Navzdory tomu, že o Brazílii a o jejím místě ve světě tito lidé nevědí nic, možná bych je měl informovat, že jediné místo, kde jsem kdy viděl dešťové pralesy bylo v dokumentárních filmech časopisu National Geographic, vzhledem k tomu, že z mého domovského města v Brazílii se na okraj amazonského dešťového pralesa letí 12 hodin a mně to tam nikdy nezajímalo.

Někteří lidé se mě ptají, proč tady žiji, když ČR kritizuji jako adolescentní společnost, a poukazuji i na jiné její vleklé choroby. No, proč tady ale pořád ještě tedy žijí i všichni ti lidé, kritizující Českou republiku na stránkách Britských listů? Neměli by emigrovat? Neměl by také Jan Čulík zůstat ve Skotsku a nevydávat v ČR žádné knihy, když kritizuje českou společnost více, než kdokoliv jiný, koho znám?

Jestliže jsou tyto hranice absurdní, když někdo začne článek, jímž se snaží přesvědčit čtenáře, že mé články ten člověk nikdy nečte, je to ještě směšnější. Je to jen umělá psychologická reakce, které si autor ani není vědom, avšak já nebudu plýtvat svým cenným časem na to, abych vysvětloval základní věci těm, kteří jsou hrdí na to, že jejich texty vycházejí v Britských listech.

Problém s těmi lidmi, kteří si myslí, že jsou schopni posoudit, jak by člověk měl psát profesionální článek, zatímco sami píší články bez jakékoliv profesionální novinářské kvality, je v tom, že oni mi závidějí skutečnost, že jsem tady v ČR a zůstanu tady, jak dlouho se mi bude chtít, bez ohledu na to, jak silně jsem přesvědčen, že čeští politikové jsou úplně stejní jako politikové v Brazílii, že čeští státní úředníci jsou na úrovni Afriky a že pracovní etika v České republice je jen vtip. Člověk nežije v nějaké zemi proto, že je dokonalá, ale pro celou řadu důvodů, které jsou hlubší.

Mně ovšem velmi frustruje, že tento rasismus se otevřeně vyskytuje v Britských listech, které by měly odkazovat bigotní autory tam, kam patří: do Haló novin.

Jinou mechanickou posedlostí čtenářů je pořád se ptát, jak to, že útočím na Fidela Castra a ne na Bushe. A jeden čtenář dokonce nechápe, proč nekritizuji Topolánka. Co to je, proboha, za nesmysl? Jde to reakce typického sektářského levičáka, který ode mne chce levicové zásluhy. Tak to promiňte - narodil jsem se a vyrostl jsem v barevnější realitě, než je tato simplistní skutečnost, nabízená zde v České republice po mnoho desetiletí. Tito lidé jsou prostě jen obětí světonázoru, který je podobný názoru George Bushe či Gustáva Husáka - jste s námi, anebo jste proti nám.

Za prvé, napsal jsem daleko více článků kritických vůči Spojeným státům a zejména Georgi Bushovi - takže mi kolegové z pražských médií začali přezdívat Rudý Golgo a rozhodli se mi začít vyhýbat poté, co jsem silně kritizoval porušování lidských práv, které páchal Bílý dům po útocích z 11. září, jako jediný šéfredaktor v České republice, který měl odvahu něco takového tisknout - než vůči Fidelovi, který, mimochodem, vůbec není levičák ani komunista, ale monarchista.

Takže, v podstatě, já bych chtěl, aby byl Čulík tak kritický vůči textům, vydávaným v Britských listech, jako je vůči tomu textu, který vyšel o jeho knize na serveru aktualne.cz. Pokud to neučiní, je to pokrytec a hraje hru, která je typicky česká, neboť poukazuje na to, jak špinavý je sousedův byt a špínu ve vlastním bytě kritizuje. Například článek pana Černíka je velmi dobrým příkladem, jak špatný může být určitý text. Takový text by nebyl nikdy přijat v žádném civilizovaném, seriózním médiu. Jako tolik médií, i Britské listy vydávají texty, na které se hodí všechna adjektiva, použitá proti Hejdové. Britské listy vydávají články, které obsahují chybná fakta, mají špatný styl, neprofesionální sociologický názor a mají nulovou novinářskou kvalitu. Ale Britské listy je vydávají bez takového kritického zhodnocení, jaké uplatňují vůči konkurenci. To je vše.

Z angličtiny přeložil Jan Čulík