Česká televize prohlašuje, že podpis Adama Komerse, vedoucího regionální redakce zpravodajství ČT a místopředsedy Nezávislé odborové organizace, pod iniciativou Ano pro Švejnara byl jeho osobní záležitostí, která nebyla s nikým z vedení ČT konzultována.

Vedení České televize předává případ etické komisi Syndikátu novinářů, Etickému panelu ČT a právníkům. ČT soudí, že pravděpodobně došlo k porušení Kodexu veřejnoprávní televize a novinářského principu nestrannosti a nezávislosti, proto Adam Komers nebude mít až do vyřešení případu žádný vliv na editoriální politiku zpravodajství ČT a řízení redakce.

ŠOK│ Urážky protivníka prozrazují strach. Ladislav Jakl se stylizuje do podoby tiskového mluvčího prezidenta Klause v časopise Reflex poněkud nešťastným způsobem. Bez obalu. Redaktor Šíma může být spokojen, neb "titulkových vět" bylo řečeno dost.

Reflex: Milan Šíma: Ladislav Jakl: Švejnar je loutka ZDE

Nejdřív mi přišel e-mail od pražského advokáta Kolji Kubíčka, že s českým občanstvím prezidentského kandidáta Jana Švejnara to je nahnuté. Potom se zhruba totéž objevilo na blogu Miroslava Macka, odkud tuto informaci houfně převzaly všechny noviny. Načež přišel jiný, tentokrát nepodepsaný e-mail z adresy m2008@volny.cz, který mě upozorňoval na údajné čachry Václava Klause s pražským magistrátem ohledně koupě bytu v Praze-Libni.

Klaus prý spolu se svou ženou Livií, pražským primátorem Pavlem Bémem a právníkem Ivanem Přikrylem čelí trestnímu oznámení, o kterém "nikdo nechce psát".

Sdružení Lípa zná jen málo lidí, ještě méně zná jeho antipod, sdružení Palcát. Existuje stejně, jako Cep. Think-tanky, velmi volná a neformální lobbistická souručenství. Moc, vliv a peníze, média, showbusiness. Napříč politickým spektrem, a přece tak blízko sebe... Přesto, anebo právě proto tyto různé skupiny mají naprosto odlišné ekonomické i politické kořeny i zájmy. V metodách práce a uplatňování vlivu je lze rozeznat těžko.

KLAUS V KLUBU ČSSD 6. 2. 2008 >>> WMV │400kbps
"Společenský vývoj už neurčuje materiální základna, ale jen teatrální umění vládnoucích "charismatických" demagogů, napsal do Lidových novin jejich čtenář Jiří Horáček z Hostinného. Nechtěně tak vyjádřil dilema občanů ze současné politiky, která se stále víc a více vzdaluje ideálům polis i ideálům demokracie. O povaze politiky a budoucnosti státu rozhodují dnes záběry fízlovacích kamer z hotelových hal, ačkoliv dopad na takový hotel bude zničující, zatímco soukromníci, kteří se sešli k přátelskému popovídání, se mohou jen smát. Souboj špionážních amatérů s profesionály vyhrávají profesionálové. Politici si nicméně nechali reálnou moc včetně informační převahy proklouznout pod rukama a nyní jsou jen herci svých kameramanů a svých režisérů. Ale je to symbolické. Hotel Savoj využívala už kdysi StB k monitorování schůzek obchodníků stejně jako jiné hotely v Praze se zrcadly a kamerami za nimi. Sex, nebo obchod, v audiozáznamu i v kartotéce skončili všichni.

ŠOK│ Generální ředitel Českého rozhlasu (ČRo) Václav Kasík ve středu odvolal Barboru Tachecí z funkce ředitelky stanice ČRo 1 -- Radiožurnál. Funkcí ředitele byl pověřen z USA se navrátivší šéfredaktor Radiožurnálu Alexandr Pícha. Informace médií o tom, že Barbora Tachecí je na dovolené v Dominikánské republice, se zakládala na pravdě pouze částečně, jak se dnes ukázalo. "Důvodem odvolání Barbory Tachecí byl rostoucí nesoulad ve vnitřní komunikaci, nikoliv změny na Radiožurnálu," řekl v rozhovoru s LN mluvčí Českého rozhlasu René Zavoral. Formulace tiskového mluvčího Českého rozhlasu o "rostoucím nesouladu ve vnitřní komunikaci" ve skutečnosti znamenala diagnózu. Agresivní psychotická ataka s komplexem proměnlivých projevů paranoidního bludu si vybrala daň společně s rozchodem Tachecí s jejím partnerem Mathém jen několik dnů po tom, co přišel o místo na AMU. Podle informací deníku Blesk a TV Nova se zhroutila a k jejímu pražskému domu musela přijet záchranka. Situace byla údajně nezvladatelná, a proto byla povolána i policie. Tachecí byla nakonec převezena do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Nově informace potvrdil bývalý partner Barbory Tachecí Ivo Mathé.

LN: Za odvoláním Tachecí nestojí změny v ČRo ZDE

Změnil jsem názor stejně jako Strana zelených. Schůzka Weigl-Šlouf před prezidentskou volbou je popřením její důstojnosti víc než cokoli jiného. Sociální demokracie by při veřejné volbě opravdu měla, aspoň teoreticky, šanci rozejít se s dědictvím opoziční smlouvy (i když je třeba právě Paroubek něčím jiným než produktem oposmlouvy na pražské radnici?), a tak se posunout na cestu normální politické opozice, což by mohlo být pro tuto zemi významnější než samotná volba prezidenta.

Zoufalá, úpěnlivá snaha ODS prosadit tajnou volbu, při které nebude jasné, kdo koho volil, je jedinou nadějí na zákulisní dohody s různými přeběhlíky nejen v ČSSD a SZ, ale i v řadách KSČM. Ani jedna z parlamentních stran včetně ODS si nemůže být jistá svými poslanci. Seznamy zrádců kolují všude. V ODS i v ČSSD.

Ne že by byl dnešek ráno na Vltavě -- čímž se teď míní "ČRo 3"; 7. 2. -- nějak výjimečný. Dnes a denně na mikrofon mluví v těch 120 minutách programu Pasticcio nejeden kulturní činitel. Málokdo ale dokáže tolik nakupit slovní vaty do své informace, jako jeden nositel kultury dnes. Nejde mi o pranýřování jednoho člověka. Taky nevyužil celého rejstříku možných "vycpávek" mluvené řeči. Tři výrazy se objevovaly u toho muže přinejmenším ve dvouslovných kombinacích málem v každé větě. (Moc zde nepřeháním. Opakuji: není v tom sám! Nepátrejme po jeho jméně.) Ty tři výrazy jsem už slyšel u některých přeborníků i vysloveny pohromadě, za sebou: "vlastněé.. jakoó.. prostěé.." Skoro se mi zdá, že by se ta tři slova mohla patentovat jako žádoucí "trojsloví", než naskočí myšlenka.

O této pravděpodobnosti informuje list Asia Times. Poté, co si francouzský prezident Sarkozy vyjednal se Spojenými arabskými emiráty, že tam Francie vybuduje malou vojenskou základnu, Írán se prý už "téměř rozhodl", že "vyrovná" to, co považuje za zasahování Západu ve své blízkosti tím, že povolí Číně aby si vybudovala vojenskou základnu na jednom z íránských ostrovů v Perském zálivu.

Obranný štít, jehož součásti se mají stavět v Česku a Polsku, je založen na domněnce, že atomovou válku lze vyhrát, píše Jan Øberg.

(Ze švédštiny se souhlasem vydavatele přeložil Robert Kubala.)

Žijeme v době, ve které hrozí, že překroucené a úmyslně zamlžené informace nahradí skutečné vědění. Jako příklad si vezměme způsob, jakým politikové a novináři a dokonce i reprezentanti levice a míroví aktivisté hovoří o Americkém systému obrany před balistickými raketami, jehož stavba se plánuje v Polsku a v České republice. K tomuto záměru se přistupuje, jako by šlo o obranu, i když tomu tak není.

Usnesením senátu JUDr. Martina Zelenky Vrchního soudu v Praze ze dne 5.února 2008 bylo pravomocně ukončeno obnovené trestní řízení proti emigrantovi Rostislavovi Roztočilovi. Soudní jednání se těšilo poměrně značné pozornosti médií. Stala se věc jinde nevídaná, za kterou předseda senátu zasluhuje pochvalu: soud vyšel zájmu médií příkladně vstříc povolením pořizování obrazových a zvukových záznamů v soudní síni po celou dobu jednání. Příklad hodný následování zvlášť těmi soudci, kteří si léčí špatné svědomí a komplexy méněcennosti tím, že brání veřejnosti v pořizování zvukových záznamů, na něž má právo dle §6 odst.3 zákona o soudech a soudcích. Bohužel dále již nevím nic dobrého, co bych mohl napsat na adresu předsedy senátu.

Myslím si, že médium veřejné služby, jakým má být Český rozhlas, musí být transparentní a musí každý závažný krok daňovým poplatníkům jasně vysvětlit. Nemusí se vždy názory lidí řídit, může se je snažit přesvědčit o své vizi a své pravdě, ale musí být jasné, co a proč svými kroky sleduje.

Píše se už léta o zhoršování mravů a chování německých školáků a o nárůstu problémů jejich učitelů v práci. 'Syndrom vyhoření' se pro německé učitele stal pomalu samozřejmým následkem jejich pracovních podmínek. Čtenář z toho mohl mít dojem, že většina německých učitelů je už nemocná, anebo krátce před nervovým zhroucením Naproti tomu se podle Spiegel online zjistilo, že od roku 2000 se procento učitelů, který jdou do předčasného důchodu snížilo o 24%. Zdá se, že jsou učitelé najednou obdařeni obdivuhodnou odolností.

V celém arabském světě se postupně vyjasňuje a vyostřuje dvojí otázka legitimity a efektivity moci. Je to velký příběh odvíjející se před našima očima, v němž se region centrálně řízených a většinou autokratických moderních států proměňuje v mozaiku rozdílných zdrojů moci a autority. Jestliže chceme řešit problémy násilí a nestability v mnoha částech arabského světa, musíme se pustit do křížku s otázkou legitimity moci, jež zůstává v tomto regionu jedním z několika trvalých tabu.

tisková zpráva ministerstva životního prostředí

V noci na dnešek zemřel Ivan Dejmal, jedna z nejvýznamnějších osobností české politiky ochrany životního prostředí. "Ivan byl nesmírně čestný a rovný chlap, je to pro mě osobní ztráta," řekl současný ministr životního prostředí Martin Bursík. "Spolupracovali jsme mnoho let, byl pro mě kolegou už v osmdesátých letech minulého století. Obrovsky jsem si ho vážil -- samozřejmě pro jeho odborné znalosti, ale především pro jeho osobní vlastnosti -- přímost, odvahu a smysl pro spravedlnost," dodal Bursík.

Pamatuje se ještě na okamžik, kdy byl Václav Klaus zvolen prezidentem? Co řekl ve sněmovně ihned po rozhodujícím hlasování? Bylo to něco v duchu, že děkuje za zvolení, že si uvědomuje že je sice čestným předsedou ODS, ale že "... chce být prezidentem nikoliv pouze poslanců za ODS, ale všech 200 poslanců," píše Tomáš Mužík.

Po tomto výroku jsem inzultoval televizi. Vlastně to ani nemohl vyjádřit trefněji a co řekl to také splnil -- nikdy se nesnažil být naším (mým) prezidentem. Může mi někdo říci důvod, proč bych ho měl uznávat a snad si ho i vážit?

(Literární noviny ze 14. 1. 2008, Jan Vaňous, jeden ze skupiny česko-amerických ekonomů z Yale University (Vaňous je na rozdíl od Švejnara spíše republikán než demokrat -- tím ale spíš líp, pokud jde právě o svědectví) vzpomíná na diskuse o transformačním modelu z února 1990 :

"Pamatuji se, že Švejnar hlavně zdůrazňoval potřebu ochránit státní majetek a značnou část tohoto majetku použít jako základ buď penzijního fondu nebo něčeho, čemu se nyní říká "sovereign/national wealth funds" (národní fond bohatství) ve prospěch všech obyvatel a hlavně příštích generací. Švejnarův problém byl v tom, že jeho myšlení předstihlo dobu a tyto druhy fondů (tehdy ji mělo pouze Norsko, nyní též Singapur, Čína, Rusko a celá řada zemí Blízkého východu) začaly ve světě vznikat o pět až deset let později."

(Citát zaslal Miroslav Tejkl.)

Pozn. JČ: Nezávisle na Švejnarovi doporučoval od r. 1990 takovou strategii londýnský ekonom a burzovní analytik František Nepil ZDE. Jediným protiargumentem z Prahy bylo vždycky, "že by se stejně všechno rozkradlo".

Informace, že po odchodu z deníku Metro nemám žádné pracovní nabídky, není pravdivá. Od září jsem dostal devět nabídek na vysoká místa. Tři z nich jsem přijal a příští týden se zřejmě stanu i poradce pro jeden významný místní mediální podnik.

28. leden je od minulého roku vyhlášen Radou Evropy Dnem ochrany osobních dat. Eurokomisař Franco Frattini oznámil v této souvislosti výsledky nejnovějšího výzkumu veřejného mínění. Připomněl firmám a institucím shromažďujícím osobní údaje, aby dbaly na jejich bezpečnost. Teorie totiž praví, že každý systém je tak slabý, jak slabý je jeho nejslabší článek.

Stalo se tak krátce po flagrantních průvalech v Británii, kde byla zcizena ze státních počítačů data stovek tisíc civilistů i vojáků. Globální společnost si pro svou sebeorganziaci žádá globální databáze o totožnosti osob, jejich chování, komunikaci, pohybu, zdravotního stavu, majetkových a finančních poměrech. Bez informací se nedá spravovat ani firma, natožpak státu. Co teprve Evropská unie s půl miliardou obyvatel...

Naše poměry skutečně připomínají situaci popsanou aforismem Ilfa --Petrova, když zákazníci spatřili výrobek, pochopili, že zábrany padly a že se může všechno.

I mně zlobí arogance těch, které si platíme jako správní a politický servis, ale na rozdíl od paní Hromátkové si nemyslím, že by to bylo ve "chlapech".

Perfektně připravení poslanci ČSSD napravili ostudu svých amatérských senátorů. Dokázali se kvalifikovaně ptát, dokázali i tvrdě polemizovat. Dokázali na svých otázkách i přes Klausovy vytáčky trvat. Václav Klaus prokázal hvězdnou vzdálenost od názorů prakticky všech levicových tazatelů. Některé dotazy naprosto nechápal nebo dělal, že nechápe. Ukázal, že není schopen korigovat své radikální osobní názory a bude stejně aktivistickým prezidentem i v druhém volebním období, pokud by byl zvolen. Jeho názorové provokace před kamerou mířily k voličům a poslancům ODS více, než k přítomným poslancům ČSSD. Teď už není se na co vymlouvat. Odpovídal tak, že nerozhodnuté přesvědčil, i když možná nechtěl.

Tak lze ve stručnosti zhodnotit dlouhou, v přímém přenosu ČT 24 přenášenou debatu poslaneckého klubu opoziční strany s kandidátem na prezidenta.

◄ Z TV přenosu: Václav Klaus na návštěvě v poslaneckém klubu ČSSD

Jak už jsem napsal, můj otec v kuchyni hovoříval s rozhlasem po drátě. Protože jsme se vždycky večer před tím dívali na německou televizi, táta s rozhlasem nepolemizoval, neargumentoval, nýbrž většinou hlasitě křičel různá vulgární oslovení, většinou trojslovní: "Vy (druhý výraz samostatně doplnit dle nátury) komunistický!"

Spíše občanská podnikatelská strana než sociální demokracie je dnes ČSSD. V parlamentu hlasoval spolu s pravicí za vypovězení Úmluvy Mezinárodní organizace práce 45 z 21. června 1935 o zaměstnávání žen podzemními pracemi v podzemí a dolech všech druhů a článku 8 odst. 4 Evropské sociální charty z 18. října 1961. Pravice argumentovala "rovnými příležitostmi žen - směrnicí rady č. 76/20 Evropského hospodářského společenství o zavedení zásad rovného zacházení pro muže a ženy, která stanoví, že musí být zajišťovány rovné podmínky pro muže a ženy, zákaz diskriminace obou dvou pohlaví, a to v celé šíři, včetně přístupu k zaměstnání. I v dolech.

"Média veřejné služby musejí přibližovat témata hlouběji a nebát se i takových, která zdánlivě nejsou atraktivní," říká poslankyně sociální demokracie Anna Čurdová. Hovořili jsme s ní také o vysílání pro děti, digitalizaci a o tom, jak jsou ženy slyšet v médiích.

Podle nejmenovaného iráckého poslance nabízejí americké naftařské společnosti členům a členkám iráckého parlamentu úplatek za to, že podpoří návrh zákona o ropě a plynu. K tomu, aby zákon prošel, je potřeba sto osm a třiceti hlasů.

Anna Voňavková píše o snaze korumpovat irácké poslance, která jistě nikoho nikoho nepřekvapí. Dlužno ovšem podotknout, proč schvalování vlastně jediného zákona, pro který byl současný irácký parlament stvořen, trvá přes veškerá lákadla tak dlouho.

Říká se, že normální člověk si dovede představit peníze jen do úrovně výhry ve Sportce. Možná proto lidé mlčky přecházejí fakt, že státníci, kteří svoji moc odvozují od lidu, tak snadno souhlasí s astronomickými výdaji na zbrojení. Navíc vystrašeni hrozbou terorismu lidé nevidí, že většina vojenských výdajů nemá s aktuálními hrozbami a riziky nic společného – že možná právě tyto výdaje ohrožují budoucnost.

Málokdy v lidských dějinách byl svět tak bezpečný, jako je tomu dnes. Pro většinu států se stalo normální neválčit. Žádná velmoc si nečiní územní nároky. Ve světě není stát, který by zpochybňoval oprávněnost existence liberálních demokracií. A přesto začaly nové závody ve zbrojení.

Negativní strana naprosto souhlasí s konáním Olympiády v Praze. Podpoří to zájem veřejnosti, zejména mládeže, o sportování. Díky Olympiádě se zvýší počet sportovních zařízení v Praze i jinde. Vystaví se nová hřiště, stadiony a sportovní haly, kolem kterých se může sdružovat mládež i dospělí, ale i mladší děti. Začít se sportováním je nutno začít co nejdříve. V tom shodují se úplně všichni odborníci. Jinak se neshodnou na ničem. Obzvláště zadarmo.

Je zajímavé, kolik lidí napsalo kolik materiálu, útočícího na "toho Golga", namísto, aby se věnovali tématu mého článku. Jsem na to zvyklý, protože v České republice si všichni myslí, že nikdo nediskriminuje Nečechy či emigranty, ale pravda je to, že pokaždé, když se pokusím argumentovat o etice v novinářské práci či o Fidelu Castrovi a jeho monarchistickém systému, lidé nacházejí způsob, jak do kritiky, namířené proti mně, zabudovat výrazy jako "prales", "telenovely" a další exotické jevy, v jasné snaze mě diskvalifikovat jako nějakého Indiána z třetího světa.

Fabiano Golgo se z důvodů, které jsou nejspíš známy pouze jemu samotnému, pustil do BL. Napomíná Jana Čulíka za jeho odpověď na recenzi, kterou napsala Ivana Hejdová o jeho knize "Jací jsme".

Golgovi bohužel uniklo, že zmíněná recenze byla a je především útokem na autora knihy, počínajíc titulkem "Sekýrující divák Čulík píše o tom, jací jsme". O několik vět dál píše Hejdová o tom, že se (Čulík) staví do "role novodobého buditele" a mluví o "rozhořčeném, nekorektním tónu jeho novin". Její výrazové prostředky jsou, pravda, o něco umírněnější než je obvyklé na diskusních fórech, ale úmysl napadnout nepohodlnou osobu a jeho internetové noviny v nich je lehce postřehnutelný.

Jako pravidelný čtenář a příležitostný autor jsem si nikdy nevšiml, že by BL byly nekorektní. Irena Hejdová si zřejmě ve vlastním rozhořčení spletla slova korektní a kontroverzní.

Touto pro mnohé jistě uklidňující výzvou nadepisují Hospodářské noviny z pátku 1. 2. 2008 rozhovor s Viktorem Kotlánem, hlavním ekonomem České spořitelny, a doplňují ji tvrzením zpovídaného, podle něhož právě "teď kupuje americké akcie".

Podobně v pohnutých říjnových dnech roku 1929 neváhala řada čelných představitelů amerických finančních institucí dát v sázku svou pracně vybudovanou důvěryhodnost, vklady svých věřitelů a mnohdy i veškeré své osobní úspory, aby zastavili několikadenní dramatický propad akciových podílů. Tyto snahy kulminovaly 24. října 1929, který se zapsal do dějin burzovního obchodování jako "Černý čtvrtek", kdy pětice nejvlivnějších finančních bankéřů v zemi navštívila kancelář společnosti J. P. Morgan & Co. a po krátké poradě vydala prohlášení, že "trh má zdravé kořeny", že "vlna výprodejů byla zaviněná technickými, a nikoliv reálnými potížemi", a že "celá řada zdravých podílů se aktuálně prodává pod cenou".

Pan Daniel ve svém mizerném článku "Chce Bůh radar a rakety?" zcela zapomněl na to, že Vatikán už v roce 2003, ale i nyní, byl a je proti irácké intervenci, a to ne nějak tajně, nýbrž jasně, veřejně, mnohokrát a důrazně. Kdyby pan Daniel byl trochu vzdělanější a kdyby lépe sledoval politickou situaci v ČR, zjistil by, že a) Vatikán a česká katolická církev nejsou pravicoví, spíš sociálně konzervativní, b) Vatikán a česká katolická církev nejsou proameričtí, c) zlom v církevních restitucích (v nichž jde o návrat majetku okradenému, pronásledovanému, týranému) byl způsoben akutním požadavkem obcí o konečné vyjasnění vlastnictví nemotivostí, které je obklopují a jejichž zablokování jim brání v rozvoji. Pan Daniel má dlouhodobě články, které svědčí o jeho nevzdělanosti a nevědomosti.

Pan Háva píše: "Vcelku se divím, proč se o církevním majetku vůbec diskutuje. Když se to vezme od základu, tak církev žádný majetek nemá. Vše co bylo pro ni postaveno, vzniklo z darů veřejnosti, ať už občanů nebo panovníků. I na sebemenší opravu kostela, varhany, oltář, se vždy vybíralo."

Když něco někomu DARUJI, tak je to jeho majetek, ne? Pan Háva přiletěl z jiné planety...

Již delší dobu se někteří ukrajinští představitelé snaží zneužít tragédie třicátých let, jejíž završení si připomínáme v tomto roce, hladomoru v tehdejším Sovětském svazu v letech 1932 až 1933. Nejde ovšem jen o vnitřní záležitost Ukrajiny, ale aktivity politiků zejména z "oranžového" tábora ve svém důsledku zatěžují i mezinárodní vztahy v širším měřítku. Navíc naprosto nechutným je srovnávání této tragické etapy dějin Ukrajiny s osudem Židů a jejich vyhlazování německým nacistickým režimem. Situace došla tak daleko, že úpornost, se kterou ukrajinští politici dávají rovnítko mezi hladomorem ve třicátých letech a holocaustem, byla izraelským ministerstvem zahraničí charakterizována jako překračující přípustnou míru.

S překvapením jsem si přečetl článek "Zneužívaná tragédie hladomoru", kde tvrdíte, že hladomor na Ukrajině, známé jako obilnice Evropy, byl způsoben mj. přírodními vlivy a nelze jej srovnávat s holokaustem Židů za války: "...šlo o souběh řady příčin. Patří mezi ně, vedle nepominutelných klimatických vlivů, také špatná národohospodářská a politická rozhodnutí komunistické vlády a osobně i J. V. Stalina. Důkazy o záměrných rozhodnutích proti ukrajinskému a jiným národům však "nacházejí" jen politici, ale ne historici."

Pane Nachtmane,

ve vašem nenacházím příliš mnoho, o čem by bylo možné a záslužné diskutovat v souvislosti s názorem, že tragédie hladomoru na Ukrajině je nesrovnatelná s holokaustem a že je politicky zneužívaná.

Reakce na článek Borise Cveka "Ukrajinský hladomor jako přírodní katastrofa?"

Pane Cveku,

přečetl jsem si Vaši reakci na článek o ukrajinském hladomoru a chci věřit, že titulkem byl doplněn v redakci BL, jinak bych totiž musel soudit, že jste článek četl velmi nepozorně. Píši totiž, že příčinou byla "vedle nepominutelných klimatických vlivů, také špatná národohospodářská a politická rozhodnutí komunistické vlády a osobně i J. V. Stalina." Nepřičítám tedy hladomor jen přírodní katastrofě. Jen jsem proti tomu, aby tyto události byly charakterizovány jako genocida a srovnávány s holokaustem.

Polemika se Stanislavem Klimentem

Některé informace buď neznáte, nebo je účelově zamlžujete. Pan Cvek uvádí, že "Rudá Armáda stála na hranicích Ukrajiny, aby zabránila dovozu potravin a migraci Ukrajinců do Ruska..."

Ve svém velmi krátkém příspěvku jste se dopustil minimálně tří vážných pochybení. Odvoláváte se na informace ve wikipedii a buď jste nepročetl k odstavci "Was the Holodomor genocide?", anebo ho chcete zatajit. Jmenovaný odstavec odráží a poměrně podrobně popisuje pochyby, které nakonec vedly k tomu, že OSN 10. listopadu 2003 prohlásila hladomor na Ukrajině za velikou tragedii. Nic na tom nemění ani skutečnost, že ke státům, které prohlašují hladomor za genocidu na ukrajinském národu, se přidala 30. listopadu 2007 i Česká republika.

Zajímalo by mne, z jakých zdrojů pan Kliment ve svém článku "Zneužívaná tragédie hladomoru" vychází. Toto jeho tvrzení "Důkazy o záměrných rozhodnutích proti ukrajinskému a jiným národům však "nacházejí" jen politici, ale ne historici" ohromuje bohorovností. Jsou informace na wikipedii lží?

Já osobně jsem četl v některých pramenech, že Rudá Armáda stála na hranicích Ukrajiny, aby zabránila dovozu potravin a migraci Ukrajinců do Ruska... Britské listy by zrovna v této kauze, o níž se (bohužel!) ví, na rozdíl od holokaustu, stále tak málo, měly zachovávat jistou zdrženlivost a nepublikovat články, které jen tak prohlásí ukrajinský hladomor za přírodní katastrofu.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.