Kromě toho hrozného osobního lidského problému těch osob, které žijí v té oblasti, mají tam příbuzné a přátele, existuje samozřejmě dál otázka, jak by mohlo vypadat mírové řešení tohoto problému. A izraelský ministr obrany Ehud Barak asi sám taky ví, že je lehké, dostat se do pozemského pekla, ale těžké se dostat zase z něho ven. Podle mého ho šéfové Hamasu do toho pekla vlákali, protože oni přece museli s útokem izraelské armády počítat. Ačkoliv možná nepočítali s takovou silou, s jakou jsou izraelské útoky nyní prováděny. Pokud si ale Barak myslí, že se Izrael zničením mocenských struktur Hamasu bude schopen probombardovat do míru, tak to se mýlí, protože šéfové Hamasu ovšem věděli, že útok vyvolá silnější souhlas s teroristickými útoky proti Izraeli, a to i u Arabů, kteří žijí mezi Židy.

Existuje přísloví : Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Oba, Hamas i Izraelci, jsou teď v takové pasti a zatím nikdo neví, jak by se z ní mohli dostat. Jasné se zdá ale být, že ten, kdo se z pasti dostane, zjistí, že se mírovému řešení krize na Blízkém východě zatím ještě nepřiblížil, asi se mu ještě víc vzdálil. Je ale strašlivé, že musejí obyvatelé Gazy podstupovat takto děsivé utrpení, jen aby tohle politikové poznali...