Jsa farářem, nemohu se necítit "potrefenou husou" po přečtení závěru příspěvku Jana Hrušky k diskusi o poválečných událostech v naší zemi, a proto - ač nerad - cítím povinnost vstoupit znovu na toto kolbiště.

Pan Hruška se blíží velmi důležitému poznání: totiž, že neexistují jediné správné a vědecky zhodnotitelé dějiny. A nejde jen o propagandu, jak on říká, která by to způsobovala.

Zkusme se zamyslet nad posledními sto nebo stodvaceti lety českých a německých dějin. Češi byli za toto období jako národ velmi úspěšní. Vytvořili si a udrželi samostatné státní území, které je nyní jazykově téměř jednolité. Během oněch let se nikdy vážně nezpronevěřili odkazu svých předků. Kdyby se na nás mohli dnes podívat Havlíček, Neruda, Kramář, Masaryk, Šmeral, Beneš a mnozí další, asi by byli celkově spokojení a také by si v současném českém prostředí našli své místo.

Fázované řady radarů ^[1] mají stále širší použití při konstrukci anténních systému, obzvláště v posledních letech byly zaznamenány zásadní objevy - v nedávné době ještě těžko představitelné. Tyto objevy jsou doloženy vývojem GaAs (galium-arsenidových) integrovaných mikrovlnných obvodů (MMIC), což umožnilo konstrukci aktivních elektronicky rozmítajících řad (AESA), které jsou lehké, málo objemné, spolehlivé a relativně levné. Vývojové trendy dosáhly stupně, kdy je možná konstrukce levných fázovaných řad na kmitočtech do 35 GHz.

Vážený pane Šticho,

chtěl bych Vás poožádat o vyjádření ke střetu zájmů v publicistickém pořadu Také vraždy přivítaly mír z cyklu historie.cs (Váš oficiální přepis pořadu uvádím níže).

Považuji za užitečné, že se České televize v tomto cyklu pořadů věnuje i méně známým či tabuizovaným událostem, mezi které patří i osudy německé menšiny po 2. světové válce.

Problém nastává, pokud v pořadu vystupuje v roli "objektivního" odborníka aktivista Sudetoněmeckého landsmanšaftu, "profesor" Rudolf Kučera. Střet zájmů R. Kučery je očividný, svědčí o něm veřejně dostupné písemné důkazy.

Prosím Vás tedy o zodpovězení následujících otázek:

Je to pravděpodobně nejlépe financované televizní zpravodajství na světě a má tým zkušených profesionálních reportérů. Avšak i když vysílá už rok, televizní vysílání Al Džazíry v angličtině je i nadále pro většinu Američanů nedosažitelné, napsal Andrew Stroehlein v americkém listě Boston Globe. (V Británii je Al Džazíra v angličtině součástí normální satelitní a kabelové televizní nabídky, pozn. JČ)

Minulý týden bylo oznámeno, že stanice Radio Free Europe/Radio Liberty přestává vydávát své zpravodajství v angličtině Newsline. Je to další tvrdá rána rozrůzněnosti zahraničního zpravodajsetví v západních anglofonních sdělovacích prostředcích. Další informativní hlas byl umlčen.

Následující pozoruhodný spam o stejně pozoruhodné počítačové hře rozesílá jedna softwarová firma svým zákazníkům. Firma se zabývá produkcí jednoduchých počítačových her pro děti předškolního a nižšího školního věku. Doslova žhavou novinkou je hra Ptačí chřipka, kterou firma nabízí zdarma. Divné slepice, zlý zajíc a hráč jako rajče, které musí divná a útočná zvířata zlikvidovat. Mimochodem, když tu divnou slepici zastřelíte, efektně se samovznítí, lépe než v kafilérii. Tak hezký den a mnoho zábavy s ptačí chřipkou!

Mluva prozrazuje o člověku téměř vše, dokonce víc než jeho zevnějšek. Ten může být nedbalý úmyslně, nebo prostě proto, že jeho nositel má na práci důležitější věci než trávit čas před zrcadlem. Naproti tomu mluva se těžko nachází o patro níž pod možnostmi mluvčího. Intelekt v hlavě se zapírá hůř než smoking ve skříni a těžko někdo mluví jako blbec nejsa blbec. Nejde-li ovšem náhodou o herce do role blbce dočasně obsazeného.

Americký velvyslanec v Česku Richard Graber si zve komentátory českých deníků na soukromé neformální konzultace kvůli jejich názorům na uvažovanou výstavbu amerického radaru v českých Brdech. A čeští novináři na tyto konzultace chodí, aniž by zveřejnili ve svých médiích, že na tyto "konzultace" byli pozváni. Aniž by zveřejnili obsah svých rozhovorů, nejlépe i se zvukovým záznamem. Aniž by tyto konzultace s velvyslancem cizí země mimo prostor oficiálních tiskových konferencí označili za eticky nepřípustné ovlivňování.

To alespoň vyplývá z "coming-outu", který zveřejnil jeden z účastníků tohoto setkání, publicista Miloše Čermák v Lidových novinách. Byl jediný. Přiznal pouze svou účast, obsah rozhovoru popsal pouze povšechně. K etice nekonstatoval tento mediální praktik i pedagog nic. A vůči mlčení svých kolegů zůstal loajální. Lze se nyní po Čermákově přiznání spolehnout na jakékoliv "názory" "nezávislých" komentátorů v denním tisku? Nelze. Lze pouze konstatovat, že mnohé z nich mohou být inspirovány velvyslancovým našeptáváním. A to je konec svobodné, nezávislé a kritické žurnalistiky a počátek dokumentovaného píáru českých deníků.

Lidové noviny, Miloš Čermák: Radarem proti mihuli ZDE

tisková zpráva

Praha,18.5.2008

Jan Bednář a Jan Tamáš pokračují již šestým dnem v hladovce, kterou zahájili v úterý na protest proti plánovanému umístění vojenské základny USA na území České republiky. V sobotu se k hladovějícím na jeden den symbolicky přidal také starosta Trokavce a člen Ligy starostů proti radaru Jan Neoral.

"Včera jsem se cítil zatím nejhůř ze všech šesti dnů," shrnul dnes své pocity Jan Bednář. "Dnes je to o něco lepší, ale přesto se cítím slabě. Za posledních 6 dní jsem shodil 6 kilo."

I Jan Tamáš považuje sobotu za zatím nejhorší den, rozhodně ale nemění nic v jeho odhodlání v hladovce vytrvat. "Budeme pokračovat dál, jak jsme původně avizovali."

Tamáš také rozvedl, jaké by mohli být "jasné signály" vedoucí k ukončení hladovky. "Může to být například veřejné prohlášení českého premiéra nebo zástupce americké strany o zastavení jednání, prohlášení 101 poslanců vyslovujících závaznou podporu referendu nebo záměr některé z českých televizí začít sérii veřejných debat odpůrců základny se zástupci vlády prosazujícími radar."

Tamáš s Bednářem dnes také odeslali dopis s žádostí o schůzku premiérovi ČR, ministrovi zahraničních věcí a velvyslanci USA v ČR.

V úterý 20.5. v 11 hodin -- tedy přesně týden od začátku hladovky -- proběhne tisková konference s oběma hladovkujícími v Bělehradské ulici 98 v Praze.

Nynější hladovka J. Tamáše proti americké základně v ČR může svádět v povrchní asociaci ke srovnávání s činem J. Palacha před čyřiceti lety. Nejde však jen o vnějškovou podobnost extrémního aktu. Mnohem vážnější a hlubší analogie se nabízejí v rámci aktuální debaty k osmičkovým výročím. Jde totiž o ideový a společenský odkaz Pražského jara, který se dnes ukazuje až překvapivě a znepokojivě aktuální. Jestliže byl tehdy vnější mocí za podpory domácí kolaborace zmařen největší spontánní vzmach české společnosti po roce 1918, bylo sebeobětování J. Palacha v lednu 1969 zoufalým gestem zmaru, jakousi symbolickou tragickou tečkou za celým obdobím, po které již jen následoval pád do hlubin normalizace.

Občas můžeme číst články, které degradují a pomlouvají všechny, kteří protestují proti radaru. Obvinění jsou pořád stejná: bolševici, extrémisti, sekta, placení z Ruska, podporující terorismus a tak dále.

Každý z článků nebo televizních reportáží je uveřejněn zpravidla vždy v okamžicích, kdy se protest stává silnějším. V minulém roce se k manifestaci 17. listopadu připojily různé odborové organizace včetně odborů policistů, hasičů a záchranářů. To byl jasný signál, že destruktivní a arogantní politika vlády došla do krajních mezí. Pár dnů nato se Jan Tamáš setkal s ex-premiérem Milošem Zemanem, který se vyjádřil proti radaru a za referendum. V obou případech téměř všechna média tuto informaci utajovala a naopak se objevily pomlouvačné články. To samé se stalo před několika dny před začátkem hladovky.

Je víc než evidentní, že Fidelův bratr, Raúl Castro, se snaží rychle zmodernizovat Kubu. Nejen, že Kubánci teď můžou koupit počítače, mobily i mikrovlné trouby, ale také gayové právě zažijí nejotevřenější atmosféru, jaká nikdy jindy na ostrově Castra nebyla. V pátek večer Cubavisión, hlavní televizní kanál na Kubě, představil film Zkrocená hora, kde se dva kovbojové trápí kvůli jejich nepovolené lásce.

Malé kousky pravd, jsou-li selektivně vybrané z širších a zejména dramatických souvislostí, mohou vést k zavádějícímu, nebo i zcela zkreslujícímu obrazu o událostech. Vyprávění Ericha Burkhardta "Přežil jsem Stalingrad", které v rozhovoru s Jiřím Hoškem (zpravodaj Českého rozhlasu v Německu) přineslo letošní páté číslo týdeníku Reflex, má nakročeno přesně k tomuto žánru. Nechci být k tomuto přímému účastníkovi bojů u Stalingradu, který padl do sovětského zajetí nespravedlivý, ale při čtení vzpomínek tohoto 89letého pána může občas zamrazit.

(Autor je poradce Václava Klause)

Jazykové znalosti byly pro Tomáše Garrigua Masaryka prostředkem poznání. Že na něco takového pomalu přijdou i němečtí politikové, to nemá moc společného zrovna s Masarykem, ale s poznatky z finského školství. Proto se teď často mluví o podpoře jazykoviých znalostí dětí přistěhovalců, vlastně jde ale jen o němčinu a někdy podle finského příkladu i o jazyk jejich rodičů. A tak se stal text Liisy Niveriove v Spiegel online o tom, že je výhodné, když se děti učí víc mateřských řečí, důvodem pro mou dnešní poznámku.

Úředníkům pražského magistrátu, kteří škrtají dotace na kulturu, a majitelům populárních hudebních divadel, kteří prohlašují "My dokážeme přilákat turisty i velké množství místních lidí, proč by se mělo pomáhat nesrozumitelnému umění?", doporučuji vřele film USA režiséra Mike Judge "Idiocracy" ZDE, píše Zdeněk Wognar (film nedávno běžel i v britské televizi, pozn. JČ)

Film je k dostání ZDE

Film ukazuje svět v roce 2505, kdy podlízání nízkým pudům člověka a tupé komerci způsobilo takovóu degenaraci Homo Sapiens, že tento biologický druh začiná vymírat.

Karel Kouba zpochybňuje v článku "Kritikové.by se měli opírat o skutečnost. Vypadá to lépe" (BL 15.5. 2008) některá tvrzení Š. Kotrby v BL z 12.5. 2008 ("Petr Uhl přijal sudetoněmecké vyznamenání" ) .

Dovolím si k tomu napsat pár poznámek: Podpora SdP mezi sudetskými Němci v průběhu roku 1938 strmě rostla. Většina českých historiků (V. Olivová, E. Broklová, V. Houžvička, J. Valenta aj.) uvádí 90% nebo kolem 90%.

Nedá mi to, abych nepřipojil poznámku k provokatérství prof. Pynsenta ZDE ZDE. Kouzlem nechtěného se mi trochu vnucuje krátké spojení s diskuzí o tom, nakolik je přijetí Karlovy ceny P. Uhlem vítanou provokací a zda potřebujeme všechny druhy provokatérů, či některé by bylo lepší v rámci duševní hygieny přece jen vyloučit. Ačkoli už tím, že se ozývám, na mě padá stín podezření, jestli mi nebyl "národní klasik" svržen z piedestalu a nejsem proto uražen. Pokusím se ovšem přenést přes tuto nenápadnou snahu o cejchování a přece jen doplnit poznámku pana Čulíka, kterou uzavřel článek pana Makovičky.

Dnes zakončená čtyřdenní návštěva nejvyššího tibetského duchovního vůdce v hlavním městě Německa skončila bez oficiálního přijetí na vysoké úrovni. Mluvčí spolkového prezidenta Martin Kothe oznámil, že jeho šéf Horst Köhler tak nemůže učinit z "termínového důvodu". Spolková kancléřka Angela Merkelová se nachází v Latinské Americe, kde je na oficiální návštěvě, ale jak poukazují Zelení, nepověřila nikoho zastupováním. Její sociálně demokratický vicekancléř a ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier prohlásil, že nechce přijetím 14. dalajlámy ohrozit možný pokrok při čínsko - tibetském jednání. Údajně se tak stalo poté, co jej čínský ministr zahraničí v telefonickém rozhovoru ubezpečil, že "čínská strana plánuje skutečný nový začátek v rozhovorech s dalajlámou.

Dne 14.5. byla ve hlavním zpravodajském pořadu "Televizní noviny" odvysílána reportáž o "Půl miliardy na most pro medvědy". Na základě telefonického rozhovoru s vaším redaktorem Jiřím Veselým vyšlo najevo, že máte problém najít pro vysílání pozitivní zprávy. Dovoluji si proto upozornit na některé nepřesnosti, kterých jste se dopustili a na silně potlačené pozitivní prvky, které téma velkých šelem nabízí, píše Miroslav Kutal, koordinátor hnutí Duha Olomouc a programu ochrany velkých šelem v ČR.

Pokud jsou předsudky a neinformovanost zakořeněny v mysli lidí je to problém, ale pokud je neinformovanost a předsudky zakořeněna v myslích politiků či jiných veřejně činných osob je to vážný problém a závažné varováni. Obdobně lze za varováni považovat projev Jana Holíka šéfa brněnských lidovců v Brněnském deníku.

Dnes jsem se probíral svými staršími úvahami a znovu jsem pročetl dopis, který jsem psal před dvěma lety svému příteli do Německa. Myslím, že je to dobrá a zajímavá úvaha o současném světě z hlediska starého muže (72). Britské listy čtu teprve asi 2 měsíce a jsou pro mne objevem otevřeného myšlení, dokonce někdy mám pocity, jako jsem míval při četbě samizdatů za komunismu. Dovoluji si poslat vám svůj dopis, zajímala by mne vaše reakce, a v případě publikace také reakce čtenářú BL, píše Zdeněk Prokop

Uletěly nám včely, nejen na onen svět, ale vůbec -- přesně tak, jak říká lidové úsloví. Honbou za pokrokem, majetkem a blahobytem jsme dosáhli značného zpoždění. Ti, kteří chtěli být prvními, stali se posledními. Nelituji ty vyhynulé včely. Musely si s námi jistě užít své. Takto jejich utrpení skončilo.

Potíž je, že bez včel člověk přežije jen asi tři roky, pozn. JČ

tisková zpráva

Letos v dubnu se konala demonstrace před budovou pražského magistrátu, později i přímo v jednacím sále. Protestovalo se proti grantové politice radního pro kulturu Milana Richtera (ODS) a dalším devastačním zásahům radnice do kultury. Petici Za Prahu kulturní, která požaduje okamžité řešení, podepsalo už přes 17 500 občanů, podpisy dál přibývají. Radní požadavky signatářů odmítli, vzdorující kulturní instituce neúnavně šikanují, některé dokonce zanikají. A hlavně mlží v médiích -- chtějí situaci znepřehlednit.

Prohlášení studentů lékařských fakult

My, zástupci studentů níže uvedených lékařských fakult a farmaceutické fakulty, považujeme jakožto budoucí zdravotničtí pracovníci za svou povinnost varovat občany České republiky před kroky Ministerstva zdravotnictví ČR směřujícími k transformaci fakultních nemocnic v akciové společnosti. Příprava zákona má rysy nestandardního postupu a zákon sám hrozí rozvratem dosavadního (nikoli bezchybného) systému a to bez možnosti návratu k fungujícím strukturám a mechanizmu.

Otázka se zdá trochu nepatřičná. Vždyť ODS svou reformu ve prospěch horních deseti tisíc, pro privatizátory zdravotnictví a zakladatele penzijních fondů, mohla ukrývat jen před volbami za fráze o výhodnosti pro všechny. Při praktických výsledcích výrazně ztrácí body, a to ještě neodhalila všechny své karty. Spojenci KDU a zelení už začínají váhat a ČSSD důraznou kritikou získává hlasy, tak proč nečekat obrat ve prospěch dolních deseti milionů? K opatrnosti by měly radit nedávné zkušenosti.

Čtenář Jaroslav Hykel napsal Petru Uhlovi tento email:

Petr Uhl mu odpověděl, že s jeho argumentací naprosto souhlasí a přiložil k tomu svůj článek z r. 2003, který ovšem nemáme k dispozici. - Škoda, že se Petr Uhl odmítá k věci vyjádřit na stránkách Britských listů.

Chci však k celé tupým, anarchronistickým, defenzivním nacionalismem poznamenané polemice zdůraznit několik důležitých skutečností:

Ač česká média ráda vytvářejí opačný dojem, sudetští Němci naprosto nereprezentují současné Německo. V ČR dodnes u mnohých lidí přetrvává anachronicky dojem o Německu někdy z roku 1942. Jenže ono to takové není, stejně jako Anglie - kupodivu - není už dávno zemí Sherlocka Holmese, londýnské mlhy či uměřených lordů v cylindrech :)

Současní Němci jsou kosmopolitní, civilizovaní, poameričtění (v tom dobrém slova smyslu) tolerantní, pacifističtí a sympatičtí jedinci. Považují se většinou za Evropany, nikoliv v první řadě za Němce. (Před lety jsem byl na setkání českých a slovenských intelektuálů v německém Scheinfeldu svědkem toho, jak se jeden "východňárský", na své slovenské identitě si zakládající bratislavský politik, ptal jednoho přítomného mladého německého právníka, za člena jakého národa se považuje. Sympatický právník, hovořící dokonalou angličtinou, odpověděl: "Já jsem Evropan." Slovák to vůbec nechápal. V tu chvíli jsem měl hmatatelný pocit, že Němec žije v jednadvacátém století a Slovák ve století devatenáctém a je mezi nimi nepřekročitelná propast.

Proboha, Německo dneška není Hitlerovo Německo roku 1942. Skoro každý den vydáváme poznámky na okraj našeho německého dopisovatele, pana Uwe Ladwiga z Hamburku. Jak jste si jistě mohli povšimnout, patří k snad nejtolerantnějším a nejhumanističtějším textům, jaké Britské listy kdy zveřejnily. Takoví jsou dnešní Němci. A - ano, ještě jiná charakteristika, které si povšimla jedna moje britská studentka po ročním pobytu v Brně během následného ročního pobytu v Berlíně: "Češi mluví jen sami mezi sebou - Němci se zásadně zajímají o lidi zvnějšku."

Nacionalistické obavy, které v těchto dnech publikujeme, vidí Německo, jaké už dávno neexistuje.

Ale co vás přesvědčuju, naučte se německy a poznáte to sami.

K článku "Češi, nekraďte naše Sudety" Předpokládejme, že článek nebyl napsán nájemným spisovatelem na objednávku, že opravdu existuje člověk, nevývratně přesvědčený o všem, co se tam píše. Pak čtenáře na prvním místě praští přes oči ta zakyslá ublíženost, píše Jan Hruška.

Pro srovnání: Můj děda přišel o všechno za první republiky, můj otec za komunistů. Jestli mně na tom dneska něco vadí, pak je to skutečnost, že zatímco dědek se během několika let znovu vypracoval, stejně jako velká část vyvlastněných si časem dopomohla svou prací ke slušnému životu, dneska slušný člověk nemá šanci. Je prostě přirozené po čase odpustit a zapomenout. Pokud někdo tuhle schopnost nemá, stal se pravděpodobně obětí propagandy. No a osud "sudetských" Němců je názornou ukázkou toho, že propaganda svým otrokům mnoho štěstí nepřinese.

Nezabývám se polemikami a tento text píši jako informaci pro toho, koho zajímá, koho nezajímá, či se jeho obsah neztotožňuje s jeho vírou, nemusí ho číst. Zabývám se žurnalistikou, které jsem se vyučil ve Švédsku a jsem bytostně přesvědčen, že úlohou člověka v tomto povolání je zjišťovat skutečnosti, ověřovat spolehlivost svých informací a poté je publikovat pro veřejnost.

Pan Aleš Bartl má v posuzování Čechů jasno a jeho soud není pro ně vůbec lichotivý, píše Jan Škarban. Článek pana Bartla je především zaměřen na majetkové otázky, i když jeho jiné životní zkušenosti by mohly být zajímavé. K tomu mohu z vlastní zkušenosti říci tolik, že osudová náhoda mi dopřávala v dětství prožít prázdniny vždy v pohraničí, v Josefově Dole, v Abrtamech, v Bohaticích u Karlových Varů, v Prachaticích.

Mí rodiče, učitelé na české menšinové škole, byli odsunuti, tj. utekli sami s prázdnýma rukama v roce 1938 z Chebu, dokonce tak, že utíkali v noci s mým jednoročním bratrem v náručí v prostoru nynější zátopové oblasti Jesenické přehrady do Valů u M.L., kam byl pro naše utečence vypraven zvláštní vlak. O luxusu nějakých 50 kg věcí na osobu jako po válce odsunovaní Němci si mohli nechat jenom zdát.

V podstatě mohli mluvit o štěstí, že je Sudeťáci nezavraždili, píše čtenář Jan Vaniš ze Sázavy.

Zneužili jste můj dopis, který jsem nepojmenoval tak, jak jste jej v BL uvedli, tedy "Češi, nekraďte nám naše Sudety", a ani bych jej tak nenazval, píše Aleš Bartl Tento název jste mu dali Vy.

Sudetští Němci mohou být Čechy, tak jako vy, vždyť spousta hodnot, na které jsou dnes Češi v tomto státě hrdí, vzešlo ze spolupráce Čechů a Němců, která trvala po staletí.

Vyhrazuji si právo pojmenovávat si své články sám. Zanechte svých provokací.

Pozn. red.: Britské listy, podobně jako většina českých i zahraničních periodik, si vyhrazují právo dávat příspěvkům autorů i čtenářů titulky podle našeho uvážení. Snažíme se jimi co nejpřesněji vystihnout obsah textu. Nemusí se nám to, samozřejmě, pokaždé podařit.

Komentář k textu, který autor 14. 5. 2005 zaslal do deníku Právo. Nebyl otištěn. Autor v něm Petra Uhla vyzval k vysvětlení, proč de facto podněcuje romské etnikum proti českému národu tím, že Čechům podsouvá odpovědnost za zřizování vyhlazovacího tábora (a jen tomu je adekvátní termín „koncentrák“). A tím Čechy snižuje na úroveň Němců za druhé světové války, kteří je zřizovali pro příslušníky jiných národů a etnik.

Sleduji polemiku, jenž se rozpoutala nad dekorováním Petra Uhla Sudetoněmeckým landsmanšaftem, a jeho údajnými projevy. Jsem konsternován, když člověk, který po více jak desetiletí nejenom v PRÁVU působí jako obecně přijímaný zastánce spravedlnosti, se o posledním víkendu prezentoval jakožto významný spojenec sudetoněmeckého landsmanšaftu v Česku.

"Snažme se vycházet s Německem  co nejlépe ale mějme se před ním vždy na pozoru"

Dějiny česko-německých konfliktů (okupací)

Žijeme v Evropě mezi dvěma velmocemi, Německem a Ruskem. Německo bylo ovšem dříve představováno zejména germánskými Franky, Bavorskem, Saskem, Braniborskem, Rakouskem či Pruskem, kteří byli našim "osudem" od nepaměti, vlastně už od 7. století. Rusko či vlastně pozdější SSSR, který vznikl až na začátku dvacátých let tohoto století, se pro nás stalo aktuální až v posledních asi padesáti letech, přestože vzpomínky na ně a jeho imperialistické chování vůči nám mají zejména naše dvě poslední generace v nejčerstvější paměti, zatím jsou pořád nejvíce živé, žhavé a bolestné.

Poznámka editora: Tento text vyšel 15. září 1995 jako součást autorovy knihy "K české otázce dnes". Autor druhou část knihy poskytl v původním znění bez dodatečných úprav

Když jsem narazil na článek Josefa Švédy ze 14. 5., ve kterém zuřivě, bez jakýchkoli konkrétních argumentů nadává na film Uloupené Kosovo, vzpomněl jsem si na nedávno v televizi promítaný film Zkáza lodi Estonia (v originále Baltic Storm) - který zase pro změnu nebyl promítán ve Švédsku, říká čtenář Jan Kristek.

Pan Dvořák descartovsky pochybuje, čímž si zpětně potvrzuje svou existenci. A to je dobře. Pochybuje o čistých úmyslech velmocí, o tom, že "NATO je výlučně obranná instituce" a také o tom, že OSN je nestranná a spravedlivá organizace.

Bohužel však jaksi zapomíná pochybovat i o tom, že srbská strana na konci milénia žádná zvěrstva nepáchala. Podle jeho informací k nim prý nedocházelo. Slyšet to z úst dokumentaristy, který točí film o Kosovu, je šokantní, pokud toto své (jistě upřímně míněné) přesvědčení v dokumentu neprozkoumá a nepodloží jej nějakými důkazy.

Pan magistr Švéda napadá můj dokument Uloupené Kosovo a jako hlavní argument proti filmu používá články z netových stránek BBC*) o "zvěrstvech Srbů" a vyjmenovává kosovské vesnice (Peć je sice město), kde se staly zločiny na Albáncích. Musím panu Švédovi připomenout, že můj film je o vyhánění Srbů a dalších národností z Kosova a nikoli kronikou konfliktu. Dále připomínám, že svědectví uvedené BBC jsou z druhé ruky a reportéři BBC je v té době nemohli ověřit*).

Navíc popsané události nemohly a nemohou sloužit k ospravedlnění "humanitárního bombardování" protože, jestli se staly, pak až v jeho průběhu a jako reakce na ně!

Odpověď na článek pana Josefa Švédy "Uloupené Kosovo: Nesnesitelně špatný dokument" v BL ze dne 14.05.2008

Ve svém příspěvku požaduje pan Švéda co největší mediální "objektivitu" a "kritickou reflexi" v případě Kosova. Současně ale neuvádí, že tento principiální požadavek právě pro západní politiky a zglajchšaltovaná mainstreamová media -- až na několik málo čestných výjímek -- nejpozději od vpádu NATO do Kosova v roce 1999 už vůbec neplatí, míní čtenář P.Polák:

V pondělí odjíždí studenti několika českých vysokých škol spolu s Jaroslavem Foldynou a dalšími aktivisty, kteří organizovali petici proti jednostrannému odtržení Kosova od Srbska, na návštěvu nejmenších enkláv, obývaných Srby v Kosovu. Týdenní pobyt stráví čeští studenti pedagogiky, práva a žurnalistiky v rodinách kosovských Srbů. V oblasti Orahovca a Veliké Hoči, kam česká delegace přijede, žije jen několik stovek srbských obyvatel.

Zatímco v Česku neberou pomluvy "Prazského jara 1968" konce, začal v Německu včera (16.05.2008) "Spolek přítelkyň a přátel Pražského jara" vydávat nový politický magazín nazvaný "Pražské jaro". Chce podporovat politiku v duchu Pražského jara, v duchu svobodného a demokratického socialismu. ZDE Časopis vznikl bez účasti Čechů, píše Milan Nápravník.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.