Jaber Wishah (pomocník) "Výsledkem bude více fanatismu"

"Nejhorší je ta nejistota. Nikdo v Gaze nemá jistotu, že je mimo nebezpečí. Všichni jsme v dosahu izraelských cílů. Život normálních občanů je v troskách. Ženy, které mají porodit, mají strach, že v nemocnicích nenajdou místo. Je to bláznivá válka. Lidé se zběsile přemísťují z místa na místo. Musel jsem se evakuovat se svými dětmi z našeho domu a přemístit se k příbuzným. Tady nás nyní žije 18. Spíme na zemi a díváme se na zprávy v televizi, když jde proud - šest hodin denně - nebo posloucháme rádio na baterky. Většinu nocí trávíme vzhůru, čekáme, až se rozední. Izraelci vysílají nahrané zprávy ohroženým rodinám. Jiným volají přímo a řekají, že mají 10 minut na opuštění svého domova. V takovém případě začíná chaos. Lidé utíkají pryč a nechávají na místě všechny svoje věci. My nejdeme pryč. Kam můžeme jít? Lidé podporují Hamás jako nikdy, neboť došli do bodu, v kterém život i smrt jsou skoro to samé. Víme, že můžeme umřít v kterýkoliv okamžik, přestože nemáme žádnou souvislost s izraelskými vojenskými cíli, jen to, že bydlíme ve stejné čtvrti. Výsledkem bude jen více fanatismu."

Ibrahim (profesor) "Doktoři operují pod schody"

"Šel jsem do nemocnice Shifa a bylo to strašné. Doktoři pouze zjišťují, zda raněný, kterého právě vytáhli ze sanitky, je zraněný velmi těžce, či nikoliv. Velmi často okamžitě odbíhají k dalšímu, který je na tom hůř, nebo se vracejí k někomu, koho zrovna operují. Není to, že by chyběly léky, chybí personal, není místo. Chirurgové operovali i přímo pod schody.

Ahmed (pracuje v hotelu) "Už dobu nevím, co to je jíst zeleninu"

"Není dost jídla a když se najde, ceny jsou strašně vysoké. Fronty na chleba jsou enormní. Mouka je vzácná. A až skončí válka, nebude to o moc lepší. Na pole už rolníci nevycházejí týdny a teď budou zcela zničena. Už dobu nevím, co to je jíst zeleninu."

Baghat (obchodník) "V noci mrzneme"

"Je velká zima a v Yabalia bylo hodně bombardování. V mnoha domech jsou rozbitá skla a lidé je záplatují plastem, ale nestačí to. Já mám malý generátor, ale už dva dny nemám palivo. A nevycházím ho hledat, neboť ulice jsou prakticky prázdné. V noci mrzneme."

Mohamed (studiant) "Spát je nemožné"

"Celé dny neděláme nic. Je to ubíjející. Nemohu jít na universitu a jenom můžu čekat, až padnou bomby. Elektrika tady v Beit Lahia funguje jenom pár hodin denně, někdy jenom v noci. Nejhorší je, že zkoušet usnout je pro mě nemožné."

Faysal Shawa (podnikatel) "Žiji zavřený"

"Bojím se vyjít z domu. Žiji zavřený se svými třemi dětmi. Jsme unavení, jsme moc naštvaní. Slyšíte to? To jsou bomby dopadající právě teď. Proč nás bombardují? Proboha, ať nás nechají napokoji. Ze vzduchu nedosáhnou na lidi z Hamásu, jenom na normální lidi jako jsme my, nás zabijí. Kolik musí umřít? Jaká je ta cifra, co Izrael má v hlavě? Nejde o to, abychom tu žili zavření a dali nám najíst, jako bychom byli slepice. Musí být možnost dovést materiál, musí být možnost obchodovat. Mezinárodní společnost musí něco udělat."

Alberto Arce (aktivista jedné ONG) "Děláme lidské štíty"

"Město Gaza je mrtvé. Letadla a helikoptéry přelétávají 24 hodin denně. Já jsem věřil, že to funguje jako ve filmech, že bomby jsou slyšet jak dopadají, ale tak to není. Neexistuje varování. Poznáš, až když slyšíš rachot. Před pár dny jsem psal mail a zrovna, když jsem klikal na "odeslat", se rozbilo všechno sklo v tom internet kafé. Noci trávíme sbíráním raněných v ambulancích, děláme lidské štíty. Vidíme strašné scény. Před pár dny mi umřely před očima tři děti z jedné rodiny. Dojely do nemocnice na voze taženém mulou. Holka dorazila už mrtvá, ti dva další umřeli chvíli na to.

Připravil Michal Škop)