5. 1. 2009
Francouz, který se významně zasloužil o znovunabytí samostatnosti českého národaErnest Denis 3.1.1849 - 4.1.1921Vstupujeme do roku 2009 a již první den nás „média“ připravují na kampaň, kterou hodlají připomínat rok 1989. Rok, v jehož samotném závěru se mnozí lidé „přizdobili“ trikolórami a někteří se začali rozpomínat na Masaryka, Beneše. Pozornosti se dostalo i Havlíčkovi, Jiráskovi, Palackému, Tylovi... Došlo i na Karla Čapka, jak jsem tehdy zjistil i z výlohy jedné prodejny na Karlově náměstí. Někdo na ni vylepil jeho esej „Proč nejsem komunistou“, kterou ve svých 34 letech vydal 4.12.1924 v „Přítomnosti“. Soused, který nám před 7. listopadem káravě připomínal nevyvěšení sovětského praporku při návštěvě nejvyššího sovětského činitele v Praze, o více jak deset dní po té vycházel s „masaryčkou“ na hlavě. Včetně typicky šikmo našité trikolory. |
Před několika lety jsem jej potkal u - „za komunismu“ Tylova divadla - jak si na nějaké internetové upoutávce dnes s odporem píší. Konal se tam „divadelní festival německého jazyka - “. A soused si z formulace za pomlčkou „původně Německé divadlo v Praze“ vzal důvod ke spílání Čechům. Za to, co si nadrobili tím, že se 1. s Němci rozešli, 2. a ještě je vraždili a okradli. Když se vyprázdnil, zeptal jsem se, proč nemá na hlavě tu svojí furažku. Bezelstně odpověděl, že už ji dávno vyhodil... Omlouvám se za krkolomný úvod. Ale ty vzpomínky mi prolétly hlavou, když jsem se dočetl o nejčerstvějším protičeském výpadu poslance EP, předáka sudetoněmeckého landsmanšaftu. A posléze jsem při čtení nějakého textu narazil na Ernesta Denise. V nadcházející kampani připomínání „sametové revoluce“ a jejích plodů si v „médiích“ jistě nikdo na jeho jméno nevzpomene. Ačkoli v době zmíněného vylepování Čapkovy stati se začalo vzpomínat na to, že komunistům vadil. Což se dokazovalo tím, že po něm pojmenované nádraží na Těšnově raději vyhodili do povětří. Avšak s touto sametovou argumentací to časem, a typicky, dopadlo stejně jako se sousedovou čepicí. Dnes se za důvod demolice uvádí, že komunistické, a vlastně i české propagandě vadilo, protože bylo darem od města Vídně. A tudíž důkazem perfidní nevděčnosti vůči našim německy hovořícím rakouským spoluobčanům... Připomenout si Ernesta Denise v těchto dnech je případné i z dalších důvodů. Narodil se 3.1.1849 v Nîmes a 4.1.1921 zemřel v Paříži. Byl profesorem na univerzitách v Bordeaux a na Sorboně. Například dámičky, které se už stydí i za české přechylování svých příjmení, by měly vědět, že uznávaným francouzským historikem se stal zejména pro svá díla o politických a kulturních dějinách Čechů. Ve kterých dokazoval, že Češi jsou kulturně a politicky nejvyspělejším slovanským národem. Proto nám přisuzoval i vůdčí roli v boji slovanských národů za vymanění se z germánského žaláře malých evropských národů. A vyjadřoval v nich přesvědčení o nezbytnosti získání samostatnosti pro náš národ.
Ve vztahu k němu ale nezůstal jen u vědeckých pojednání a badatelské činnosti. Vyvíjel i politicky povzbuzující činnost, jejíž součástí bylo např. i založení a redigování revue „La Nation Tchèque“. Kdo je v dnešní „Evropě“, jež má být Čechům oním vysněným rájem, takovým přítelem, jako českému národu zůstává Ernest Denis? Snad přátelé a „Češi jako poleno“ , či Sarkozy nebo Posselt, Pöttering, Cohn-Bendit, anebo ti, pro které jsou husité zločinní lapkové, etc.? Kteří z dnešních českých vysokoškoláků vědí, že profesor Denis vydal v roce 1878 dílo „Hus a husitské války“, v roce 1885 další dvě, a to „Počátky jednoty českobratrské“, a dále „Čechy ve druhé polovině 15. století“? Anebo lze očekávat od tzv. „historiků“ z úřadu zvaného výmluvnou zkratkou „ÚSTR“, že prosadí ve středních školách četbu jiných dvou Denisových děl, a to z roku 1890 „Konec samostatnosti české“, či z roku 1903 „Čechy od Bílé Hory“ ? Jsem skeptický. I na Ministerstvu školství se již v minulosti angažovali v šíření mj. protipalackého pamfletu „Češi v dějinách nové doby (1848-1939)“ autorského trojlístku „PODIVEN“. A který Věra Olivová, v obsáhlé studii „PODIVEN: Manipulace s dějinami první republiky“ , takto charakterizuje, cit.: „pojetí českých dějin. Nazírá ... z ... zorného úhlu katolické církve...nenalézá porozumění pro národní obrození, zpochybňuje vznik samostatného československého státu a odmítá jeho demokratickou reprezentaci v čele s Masarykem a Benešem.“ Jedním z autorů je Petr Pithart (vedle psychiatra Příhody a Milana Otáhala), neohrožený kritik „národoveckého“ Václava Klause.. Středoškolákům, ani komukoli jistě nebude nikdo v Česku doporučovat k četbě Denisovy „Vzpomínky a eseje o Palackém“ vydané roku 1898. Naopak. Česká televize již před několika roky s velkým zadostiučiněním informovala, jak šéf sudetoněmeckého landsmanšaftu, v jehož řadách jsou i nacisté, manipuluje svými protičeskými výlevy naše školáky. V nadcházejícím roce globální ekonomické krize se v Česku můžeme těšit na kampaň glorifikující důsledky summitu „Bush st.- Gorbačov“ na Maltě v roku 1989. A které se v Československu realizovaly jako tzv.“sametová revoluce“, jež nám přinesla lidská práva. Ve smyslu, jaký jim vnutily US administrativy od roku 1977, jaký jim vdechla svým „double standard“, dvojím metrem, J. Kirckpatricková. Anebo velcí globalizátoři. Určitě by také bez „sametové revoluce“ nebyla možnou drzá výzva předáka sudetoněmeckého landsmanšaftu, aby byly "protievropské a rasistické" Benešovy dekrety .... odstraněny "evropským aktem vůle" (Zpravodajský server ČTK, ČESKÉ NOVINY.cz, 2.1.2009) Co tak asi "evropským aktem vůle" rozumí europoslanec Bernt Posselt? Není to snad možnost, kterou mu nabízí tzv. „Lisabonská smlouva“ v čl. 48, odst. 7, cit. : „Stanoví-li Smlouva o fungování Evropské unie nebo hlava V. této smlouvy, že Rada rozhoduje v určité oblasti nebo v určitém případě jednomyslně, může Evropská rada přijmout rozhodnutí, které Radě umožní v této oblasti nebo v tomto případě rozhodovat kvalifikovanou většinou.“? A nevztahuje se právě k tomu námitka č. 3 Senátu P ČR, jak jí prezentoval, ale i absurdně odmítnul Ústavní soud ČR ? Čili pravidlo, podle něhož by „kvalifikovaná většina“ v exekutivním orgánu EU mohla „evropským aktem vůle“ jednou odstranit Benešovy dekrety. A tím právně otevřít prostor k restituci práv a povinností z řádu zavedeného zřízením Protektorátu a Mnichovského diktátu ? A jindy třeba odstranit Čechy někam dál na Východ, kdyby se soukmenovci Posselta ze SL chtěli ještě dožít svého „lebensraumu“? Produktem „sametové revoluce“ je ale také možnost volby. Takže Češi, vyberte si. Pokojně přikyvujte a další generace ať si 3.a 4.ledna doma připomínají „Arnošta“ Denise, jako vytrvalého bojovníka za práva a samostatnost českého národa, který se významně zasloužil o vytvoření Československa. A již v roce 1890 napsal „Konec samostatnosti české“... |