19. 5. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
19. 5. 2008

Vybráno ze slovníčku českých politiků

Mluva prozrazuje o člověku téměř vše, dokonce víc než jeho zevnějšek. Ten může být nedbalý úmyslně, nebo prostě proto, že jeho nositel má na práci důležitější věci než trávit čas před zrcadlem. Naproti tomu mluva se těžko nachází o patro níž pod možnostmi mluvčího. Intelekt v hlavě se zapírá hůř než smoking ve skříni a těžko někdo mluví jako blbec nejsa blbec. Nejde-li ovšem náhodou o herce do role blbce dočasně obsazeného.

Mluva politiků prozrazuje o svých pánech vskutku hodně. Podívejme se alespoň na pár výrazů, jimiž čeští politici zaneřádili nejprve slovník svůj a posléze médií. V těch, bohužel, chybí filtr, který by jazyk čistil od nevhodně použitých tvarů, jaké si politici vymysleli, aby kamuflovali úmysly, skutky a své (ne)schopnosti. Šikovný sběratel by na tomto úrodném poli kdykoliv nasbíral stovky lexikálních a stylistických katastrof včetně hrůz etických. Já se v této chvíli omezím jen na těch pár, které mě svého času zaujaly.

Začněme nevinně. "Pojďme si to říct!" Za upozornění na tento obrat i mnohé obraty jiné vděčím svému bratru. Ten vždy, když slyší politika, jak v televizní debatě vyzývá protivníka, aby si to "šel s ním říct", má chuť vstát a jít s těmi dvěma, neboť očekává, že po výzvě bude následovat akce. Jako platící koncesionář chce využít práva být u toho, co si ti dva řeknou, až na povel jednoho oba vstanou a odejdou "si to říct" někam mimo studio a televizní kamery. Vzít politika vážně za slovo je tedy jednou z forem tichého odboje jinak bezmocného diváka doma v obýváku. Přes sklo obrazovky na něj nemůže, aby ho vzal za límec se slovy: "Když se neumíš vyjadřovat, tak mi nelez do obýváku!"

Co má ale politik na mysli, když vypustí z úst ona čtyři slůvka? Především chce vyvolat dojem, že vládne moderním slovníkem, který se jednou provždy rozžehnal se způsobem, jímž se vyjadřovaly minulé neprogresivní generace. Moderní politik je rázný a akceschopný. Pouhý výzva: "řekněme si to" mu nestačí. "Řekněme si to" je jaksi z povahy věci smířlivé a váhavé. Politik chce být divákem viděn, jak se hrne do akce. Jak převrací židle a shazuje ve spěchu za činem kameramana na zem, jen aby divák viděl, jak mu tady a teď chce politik všechno ukázat, vysvětlit, a hlavně mu, občanovi, posloužit. "Pojďme si říct!" je imperativ, jímž mluvící vyzývá soupeře na souboj. Ano, na souboj slovem a před očima veřejnosti. Mluvčí obrazně vyskakuje ze svého místa, někam jde a přitom vleče soupeře za vlasy, asi jako Achilles Hektora. Klečí na něm a drtí jej vahou argumentů. Kdyby politik konstatoval pouze "řekněme si", vypadalo by to jako remíza, jako výraz nejistoty a malé rozhodnosti. Politik, je-li před kamerou, je pravým opakem nerozhodnosti. Politik, pokud prodává sám sebe -- a to si pojďme říct! - je vždy inteligentní, pracovitý, rozhodný, akční a vítězný.

Slovním spojením obsahujícím rovněž pohyb chůzí je "krok správným směrem". Tento obrat se mezi politiky těší mimořádné oblibě. Vždy, když se projeví katastrofální dopad některého opatření nebo zákona, sdělí odpovědný politik, že "přes všechny problémy se v tomto případě jednalo o krok správným směrem". Kromě něj a jeho stranických kamarádů si to nikdo nemyslí, politik ale na kameru tvrdí své. Podobný krok správným směrem zřejmě učinil už Empedokles z Akragantu, když spadl do kráteru sopky, která pak na důkaz toho správného kroku vyvrhla jeho sandál.

Dalším pozoruhodným obratem je přiznání: "Neumím na to odpovědět." Tato výpověď je sice gramaticky správná, nicméně i tady nás bude zajímat především psychologická sonda do duše mluvčího-politika, jenž se veřejně svěřuje, že na něco neumí odpovědět. Ačkoliv to tak má vypadat, nejde o skromně míněné přiznání sokratovského typu -- vím, že nic nevím. Naopak, řekne-li politik v televizní debatě: "Na tohle neumím odpovědět," znamená to něco úplně jiného, dokonce pravý opak. Politik se nepřiznává k nevědomosti, politik jen znevažuje otázku a tazatele, který se ptá tak blbě, že na tohle opravdu On "neumí odpovědět". Na něco jiného, na lépe položenou otázku, by odpovědět zajisté uměl. Takto ale NE!

Neméně působivé může být pro ucho rozhlasového posluchače i televizního diváka, když politik v debatě začne něco vysvětlovat "na půdorysu". V té chvíli se účelový tlachal mění v inženýra architekta, ne-li přímo v architekta Božího. Divák se nestačí divit, co vše politici stavějí na půdorysech svých vidin. Na půdorysu se může nacházet sociální zabezpečení, stejně jako na půdorysu mohou být vystavěny poplatky u lékaře. Na půdorysu může být budován program strany, jenž pak z půdorysu přechází plynule v trosky. Politik zkrátka bez půdorysu nedá ani ránu. Na svém půdorysu sedí ve Sněmovně a tento jeho vlastní "půdorys" je patrně jediným, na nějž si může vsadit.

Politik, který již něco vystavěl na svém půdorysu, může dostat od novináře dotěrnou otázku, proč zároveň nestaví i na půdorysu jiném. Novináře pak nemine trefná odpověď: "Tohle ještě není na pořadu dne". Být či nebýt na pořadu dne je tedy rovněž otázka hamletovská. Ne vždy na ni politik "umí odpovědět". A často na ni "neumí odpovědět" ani, když předtím požádal svého kolegu v debatě, aby si to "šli říct". Jsou ovšem politici, pro které ještě ten správný den nenadešel, byť nepochybně přijde. (Raději ne!)

Anglická slůvka a úlomky vět. Tímto odstavcem si dovolím malou výpravu do slovníčku českých politiků, alespoň prozatím, ukončit. Někteří z nich si osvojili anglické životní minimum a s ním i nutkavou potřebu se svou troškou do mlýna chlubit. Angličtina 21. století je tak trochu latinou století 13. Pokud však tehdejší vzdělanci užívali latiny namísto mateřské řeči nebo latinskými citáty prokládali obecnou mluvu, činili tak původně z nutnosti, neboť "vulgárním" jazykům se nedostávalo slov k vyjádření jemných souvislostí, či dokonce k odborným výkladům. Teprve později, v době, kdy moderní jazyky už dávno dosáhly lexikální zralosti i hravosti, vznikl u učených doktorů, magistrů, bakalářů a sběhlých studentů zvyk chlubit se latinou a dokazovat nevzdělancům svou převahu. Anglické nebo angličtinou v rychlosti pokropené úlomky vět v jinak skoro českých projevech politiků či manažerů mají ale trochu jiný účel. Většinou se jedná o léčbu komplexu nedovzdělanosti, kdy se mluvčí domnívají, že je veřejnosti až příliš znám neutěšený stav jejich ducha. Chtějí si proto vylepšit image a ukázat světovost, protřelost a adaptabilitu na moderní rytmus. Chtějí ukázat, že jsou doma ve Státech jako v Praze. Obvykle se ovšem handicap mluvčího neodvolatelně prozradí právě ve chvíli, když uprostřed chrapounského projevu v naříkající mrzačené rodné řeči z ničeho nic, bez výstrahy! - zazní ještě chrapounštější cizí brept. To pak daleko, za Kanálem, zapláče i jazyk Shakespearův.

                 
Obsah vydání       19. 5. 2008
21. 8. 2014 Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 1968
19. 5. 2008 Velbloudy nepožírám, to bych si vyprosil! Zdeněk  Bárta
19. 5. 2008 Milí Češi a Němci! František  Řezáč
17. 5. 2008 Zásadní pokrok ve vývoji nových prvků fázovaných řad radarů Milan  Hlobil
19. 5. 2008 Proč tolerujete střet zájmů a používáte služeb prokázaného lháře? Petr  Nachtmann
19. 5. 2008 Al Džazíra: Zpravodajství, které to myslí vážně Andrew  Stroehlein
19. 5. 2008 Ještě méně zpráv ze zahraničí Andrew  Stroehlein
19. 5. 2008 13 Pavol Orzságh Hviezdoslav
19. 5. 2008 Ptačí chřipka zdarma Bohumil  Kartous
19. 5. 2008 Vybráno ze slovníčku českých politiků Ivo  Šebestík
19. 5. 2008 Michael  Marčák
19. 5. 2008 Americký coming-out Miloše Čermáka Štěpán  Kotrba
19. 5. 2008 Hladovkující během šestého dne oslovili premiéra, ministra zahraničí a velvyslance USA
19. 5. 2008 Michael  Marčák
19. 5. 2008 Jan Tamáš naplňuje odkaz Jana Palacha? Jan  Prokeš
19. 5. 2008 Hon na čarodějnice pokračuje Jan  Bednář
19. 5. 2008 Gay Cuba? Fabiano  Golgo
19. 5. 2008 O tom, co je ještě možno vstřebat (aneb co pohledával Erich Burkhardt u Stalingradu?) Michal  Petřík
19. 5. 2008 Dvojjazyčnost jako výzva rodičům a výhoda pro děti, aneb Mýtus nejen latinského jazyka Uwe  Ladwig
18. 5. 2008 Úředníkům pražského magistrátu doporučuju americký film Idiokracie
19. 5. 2008 Sudetští Němci: Kritika a skutečnost Jan  Makovička
19. 5. 2008 Profesor "necitlivý vůči základním souvislostem" Lukáš  Zádrapa
19. 5. 2008 Dalajláma nebyl přijat na vládní úrovni Richard  Seemann
19. 5. 2008 Nepřesnosti v reportáži o "Půl miliardy na most pro medvědy"
17. 5. 2008 Lidovec v Brně: Muslimské země zakazují kostely, proč bychom my měli povolovat mešitu Lukáš  Lhoťan
17. 5. 2008 V Sevastopolu začal sběr podpisů za referendum o připojení města k Rusku
19. 5. 2008 Úvahy "starého muže"
19. 5. 2008 Uletěly nám včely Sandra  Wain
16. 5. 2008 Do ulic! Kultura hoří!
16. 5. 2008 Ohroženy lékařské fakulty, vědecký výzkum i kvalita zdravotnictví
16. 5. 2008 Voliči, budete mít koho volit? Milan  Sova
19. 5. 2008 Naučte se německy! Jan  Čulík
19. 5. 2008 O škodlivosti propagandy
18. 5. 2008 Landsmaschaft a jeho přátelé Egon T. Lánský
19. 5. 2008 Vzpomínky na sudetské Němce
18. 5. 2008 Vyhnání Čechů z Chebu v roce 1938: byli rádi, že je Sudeťáci nezavraždili
19. 5. 2008 Jsem pro spolupráci Čechů a Němců, nikoliv pro konfrontaci
17. 5. 2008 Uhl a jeho "Svatováclavská orlice" Jaroslav  Kuba
17. 5. 2008 Německý problém František  Nevařil
17. 5. 2008 UÇK a UHL
16. 5. 2008 Omluva se přijímá Josef  Švéda
18. 5. 2008 Zpochybňuji svědectví BBC o zabíjení Albánců v bývalé Jugoslávii Václav  Dvořák
19. 5. 2008 Uloupené Kosovo: Nesnesitelně špatný dokument pro koho?
19. 5. 2008 Čeští studenti míří na Kosovo
17. 5. 2008 Nový německý časopis věnovaný duchu Pražského jara
5. 5. 2008 Hospodaření OSBL za duben 2008