(Literární noviny ze 14. 1. 2008, Jan Vaňous, jeden ze skupiny česko-amerických ekonomů z Yale University (Vaňous je na rozdíl od Švejnara spíše republikán než demokrat -- tím ale spíš líp, pokud jde právě o svědectví) vzpomíná na diskuse o transformačním modelu z února 1990 :

"Pamatuji se, že Švejnar hlavně zdůrazňoval potřebu ochránit státní majetek a značnou část tohoto majetku použít jako základ buď penzijního fondu nebo něčeho, čemu se nyní říká "sovereign/national wealth funds" (národní fond bohatství) ve prospěch všech obyvatel a hlavně příštích generací. Švejnarův problém byl v tom, že jeho myšlení předstihlo dobu a tyto druhy fondů (tehdy ji mělo pouze Norsko, nyní též Singapur, Čína, Rusko a celá řada zemí Blízkého východu) začaly ve světě vznikat o pět až deset let později."

(Citát zaslal Miroslav Tejkl.)

Pozn. JČ: Nezávisle na Švejnarovi doporučoval od r. 1990 takovou strategii londýnský ekonom a burzovní analytik František Nepil ZDE. Jediným protiargumentem z Prahy bylo vždycky, "že by se stejně všechno rozkradlo".