obávala také dost dlouho.

Ženeva/Jerusalem/Tel Aviv (MVČK) -- Zahájením pozemních operací se intenzita bojů v Gaze zvýšila, což přináší vzrůstající utrpení civilnímu obyvatelstvu již tak vystavenému leteckým útokům. Odpalování raket z Gazy na města v jižním Israeli působí také utrpení tamním civilistům. Obě strany tohoto konfliktu musí plnit své závazky z mezinárodního humanitárního práva (MHP), aby byly minimalizovány počty zraněných či usmrcených civilistů.

Když si přečtete výroky izraelských a amerických politiků, a snažíte se je dát dohromady se záběry zkázy z Gazy, existuje zřejmě jediné vysvětlení, píše Mark Steel v britském listě Independent: Ti politikové zřejmě trpí nějakou chorobou, která převrací u masakrů příčiny a následky.

Například Condoleezza Ricová, poté, co zaznamenala, že bylo usmrceno v Gaze více než 300 osob, zdůraznila: "Jsme hluboce znepokojeni šířícím se násilím. Důrazně odsuzujeme útoky proti Izraeli a považujeme Hamas za ně za plně odpovědný."

Někdo by ji měl požádat, aby se vyjádřila k dnes častému zabíjení teenagerů v Anglii nožem, bylo by zajímavé, jestli řekne: "Hluboce odsuzujeme lidi, kteří byli pobodáni a dokud nepřestanou klopýtat po ulicích, držet se za břicho a krvácet, nevznikne vůbec žádná naděje na mír."

Jak se tu v poslední době objevilo několik pohledů z Petrohradu pana Čulíka, tak i já bych přišel s malým příspěvkem do mlýna. V Ruské federaci jsem byl již několikrát a velmi správně jsem byl přítelem Rusem upozorněn, že to je země kontrastů -- země řek a přehrad, paláců a nákupních center, ale i malých dřevěnic s malovanými okenicemi, místních alkoholiků a nepořádku. To vše si tam spokojeně koexistuje jako by se v některých místech zastavil čas a musím říci, že tyto kontrasty mě, člověku ze střední Evropy, vyráží dech, píše Hynek Lavička.

Již více než dva a půl roku jsou ze strany vládní koalice občanům systematicky zamlžovány informace o plánovaném radaru v Brdech. Občané se dovídají převážně polopravdy i vyslovené lži. Ukazuje se, že vedoucí činitelé vládní koalice nejsou schopni nebo ochotni vnímat názory odborníků a snaží se vyloučit jakékoliv nepohodlné, opoziční názory.

Vynikající příležitostí, jak si ujasnit situaci byla návštěva amerického profesora Theodora Postola, který pracuje na MIT - Technologickém institutu v Massachusetts a v minulosti byl mimo jiné vědeckým poradcem velitele amerického námořnictva a Úřadu pro technickou analýzu amerického Kongresu. Díky vstřícnosti prof. Postola jsme měli možnost s ním problematiku plánovaného radaru v Brdech osobně konzultovat a ujasnit si důležité údaje o radaru. Na základě této konzultace lze konstatovat:

Theodore A. Postol (1946) je profesorem na Massachusetts Institute of Technology (MIT), kde přednáší o vědě, technice a mezinárodní bezpečnosti. Má doktorát z jaderné fyziky. Dlouhodobě se zabývá oblastmi zbraňových technologií a kontroly zbrojení. V minulosti pracoval mimo jiné jako vědecký poradce velitele amerického námořnictva nebo pro Úřad pro technické analýzy (OTA) amerického Kongresu. V roce 1990 získal ocenění Leo Szilard Lectureship Award od American Physical Society, v roce 1995 cenu Hilliarda Rodericka od American Association for the Advancement of Science a v roce 2001 získal ocenění Norbert Wiener Award od organizace Computer Professionals for Social Responsibility. Poslední dvě ocenění se týkala právě jeho analýz protiraketové obrany. V roce 1992 vystoupil před komisí Sněmovny reprezentantů s kritikou údajů, jimiž armáda dokládala úspěšnost systému Patriot v operaci Pouštní bouře. Argumentoval, že prezentované hodnoty byly silně nadsazené. Armáda později přiznala nižší čísla. (Závěr sněmovního výboru doslova uváděl: "Existuje jen málo důkazů, které by potvrzovaly, že Patriot zasáhl více než jen pár střel Scud odpálených Irákem za války v Zálivu, a jsou jisté pochybnosti i o těchto zásazích.") V současné době profesor Postol jako podobně nadsazené hodnotí informace agentury MDA, jež se týkají funkčnosti a schopností navrhovaného systému americké protiraketové obrany v Evropě. Americký vědec v podstatě tvrdí, že tento systém PRO v současné podobě nemůže fungovat. O nebezpečích, která z toho plynou, se zmiňuje i v rozhovoru, který poskytl při návštěvě Prahy.

JU│ Situace s dodávkami ruského plynu na Ukrajinu se docela zajímavě rozvíjí. Představa, že tentokrát – na rozdíl od situace před třemi roky – půjde o relativně poklidné řešení tohoto sporu, že obě strany se zdrží vzájemných výpadů, se opět nenaplní. Po dvou dnech se již vytahují silné argumenty a - řečeno vojenskou terminologií – začíná již dělostřelecká příprava.

Některým českým novinářům je to už dávno jasné, kdo si začal a kdo to zavinil.

K článkům Alexandra Sticha a k jeho rozhovoru pro Britské listy, na které upozornil Jakub Žytek, lze jen stěží dodat něco zásadního, snad je možno jen podotknout, že černobílé módní teze o národním obrození a o roli Jungmanna v definici českého národa jsou papouškovány s vervou i nadále. Mě by ovšem zajímalo, kolik vůbec ti, kteří hřímají své soudy o pojetí národa v předmoderních Čechách, přečetli původních textů, zaměřujíce svou pozornost při četbě zejména na tyto otázky, a z jakých přesně autorů že čerpají. S železnou pravidelností se totiž setkávám s povrchními výroky, v nichž vedle sebe stojí Karel IV. s Bolzanem, Jungmannem a Kafkou a mezi nimi se rozprostírá ticho čtyř staletí, přerušované snad jen Komenským, a všichni zde vystupují v anachronických srovnáních, která navíc naprosto ignorují jakýkoli společenský a kulturní kontext.

V závěru svého článku o českém nacionalismu argumentuje Lukáš Zádrapa, že kritické výroky o "ošuntělých Češích" hraničí s trestným činem hanobení rasy, národa a přesvědčení. Jsem zastáncem svobody slova a absurdní zákon zakazující hanobení čekoholiv neuznávám, jakkoliv se i v Británii blairovská klika "New Labour" pokusila, velmi kontroverzně, svobodu projevu v tomto smyslu omezovat. (Proti Blairovým pokusům kriminalizovat výsměch náboženské víře se například ozvala široká kulturní fronta, včetně řady známých britských komiků, třeba i Rowana Atkinsona, "Mr. Beana", který je známý tím, že ve svých satirických výstupech nenapodobitelně karikuje idiocii duchovních anglikánské církve).

Znepokojení některých příslušníků dělnické třídy na chudinských sídlištích ohledně přistěhovalců jsou ignorována, vyjádřila se Hazel Blears, britská ministryně pro komunity a místní správu. Požaduje, aby vláda vyvinula větší úsilí a více zpochybňovala "mýty", které šíří extremní pravice. Řekla to na základě vládní analýzy, která zdůrazňuje, že mnoho bílých Angličanů na dělnických sídlištích má pocit, že na ně vláda kašle. Zpráva je založena na pohovorech se 43 osobami, žijícími na dělnických sídlištích v Birminghamu, v Milton Keynes, v Norfolku a v Cheshiru.

Ať o tom víme nebo ne, ať si to přiznáváme nebo ne, ať se nám to líbí nebo ne, žijeme v přelomové době. Kombinace a vzájemné ovlivňování vyčerpání energetických a surovinových zdrojů (nejde jen o ropný zlom, brzy narazíme i na meze zajištění dostatku zemního plynu, pitné vody, fosfátů a některých kovů) a klimatických změn (nehledě na to, zda jsou způsobeny aktivitou lidstva nebo přírodními faktory) nás staví před historicky unikátní děje. Většina dnes žijícího lidstva bude ještě za svého života vystavena v té či oné míře jejich působení. A většina lidstva na jejich důsledky není připravena. Naopak: S různou mírou aktivity a hlasitosti je popírá nebo ignoruje.

Není proto divu, že se objevují různě více či méně fundované a lépe či hůře organizované snahy předkládat veřejnosti analýzy současných procesů a jejich vlivu na vývoj společnosti v blízké budoucnosti a také prognózy dalšího vývoje včetně doporučení, jak by se mělo dále postupovat.

Málokdy se vidí tak naivní pokus o "nové náboženství" jako v Kalousem převyprávěném mudrování australského permakulturního aktivisty Davida Holmgrena. Tak kvůli takovýmto apriorním soudům, neopřeným o jakékoliv ekonomické rozbory, nenávidí Václav Klaus "ekoteroristy", různé "engéóisty" a "kněze nového zeleného náboženství". Ani se mu nedivím.

Jako ekonomovi mu musí naskakovat husí kůže z takto odfláknutých prognóz. Strávil jsem mnoho času nad řadou futurologických studií, které se objevovaly od konce šedesátých let v Evropě jako houby po dešti. Dokonce jsem koketoval s českou pobočkou Futurologické společnosti a sám přispěl k několika prognózám a studiím v oblasti telekomunikací a informatiky. Právě tyto projekty mne poučily o jediném. Je velmi zhoubné promítat své vlastní představy do výsledného produktu. A je velmi dobré alespoň první pokus o jakoukoliv prognózu strčit do šuplíku a počkat, zda se realita k šuplíku alespoň přiblíží...

Ideologie permakultury existuje od roku 1978, kdy právě David Holmgren a Bill Mollison vydali svou první knihu, nazvanou Permaculture One jako návod na nový život na vsi v Austrálii. Trvale udržitelný život na vsi v Austrálii. "Permanent" a "agriculture" je víc než ekologické zemědělství. Je to způsob myšlení. Je to vzývání boha uměřenosti a vesnické pokory. Potřebuje oddané, pracovité a pokorně věřící, aby došlo naplnění. Aby tráva byla zelenější a pole úrodnější. Mezitím si Holmgren pořídil v roce 1985 vlastní statek Melliodora a napsal druhý díl - knihu Permaculture II. Mezitím vyšla jeho kniha i v češtině (Holmgren, D.: Permakultura: principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti, vydalo PermaLot, prosinec 2006, ISBN 80-239-8125-0). Je dobré sledovat tento konceptuální pokus o boj s australským velkofarmařením s odstupem dvaceti let. Mezitím si jeho ideje přivlastnili i jiní a tvůrčím způsobem je modifikovali k nepoznání. Zrodil se bioregionalismus. Ochranná známka BIO je dalším takovým parazitním produktem. Nicméně uplynula už dost dlouhá doba na to, abychom mohli posoudit, zda svět kráčí, kudy neohumanistický guru vesnické idylky předpověděl.

Pavel Tuček odsuzuje způsob, jakým píše francouzský tisk o Václavu Klausovi, a přirovnává jej k Hitlerovi a jeho propagandě. Jak si představuje spolupráci a demokratickou výměnu názorů Le Figaro, tedy už víme. Teď by mě zajímalo, jak si je představuje Pavel Tuček.

Třeba současný předseda lidovců bývá označován za korupčníka a rasistu. Jiní jej hájí. Zkusme si představit, jak by vypadala tato diskuse, pokud by útoky na Jiřího Čunka byly brány především jako útok na Valachy. Zhruba ve stylu "Čunka nemusím, ale je to jeden z Nás a žádný Pražák se do něho otírat nebude!"

Můj oblíbený New York Times přinesl fotoreportáž z věznice. Z ruské věznice. Nevím, jaké jsou americké věznice (ani jakékoliv jiné), ale podle komentářů k fotografiím musí být oproti ruským dost strašné.

Ruská věznice číslo 7, asi 500 kilometrů severozápadně od Moskvy má novoroční výzdobu, pěkně pomalované stěny, dílnu, kde vězňové pracují, vzorně ustlané postele a jolku. Šéf věznice má rád disciplínu a nepochybně je i čestný a spravedlivý, protože "je tady pořádek," jak praví Pavel Kirillov, který si tam kroutí trest za vraždu. Prostě - idylka. Přijďte pobejt.

NYT: After the Gulag ZDE

Vstupujeme do roku 2009 a již první den nás „média“ připravují na kampaň, kterou hodlají připomínat rok 1989.

Rok, v jehož samotném závěru se mnozí lidé „přizdobili“ trikolórami a někteří se začali rozpomínat na Masaryka, Beneše. Pozornosti se dostalo i Havlíčkovi, Jiráskovi, Palackému, Tylovi... Došlo i na Karla Čapka, jak jsem tehdy zjistil i z výlohy jedné prodejny na Karlově náměstí. Někdo na ni vylepil jeho esej „Proč nejsem komunistou“, kterou ve svých 34 letech vydal 4.12.1924 v „Přítomnosti“. Soused, který nám před 7. listopadem káravě připomínal nevyvěšení sovětského praporku při návštěvě nejvyššího sovětského činitele v Praze, o více jak deset dní po té vycházel s „masaryčkou“ na hlavě. Včetně typicky šikmo našité trikolory.

Novoroční projev prezidenta zazněl, protože to bylo beztak nevyhnutelné. Jeho smyslem bylo, aby si ti, jimž byl určen, mysleli, že si Václav Klaus myslí to, co chce, aby si mysleli, že si myslí. Současně měl patřit k projevům zapomenutelným, neboť autor- jako zkušený politik měl tentokrát více důvodů se proti někomu či něčemu nevymezovat, než vymezovat. To se podařilo dokonale, takže politici se s novoročním projevem v rámci povinných cviků vypořádali povětšinou konstatováním, že šlo o projev státnický.

Kvůli tzv. Lisabonské smlouvě se strhla na české politické scéně na konci roku nevídaná mela. Tak třeba sociální demokraté se prezentují jako nadšení stoupenci smlouvy, ale těžko se ubránit dojmu, že má jít spíše o další ránu do vazu vrávorající modré straně, která je ve věci Lisabonské smlouvy nejednotná. Příslušné usnesení ODS sice uložilo nehlasovat pro smlouvy znamenající okleštění suverenity státu, ale část současné ODS se od Zelených nakazila evropanstvím a je zde tedy i riziko, že se nakazí také chorobou neplnění vlastních usnesení.

Očekává se, že Anglická banka začátkem příštího týdne na své první schůzi nového roku sníží úrokové míry pod 2 procenta a možná až na 1 procento, na nejnižší úroveň za 350 let. Více než 7 milionů britských vkladatelů má konta, která vyplácejí už nyní úroky ve výši 1 procenta nebo méně. Pokud banky předají plánované snížení úrokových měr svým zákazníkům, tyto spořicí účty se dostanou poprvé v historii do záporných hodnot. Snížení úrokových měr podle listu Daily Telegraph vede k bizarní možnosti, že někteří vkladatelé budou brzo muset bankám platit za to, že maji v nich uložené peníze.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Britský deník Daily Telegraph má velmi nadaného karikaturistu jménem Matt.

Zde jsou některé jeho kreslené komentáře k finanční krizi a k privatizaci z poslední doby:

(K poklesu libry vůči euru:) "Co kdybysme prodali barák, odjeli do Francie a koupili si rohlík?"

(Ještě jednou k poklesu libry.) "Poprvé dnes libra dosáhla parity s čokoládovou mincí, zabalenou ve staniolu"

Privatizace britských pošt: "Oznámení o nedoručené zásilce. Pokusili jsme se vám doručit balík. Prosím, vyzvedněte si jej z našeho depa v Holandsku"

"Irácké zbraně hromadného ničení nalezeny! Bota může zasáhnout Británii do 45 minut!"

"Hodil jsem boty na banku!"

"Kupuj dárky jen v těch obchodech, které budou ještě existovat, až je tam půjdu vyměnit!"

"Tak teď rozhodujete vy!"

"Každý den je po ekonomických stránkách rozplácnutá další automobilka..."

Může sympatizant s jadernou fyzikou být členem Strany zelených (SZ)? A naopak; může jadernou fyzikou se zabývající profesionál sympatizovat se SZ?

< Nákupní středisko na Senném náměstí v Petrohradě

Deník Něvskoje vremja, vycházející v Petrohradě, zveřejnil v úterý 30. prosince redakční besedu k devadesátinám známého petrohradského spisovatele Daniila Granina. Má určité charakteristické ruské rysy, nicméně podobnost s mnohými českými tématy není zřejmě čistě náhodná. No, posuďte sami. Nezdá se mi, že by takový rozhovor mohl kdy vyjít v Mladé frontě Dnes, ale mohu se mýlit... (JČ)

Michail Ivanov: Danieli Alexandroviči, v současnosti hrozí Rusku a celému světu krize, teprve se rozhořívá. Straší nás, že to bude ještě daleko horší. Já mám ale takový pocit, že v Rusku existuje tato krize už dlouho, a to nejen v materiální sféře, ale především ve sféře duchovní, morální. Nezájem lidí o druhé, zloba, apatie. Mnozí umělci přiznávají, že v Rusku nyní probíhají doslova bakchanálie nemorálnosti. v zemi převládly naprosto divošské pudy. -- kult síly, peněz, drzosti. Spiritualita ustoupila do podzemí.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V prosinci 2008 přispělo celkem 220 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 75 226.75 Kč. Příjem z reklamy byl 2000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2008 částku 81 886.01 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,725.65 EUR.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.