To se vztahuje na dvě souběžné legitimity: legitimitu moderního arabského státního řádu vytvořeného odcházejícími koloniálními mocnostmi, Francií a Británií, a také legitimitu panujících elit a vlád. Domnívám se, že většina arabských národů by potvrdila existující konfiguraci států a mnoho existujících vedení, ale určitě ne všechna. Vzhledem k tomu, že náš arabský region získal státnost jako jednostranný dar evropských kolonialistů předtím, než jeho lid získal jakoukoli smysluplnou možnost sebevyjádření a sebeurčení, naše státnost, národní a občanské instituce jsou charakterizovány chronickým napětím. Mocenské přesuny jsou znamením, že občané arabského světa berou konečně podle svých možností do rukou svůj vlastní osud.

Chronické válečné konflikty nebo hluboké ideologické rozpory a slepé uličky, ve kterých vězí Libanon, Súdán, Somálsko, Irák, Jemen, Palestina, Alžírsko, Egypt a jiné části arabského světa, mají rozdílné příčiny. Existuje také směsice místních důvodů, proč se postupně vytrácí ústřední moc a autorita z mnoha vládních čtvrtí arabského světa a na její místo nastupují buď místní islamistické komunitní organizace a služby, nebo soukromé komerční zájmy vytvářející nové, masivní a zářivé globalizované čtvrti.

Moc nestátních arabských aktérů se dramaticky projevila ve vojenských schopnostech Hizbaláhu, který roku 2006 po 34 dnech bojů donutil Izrael, aby akceptoval návrh OSN na zastavení palby, čehož dosud nikdy nebyla schopna dosáhnout žádná koalice arabských států. Podobné skutečnosti platí také pro oblast sociálních služeb, nezkorumpovanou veřejnou správu a další aspekty běžného života, kde občané nedostávají od svých vlád to, co očekávají, a jejich potřeby začínají uspokojovat elektivní nevládní skupiny.

To není axiomaticky dobré ani špatné. Některé státy nabízejí kvalitní služby na rovnoprávném základě a některé nevládní skupiny nejsou o moc víc než přestrojené gangy, soukromé patronáty nebo zločinecké syndikáty. Významné ale je, že se zvolna třepí nebo rozptyluje centralizovaná moc arabských států, včetně silných států s důraznými ústředními vládami a sebejistými bezpečnostními organizacemi jako je Jordánsko, Egypt a Maroko.

V mnoha případech se moc decentralizuje, protože vlády prostě nemají dost peněz na udržování sociální péče, zaměstnanosti, dotací a dalších stát posilujících služeb, jež poskytovaly velmi efektivně půl století poté, co jejich země ve 30., 40. a 50. letech překvapivě získaly vlastní státnost.

Decentralizace a rozptylování státní moci do rukou islamizovaných městských čtvrtí, ozbrojených milicí, etnických stran, místních násilníků, autonomních regionálních úřadů, nadnárodních korporací a soukromých firem obchodujících s nemovitostmi je důležitým znakem několika současných fenoménů: oslabování důvěryhodnosti a autority státu, rozhodné snahy postižených občanů vzít do svých rukou zajišťování vlastních životních potřeb a prosperity, jakož i enormní moci globalizovaného trhu.

Když se nyní v arabském světě mění mocenské konfigurace, je krajně důležité, abychom neopakovali chyby minulých 75 let autoritativního vládnutí. Namísto toho musíme dávat popudy rozumné státnosti tím, že se budeme dotazovat arabských občanů a ne je ignorovat. Vypořádání s vyvíjejícími se realitami moci a autority vyžaduje mnohem poctivější, celistvější a důmyslnější analýzu, než jaká v uplynulých letech převládala v našich diskusích - analýzu toho, co je v našich společnostech špatného a co můžeme dělat, aby se věci zlepšily. Značnou část našich debat dosud ovládali ideologičtí horlivci a hrstka naivních darebáků na anglo-americko-izraelsky dominovaném Západě, která soustřeďovala pozornost hlavně na islámské a arabské násilí – nebo elitní arabští autokraté, stejně slepí k mocným proudům nespokojenosti a obav svých spoluobčanů.

Proměna konfigurace moci a autority je velkým historickým a vše zahrnujícím procesem, k němuž nyní dochází v arabské společnosti, když dosud převládající mocenské struktury narážejí po 75 letech na hranice svých možností. Není překvapivé, že jak znepokojení občané, tak agilní gangy a schopní obchodníci usilují o získání co největšího podílu na moci v prostorech, z nichž stát ustupuje nebo kde uděluje koncese na vlastní legitimitu a autoritu. Pokud se bude jednat moudře, může být výsledkem povzbuzující a pozitivní vývoj umožňující arabské společnosti, aby se definovala sama na základě konsenzu svých pluralistických občanů – pokud americké, britské, izraelské nebo jiné západní armády nepodniknou další invazi ve snaze předělat nás podle své libosti, nikoli podle našich práv a přání.

Rami G. Khouri je mezinárodně publikující komentátor, ředitel Institutu Issama Farese při Americké univerzitě v Bejrútu a volný redaktor bejrútského deníku Daily Star.

Copyright© Rami G. Khouri / Agence Global, vydáno 6. 2. 2008

Překlad z angličtiny se souhlasem Agence Global Rudolf Převrátil
Kontakt pro práva a povolení: Agence Global, rights@agenceglobal.com