5. 1. 2009
"Hanobení rasy, národa a přesvědčení" a útoky na "ošuntělé Čechy"V závěru svého článku o českém nacionalismu argumentuje Lukáš Zádrapa, že kritické výroky o "ošuntělých Češích" hraničí s trestným činem hanobení rasy, národa a přesvědčení. Jsem zastáncem svobody slova a absurdní zákon zakazující hanobení čekoholiv neuznávám, jakkoliv se i v Británii blairovská klika "New Labour" pokusila, velmi kontroverzně, svobodu projevu v tomto smyslu omezovat. (Proti Blairovým pokusům kriminalizovat výsměch náboženské víře se například ozvala široká kulturní fronta, včetně řady známých britských komiků, třeba i Rowana Atkinsona, "Mr. Beana", který je známý tím, že ve svých satirických výstupech nenapodobitelně karikuje idiocii duchovních anglikánské církve). |
Pan Zádrapa argumentuje, že kdybychom útočili stejným způsobem jako na český národ třeba na Španěly, a obviňovali je z plebejství, strhl by se povyk, že se "Češi chovají xenofobně". No, nevím, asi jak kde. Neberu si v Británii žádné servítky a často veřejně kritizuji, z pozice cizince, idiocii Britů. Naposledy a nejveřejněji v silně sledovaném publicistickém pořadu britské komerční televize ITV o britských opilcích v Praze, který se vysílal v září 2005. Tam se mě reportér zeptal, co si místní lidi v Praze myslí o mladých Britech, kteří se jezdí do Prahy opíjet. Řekl jsem, že si o nich myslí, že jsou to naprostí primitivové a idioti. Editor a režisér pořadu můj výrok vypíchli jako hlavní bod pořadu a umístilo ho do úvodních titulků reportáže! Nikdo mi nepřišel dát do huby, ani mě nikdo nežaloval za "hanobení rasy a národa". - Opakovanou kritikou Britů v Británii proslul také německý velvyslanec v Londýně, který v médiích ostře kritizuje idiocii britského bulvárního tisku a jeho protiněmeckou xenofobii. V důsledku dodržování principu férovosti a politické korektnosti vzniká v Británii paradoxní situace - zastánci politické korektnosti mají zásadu, že respektují pluralitu názorů, a zejména kulturní postoje jiných společností. Proto na ostře vyjádřené názory cizince nemohou útočit, ať si o nich v duchu třeba myslí cokoliv. Avšak zejména po příchodu šesti set tisíc Poláků do Británie byl britský tisk plný reakcí např. od polských školáků, kteří s překvapením zjistili, a hned to dali najevo, že britské základní školství je daleko primitivnější než školství polské a že po přechodu do Británie byli v anglických školách naprosté jedničky. Skutečnost, že jeden britský televizní satirický pořad nedávno vysílal scénku, v níž se nevzdělaný Angličan pokouší mluvit ve snaze dostat práci s polským přízvukem, aby získal zaměstnání, protože se ví, že Poláci jsou daleko kvalifikovanější pracovníci než Angličané, je známa. Stejně tak reportáže v britské televizi o tom, jak příchozí Poláci přišli do zanedbaných chudinských čtvrtí v anglických městech a svou péčí a energičností je proměnili v kvetoucí čtvrtě polské kultury - zatímco chudinské čtvrtě nezaměstnaných Angličanů, kam Poláci nepronikli, zůstávají nebezpečnými a zanedbanými oblastmi. |