Dnes už se záběrům kamer, doručených jakýmsi fízlem do redakce mediálním křepelkám nedivíme. Po původu se neptáme. Po etice žurnalismu také ne. Víme, či spíše tušíme. Osmnáct let po "plyšáku" je schopnost manipulace politikou dál, než byla kdy za Aloise Lorence. Moc médií a nemoc médií si podávají ruce. I proto mne odpovědi Václava Klause do televizních kamer ČT 24 v klubu ČSSD přiměly k zamyšlení nad podobou politiky, kterou tento muž symbolizuje. Osmnáct let sledujeme Klause v řadě funkcí a stále máme potřebu se ho ptát. A on stále stejně odpovídá. Osmnáct let. A my se s tím stále smiřujeme.

Elity na Západě plní svoji úlohu být na stráži před tyranií většiny. To neznamená, že občas neprohrají - jejich role se naplňuje dynamicky. Jedním ze selhání elit na Západě je rozšíření postmodernismu a zejména s ním spojená relativizace hodnot. Postmodernisté se fatálně mýlí v tom, že z hlediska občanského étosu a přesahové užitečnosti není rozdílu mezi kritickým traktátem o reklamě na pastu na zuby a o Shakespearově Hamletovi.

Tento citát není z pera klasika, nýbrž z studie Tomáše Klvani pro lobbistické sdružení Lípa (únor 2002), v jehož pozadí stojí jeden z velkých ekonomických hráčů poplyšákového kapitalismu Bakala a kde si podávali ruce liberálové z Unie svobody se zelenými, "Děkujeme, odejděte", Vivou 2002, později Cestou změny, Impulsem a Nadějí - ruku v ruce s některými figurami zákulisí ODS. "Bobos" - z anglického "bourgeois bohemians", čili buržoazní bohémové. Klasik to kdysi nazval Morálkou zahálčivých tříd. Politolog Zbořil, kněz Halík, informatik Koubský, novinářka Rakušanová, novinářka Osvaldová, mluvčí Marcová či ekonom Švejnar. Ti všichni přispívali jako mozkový trust k tichému, neveřejnému formování agend Lípy. Švejnar nemusí svou myšlenkovou spřízněnost se svým nynějším zaměstnavatelem zapírat, i když od příprav nové strany Cesta změny odstoupil jako její předpokládaný lídr na poslední chvíli. Je dnes ČSOB připravena k pouti na Hrad? Karel Schwarzenberg má k bývalému Hradu nejblíže a svou politiku už s administrativou USA koordinuje, i když nejde zrovna o Timor či Tibet. Michael Kocáb stojí dnes tak trochu mimo, Jiří Lobkowicz šplhá v bruselském středovém uskupení v čele své Cesty změny. Vnímat Švejnarovu minulost a jeho vazby je ale nutné. Protože dříve nebo později se projeví.

Je změna CocaColy za PepsiColu změnou?

Má smysl měnit Klause za Švejnara? Ambiciózní lobbista s tváří hráče funkcí propagátora ztráty suverenity české zahraniční politiky Klvaňa nám předestírá vizi, ospravedlňující cokoliv - ve jménu udržení panství elit. Ve jménu narušení tyranie většiny. Dnes je to radar a za ním armáda cizího státu. Před šesti lety byly jeho receptem pěstování elit a vytvoření elitních informačních kanálů na troskách institucí veřejné služby. Zisk z digitalizace ČT2, o které vědělo jen pár lidí v době, kdy se připravoval scénář televizní rebelie, který nakonec jen náhodou nevyšel. Klvaňa ho ale popsal poměrně věrně.

Podle mého názoru největší překážka je tato - česká společnosti si soustavně nepěstuje elity, neposiluje je, nevytváří jim zázemí k působení v České republice. Ba hůře, v některých případech vzniká na příslušníky některých elit tlak....

Tomáš Klvaňa, Lípa 2002: Tyranie většiny, české elity a média veřejné služby ARCHIV BL

PŘENOS PREZENTACE VÁCLAVA KLAUSE v POSLANECKÉM KLUBU ČSSD 6. 2. 2008 >>> WMV │400kbps

Klvaňa a jemu podobní se bojí demokracie. Bojí se přímé volby prezidenta, bojí se i veřejného hlasování poslanců, bojí se stát tváří v tvář lidem - ne jako jejich pán, ale jako jejich sluha. Klaus také není schopen odpovědět na řadu otázek, které dostal, přestože v úvodu setkání se sociálními demokraty deklaroval, že cílem by mělo být se vzájemně pochopit. Stejně jako nebyl schopen či ochoten odpovědět jednoznačně na řadu otázek Švejnar. Oběma je teď vlastní extrémní opatrnost při manévrování.

Prezident Klaus nabídl ČSSD v roli prezidenta "bohaté zkušenosti z domácí a zahraniční politiky", či ... "zcela férový nadstranický přístup, který prý zastával celých předcházejících pět let". Nabídl "konzistentnost svých postojů", nabídl "vyváženost v zahraniční politice". Nabídl "vědomí sociálního smíru v zemi", což znělo na klubu ČSSD zvlášť pikantně. Podle Václava Klause "kdo pevné názory nemá, žádný dobrý kompromis najít nemůže". ... Nicméně poslanci byli jiného názoru prakticky na každou repliku prezidenta, neboť nikdy férově nepřiznal, že po celou dobu své prezidentské funkce stranil ODS a dělal rozdíl mezi "sto hlasy levice a sto hlasy pravice". "Politika pro mne není válka, ale konstruktivní soupeření politických zájmů a názorů při zachování elementární slušnosti v této věci", tvrdil Václav Klaus, přestože v rozhovoru pro CATO Institut ve Washingtonu prohlásil, že "sociáldemokratismus je jen měkčí formou komunismu". Vysvětlení těchto slov tím, že na přednášce hovořil jako odborník, nikoliv jako prezident, vyvolalo ostrou polemiku s poslancem Jičínským, který připomněl rozdvojení občana Havla a prezidenta Havla. K témuž směřovala Paroubkova slova o ústavním prezidentovi, která způsobila pokračování přestřelky o chování prezidenta ve prospěch ODS.

Václav Klaus se za celou diskuzi projevil jako opravdu "muž pevných názorů". Sociální demokraté v sále, zelení i komunisté v televizi mohli vidět, jak tvořivý dialog a jaké pochopení pro své postoje naleznou u stávajícího prezidenta. Pokud Klaus chtěl zmenšit své šance na zvolení voliteli levice i středu, nemohl se chovat jinak. Otázku, zda právo má mít jako cíl spravedlnost nechal bez odpovědi. A to je také resumé jeho návštěvy.

Václav Klaus se s názory ČSSD minul. Snad ani on, ani sociální demokraté nečekali nic jiného. Je otázkou nejbližších dnů, jaká forma volby prezidenta bude zvolena. Zda veřejná, kdy každý z volitelů před zraky veřejnosti řekne, kterého kandidáta považuje za lepšího a svůj názor si bude muset obhájit, nebo tajná volba, kdy se budou i nadále konstruovat seznamy zrádců na jedné nebo na druhé straně. V tu chvíli bude jedno, zda je bude sepisovat Paroubkův Dimun, nebo Topolánkův Dalík. Každý z poslanců v případě tajné volby bude moci prohlásit "já to nebyl". I když to nebude pravda. Po maratónu názorů se ukazuje veřejná volba jako jediné čestné řešení, které vrátí tvář parlamentní politice. Po maratónu vyjádření obou prezidentských kandidátů se setřel původní rozdíl politického amatérismu Jana Švejnara a diskuzní ekvilibristiky Václava Klause. Zasedání klubu ČSSD s Václavem Klausem ukázalo, že staré psy novým kouskům naučit nelze. Pro koho z levicových stran to bude výhoda a pro koho nevýhoda, musí volitelé posoudit sami. Za budou volit Lípu nebo Palcát.

Pro mne osobně je dnes Švejnar, pokud se ještě vyrovná s handicapem dvojí loajality z titulu občanství USA a místa v dozorčí radě ČSOB, příslibem tvořivějšího dialogu Hradu s podhradím než "muž pevných názorů" Václav Klaus. Toho diskreditovaly včerejší vlastní vytáčky. Ano, amatér Švejnar může být nakonec lepší volbou než profesionál Klaus. ... To nebude Klausova prohra, ale jen "nevýhra"...

6. 2. 2008 Štěpán Kotrba: Klaus horší Švejnara ZDE

30. 1. 2008 Štěpán Kotrba: Otázky, které Klausovi ani Švejarovi nikdo nepoložil ZDE