6. 2. 2008
Učitel a žák? Klaus versus ŠvejnarVolba prezidenta sice bohužel není přímá, i tak ale má smysl se k jednotlivým kandidátům vyjadřovat. Tím spíš, objevují-li se i články vysloveně manipulativní, jako např. článek pana Vladimíra Baráka "Výsledek DUELU: suchý Švejnar, vítězem Klaus". Štěpán Kotrba v článku "Klaus versus Švejnar: profesionál proti amatérovi" říká, že Klaus Švejnara převyšoval jako učitel žáka. Já si to nemyslím ani v souvislosti s touto debatou. A už vůbec to neplatí, srovnáme-li odpovědi obou kandidátů v pořadu "Události, komentáře" 1. a 4. února v ČT. |
Klaus je zkušený, v politických kruzích protřelý diskutér a v debatě na půdě senátu působil mediálně obratněji (nikoliv lépe), jeho řeč byla souvislejší, ale mnohdy nám toho moc neřekl. Švejnar se obracel do budoucnosti a snažil se něco nového nabídnout. V "Událostech, komentářích" už ale i mediálně obratněji vystupoval Švejnar. Odpovídal konkrétně, zatímco Klaus se odpovědím někdy vyhýbal (to už i v debatě) a celkově působil spíš ustrašeně. V debatě na sebe Klaus upozorňoval grimasami, vyplazováním jazyka, skákáním do řeči. Což mně připadá ostudné a prezidenta nedůstojné. Klaus je mimořádně ješitný, samolibý, sebestředný. Rád se poslouchá, rád mluví o sobě. Klaus strašně nerad přiznává vlastní chyby. Uznat chybu přece není slabost, slabost je v omylu setrvat. Na absenci právních norem bylo poukazováno už na počátku 90. let, přesto Klaus neuzná, že ve zvoleném postupu transformace ekonomiky bylo něco špatně. Tři sta ztrátových miliard přiznaných Klausem mně jako malá ztráta nepřipadá. Klaus uznává naši parlamentní demokracii a bojuje proti tomu, aby občanské iniciativy získávaly moc. Občanským iniciativám ale nejde o moc. Jde jim o řešení problémů v okamžiku, kdy standardní mechanismy (protože je to o lidech) selhávají (zvolení jednají v rozporu se zájmy voličů). Švejnar nazývá parlamentní demokracii formální demokracií shora (má zákonnou formu). Občanské iniciativy jsou k ní zpětnou vazbou (nejde jim o moc, jde jim o řešení problémů). Klaus v debatě shazoval protikandidáta, překrucoval. (Švejnar neřekl, že nezná termín soudcokracie, Klaus mu to vyčítal. Švejnar řekl, že Klaus by měl v 2. volebním období volnější ruku, Klaus to překvalifikoval na vyhrůžku, že by se prezident v 2. funkčním období choval jako neřízená střela.) Byla to sice debata volební, ale prezident by měl umět jednat s noblesou. Klaus pohrdá vědeckou komunitou v souvislosti se změnami klimatu. Ke změnám klimatu, a zejména z hodně dlouhodobého pohledu, jistě dochází i nezávisle na činnosti člověka. Pokud by však byla byť jen pravděpodobnost, že člověk životní prostředí svojí činností zhoršuje (skleníkové plyny ...), je jeho povinností udělat vše pro to, aby dopad jeho ekonomických aktivit byl na životní prostředí co nejmenší. Kvůli těm, kteří přijdou v nejbližších generacích po nás. Klaus nebyl schopný najít na protikandidátovi nic kladného. Švejnar mluvil ve své závěrečné řeči o Klausově síle, houževnatosti, Klaus zesinal hrůzou, když si přečetl Švejnarův návrh ekonomické transformace 90. let (s každou větou by musel polemizovat). Je mimo rámec tohoto posouzení psát o tom, co se Klausovi povedlo -- např. založit pravicovou stranu. To, co se tak úplně nepovedlo, ho však mělo už před pěti lety diskvalifikovat z kandidátů na prezidenta. Protože prezident by měl být morální autoritou. U Klause sice můžeme předpokládat, že nebude výrazně republice škodit, byť s některými názory bude "úsměvný", ale nikam republiku neposune. A je pro veřejnost kontroverzní osobností, která polarizuje. U Švejnara je naděje, že by díky většímu rozhledu mohl pomoci při začleňování republiky v nejen ekonomicky složitějším světě. A je osobností, která může různé názorové proudy spojovat. Sázka na Švejnara je sázkou na malou naději. I tak si myslím, že lepší je malá naděje než žádná. |