Zatímco komunistické poslance zklamal v tu samou dobu Švejnar tím, že by mu nevadilo, kdyby Kosovo získalo samostatnost, Klaus ukázal poslancům ČSSD, že v koordinaci zahraniční politiky či konzultaci při jmenování členů bankovní rady ve všech aspektech dle svých kompetencí z ústavy nevnímá jako prioritu a svůj názor vždy nadřazuje nad celospolečenským konsensem. Ať již se jedná o euro, nebo o klimatické změny. Pan profesor se pokusil vyučovat žáčky a tvrdě narazil. Pro mnoho poslanců levice bude na základě těchto debat volba Švejnara či Klause volbou menšího zla. U vědomí tohoto dilematu se ale ukazuje, že menším zlem je přeci jen Švejnar, jehož názory zjevně nejsou tak extrémní a zjevně ukazuje, že své, původně radikální postoje dokáže korigovat nikoliv svou samolibostí ještě k větší důraznosti a extrémnosti, ale na základě diskuzí s politiky i občany k celospolečenské shodě. Alespoň v tom základním.

Ukazuje se, že volba Švejnara je volbou tvořivé komunikace politiků i občanů s Hradem, zatímco volba Klause je volbou frustrace politiků i občanů z hradní politiky. A to i kdyby si za poradce Švejnar vybral Václava Havla, čehož se mnoho politiků děsí, neb zkušenosti s tímto mužem v roli prezidenta byly po schvalování "humanitárního bombardování" už jen otřesné.

K debatě Klause s poslanci ČSSD se ještě vrátíme podrobnějšími komentáři.