24.ledna 2005

Buď zdráv Honzo!

Tak máš za sebou jednu náhradu kyčelního kloubu a zřejmě úspěšnou a přeju Ti abys se mohl brzo zbavit i bolestí ve druhém. Věřím, že se také dostaneš z té dlouhodobé mrzutosti, kterou s sebou ta bolest asi přinášela a všechen tvůj dobrý smysl pro humor zase bude jiskřit.

Stáří je v podstatě neveselé, a ke všemu úbytku sil a bystrosti intelektu přibývá ještě skeptická moudrost.

Ve světě kolem, já to pozoruji zejména v kultuře, ale jistě i v ekonomice a i ve vztazích mezi lidmi shledávám daleko víc blbostí, než jsem rozeznával dříve, opravdu nepochopitelných blbostí, nad nimiž zůstává rozum stát.

V globálním měřítku to už vůbec nejsou záležitosti rozumu (jako ostatně nikdy nebyly), ale jsou to katastrofy humanity, projevy šelmy v člověku. Jako to zavádění demokracie tanky a bombardováním a kriminály a po nich "volbami" v Afganistánu a Iráku.

Imperialistická politika USA a její demagogické vyhrožování a současně sebechvála celé americké administrativy v čele s Bushem, ale i novinářů z médií, mi stále častěji připomínají sovětskou propagandu vynášející stejně demagogicky a prolhaně vznešenost socialismu -jako oni demokracie, a strašící nás záškodníky a vydřiduchy kapitalismu - jako oni říší zla! Bush prohlašuje ve zprávě o stavu unie, že hlavním úkolem USA je boj proti terorismu, protože "chtějí většinu nás zničit" a akutní řešení izraelsko palestinského konfliktu (on ho vyřeší, když se už vleče přes půl století.)

Americká media mluví jen o boji s teroristy v Iráku, ale zarytě mlčí o statisících mrtvých civilních obyvatel, o zničených celých městech a celé zemi, o zcela rozvráceném hospodářství (v Bagdádu jde elektřina jen 2 hodiny denně, ale volby byly báječně úspěšné i když Sunité volili jen ze 2%, což se přešlo jen poznámkou.).

Válka v Iráku nekončí, hlavně se tam musí vycvičit policajti a fízlové, aby se prosadila a upevnila demokracie a svoboda! Opravdu šílená demagogie, ale vychází z něčeho širšího, z celé té monoteistické židovsko křesťanské civilizace, z jejího agresivního boho-ego centrismu, sobeckého liberalismu.

To je můj zjednodušený pocit ze současné situace Západu. Dvě třetiny světa se však vyvíjí na jiných civilizačních tradicích. Ty dvě třetiny lidstva jsou v Asii. Jsou sice v současnosti podstatně ovlivněny vědecko technickým průmyslovým vkladem západní civilizace, ale jejich tradice kulturní, společenské, duchovní trvají v plné síle, stále žijí. Jejich kolektivizmus, samozřejmost podřízenosti, pracovitost a vynalézavost, ale současně tolerance k různým ideologiím i náboženstvím - buddhismus, konfucianismus, taoismus, islám a další víry tam žijí po staletí vedle sebe a nepotlačují se. A dnes tam jistě dochází k symbiose moderní techniky se starou civilizací a my lidé západu si nedovedeme v rámci svých myšlenkových stereotypů ani představit, že se ta naše technika u nich může rozvíjet jinam. Nejvíc se to zatím projevilo ve xx.století v Japonsku, nebo v Jižní Koreji a nyní nastupuje ohromný potenciál Číny. Já nevím jestli to povede k lepšímu světu, možná hrozí tím masovější devastace zdrojů a robotizace lidí.

Připadá mi však jisté, že současná duchovní úroveň západní společnosti strašně zaostává za jejím technickým vývojem, dostává se do stále větších a drastičtějších rozporů s životem dnešního člověka - občana. Západní společnost vychází ze starověkých židovsko křesťanských názorů na moc boží, stvoření světa, hierarchii společnosti, to jest rodově nadřazeného panstva nad životy poddaných a z absolutizmu základních postulátů víry. V tom jsou dodnes "duchovní" základy a nejvyšší "duchovní" hodnoty naší civilizace.

Dodnes ty nesmysly o stvoření světa, o pánu bohu, o ďáblu, o Ježíši a jeho ukřižování a zmrtvýchvstání, o nesmrtelnosti duše z těla, o spáse skrze víru a fráze o lásce boží intenzivně žijí, jsou pokládány všeobecně za podstatné fenomény, za vyšší smysl naší existence.

Přitom moderní občanská společnost tíhne k jiným hodnotám, jaksi materiálnějším, nalézá jiné poučenější, vědoucí a ověřitelné a jaksi praktičtější pravdy.

Tradiční křesťanské myšlení je v zásadním rozporu s moderním myšlením, tradiční hodnoty padly, ale udržují se dál jako útěšné lži. Nové pravdy jsou téměř vždy relativní, měnící se podle vztahu k různým aspektům skutečnosti.

Skutečnost je podmíněna lidskostí, svět je takový jak ho myslíme. Samozřejmě hmotná objektivní realita všeho na téhle zeměkouli existuje nezávisle na lidech. Lidé jsou na ní zcela závislí, ale chápou jí lidsky, to znamená že jí nechápou takovou jaká skutečně je. Náš názor, pohled, myšlení o světě si vytváříme ve slovních pojmech, myslíme ve slovních pojmech a ty jsou téměř vždy víceznačné. Pravda skutečnosti je jen naše pravda, lidská skutečnost a dokonce je individuálně různá a odlišná. Právě ty velké a obecné pravdy o realitě jsou jen lidskou dohodou časově a místně podmíněnou, změnitelnou s novými lidskými pohledy a názory na to co je skutečnost.

Dnešní občan si může myslet co on chce, je relativně svobodný a nezávislý na jednom výkladu světa. Současně je však daleko komplexněji propojen se společností v dělbě práce a informací. Bez společnosti, čím dál víc institucionalizované, nemůže existovat. Je na ní totálně závislý. Musí se jí podřizovat a je jí zneužíván, ale také jen v ní hledá a nachází oporu. Pokouší se kodifikovat svá lidská práva (ten kodex sestavili mocní a ohánějí se jím především ve svůj prospěch, mocní vědí jaká jsou ta správná práva a nutí nás je respektovat). Ale k právům nezbytně patří protipól povinností. Jaké jsou lidské povinnosti? Čemu se musíme podřizovat, to teprve začínáme tušit. Jistě to nebude vůle boží, ale řád přírody, života ne lidského "věčného (v lidském nebi)", ale biologického. A zajisté už nejsme tak suverénně dítka boží a pánové tvorstva, ale nějaké ješitné, hrabivé a kutilské opice, stále se vyvyšující nad sebe navzájem, dravé i hravé, s živelnou touhou po moci a majetku.

Je to jistě ohromný problém lidstva, jen jsem ho naznačil. Ta blbost o níž píšu je však právě tak ohromná, není někde nad lidstvem, ale v lidech. Na každém kroku všude kolem je jí moc a je mocná. Jenom otevřít noviny, nebo pustit si televizi!

Když se někdy chvíli vydržím dívat na americké filmy ověnčené Oskary, říkám si, že ti Američané musí být infikovaní nějakým speciálním virem demagogie supermanů a sexbomb. V těch filmech to nejsou lidé, to jsou panáci,m kteří se pouštějí do nesmyslných aktivit s nemožnými a nemožně vykreslenými mezilidskými vztahy.

Jsou docela nevěrohodní, docela fiktivní, vymyšlení do hloupého nebo splácaného nebo krutého příběhu, který není ani pohádkou nebo jinak fantaskní fikcí, ale předstírá, že je strašně věrnou realitou. A je to jen žvástání a zmatky a jak příběh vrcholí, vystupňované do úplného nesmyslu. Ale bývá to pěkně udělané, báječná režie, kamera, skvělé herecké výkony, efekty a triky. Až po shlédnutí mi plně dochází jak nemožné situace se tam staly, jak logika akcí byla nesmyslná. A myslím si, že Američané tak vidí svět a sami sebe v něm. Jako fikci která je jim předkládána a kterou si sami ve svůj prospěch pěstují. S báječnými propracovanými režijními efekty a triky nejvyšší reklamně marketingové úrovně.

Ale ty konce jsou většinou stejné - hromada blábolu a marnosti, a nebezpečné blbosti až případně trosek a mrtvol. V politice pak právě z takových nadutých sebeklamů nemůže být žádný lidský ani ekonomický zisk a vzrůstají jen ztráty. Od II. světové války všechny americké války, Korea, Vietnam, Panama a další menší konflikty, Afghanistan, Irák ......

Nedávno jsem viděl nějaký dokument cestopis o dnešním Vietnamu, ve městech plné ulice lidí na kolech, na polích pěstují to co vždycky, rybáři na moři, příroda jižně zelená. Prostě si normálně a naplno žijí dál po svém! A to tam Američané naházeli čtyřikrát víc bomb než jich bylo svrženo ze všech stran za druhé světové války! PROČ?

Na tu otázku nacházím jen jednu odpověď - válčili tam pro prestiž a vlastnění!

A to jsou obecné základní vlastnosti lidství. Proč nacisti povraždili miliony židů?

Nadřadili se nad ně a okradli je o majetek. Prestiž je pojem, pro nějž nemáme ani české slovo, a přece je pro mezilidské vztahy nejdůležitější, zcela podstatný.

Vlastnění je pro život významnější než majetek, ten zůstane jen hromadou věcí.

Takže co nám zbývá, když jsme staří a svět blbne jak za mlada? Myslím si, že zbývá jen rezignace a útočiště v tvořivém snu. Úbytek tělesných i duševních sil starých lidí je přirozený, tak to musí být na cestě ke konci. Ale ta blbost lidí bulvární kultury a politiky a šílená sobecká hrabivost ekonomiky jakoby narůstala mnohonásobně a tam žádný konec není vidět. Je to spíš rozvoj, přibývání sil, ale jakých a k čemu? Mnohé je způsobeno obecnou lidskou blbostí, která byla jest a bude, ale v moderní společnosti jako by jí bylo tisíckrát víc, vždyť se šíří a přenáší nejmodernějšími komunikačními a informačními médii a globálním trhem se vším, se zbožím i s idejemi i s lidmi se děsně kšeftuje.

Myslím-li tedy na naše zdravotní potíže, ruinují nás přirozeně a nedá se proti tomu nic dělat. Je moudré to přijmout a nebát se smrti. Ale ty laviny blbosti necháme-li se jimi zavalit v nás vyvolávají zděšení, znechucení a nakonec v některých lidech cynismus a nenávist a bezmocnou zlobu na všechno. A to je zkáza! Horší než smrt. Ale snad poznání a rozeznání toho co je tak blbé, a uvědomění si, že to není jediná pravda, nás může vést k touze po lepším, po dobrém, po harmonii, po tvůrčím snu a jeho realizaci pokud nám naše síly stačí. A jen tak unikáme záhubě.

No, to moc humorná sentence zrovna není, ale vsadil bych se, že Ty bys o obecné blbosti řekl něco s vtipem a to se mi na Tobě vždycky líbilo, ten tvůj někdy absurdností šmrncnutý postřeh a jeho vtipná formulace. Tak ať Ti to dlouho vydrží a přežije to v tvém díle i titanové klouby v tvých kyčlích!