Nejednou i v televizi promluví reportér či redaktor (dokonce i nějaký "mluvčí") tak, že navíc začne ještě okřídlenějším "hmmm" (možná spíše "éémmm"?). Pak teprve naskočí ta případná "vlastně", ne-li "vlastněéé.. jakóóó..", apod.; aniž zde přeháním.

Nejednou se ty osoby vyjadřují, jako kdyby stály někde ve škole u tabule a teprve "jaksií" "jakoó" ("vlastněé"?) přemítaly, jak to "vlastně" kantorce říct. Jak se vůbec "vymáčknout".

Kultura vyjadřování je u nás na velmi nízké úrovni. Nutně se zdá, že ani spisovné vyjadřování není dávno v módě. Kdysi civilizované jazyky měly několik vyjadřovacích stylů (včetně pro trůn a oltář, nebo pro listiny). Teď nás musí hřát skoro všude jen jazyk "ulice", ne-li dokonce "chléva". (Nemyslím teď na náš Parlament, "chraň Bůh"!)

K čemu pak je výcvik v pravopisu a dril školy, když ani kultivovaně mluvit už netřeba umět? Copak nebyla vždycky psaná forma obtížnější než promluvit? --- Asi by se také mělo maturovat z "řečnictví"; samozřejmě že i v té škole by musela být na úrovni kultura slovního projevu přímo v každé třídě. A pak i v rozhlase a v televizi. Nic ve zlém. Copak v tomto ohledu o něco jde (či běží)? Záleží na tom? Ale proč? (!)