Justin Webb: Obamova hospodářská politika, za pomoci některých dalších faktorů, bude úspěšná. Letos hospodářská recese v Americe skončí, americké hospodářství začne zase růst a to bude mít významné důsledky pro nás pro všechny.

Paul Mason: V roce 2009 rozhodným způsobem nahradí skupina G20 skupinu G7 a G8. Skupina G20 se stane hlavním tvůrcem světových rozhodnutí pro světové vedoucí představitele.

Lyse Doucet: Izrael a Sýrie spolu v roce 2009 uzavřou mír.

James Robbins: Pro mě dojde r. 2009 ke střetu dvou Dickensových románů: Velké naděje a Těžké časy. Barack Obama se střetne s tvrdou realitou hospodářské krize. Vidím šířící se problémy na ulicích světa, občanské nepokoje. Rozklad důvěry ve vlády jako takové. Čekám problémy v Číně a možná i v Rusku, v zemích, kde se výrazně zpomalí nynější radikální hospodářský růst.

Stephen Sackur: A já předpovídám, že voliči v Íránu se obrátí zády k prezidentu Ahmadinežádovi.

Avšak, jak dopadly naše předpovědi z loňska? Jamesi, vy jste dopadl velmi dobře. Vy jste předpověděl, že v roce 2008 dojde v rozvojovém světě v nejchudších zemích k potravinovým nepokojům v důsledku rostoucích cen potravin. Lyse, vám se to moc nepovedlo, vy jste říkala, že dojde k pokroku v mírovém procesu na Blízkém východě.

Lyse Doucet: Aha, jenže já jsem řekla, že k dohodě nedojde.

Stephen Sackur: Justine, vy jste loni řekl něco velmi zajímavého. Řekl jste, že Amerika bude v roce 2008 zase v módě. Máte pocit, že jste měl pravdu?

Justin Webb: Myslím si, že svým způsobem ano. Myslím, že po prezidentských volbách se to stalo a že to tak bude i dál.

Stephen Sackur: Já musím přiznat, že moje předpověď nebyla zrovna přesná, předpověděl jsem, že v Zimbabwe bude svržen Robert Mugabe. Na druhé straně jsem předpověděl, že Nicholas Sarkozy se ožení s Carlou Bruni.

Stav globální ekonomiky

Stephen Sackur: Loni jsme předpovídali v tomto pořadu, že se západní ekonomiky dostanou do potíží, avšak nepředpověděli jsme, jak blízko se dostaneme k finančnímu armageddonu. V tomto novém roce je bankovní sektor stále ještě nemocný, podnikatelská důvěra klesá, nezaměstnanost roste. Takže jak moc se to ještě zhorší?

Paul Mason: V mnoha ohledech je nemožné předpovědět, co se stane, protože v ohnisku krize je skutečnost, že se obrovským způsobem rozložil bankovní systém. Začalo to v polovině září a ještě to pořád pokračuje. I tento týden čekají další, nové země na finanční pomoc od MMF.

Stephen Sackur: Udělají některé země bankrot?

Paul Mason: Některé země už v podstatě bankrot udělaly. Velká část východní Evropy je na samotné hranici bankrotu. Velká část střední Asie nevypadá zrovna dobře. Je ale velmi obtížné vypracovat binární systém toho, že se "možná stane toto, nebo se možná stane opak". Je ovšem možno konstatovat, že jsme zažili nejhorší finanční krizi v historii. Horší než Japonsko v devadesátých letech, pravděpodobně horší než Amerika v letech 1929 - 1931. Může se stát naprosto cokoliv. Tvar finanční krize je tak trochu jako tvar supernovy. Prostě nevíte, kde zase vypukne.

Justin Webb: Já jsem přesvědčen, že v roce 2009 Amerika vyjde z recese, protože Američané jsou velmi optimističtí a energičtí lidé. Už vznikají známky, že dochází k pokroku. V mnoha částech Ameriky už přestaly klesat ceny nemovitostí. Hypotéky jsou nyní levné, úrokové míry jsou nízké, prý měli přes Vánoce mnozí prodejci hypoték obrovské množství zákazníků. A druhá věc je levný benzín. Tuhle jsem si kupoval benzín do auta u pumpy, a plná nádrž stojí zase jen 36 dolarů (700 Kč). To je jako obrovské snížení daní pro obyčejné Američany.

James Robbins: Já si nejsem vůbec jist, že budeme svědky hospodářského oživení, v jehož čele bude stát Amerika v době, o které hovoří Justin. Já mám obavy, že hospodářská krize bude mít nesmírně svazující vliv na politiku po celém světě. Vlády budou posedlé domácími problémy, budou pod tlakem od občanů, aby vytvářely bohatství a prosperitu. Zejména na vznikajících trzích. Tak se dostávám k Číně a určitým způsobem i do Ruska. V Číně lidé obviní vládu, že porušila dohodu s občany. Vy, vláda nám nařizujete, co máme dělat, je to tu v podstatě diktatura, ale my to přijímáme, protože jste vytvořili rekordní úroveň růstu. Tato dohoda byla porušena a Číňané budou pociťovat intenzivní pocit zrady, ostatní země také. V případě Ruska klesající ceny ropy, základní zdroj příjmů pro ruský lid, bude zřejmě v roce 2009 dále radikálně klesat. To je opravdový potenciál pro nepokoje.

Paul Mason: Vidím politické problémy, ale nemyslím, že dojde ke katastrofě. Čínská vláda vydala mnoho energie na vytvoření situace, aby společenské nepokoje nevedly k požadavkům na svržení komunistického systému. V Číně dochází už rok každý den někde k velké stávce. Avšak na vrcholu hierarchie čínské vládní byrokracie považují za úspěch, že to automaticky nevede k požadavkům na zavedení demokracie.

Lyse Doucet: Nemyslím si, že na Blízkém východě dojde k tak drastickému stoupnutí cen ropy jako loni, ale uvědomme si, že mnoho blízkovýchodních států závisí na gastarbeiterech ze zahraničí. Třeba v Dubai, kde už taky je trochu krize, naprosto závisí na Indech, Filipíncích, Pákistáncích a tito lidé posílají domů vydělané peníze. A už se dovídám ze zemí, jako je Pákistán, že pokles příjmů těchto gastarbeiterů bude mít obrovsky negativní dopad na ekonomiku těch původních zemí.

Stephen Sackur: Zdá se mi, že v roce 2009 došlo po světě k opravdovému politickému obratu. Vlády po celém světě, a taky Gordon Brown tady v Británii, najednou požadují intervencionismus, vládní zásahy. Bude rok 2009 rokem, kdy vlády usoudí, že jen jejich zásahy mohou napravit kapitalistický systém?

Paul Mason: Vlády dnes činí opravdu zásadní státně-kapitalistické kroky. Dochází k zásadním intervencionistickým krokům, k jakým nedocházelo ani v třicátých letech. Ale jejich ideologie se s tím zatím nevyrovnala. Ta se bude muset celá přemyslet. Akce přicházejí rychleji než slova. Do takových dvou tří let asi vznikne nová hospodářská filozofie. Že kapitalismus bude muset být řízen státem.

Stephen Sackur: Rozhodne se Gordon Brown v Británii v roce 2009 uspořádat všeobecné volby?

Paul Mason: Jsem přesvědčen, že ano. Myslím si, že Gordon Brown podlehne silnému pokušení uspořádat všeobecné volby v únoru nebo v dubnu či v květnu. Udělá to na základě své nyní dobré pověsti ohledně "zvládání hospodářské krize".

Stephen Sackur: Kdo ty volby v Británii vyhraje?

Paul Mason: Říkám, že je docela pravděpodobné, že se budou vbrzku konat volby, nemyslím ale, že je Gordon Brown nutně vyhraje.

Spojené státy

Stephen Sackur: Chci vám teď připomenout, jak jste loni předpovídali, kdo vyhraje americké prezidentské volby:

(Záznam):

James Robbins: Barack Obama.

Lyse Doucet: Hilary Clinton.

Justin Webb: John McCain.

Evan Davies: Já jsem chtěl říct John McCain.

Stephen Sackur: Tak to bylo z loňska. Justine, tohle je rádio, nevidíme, jestli se červenáte.

Justin Webb: Červenám se hrozně. Můžu říct na svou obranu, že McCain vyhrával, až do 15. září. Bylo velmi nepravděpodobné, že Obama prezidentské volby vyhraje. V létě to vypadalo s Obamou velmi špatně.

Stephen Sackur: Zahrál jsem tu nahrávku z loňska, aby připomněl posluchačům, že Barack Obama dosáhl něčeho, co se ještě velmi nedávno zdálo neuskutečnitelné. Je to historická událost, že se podařilo přesvědčit americkou veřejnost, aby hlasovala pro černocha. Justine, domníváte se, že Obama, který se chystá převzít moc a signalizuje, že chce dělat zásadní změny, domníváte se, že jeho postavení bude ochromeno obrovským množstvím problémů, jimž musí čelit?

Justin Webb: Ne, je tomu přesně obráceně. Příležitost pro Obamu vznikla právě v důsledku hospodářské katastrofy. Myslím, že mu dovolí, aby roztrhal stará pravidla. Dovolí mu, aby si vymyslel nové věci. Dovolí mu celou řadu nových věcí v ekonomice. Například Barack Obama chce zmodernizovat americkou infrastrukturu. Každý ví o Americe, že i když je to neuvěřitelně bohatá země, vypadá často neuvěřitelně chudě. Mosty padají do řek, vlaky nejezdí, letiště často vypadají neuvěřitelně staře, telefonní systém a internet, všechno. Nic se v Americe už dlouho nemodernizovalo. Obama chce vydat velké množství peněz na všeobecnou modernizaci. To by se mu nepodařilo prosadit za žádných jiných okolností než dneska.

Stephen Sackur: Obama slibuje, že vydá až bilion dolarů na stimulaci hospodářství. Měli bychom o něm hovořit jako o Franklinu Delano Rooseveltovi a jeho New Deal ve třicátých letech?

Justin Webb: Ano, v tom smyslu, že přichází k moci s příležitostí vytvořit změnu. Protože národ neví kam. A to dává prezidentovi obrovskou moc.

Stephen Sackur: Ale pomyslete na to, co se stalo Billu Clintonovi. Ten se snažil zreformovat zdravotnictví a skončilo to katastrofou. A skončilo to polarizací americké politiky. Nemohlo by se totéž stát Obamovi? Až se začnou republikáni pomalu vzpamatovávat?

Justin Webb: Mohlo by se mu to stát, ale proč se mu to asi nestane. Obama zahrne své reformy zdravotnictví do balíku záchranných opatření pro ekonomiku. Obama chce přimět Američany, aby už nespojovali své zdravotní pojištění se zaměstnáním. Většina Američanů dodnes závisí ve věci zdravotního pojištění na zaměstnavateli. Přijdou-li o zaměstnání, přijdou o zdravotní pojištění. Tak bankrotují celé rodiny, když někdo onemocní. Obama tohle všechno chce změnit. Není sporu o tom, že máte naprosto pravdu. Předchozí prezidenti měli reformní plány, avšak nenastupovali do úřadu s tímto obrovským, všeobecným pocitem krize. To dává Obamovi příležitost donutit lidi, aby provedli radikální změny.

Lyse Doucet: Kamkoliv jsem r. 2008 jela, ať to byla Barma, nebo Afghánistán, Pákistán, Blízký východ, všude jsem získala pocit, že lidé čekají, až prezident Bush odejde, a teď všichni, od keňských vesničanů až po militanty v organizaci Hamas, očekávají, že se jejich život změní a že jsou ochotni vyjednávat s Barackem Obamou. Obama ovšem nemůže splnit očekávání všem, to není možné.

Kdo se v roce 2008 dostane do palcových titulků?

Paul Mason: Já volím Pierra Steinbrücka, německého ministra financí. To je muž, který nečekal a řekl v médiích že éra americké nadvlády finanční krizí skončila. Kritizoval Gordona Browna jako plechového nepřesvědčivého keynesovce. Steinbrück hraje v německé politice velmi zajímavou roli. Zaujal vypjatě konzervativní postavení v evropské ekonomice. Říká, že není správné řešit krizi tím, že se plýtvá penězi. To bude mít velmi zajímavé dopady, jak se budeme blížit volbám v Německu. Steinbrück je pro mě novým typem středoevropského politika.

Lyse Doucet: Nezapomínejme, že v roce 2009 bude v palcových titulcích historie, protože je mnoho výročí. Je tomu třicet let od islámské revoluce, třicet let od sovětské invaze do Afghánistánu, dvacet let od masakru na náměstí Nebeského míru v Pekingu, A také se zřejmě znovu vynoří celá řada tváří z minulosti. Barack Obama zřejmě znovu zaměstná celou řadu starých vyjednavačů. Denis Ross, veterán vyjednavač z Blízkého východu z Clintonovy éry se zřejmě znovu objeví na Blízkém východě, Richard Holbrook, který vyjednával na Balkáně, zřejmě bude řešit problémy na pákistánsko-afghánských hranicích, a objeví se zřejmě i někteří představitelé Talibanu, o nichž jsme si všichni mysleli, že už zmizeli.

James Robbins: Já myslím, že budeme sledovat brazilského prezidenta Lulu. Ten totiž sedí mimo poněkud zdiskreditovaný první kruh světové moci, v druhém kruhu, v oněch důležitých vznikajících demokraciích a ekonomikách. A prezident Lula může poukázat na velké úspěchy při reformách brazilské společnosti. Snížil míru chudoby, jeho ekonomika funguje na základě energetických přírodních zdrojů a Lula vidí stále silnější roli pro skupinu G20 a odmítá zdiskreditovanou skupinu G7 nebo G8. Myslím, že Lula stane mocným hlasem v úsilí naprosto zreformovat globální instituce, i když to bude trvat nějakou dobu.

Justin Webb: Mohu říci, že před několika lety jsem doporučoval, abychom si všímali Baracka Obamy? Strávil jsem část Vánoc v nemocnici ve Washingtonu, můj syn má dětskou cukrovku, je mu osm let. Je to vážná nemoc a musí být často v nemocnici, a tak dále. Bylo fascinující vidět americké zdravotnictví zevnitř. Způsob, jak je pacient nucen, hned od samého začátku, uvést, kdo bude jeho léčení platit. A i nejmenší lék je nesmírně drahý. Existuje muž jménem Tom Daschle, býval to šéf Demokratů v Senátu. Toho si vybral Barack Obama, aby zorganizoval reformu amerického zdravotnictví a přiblížil ho západoevropským zdravotnickým systémům.

Stephen Sackur: Podle mě jménem, které bychom měli sledovat, je Václav Klaus, prezident České republiky. Je to nejnepředvídatelněji jednající šéf státu v Evropě. Je to vzpurný individualista. Nic se mu nelíbí víc než provokovat liberální establishment. Jeho hrdinkou je Margaret Thatcherová, má po celé kanceláři její fotografie - -- vím to, protože jsem tam byl. Klaus považuje klimatické změny za mýtus, říká, že ti, kdo, jako Al Gore, bojují aktivně proti globálnímu oteplování, jsou součástí komunistického spiknutí proti svobodě, a ten bude povzbuzovat Iry, aby hlasovali proti Lisabonské smlouvě, až budou o ní hlasovat napodruhé, a myslím si, že se to Klausovi podaří. Myslím, že Irové Lisabonskou smlouvu v referendu odmítnou i podruhé a Klaus z toho bude šťasten.

Globální dopad Obamovy volby a nové vyhlídky na multilateralismus

Stephen Sackur: Jak odlišná od nynější bude opravdu Obamova zahraniční politika pro krizové oblasti? Irák, Afghánistán? Blízký východ? Takzvaná "válka proti terorismu"?

Lyse Doucet: Obama řekl, že chce naslouchat. Na Blízkém východě se teď odehrává skutečná válka mezi Izraelem a Hamas a v určitém bodě se budou muset rozhodnout, jak se postavit k organizaci Hamas a zda s ní budou vyjednávat. Pokud Barack Obama chce opravdu změnit situaci na Blízkém východě, posunout tuto oblast z chronické nestability k nějakému procesu, bude muset se vyrovnat s těmito velmi tvrdými pravdami.

Justin Webb: Obama ale nijak nezmění americkou podporu Izraele. Jiná věc je, že je velmi obtížné pro vyjednavače dostat se hned zpočátku s Obamou do konfliktu, říct mu Ne. Bude zajímavé například ohledně Afghánistánu, když se bude chtít snažit přesvědčit evropské vlády, aby mu tam vojensky více pomohly, jestli mu to Evropané neodmítnou.

James Robbins: Němce Obama nepřesvědčí, aby začali s Talibanem bojovat. Letošek je v Německu volebním rokem. Němci prostě neposkytnou pro Afghánistán bojové jednotky. Ty poskytne Británie a Francie. Ano, a bude se hodně hovořit o tom, zda se dá válka v Afghánistánu vůbec vyhrát. Většina lidí se nyní přesunuje ke konsensu, kdy hovořit o vítězství -- to je nesprávné téma. Cílem je vytvořit jakž takž přijatelné podmínky a zatlačit Taliban na území Afghánistánu.

Stephen Sackur: Ale co Pákistán? Problém Afghánistánu se nedá vyřešit bez rešení nestability a potenciálního chaosu v Pákistánu.

James Robbins: Pákistán bude opravdu zajímavý. Bude to rok zkoušek pro pákistánského prezidenta Zadariho, jestli se mu podaří vyrovnat se s obrovským americkým nátlakem: Američané chtějí vstoupit do kmenových oblastí a bojovat tam s extremisty. Za Obamy možná bude moci být prezident Zadarmi přátelštější vůči USA, než tomu bylo za Bushe.

Stephen Sackur: Jaký bude postoj Ameriky vůči Rusku? Budou se Spojené státy snažit stavět vůči Rusku tvrdě?

James Robbins: Hovoříme o změně postojů v Americe, která začíná přijímat multilateralismus. Měli bychom pravděpodobně hovořit o přechodu k multipolaritě ve světě. Budou existovat alternativní ohniska moci. Starý svět hegemonistické americké moci zmizel, ať se v hospodářské krizi už stane cokoliv. Myslím, že Rusko, ať se jeho hospodářství bude vyvíjet jakkoliv, si zachová svou politiku vůči svému "blízkému zahraničí". Bude tam udržovat, jak to vidíme teď, svůj vliv. A podobně bude daleko vlivnější než dosud Čína. Vzpomeňte, že na začátku Bushovy vlády se Amerika začala zaměřovat na Rusko a na Čínu jako na potenciální zdroje konfliktu. Po 11. září 2001 se na to zapomenulo. Rusko a Čína se budou muset znovu stát středem politického, diplomatického a hospodářského zájmu USA.

Lyse Doucet: Změní se také priority. Problémy na afghánsko-pákistánské hranici budou daleko důležitější, než to bylo za Bushovy vlády. A Američané se budou stavět k tomu regionu jako k celku. Budou uvažovat nejen o Afghánistánu a Pákistánu, ale i o svém postoji k Indii. A to je vítaná změna.

Stephen Sackur: Justine, bude rok 2009 rokem, kdy Amerika odejde, svým způsobem, z Iráku?

Justin Webb: Ano. Myslím, že už se to děje. Budou se zabývat jinými věcmi. Některé ty jiné věci jsou dost neřešitelné, viz například Írán. Ten chce podle Američanů budovat jaderné zbraně, co s tím bude Obama dělat?

Stephen Sackur: Obama říká, že bude vyjednávat.

Justin Webb: Obama nevyšle bombardéry, stejně jako by je nevyslal Bush, ale má problém, jestliže rozhovory nepovedou k ničemu. Jestliže Obama říká, že je nepřijatelné, aby měl Írán jaderné zbraně, co tím myslí? Myslí tím, že nakonec provede invazi do Íránu, anebo tím myslí, je to nepřijatelné, ale musíme se s tím smířit?

James Robbins: Předpokládám, že v roce 2009 USA obnoví omezené diplomatické styky s Íránem, poprvé za posledních třicet let. A Írán asi zastaví obohacování uranu, i když neposkytne záruky, že se k tomu zase někdy nevrátí. Pomalu začne vyjednávací proces a ten půjde ruku v ruce s pádem prezidenta Ahmadinežáda.

Globální oteplování

Stephen Sackur: Nejsem si jist, zda je vůbec možno k tomuto tématu cokoliv nového dodat. Bude se konat velmi důležitý summit, aby rozběhl dohodu Kjótó 2, v Kodani v prosinci 2009, nezdá se mi však, že k tomu dojde.

James Robbins: Zdá se mi, že země, které mají obrovské domácí hospodářské problémy, které jsou pod tlakem svých obyvatel, aby je vyřešily, aby se navrátily k prosperitě a stimulovaly větší růst, nebudou chtít přislíbit, že splní potenciálně obtížné podmínky pro snížení emisí skleníkových plynů. Pravděpodobnost, že bude uzavřena dohoda o opatřeních proti globálnímu oteplování, je velmi malá.

Lyse Doucet: Myslím si, že rok 2009 bude svědkem rostoucího vědomí, že je globální oteplování rostoucí hrozbou našemu světu. Australia podepsala Kjóto, Barack Obama hovoří pozitivněji o způsobech jak odstranit globální oteplování, bude asi větší ochota něco proti globálnímu oteplování podniknout, i když to samozřejmě neznamená, že to bude lehčí, ale myslím, že vládne sílící přesvědčení, že něco se udělat musí.

Paul Mason: Čína je na opatřeních proti globálnímu oteplování více angažována, než se obyčejně usuzuje. Nemyslím ale, že podepíše dohodu v Kodani. Čína se také silně angažuje na opatřeních proti ekologické devastaci v Číně. Má vlastní způsoby jak to řešit.

Chci zdůraznit, že hospodářská krize poskytuje Číně obrovskou moc ve všech otázkách. Nesouhlasím s Justinem, že se Amerika zase rychle stane hospodářským dynamem. Američtí ekonomové naléhají na Čínu, aby podporovala zintenzivnění spotřebitelských výdajů. Avšak nastává chvíle, kdy musíte Čínu přestat poučovat a začít se jí ptát: Jakou cenu požadujete? A tou cenou bude: V Kodani Čína nic nepodepíše.

Justin Webb: Obama žádné výrazné škrty proti emisím skleníkových plynů nepodepíše. Budou opakovat tu rétoriku, budou se zajímat o dílčí opatření, dojde k určitému pokroku ohledně snižování emisí u automobilů, avšak žádné velké škrty skleníkových plynů Spojené státy neschválí, to by ochromilo americké hospodářství zrovna, když se snaží vyhrabat se z obtížné situace.

Bude svět řešit hrůzy v Africe?

Stephen Sackur: Mám na mysli země, jako je Somálsko, Demokratickou republiku Kongo a Zimbabwe. Předvídá někdo Mugabeho pád letos?

James Robbins: Mugabe přežil rok 2008 a nyní má před sebou méně problémů než v minulosti. Nečelí žádným volbám. Není vyloučeno, že přežije další rok. Možná že mu mezinárodní společenství bude muset dát nějaké záruky, že nebude postaven před soud, a taky jeho pomahačům. Za takových okolností by se ho možná podařilo odstranit do důchodu.

Lyse Doucet: Svět nemá dostatečné množství mírových sborů a nebude je posílat do Afriky, do Darfuru, do Konga. Afrika si bude muset vyřešit své vlastní problémy sama.

Stephen Sackur: Barack Obama je původem z Keni. Znamená to, že se bude více zajímat o problémy Afriky?

Justin Webb: Ne. Je jedna oblast na světě, kde lidé mají opravdu rádi George Bushe, kde jsou po něm pojmenovány ulice, a to jsou určité části Afriky. Lidé zejména oceňují Bushovu pomoc v boji proti AIDS.

Proč bychom měli být v roce 2009 optimisty?

Lyse Doucet: Navzdory veškeré depresi ohledně hospodářské krize jsem přesvědčena, že lidi najdou nové věci, kterými se budou zabývat, lidé, kteří přišli o zaměstnání, najdou nové příležitosti. Krize se stane předělem, který nás občerství.

James Robbins: Mám dva důvody. Kvůli hospodářské krizi dojde ke zpomalení rychlosti, jíž ničíme tuto planetu. Pozitivnější je, že Stevie Wonder, dostane od amerického Kongresu Gershwinovu cenu za populární hudbu za odměnu, že už padesát let zpívá o lásce, o radosti a o nespravedlnosti.

Paul Mason: Mým důvodem k optimismu je to, že budeme svědky toho, že určitý počet bankéřů skončí ve vězení. Tak fungují Spojené státy. Nikdy nedělají systémovou reformu, vždycky potrestají jen pár jednotlivců. Ti většinou skončí v poutech. Svět potřebuje vidět, že někdo byl za to všechno potrestán.

Justin Webb: Kromě toho, že Barack Obama udělá Ameriku zase populární, Barack Obama také způsobí, že začne být populární vzdělanost a inteligence. Zejména intelektuální sofistikovanost. Žili jsme dosud v období, platilo to po celém světě, že se manichejsky věřilo v to, co je dobré, a to, co je špatné. Jeden byl na jedné straně, druhý byl na straně opačné. Tohle pojetí s příchodem Obamy zmizí. Obama je sám schopným spisovatelem. Obama věří nikoliv v jedinou dobrou knihu, ale v mnoho dobrých knih. Vzniká nový intelektualismus. Obama mu bude stát v čele. Pro mě osobně je to velmi příjemné.

Stephen Sackur: Můj vlastní důvod pro optimismus je tento. Myslím, že končí věk hubris. V roce 2009 má být otevřena v Dubai nejvyšší budova na světě. Utajují, jak bude vysoká, ale prý má být asi 800 metrů vysoká. To je přirozeně absurdní. Nejlepší na tom je, že to bude každému jedno. Nikoho nebude otevření této zoufalé budovy zajímat. A nikdo v ní nebude chtít žít. Předpovídám, že ta budova zůstane prázdná, investoři přijdou o své peníze a budova se stane obřím ptačím hnízdem pro ptáky z pouště. A na to se těším.