Pane profesore, na různých internetových
fórech jste označován jako "známý kritik systémů
protiraketové obrany", v podstatě od
války v Zálivu. Tehdy se prokázalo, že v případě
Patriotů jste měl pravdu. V roce 2001 jste dostal
cenu Norberta Wienera -- za odhalení četných
a významných falešných tvrzení o protiraketové
obraně. Nyní kritizujete současný americký systém
PRO, jehož jedna část, radar, má být umístěna
v České republice. Označil jste jej za křehký,
použil jste analogii s Maginotovou linií... Jaké
jsou vaše hlavní výhrady?
No, abych to hodně zjednodušil, je to zbraňový
systém, který nefunguje. A důvody, proč
nefunguje, jsou některé jednoduché a některé
složité. Bezprostřední důvod, proč nefunguje, je
velmi jednoduchý: radar v České republice prostě
nevidí bojové hlavice na dostatečnou vzdálenost
na to, aby byl schopen vykonávat kterékoliv
z funkcí, které jsou mu připisovány. Agentura
pro protiraketovou obranu ukazuje diagramy, na
nichž má radar v České republice dosah hodně
přes 2000 km, takže by mohl detailně sledovat
bojové hlavice odpálené z hypotetického místa
hrozby, z Íránu. Ale skutečný dosah toho radaru,
když si uděláte podrobné vyhodnocení, je možná
600 kilometrů. Takže doslova, i kdybyste dokázali
odpálit balistickou střelu z Íránu na Washington,
přeletěla by radar v dostatečné výšce na to,
aby ji neviděl. A otázka přirozeně zní, jak je možné,
že by měl být použit radar s natolik malými
schopnostmi. Jediná odpověď, která mě napadá,
a je to odhad, je, že důvod pro umístění radaru
v této lokalitě je vytvořit fait accompli, dosáhnout
v podstatě nezvratné situace. A nový radar,
který by musel být vybudován, pokud by měla
být jakákoliv šance na to, že bude plnit tu funkci,
by tam byl umístěn někdy později. V mezidobí
by se tam ale vybudovala základna, kterou by
pro příštího prezidenta po Bushovi bylo obtížné
odstranit vzhledem k politickým závazkům, které
by se mezitím vytvořily. Takže to je bezprostřední
problém, který já vidím. Zajímavé je, že když
hovořím s lidmi z ČR, zjišťuji, že podle všeho
se zde hodně mluvilo o upgradech, zatímco ve
Spojených státech se o tom prakticky nehovoří.
To je docela zajímavé, protože jedna z těch věcí,
které jsem říkal, je, že ten radar v žádném případě
nemůže plnit tu funkci. Jediná věc, kterou je
třeba udělat, pokud se domníváte, že ten systém
může fungovat, je upgradovat ho. Možná, protože
toto je vojenský časopis, bych měl zdůraznit,
že já nemám nic proti vojenské výrobě. Pokud je
zbraňový systém řádně vyvíjen, a je zde šance,
že bude fungovat, vždy mě zajímá potenciální
užitečnost takovéhoto zbraňového systému. Ale
tento zbraňový systém, to je jiná kategorie, to je
science fiction. Je založen na falešných tvrzeních
a dalších a dalších falešných tvrzeních, která se
vrství jedno na druhé. Je docela vážné, že vojáci,
jejichž úkolem je starat se o bezpečnost své
vlastní země, a kteří v tomto případě mají reprezentovat
Spojené státy, chybně informují přítele
a spojence Spojených států pokud jde o schopnosti
systému, který Spojené státy chtějí umístit
v České republice. Já to považuji za velice vážné
a jsem tím velmi znepokojen.
Vy jste hovořil také s naším redakčním kolegou
Stanislavem Kauckým, naším "známým kritikem
amerického systému protiraketové obrany".
Ten je jako nezávislý expert spoluautorem studie o radaru, jejíž závěry se poněkud rozcházejí
s oficiálními informacemi poskytovanými vládou
a ministerstvem obrany.
To je pravda. Já jsem mu řekl: vy jste provedli
přesnou a správnou studii, ale dospěli jste
k chybné odpovědi. A důvodem nebylo to, že by
provedli špatnou analýzu, ta byla provedena
správně, ale dostali špatné vstupní informace. Oni
usilovali o to, aby porozuměli schopnostem toho
radaru, na základě informací, které jim poskytl
generál Obering. A tyto informace byly falešné.
On jim v zásadě řekl, že ten radar bude schopen
zachytit cíl o velikosti baseballového míčku
ze vzdálenosti 4000 km. A později se hovořilo
o dosahu 2100−2500 km. Pokud radar má dosah
kolem 2000 km na cíl o velikosti baseballového
míčku, tento cíl by měl radarovou odraznou plochu
o něco méně než jedna setina čtverečního
metru. Pokud provedete matematický výpočet,
vyjde vám, že radar by měl mít průměrný výkon
kolem milionu wattů. Tady však je průměrný
výkon 20 000 W, tedy padesátkrát menší. Ale
oni to v ten okamžik nevěděli, proto jim vyšla
ta fantastická čísla, a okamžitě jim došlo, že
něco nehraje. A nemohli pochopit, kde je chyba.
Nám se prostě přihodilo to, že jsme vyšli ze dvou
různých směrů a přišli jsme na stejnou věc. Oni
tedy postupovali naprosto správně a provedli
velmi pečlivou a konzistentní studii, která byla
na místě. A důvodem oné nesrovnalosti bylo to,
že jim prostě nebyla řečena pravda, neřekl jim
ji americký představitel, generál Obering. Můj
názor jako Američana je tento: on je důstojník
armády Spojených států, který přísahal, že bude
bránit svou zemi a chovat se čestně. Tento způsob
chování vrhá stín na všechny naše vojáky.
A to mne velmi hněvá, protože já považuji vojáky
za čestné. Velmi mne to zlobí.
Pokud víme, vy jste dokonce vyzýval k tomu,
aby Kongres zahájil vyšetřování ve věci těch
falešných tvrzení a zkreslování dat. Došlo nakonec
k nějakému a s jakým výsledkem?
Ne, k žádnému vyšetřování nedošlo, ale
Obamova administrativa říká, že provede
podrobné přezkoumání technických otázek spojených
s protiraketovou obranou. Já jsem velmi
pro, a pokud se na mne obrátí, poskytnu jim
veškeré naše analýzy, a pokud se ukáže, že ten
radar má dosah, jaký musí mít, já na to určitě
upozorním každého člena americké vlády, ke kterému
se dostanu. Protože je vrcholně nevhodné,
aby důstojník nebo kterýkoliv člověk v diplomatickém
vztahu ke spřátelené nebo spojenecké
zemi, v jakémkoliv diplomatickém vztahu, činil
zavádějící prohlášení. A toto není jediné klamné
prohlášení, které tento člověk udělal.
Moje další otázka směřovala právě k tomu,
co Barack Obama říkal ještě v předvolební kampani.
On zmínil několik podmínek, které podle
něj musí být splněny, aby podporoval systém
PRO: tento systém musí být vyvíjen pragmaticky,
úsporně, a především nesmí odčerpávat
prostředky od jiných priorit národní bezpečnosti,
dokud nebude naprosto spolehlivě potvrzeno, že
tato technologie ochrání americké obyvatelstvo.
Jsou tyto podmínky vůbec splnitelné? Dá se s jistotou
říct, že to bude fungovat?
Já myslím, že s jistotou se dá říct, že to fungovat
nebude. Problém tohoto systému je, že
pracuje ve vysokých výškách v kosmickém prostoru,
v prostředí blízkém vakuu. A v prostředí
blízkém vakuu nehraje roli váha předmětu, takže
peříčko nebo kámen se pohybují úplně stejně. To
znamená, že když vezmu balon a umístím vedle
něj bojovou hlavici, také se budou pohybovat
stejnou rychlostí. Můžete udělat to, že umístíte
bojovou hlavici do balonu, a pak vypustíte
množství balonů vedle toho, který ukrývá bojovou
hlavici, a neexistuje žádný senzor, který by
poznal rozdíl. Je to totéž, pokud bych měl uvést
jednoduchý názorný příklad, jako kdybych před
vás postavil soubor kufříků, a chtěl po vás pouhým
zrakem zjistit, ve kterém z nich je bomba.
Očima ale vidíte jen povrch toho kufříku, nevidíte
dovnitř. A také radar vidí jen povrch "kufříku",
pokud je kovový, a pokud není, radar vidí
skrz něj, takže radar by viděl tu bombu v balónu.
Jenže do toho balonu pak lze umístit něco, co by
se radaru jevilo stejně jako hlavice. To lze snadno
udělat tak, aby bojová hlavice byla nerozlišitelná
od mnoha dalších předmětů. Ale máte jen
omezené množství antiraket, takže už pravděpodobnost,
že odhadnete, který předmět je bojová
hlavice, je velmi malá, a i když se vám podaří
zasáhnout balon, nemusíte ho zasáhnout tam,
kde je ta bojová hlavice. A tak šance, že tento
systém bude úspěšný, je mimořádně malá, i když
všechno bude fungovat tak, jak oni tvrdí, že to
fungovat má. Ale ten radar neplní ani tu minimální
funkci, to je fikce. Jen chtějí budit zdání, že
něco dělají, že ho tu mají. Ale nemají nic.
Ale jestliže se řekne A, mělo by se říct i B.
Jestliže tento systém nefunguje, co tedy bude
dál? Revidovaný systém, nebo zcela jiný systém,
nějaká úplně jiná cesta? Jakou máte představu?
Předeslal bych jedno: já se nedomnívám,
že v tuto chvíli existuje hrozba. Můžeme o tom
diskutovat, ale já se nedomnívám, že Írán je
v jakémkoliv stádiu cesty k balistickým raketám
dlouhého doletu, schopných dopravit tisíc
kilogramů na vzdálenost deseti tisíc kilometrů.
Dopravit pár kilogramů na tuto vzdálenost není
hrozba. Raketu, kterou by k tomu museli postavit,
nebylo prokázáno, že mají. To by museli pokročit
ve vývoji svých technologií, vyvinout nové
raketové motory ... To není hrozba, která by se
mohla projevit v roce 2010, 2015, jak se tvrdí. Já
nevím, kdy by se mohla projevit, ale rozhodně
ne v jakémkoliv blízkém termínu. Takže pokud
existuje potřeba protiraketové obrany, tato
potřeba je dostatečně vzdálená na to, abychom
se nemuseli ukvapeně vrhat do budování něčeho,
co prostě nemůže fungovat. Jestliže skutečně
budeme potřebovat protiraketovou obranu, já si
v současné době pohrávám s myšlenkou, která
je vlastně velmi jednoduchá, ale s velkou pravděpodobností
by fungovala. Je překvapivě jednoduchá.
Spojené státy v současné době vyvíjejí
nový typ těžkých bezpilotních letounů kategorie
stealth. Vypadají trochu jako malé bombardéry
B-2, rozpětí křídel 20 metrů, místo padesáti.
A mají přiměřenou nosnost, pár tisíc kilogramů,
možná trochu víc. Takže to nejsou těžké dopravní
letouny, ale mají slušnou nosnost. Jestliže jsou
stealth, máme určitou představu o tom, jaká by
měla být radarová odrazná plocha těchto letounů,
přesné údaje vám mohu dodat, ale jde řádově
o několik tisícin čtverečního metru. A pokud
by byla použita tato úroveň technologie stealth,
pak běžný radar protivzdušné obrany je nemůže
zjistit a zaměřit na vzdálenost o moc větší než
40 km. Mohly by tak přelétávat nad libovolnou
zemí s rozumnou mírou spolehlivosti po relativně
dlouhou dobu, i vzhledem k tomu, že nemají
posádku. A každý z nich může nést řízenou střelu,
která může dosáhnout ve velmi krátkém čase
rychlosti 4,5 -- 5 km za sekundu. To není malá
rychlost, 5 km/s je Mach 15.
Pokud se objeví hrozba, je velmi pravděpodobné,
že -- pokud nedojde k žádnému
transferu technologií -- to bude domácí íránská
nebo severokorejská technologie, protože
víme, že tyto země úzce spolupracují na svých
programech. Ta mezikontinentální balistická
střela, která bude mít odhadem 250 t -- existuje
i jiný odhad, nižší, 120 t - musí být připravena
k odpálení zkompletovaná a musí být odpalována
ze stacionárního odpalovacího zařízení. Vy
si proto nemusíte dělat starosti s tím, že existují
mobilní odpalovací zařízení po celé zemi.
Existují pevná odpalovací zařízení, o kterých
víte. Můžete tedy provozovat tyto bezpilotní
letouny stealth v případě krize, nemusíte je
provozovat po celu dobu, v okruhu několika set
kilometrů od odpalovacího zařízení. A pokud
budou dostatečně šílení na to, aby se pokusili
tu střelu odpálit, tak ji sestřelíte v počáteční
fázi letu. A důvod, proč to musí být v počáteční
fázi letu, je ten, protože chcete, aby trosky
z té odpálené střely dopadly na tu zemi, která
ji odpálila. Pokud byste ji zasáhli v pozdější fázi,
ty trosky by dopadly na nevinnou zemi, a to je
nepřijatelné. Pokud dokážete tu střelu zachytit
do 100−120 sekund po odpálení, nezíská ještě
příliš velkou rychlost a nedostane se ještě příliš
daleko od místa odpálení. No a pokud máte
řekněme pět těch bezpilotních letounů, stačí,
aby nepřetržitě hlídkovaly dva, a můžete je ve
vzduchu rotovat a jeden mít v rezervě, pokryjete
tak celý Írán. Je to velmi zastrašující, velmi účinné, a zároveň to nepředstavuje žádnou
hrozbu pro Rusko nebo Čínu. Protože pokud se
Rusové nebo Číňané budou cítit ohroženi tím
systémem protiraketové obrany, i když Američané
říkají, že je zaměřen výhradně na "rogue
states" (tzv. "darebácké státy") -- a já je beru
za slovo, i když panu Oberingovi nevěřím ani
to slovo -- Rusové nebudou ochotni jednat se
Spojenými státy o omezení zbrojení, pokud si
budou myslet, že jsou ohroženi jejich obrannými
systémy. A to by bylo velmi špatné pro
celosvětový bezpečnostní režim, protože když
se Spojené státy a Rusko, které vlastní 95 procent
jaderných hlavic, nebudou vážně zabývat
omezováním zbrojení, dá se očekávat, že země,
které podepsaly dohodu o nešíření jaderných
zbraní, budou stále nespokojenější - pokud tyto
dvě velké země nebudou dodržovat své závazky
podle článku 6 této dohody... Takže řešení existuje,
pokud by bylo zapotřebí. Neexistuje žádný
levný obranný systém. Jak to tvrdí někteří. Ty
bezpilotní letouny možná stojí 100−150 miliónů
dolarů za kus, dodavatelé říkají 50, takže
to násobím dvěma nebo třemi. Vývoj systému
může přijít 4−5 miliard dolarů, takže levné to
není. Pro stát jako jsou Spojené státy je to ale
realizovatelné, a je na to čas. Zatím je čas na
zpřesňování a přípravu koncepce, aniž by se
muselo něco budovat, abychom byli připraveni
reagovat, pokud se hrozba objeví. A pokud na
to upozorní zpravodajské služby, bude čas udělat
potřebné úpravy. A nic nebrání pokroku ve
spolupráci s Ruskem, směřující ke snižování hrozeb.
My Rusko potřebujeme. My, Spojené státy,
západní Evropa, potřebujeme Rusko, potřebujeme
s ním spolupracovat na odzbrojování. Bez
ruské pomoci se s vývojem jaderných zbraní
v Íránu nikdy nevypořádáme.
Mezi Spojenými státy a Ruskem sice nedávno
došlo k neshodám pokud jde o metodologii,
ale neexistuje mezi nimi žádná neshoda pokud
jde o to, že íránský problém je třeba řešit. My se
prostě musíme někam posunout z té nesmyslné
slepé uličky, do které nás přivedl tento koncept
protiraketové obrany. Už proto, že to nemá žádný
vojenský přínos. Víte, někdy to je takhle: Rusy
to rozladí, což není dobré, ale je to dobrý vojenský
koncept, věříme, že to přispívá k naší bezpečnosti,
takže je to jejich problém. Ale tady to
nemá žádný vojenský přínos, takže proč vytvářet
ten obrovský problém, se všemi těmi nepříznivými
dopady. Mně jde o to, aby vyšla najevo pravda
o nedostatcích tohoto systému, aby došlo
k poctivému technickému vyhodnocení, s porozuměním
pro věci, s cílem věci vyjasnit, a pokud
to technické vyhodnocení dopadne tak, jak já se
domnívám, že dopadne -- mohu se mýlit, ale řekl
bych, že se nemýlím -- měli bychom zrušit ten
systém a začít se zabývat něčím, co nám s jistou
dávkou naděje přinese tu bezpečnost, kterou
potřebujeme. A nepřipustit, aby se zde stavěla
tato překážka mezi nás a Rusko, tím myslím
západoevropské státy, Spojené státy, Japonsko
a další spojence a Rusko.
Když jsme u toho Ruska, prezident Medveděv
se v projevu, který krátce po amerických prezidentských
volbách vyvolal značné pozdvižení,
zmínil kromě eventuálního rozmístění balistických
raket krátkého doletu v Kalininigradské
oblasti také o možnosti elektronicky rušit americký
systém protiraketové obrany. Je to technicky
proveditelné?
Jednoduchý způsob, jak rušit ten radar...
Protože rušení může být velmi složitá záležitost
-- když se snažíte rušit radar, který se zrovna
"nedívá" vaším směrem, bude mít vysokou
schopnost toto rušení úspěšně potlačit. Zejména
takový radar, o který v tomto případě jde, který
má plošnou fázovanou anténu s elektronickým
snímáním. Protože takovýto radar si dokáže
s nežádoucím signálem z jiného směru hravě
poradit a může tedy extrémně potlačit příjem ze
směru rušiče. V tom případě by ale rušič musel mít
fantastický výkon, když se snažíte rušit špičkový
radar se zanedbatelnými bočními laloky -- tady
nejde o žádný starší sovětský radar protivzdušné
obrany, kdy rušení bylo relativně snadné; tady
to vyžaduje velkou míru flexibility. Možný způsob,
jak tento radar překonat rušením, je použití
malých rušičů, které prostě vypustíte do prostoru
společně s bojovými hlavicemi nebo klamnými
cíli. Zařízení pracující ve shodném pásmu X jako
radar pak detekuje, že bylo ozářeno a pečlivě
analyzuje tento signál. Je nutné znát nejen jeho
přesnou frekvenci, ale zrovna tak je nutné pečlivě
rozpoznat i další důležité parametry. Pokud totiž
přesně znáte základní parametry a chování signálu,
pak můžete i pečlivě vytvářet přesnou kopii
signálu radaru. Ono totiž pouhé rušení naslepo
je velmi obtížné. Sice to jde také, ale vyžaduje
to vysoké výkony, což je nepraktické a neúčinné.
Proto se to dá lépe udělat tak, že imitujete
naprosto shodný signál, který prostřednictvím
filtrů předáváte dál do zpožďovacích obvodů,
a pak jej časově mírně opožděný vysíláte zpět
tam, odkud přišel, to znamená do směru k radaru.
Tím dosáhnete toho, že radaru znemožníte
plnit jeho hlavní funkci − jakéhokoliv přesného
měření toho, na co se dívá, a bez přesného měření
nemá šanci zjistit, jak ten objekt vypadá. To je
druh rušení, který bych použil já, nevím, co měli
na mysli Rusové, možná spíš nějaké obrovské
rušiče. Ale oni to nemusí dělat. V Rusku je toto
vysoce sofistikovaná činnost, oni velmi dobře
rozumí těmto technologiím. Nemají sice tu úroveň
technologií, jakou má Západ, ale na to, aby
to mohli dělat, ji nepotřebují. Potřebujete rozumět
tomu, co je potřeba v dané situaci udělat,
aby to bylo účinné, a to oni zvládají velice dobře.
Podle mého názoru ten systém mohou překonat,
ale proč se máme pouštět do tohoto druhu soutěže?
Znamená to jen vytváření strachu a nedůvěry,
zbytečně, protože z toho nic neplyne.
V rámci vysvětlovací kampaně naší vlády mimo
jiné padlo tvrzení, že jakmile radar bude postaven,
bude to "nejbezpečnější místo" v České republice.
Jak se dá takový radar chránit? Dá se chránit?
(směje se) Nedá. Není šance tento radar
chránit. Proti ruskému útoku? Já nevím, kdo by
stál o to, na ten radar zaútočit. Vy jste vojenský
časopis, máte odborné znalosti -- tohle je otevřená
země, jak zastavíte nenápadné vniknutí
několika speciálních týmů vycvičených v zacházení
s minomety s dlouhým dostřelem. Když tady
bude čtyři pět jednotek, které se o to pokusí,
jednu z nich se vám podaří rychle eliminovat,
ale budou tady další. Jaký druh bezpečnostního
perimetru musíte kolem toho radaru vybudovat?
To není bezpečnostní perimetr, o kterém mluví
Američané, že kolem toho postaví mechanické
zabezpečovací zařízení, nasadí ostrahu a že bezpečnost
tak nebude žádný problém. Ale pokud by
tady skutečně byla ta hrozba, o které Američané
tvrdí, že existuje, a nebudeme diskutovat o tom,
zda je to pravda, museli byste se obávat toho,
že sem nějací lidé mohou propašovat minomet
a provést útok. Ono by stačilo v určitém místě
poškodit anténu, a celá ta věc je vyřazena
z provozu. To není radar, který by snesl nějaké
poškození a mohl přesto dál fungovat. Jak chtějí
zabránit, aby se něco takového nestalo -- pokud
to s tím radarem myslí vážně. Lidé se ptají na
možný útok střelami s plochou dráhou letu -- ale
proč na to jít takto složitě?
Takže vy si v zásadě myslíte, že rozumným
řešením je spolupráce.
My všichni máme armády. Máme armády,
protože jsme přesvědčeni, že je potřebujeme pro
naši bezpečnost. Na tom není nic špatného. Jako
stát, nebo jako aliance, nemůžete přežít, pokud
nepřijmete tato osvědčená opatření. Já neříkám,
že bychom neměli podnikat kroky k tomu, abychom
se dokázali bránit, ale představa, že dělám
něco, co provokuje potenciálního protivníka,
a nemá žádnou konstruktivní vojenskou hodnotu,
která by to vyvažovala, je pro mne čiré
šílenství. A nechápu, proč by to kdokoliv se zbytky
zdravého rozumu dělal. A to je vlastně moje
hlavní obava. Přiznávám, že mám na Rusy poněkud
jiný názor, než má mnoho Čechů. Já s nimi
ale nemám tu historickou zkušenost s okupací,
jakou máte vy. Takže se nedá říct, že bych s vašimi
názory nesympatizoval. Ale i s tou historií je snad
možné dosáhnout určité míry spolupráce a dělat
něco, co je oboustranně prospěšné. Máme s Ruskem
rozdílné názory a musíme se mít na pozoru,
ale toto není jeden z nich. Proč tedy vytvářet spor
tam, kde naprosto není sporu?
Připravila redakce ATM. Vyšlo v prosincovém čísle ATM 12/2008
   
|
