Co se týče daného a neměnného vztahu k historii, jedním z nejhorších domácích intelektuálů plivajících na český národ byl svého času profesor Masaryk. Tento pán ovšem na stará kolena opustil svůj Kocourkov a Hulvátov a stal se hlavou českého protirakouského odboje. Domů se vrátil jako zvolený prezident Osvoboditel (a de facto dědic majestátu Františka Josefa). Od této chvíle byl danou a neměnnou historickou veličinou i pro ty vlastence, kteří mu kdysi chodili vytloukat okna.

Později se z tatíčka stal střelec do dělníků a ještě později znovu tatíček. Ať už má být česká historie jakákoli, hlavně, že v dané chvíli je daná a neměnná. Diskutovat o různých historiích je neslušné a není to součást demokratické výměny názorů. Na rozdíl od Francie, jejíž historici jsou doslova praporečníky různých pohledů na historii. Na rozdíl od Británie, kde je pro některé historiky negace oficiální historie doslova sportem, někdy přecházejícím do opačného extrému.