Plán

Izrael současný masakr v Gaze pečlivě plánoval. Ministr obrany Ehud Barak pověřil armádu přípravou útoku před více než šesti měsíci v době, když se dojednalo příměří s Hamásem, jak píše izraelský deník Haaretz. Nyní jsme svědky úkladných vražd, ne sebeobrany před podomácku vyrobenými raketami. To je jasně vidět i ze statistik samotného izraelského Ministerstva zahraničí. Grafy dole ukazují počet raketových útoků.

Hnutí Hamás po vyhlášení půlročního smíru v červnu nejen samo dodržovalo klid zbraní, ale přinutilo k jeho dodržování po počátečních potížích i další organizace jako např. Islámský džihád.

Bojové letouny F-16, které nyní bombardují Gazu fosforovou municí, jsou placené vládou USA, která hodlá darovat Izraeli v příštím desetiletí celkem 30 miliard dolarů vojenské pomoci.

Jedna z nejmodernějších vojenských mašinérií světa se svými tanky, vrtulníky, letouny a střelami se vrhá na obyvatelstvo, které se snaží držet v absolutní chudobě. Pásmo Gazy je 30km dlouhé a 8km široké a má milión a půl obyvatel, takže na ploše o trochu větší než Brno nebo dvou třetin Prahy žije obyvatelstvo Prahy a Brna dohromady.

Půlka populace jsou děti a z nich půlka již před aktuálním útokem trpěla posttraumatickým stresovým syndromem. Izraelská blokáda území od června r. 2007 vedla k uzavření 95 procent průmyslu v Gaze a nyní jsou tři čtvrtiny obyvatelstva závislé na humanitární pomoci.

Přípravy

Hamás 19. prosince prohlásil, že půlroční příměří neprodlužuje, protože Izrael již od začátku listopadu znovu výrazně omezil příliv humanitární pomoci OSN a dalších organizací a obnovil smrtící nájezdy na území Gazy.

Zjevně šlo o přípravu na útok, do Gazy nebyly vpouštěny základní léky a jen minimum potravin, pohonných hmot a elektřiny, pobřežní hlídky znemožňovaly rybářům lovit atd.

V polovině prosince navíc izraelské úřady zatkly Zvláštního zpravodaje OSN za lidská práva Richarda Falka, který se chtěl dostat do Pásma Gazy, a poslaly ho zpět do Spojených států. OSN toto jednání popsalo jako „bezprecedentní“, z hlediska příprav na válku však dává smysl.

„Veřejnoprávní“ Česká televize o tomto všem mlčí, ba ani nezmiňuje, že Izrael jejím reportérům stejně jako všem ostatním novinářům dlouhodobě znemožňuje přístup do Pásma Gazy.

Egypt sdílí s Pásmem Gazy kus hranice a město Rafáh je rozděleno na palestinskou a egyptskou část. V Egyptě vládne již od roku 1981 stanné právo a prezident Mubarak toto stanné právo dokonce zapsal do ústavy, společně s neoliberálními reformami. Mubarak je klíčovým spojencem USA na Blízkém Východě a dostává od nich po Izraeli nejvíce finanční podpory.

Mubarak otevřeně spolupracuje s Izraelem a neprodyšně uzavřel i svou hranici s Pásmem Gazy. Tzipora Livni, izraelská ministryně zahraničí, měla svou první tiskovou konferenci po zahájení povánočního útoku po boku Mubaraka v Káhiře.

Cíle

V té době jeden důstojník izraelské armády prozradil skutečný cíl útoku: způsobit „nejvyšší možný počet“ obětí a „poslat Gazu o celá desetiletí do minulosti“. Další mluvil o potrestání nejen Hamásu, ale i „civilistů, kteří jim umožňují vypalovat střely a zmizet“.

V této souvislosti stojí za zmínku i „Doktrína Dáhija“. Dáhija je hustě obydlené jižní předměstí Bejrútu. Během invaze do Libanonu izraelská armáda tuto čtvrť srovnala se zemí.

SME blog: Katarína Marettová, Dobrovoľníčka OZ Človek v ohrození v Sýrii a Libanone: Libanon: „Dahiya“ – južné predmestie Bejrútu ZDE

2. října 2008 oznámil izraelský generál Eisenkot tisku:

"Co se stalo v bejrútské čtvrti Dáhije v r. 2006 se bude stát v každé vesnici, ze které se střílí na Izrael. Použijeme neúměrnou silu a způsobíme tam velké škody a ničení. Z našeho pohledu to nejsou civilní vesnice, nýbrž vojenské základny. Nejedná se o doporučení, ale o schválený plán.“

Zdroj: Reuters ZDE

Někteří evropští politici volají po oboustranném klidu zbraní.

Tím však také podsouvají, že se jedná o konflikt dvou rovných stran spíše než o jasnou agresi hlavního spojence USA v regiónu. Jak je takový názor směšný by mělo být jasné po prohlížení těchto fotek.

Izrael zničil modlitebny, obytné domy, univerzitu, školy, včetně American International School, policejní stanice, televizní studia, parlamentní budovy, nemocnice. Přesto opakuje, že tažení je zaměřené pouze proti Hamásu a že dokonce chrání civilní obyvatelstvo před „radikály“.

Už před začátkem pozemní invaze bylo zabito 480 lidí a zraněno 2400. Izrael přitom nepovažuje policisty za civilní profesi a ani žádného dospělého muže za civilistu, a OSN a potažmo média tuto statistiku přebírají bez mrknutí oka.

Izraelský deník Haaretz psal 30. prosince: „Kdokoliv vydal rozkazy na vyslání sta našich letounů... věděl o velkém množství škol, které se nachází v přímém sousedství s cíly útoku – obzvlášť policejních stanic. Také věděl, že přesně v 11.30 hod. v sobotu, v době překvapného přepadení, budou v ulicích všechny děti Pásma – půlka po dopolední školní směně a ostatní na cestě  na odpolední směnu.“

Důvody

Existují tři hlavní důvody, proč útok probíhá nyní. Bezprostředním a nejvíce uváděným jsou blížící se volby v Izraeli. Mnohem důležitější je však, že se Izrael snaží překonat porážku utrpěnou během své invaze do Libanonu v létě 2006. Chce svému americkému sponzorovi znovu dokázat svou užitečnost, ba nepostradatelnost.

A další důvod je snaha o kontrolu nad Palestinci a širším regiónem svržením demokraticky zvolené palestinské vlády Hamásu.

Možná se také někdo v Izraeli obával obratu ve Spojených státech a tlačil tak na útok ještě před nástupem Obamovy vlády.

Povaha

Takže hlavní důvody masakru leží jednak v samotné povaze Izraele, rasistického státu založeného na ideologie militantního nacionalismu importovaného z Evropy začátku minulého století, a na hromadném vyhánění původního obyvatelstva.

Původní heslo „Země bez lidí pro lid bez země“ záměrně ignorovalo, že Palestina byla naopak od nepaměti hustě obydlená. První stálá osídlení tu vznikla před 14 tisíci let a v regiónu se nachází kolébka zemědělství a všech civilizací ve střední a západní části Euroasie.

Bývalý americký president Jimmy Carter nebo Zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva Prof. John Dugard jsou nejznámější z dlouhého seznamu lidí, kteří považují izraelský režim za „apartheid“ nebo za ještě horší. Izraelský historik Ilan Pappe mluví o genocidní strategii Izraele vůči Palestincům.

Již zmíněný Zvláštní zpravodaj OSN za lidská práva prof. Richard Falk je americký žid a mluví o palestinském holocaustu.

Izrael dlouhá léta popíral samotnou existenci Palestinců a označoval je jako Jordánce. Dlouhá léta využívala izraelská ekonomika levné pracovní síly palestinských běženců. Pak se zhroutil sovětský blok a nastal velký exodus tamních židů, kteří většinou chtěli jinam, ale neměli jinou možnost než emigrovat do Izraele. Palestinci přišli o práci a Izrael nyní chce, aby „palestinský problém“ nadobro „zmizel“.

Právo

I čeští apologeti Izraele se odvolávají na „právo národů na sebeurčení“. Třeba připomenout, že ti sami lidé toto právo nechtějí dát Jižní Osetii, Abcházii nebo Kurdům.

Jako Němec bych židům rád přenechal část německého území. Ale Palestinu? Chtěl bych slyšet kvílení českých zastánců Izraele, kdyby si rumunští Romové vzpomněli na nějaké své staré pověsti a prohlásili českou kotlinu za zemi zaslíbenou a Praga za její hlavní město. Brusel by pak dojednal kompromis, že obyvatelstvu Čech zůstanou Plzeňský kraj a Vysočina, ale samozřejmě tak, aby nebyla ohrožená bezpečnost nového státu ze strany slovanských teroristů.

Mocnosti

Bez podpory imperiálních mocností, nejdříve Britů, nyní Američanů, by Izrael nikdy nevznikl a ani by dlouho nepřežil. A je to právě globální imperiální politika USA a jejich „Válka proti teroru“, která vytvořila kontext izraelského útoku na Gazu.

Agrese proti Afghánistánu a Iráku daly zelenou dalším státům – ať už gruzínskému útoku na Jižní Osetii, etiopskému tažení proti Somálsku nebo izraelské invazi do Libanonu.

Prohrané války USA v Iráku a Afghánistánu a ztráta kontroly nad Íránem zvyšují význam Izraele pro plány Spojených států na Blízkém Východě. USA chtějí dále vládnout celému světu a proto je střed euroasijského kontinentu pro ně strategicky klíčovou oblastí.

Svržení Hamásu v Gaze by ukázalo, že Izrael a USA mají stále sílu diktovat podmínky v regiónu. Zcela bezprostředně má útok za cíl zastrašovat Sýrii a Írán.

Obama chce částečné stažení vojsk z Iráku a posílení okupace Afghánistánu, jako hlavní problém vidí Írán. Přes všechny řeči o změně proto oznámil Obamův mluvčí zcela totožné stanovisko s Bushovym: vinu na útoku nese Hamás. Obama sám si však zatím netroufá jasně podporovat izraelskou agresi – podle průzkumu totiž jen 33 procent demokratů podporuje vojenskou akci proti 55 procentům, kteří žádají diplomatické řešení.

Krize

Celý svět se dostává do silně rozbouřených vod. Mezinárodní právo je za veselého přispění českých zahraničněpolitických kruhů na padrť, blíží se ekonomická krize nedozírných rozměrů a na horizontu je náhlá změna klimatu. Státy se budou snažit, aby za katastrofy platily ostatní a dostávat se tak do konfliktů. Společný budou mít jen zájem na tom, aby za krize platili nejslabší.

V Praze je dnes na 18. hodinu na protest proti izraelskému masakru v Gaze svolaná demonstrace před izraelské velvyslanectví v Badeniho 2 poblíž metra Hradčanská.