Autor podepsaný jako Pavel Svoboda ve vydání z 20.1.2008 lituje, že on a jeho blíže neurčení společníci někoho (možná slečnu Náhlovskou a jí podobné) nemlátili dostatečně a nepodařilo se jim z půvabných mladých hlav něco vymlátit. Tedy zjevně vymlátit myšlenky. Jeho ideoví inspirátoři kopali do hlav českých studentů ve čtyřicátých letech na Pečkárně. Ze vzpomínky na to vzešel protest 17. listopadu 1989.

Pokud jde o oprátky, nevím do jaké míry pronikla do Evropy zpráva o černošských studentech, kteří se porvali s nějakým bělochem, který jim bránil sedět na školním dvoře pod stromem, který byl pro bílé. U místního soudu jim hrozilo odsouzení až na dvacet let za údajný pokus o vraždu. Byla to tak zvaná Jena Six, Jena, La. (Detaily jsou například ZDE). Celá záležitost hrozila nabýt rozměrů protirasových demonstrací šedesátých let. Všechno to začalo tím, že tři běloští studenti pověsili na strom oprátky, jako výhrůžku. Pak se to trochu urovnalo a škola dala strom porazit - taky řešení.

Jak mnoho, nebo jak málo nám stačí k tomu, abychom si dokázali uspokojivě pojmenovat svět, ve kterém žijeme. Kdyby se někdo někdy odhodlal udělat přehled o počtu pojmů a jmen, se kterými si při pojmenovávání univerza v průměru vystačíme, asi bychom zjistili, že při své relativní civilizační dokonalosti stále uvažujeme velmi primitivně. Navíc se zdá, že období "konce dějin" k tomuto stavu přispívá spíše negativně. Místo toho, abychom pojmenovávali současnost, čím dál častěji se k ní obracíme zády a hledáme pojmenování v minulosti. Metodou zjištění poločasu rozpadu uhlíku jsme sice schopni určit stáří relikvie, ale z hlediska vypořádání se se současností je to vymoženost zcela nepoužitelná.

V poslední době proběhla vlna kritiky na poslední projev předsedy KDU-ČSL Čunka, který se kriticky vyslovil proti „nadměrné“ soudržnosti tradiční romské rodiny, která brání jejím slabším či méně zodpovědným členům „padnout až na dno“, čímž nejsou nuceni starat se sami o sebe, a spoléhají tak na příbuzné nebo na stát. Dozvukem této kritiky bylo i obvinění z plagiátorství, když si Jiří Čunek vypůjčil některé myšlenky projevu z prací plzeňských sociologů a antropologů, kteří se romskou problematikou, chudobou a sociálním vyloučením dlouhodobě zabývají a zveřejnil je na jiném kontextu než autoři.

Jelikož patřím k těm, kteří diskuze o „romské otázce“ alespoň z povzdálí dlouhodobě sledují a mají i určité zkušenosti „zevnitř“, rád bych také přispěl svojí troškou do mlýna.

Dobrý den, Britské listy. Přeposílám vám e-mailovou korespondenci, kterou jsem vedl s firmou Anneca poté, co jsem zjistil, že BL zmizely z Právě dnes. Naprosto nechápu, jaké zájmy to v dnešní době panují, někdy jsem z toho opravdu otráven, píše čtenář Roman Ptáček.

Cena ropy rostou. Zdražuje se, a je přirozené se ptát proč. Ptát se, co lze očekávat v budoucnosti, blízké a vzdálené. Je růst cen důsledkem ekonomických a přírodních procesů - toho, co by popsal ten slimák "Ze života hmyzu" slovy "Je moc slimáčků a málo kapustičky" ? Tedy:

• Je energie dražší, protože je teď víc aut a méně ropy?
• Anebo je to důsledek machinací darebáckých států, či darebáckých politiků?

poznámka redakce: Technickým nedopatřením se vytratil jeden z ilustračních grafů nutných pro argumntaci autora. Autorovi i čtenářům se omlouváme a článek přetiskujeme znovu.

V časopise Týden dne 21. ledna 2008 vyšla recenze na knihu o českém filmu posledních osmnácti let Jací jsme Jana Čulíka, od autora Ondřeje Štindla, bývalého zpravodaje českého vysílání BBC. Autora, který dokáže mimo jiné na úvod recenze filmu Rok ďábla pro Týden napsat větu "Distribuční slogan charakterizuje snímek Petra Zelenky jako "film pro lidi, kteří dokážou slyšet melodie". Jako kdyby se onen distribuční slogan stal součástí díla. Ale film není reklama na film, stejně jako encyklopedie není zaplacená, a tudíž krotká recenze. I recenzování Čulíka pojal Štindl v duchu reklamního sloganu, jenže z jiné doby - účel světí prostředky ve svaté válce proti cizákovi. Jak jinak si vysvětlit titulek recenze "Vševěd jde do kina"?

ŠOK│ SITA│ Slovenský premiér svůj odmítavý názor na umístění amerického radaru v Česku a raket v Polsku nezměnil. Na zasedání Rady Evropy zřetelně deklaroval, že slovenská vláda tuto aktivitu USA odmítá. Rovněž vyzval NATO, Evropskou unii i Radu Evropy, aby o umístění prvků protiraketové obrany diskutovali. "Moja pozícia k radaru aj k raketám je odmietavá. Či bude radar v Českej republike, alebo rakety v Poľsku, záleží od bilaterálnych dohôd s USA. Odmietam tvrdenie, že tieto dohody sa netýkajú tretích krajín, predovšetkým susedných," odpověděl slovenský premiér na otázku z pléna Parlamentního shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku.

Hosty tiskové konference byli předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter, předseda Společnosti přátel Mongolska Jiří Šíma, brněnský advokát Mgr. Marek Sedlák a obchodní a marketingový ředitel Pojišťovny VZP, a. s., Mgr. Ivan Dvořák.

Audiovýklad Bible je jeden z dalších multimediálních projektů Českého rozhlasu, který přibližuje poselství Starého i Nového zákona čtenářům i posluchačům. Nejnověji i návštěvníkům internetu. Český rozhlas Online zveřejnil ve spolupráci s Redakcí náboženského vysílání Audiovýklad Bible na svých internetových stránkách.

Základem projektu Audiovýklad Bible jsou dva pořady s náboženskou tematikou. Jednak pořad Ranní Slovo Českého rozhlasu 3 – Vltava, který každou neděli přináší zamyšlení nad jedním z biblických textů, jenž na příslušnou neděli připadá podle liturgického kalendáře, a jednak pořad Českého rozhlasu Plzeň Křesťanská vlna.

Dne 21. ledna vyšla v Britských listech reakce Jana Hlináka na tiskovou zprávu Auto*Matu. Pan Hlinák ve svém textu použil řadu ostrých slov a zavádějících informací, k některým bych se rád vyjádřil.

Článek napadá lidi, co jezdí v Praze na kole, za to, že nemají světla, že jezdí nebezpečně, že odbočují doleva (?), jezdí bez přilby -- a za všechno může Auto*mat. Nikoliv individuální cyklisté. Nikoliv ministerstvo dopravy, které na osvětové kampaně ohledně městské cyklistiky kašle. Nikoliv policie, která si prohřešků nevšímá. Nikoliv město, které sype miliardy do automobilů a pro cyklistiku jako dopravu nedělá nic.

Autor se na jeden výrok Lenina odvolává, aby srovnal jeho lživost s lhaním zástupců přímé demokracie. S druhým výrokem naopak dokazuje, že ti samí zastánci chtějí znásilnit společnost podle svých představ. A nakonec dokonce míchá přímou demokracii s výrokem z Leninova Státu a revoluce. Citované výroky Lenina ovšem nemají co dělat s dnešní realitou.

Nemíním se zabývat bizarní vidinou, co by se stalo, kdyby lid vládl sám sobě. Nevěřím, že taková situace v dnešní době hrozí zemi uprostřed Evropy a sounáležející k Evropské unii. Přímou demokracii chápu v tom smyslu, že občané mají právo na referendum na důležité otázky, které mělo být už dávno zakotveno v ústavě.

ŠOK│ Debatu nad změnou zákona [o shromažďování] by uvítala i policie. "Musíme brát v úvahu, že to je právní norma, která vznikla na začátku devadesátých let, kdy byl zájem dát trochu volnost. Případná revize je ale debatou odborníků, do které se policie samozřejmě ráda zapojí," uvedl náměstek policejního prezidenta pro uniformovanou policii Ivan Bílek.

Lidovky: Pospíšil zvažuje změnu ve shromažďování ZDE

Musím se starat. Když je mi přes 65, kdo mně něco dá? Jedině u upoceného podnikatele se potit při práci na černo. Po 15. hodině. K důchodu přidali 350 Kč. Kolik přidali na cenách za elektřinu, plyn, byt, dopravu?

Vnoučatům dám jen svoji přítomnost, když jsou mladí v zaměstnání. Dopoledne, musím k nim jet. Splácejí hypotéku na svůj byt, který možná jejich nikdy nebude. Stačí trošku, třeba virus, nebo zbrklý řidič, nebo jen tak, "padák". Ne zlatý. Nevzpomínám rád, k ničemu to nevede. Ani si nestěžuji, komu také. Nešíříte špatnou náladu. To mi jen chybí, že nikdo nešíří dobrou náladu., napsal čtenář, který se označil jako Nikdo.

Jste - přes občasné a manipulativní zveřejňování vybraných opačných názorů - zcela jasně extrémně levičácký web, který se nestydí uveřejnit ani bláboly psychopata označujícího se jako Nikdo nebo vymyšlené studentky Náhlovské. Mám zcela jasný názor na to, kým je manipulátor Čulík placen, píše anonym.

Pozn. red.: Čulík je placen Glasgow University ZDE

Těm, pro které se toto individuum jeví jako bezohledné, až kruté, sděluji:

Jeho bezohlednost vyrůstá z ideálů, které přijal jako zjevenou pravdu, která je na tomto světě jednou provždy, a navždy. Nemylte se. U tohoto individua nejde pouze o vidění světa, názor, ale o životní praxi, tedy o čin. Také je zbytečné tomuto pánovi sdělovat, že jeho slova vyjadřují extrémistické postoje, rozumné, nebo nerozumné pravdy, nebo milosrdnou lež.

Tento pán má o věcech o kterých se domnívá že je zná, jasno. Aby to jasno bylo zcela průzračné, přijal i speciální jazyk. A že "jazyk je zaklíněn v realitě" věděl již dávno jeden americký ekonom.

Pán, ke kterému se vyjadřuji by byl jeden z prvních, kteří křičeli ukřižuj, když se před dvěma tisíci lety rozhodovalo jestli toho moudrého, smutného muže, poslat na smrt.

Co je třeba, je pozorně se rozhlížet a pamatovat si. Z "palice" se prý dá vymlátit všechno. I mozek.

DPA│TASR│Novým předsedou Parlamentního shromáždění Rady Evropy se stal na dobu dvou let španělský socialista Lluís Maria de Puig (62) z Katalánska. Ve Štrasburku se o tom rozhodlo ve volbách, ve kterých získal velkou většinu 318 představitelů 47 členských zemí organizace. Nahradí ve funkci René van der Lindena z Holandska. De Puig v projevu řekl, že se chce zasadit za "Evropu občanů".

Český tisk i zpravodajské agentury tuto informaci ignorovaly.

Vážení,

velmi rád čtu Vaše stránky, protože v době, kdy ostatní tiskoviny u nás jsou poplatné vydavatelům, oceňuji jejich serioznost. Chtěl bych Vás požádat< nedopusťe díky vyjádřením pánů Svobody, Hujera či Rezáka, aby se i na Vašich stránkách dostala polemika na úroveň diskuzí na Aktuálně. cz nebo Novinkách.cz.

Právě díky pisatelům vyjadřujícím se v duchu výše uvedených pánů je zde diskuze velice často zablokovaná a pokud probíhá, nedá se číst. Važte si toho, že Vás mají Vaši čtenáři rádi pro objektivitu, která výše uvedeným pánům i přes jejich ohánění se demokracií chybí, píše Vladimír Matějka.

Po přečtení příspěvku pana Matějky "Nedopusťte úpadek diskuse na úroveň Aktualne.cz" jsem znovu několikrát pročetl svůj příspěvek, kterému redakce přidala poněkud bulvarizující titulek "Ufňukanost slečny Náhlovské". Nechápu, co panu Michálkovi připadá na mém článku tak skandální, že mě řadí po bok pánů Svobody a Hujera. Myslím, že jsem se vyjádřil maximálně slušně, a reakce pana Matějky mne uráží, píše Ondřej Rezák.

Martina Náhlovská má skutečný problém: ten však spočívá v něčem úplně jiném, než ve svém slzotvorném příspěvku píše, míní Patrik Sládeček:

Několik faktických poznámek k článku "Ufňukanost slečny Náhlovské" Pokud studentka bydlí na koleji, pak rady typu 'zhasnout světlo a ztlumit topení' nemusí dávat ekonomický smysl, neboť na velké části kolejí je toto zahrnuto v pevné ceně kolejného.

Reaguji na na nářky chudé studentky, slečny Náhlovské. Je příznačné, že se jedná o studentku filozofie, píše Jan Šlezingr.

Jsem student pátého ročníku technické univerzity a nikdy jsem mezi svými spolužáky neslyšel nářky na nedostatek peněz, ačkoli mnozí pocházejí z rodin dělníků pracujících za podprůměrnou mzdu. Nikdy jsme si nemuseli stěžovat na nedostatek příležitostí po ukončení studia. Proč? Studujeme techniku a průmysl v současnosti prahne po nových lidech. Studujeme perspektivní obory, které poskytují šanci si po studiu vydělat. Pokud někdo studuje filozofii, nemůže očekávat, že jeho finanční situace bude růžová.

Je to prostě tak a není na tom nic "špatného."

Při čtení většiny příspěvků si kladu otázku, proč jsou lidé nespokojení, proč jsou nespokojení i ti, kteří rozhodně nespokojení být nemusí a proč jejich myšlenkové pochody vedou až tam, že by se vrátili do komunistického státu.

Nikdy jsem nereagovala na žádné články v novinách, byť jsem s nimi sebevíce souhlasila, či nesouhlasila. Ale téma probírané na této stránce v poslední době často diskutujeme i v práci, kde přicházíme do styku s lidmi, kteří se dostali do tíživé životní situace a finančních potíží, píše Božena Nováková.

Autor psal, že si Vaši věřící kamarádi odplivnou, slyší-li o Britských listech. Proč se místo toho raději fakticky nevyjádří k tomu, co konkrétně se jim nelíbilo v jednotlivých článcích a proč? Britské listy jim to VYDAJÍ - a to je největší plus tohoto deníku. Umožňují názorovou různorodost a to je něco, co mi u ostatních deníků naprosto chybí. To, jestli je tato potenciální různorodost každý den 100% využita, není tak podstatné. Podstatné je, že je to umožněno, píše Martina Kopecká.

Nicolas Sarkozy zvítězil v prezidentských volbách hlavně díky tomu, že sliboval, že «zvýší životní úroveň námezdně pracujících Francie». Na nedávné tiskové konferenci ale prohlásil, že «prezident republiky nemůže nařizovat zaměstnavatelům, aby zvyšovali mzdy». Sarkozy odhalil příčiny těžkostí francouzských námezdně pracujících občanů: Francie je standardní kapitalistickou zemí a v kapitalistické společnosti o platech nerozhoduji prezidenti, nýbrž majitelé výrobních prostředků.

doslovný přepis dialogu ředitelky Českého rozhalsu 1 Radiožurnálu Barbory Tachecí s posluchači této stanice, 19. 1. 2008 v pořadu Víkendový Radiožurnál, nazvaném Českým rozhlasem "Volejte ředitelce, volejte Barboře Tachecí"

ŠOK│ Doslovné přepisy mluveného projevu jsou podkladem nejen pro větný rozbor a a ukázkou schopnosti vyjadřování se ve spisovném jazyce. To by pro každého rozhlasového pracovníka, mluvčího i novináře měl být základ jeho profese. Přepisy jsou dobré ale i pro analýzu logického uvažování a frekvenční analýzu užitého slovníku. Je to krutá deduktivní metoda, počítající s tím, že soustředěnost na obsah sdělení uvolní bariéry myšlení hovořícího více, než by si sám přál. Například se dá dle množství přivlastňovacích součástí věty zjistit, do jaké míry se cítí mluvčí součástí týmu - tím kolikrát řekne v rozhovoru slova "my, naše" a kolikrát slova "já, moje". Jak často dá slovo "já" na začátek věty a použije formulaci zesilující ono JÁ ("Já si myslím" namísto "Myslím si" nebo pouze "Myslím") . Do jaké míry o sobě a svých činech pochybuje, do jaké míry reflektuje názory a připomínky druhých a je ochoten je akceptovat. Připouští vůbec, že by někdo jiný mohl mít pravdu? Do jaké míry vůbec zná spisovný jazyk a do jaké míry používá nářečí, slang nebo dokonce argot. To vše o nás všech prozradí řeč. Barbora Tachecí hovořila tak dlouho, že víc snad už ani nemusí říkat. Měla by možná nadále nechat mluvit jen svého mluvčího... Profesionálního mluvčího. Neměl by jím být ale moderátor Žmolík, který je schopen ze sebe vyžmolit větu "Ředitelka Radiožurnálu, Barbora Tachecí je v tomto okamžiku TEĎ A TADY" a pak začít vysvětlovat, co tím vlastně myslel...

Máte možnost číst, co jiní musejí poslouchat: ředitelku Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu Barboru Tachecí.

Štěpán Kotrba: 21. 1. 2008 Stížnost Radě Českého rozhlasu: Tachecí porušila Kodex Českého rozhlasu aneb co je to "myslet nově" ZDE

Radiobulvár aneb Radiožurnál podle Tachecí TÉMA BL

Jan Čulík ve svém komentáři k článku Komunistické řeči, které jsme mladé generaci nevymlátili z palic " naznačuje možnost, že jde o dokonalou parodii určitého způsobu myšlení. Parodie ovšem naplňuje svůj účel pouze tehdy, je-li alespoň častečně identifikovatelná.

Obávám se ale, že onen článek byl míněn vážně, protože jeho obsah a slovník se nikterak neodlišuje od projevů, které lze vídat na českých internetových fórech. Svým způsobem jde o novou formu třídní nenávisti. Možná dokonce trestně postižitelnou.

Masarykova dělnická akademie, odbočka Praha Vás zve na přednášku redaktora Českého rozhlasu 6 Karla Wichse na téma Levicové tendence v Latinské Americe . Přednáška se koná v pondělí 4. února 2008 v 17,00 hodin ve Steinerově sále Lidového domu Praha 1, Hybernská 7

Okouzlení kapitalismem vyprchalo. Osmnáct let po listopadu 1989 narůstá znechucení veřejnosti. Zisky firem a platy vrcholových manažerů rostou, životní náklady prostých občanů rovněž. Roste i počet dolarových milionářů ve světě i u nás.

iHNed: Zisky firem šplhají k rekordům ZDE

Politický a právní systém je zneužíván mocenskými elitami k uspokojování jejich sobeckých skupinových a osobních zájmů. Kdo však nepatří mezi ně, ten má jen velmi malou naději, jestli vůbec nějakou, že se dovolá práva, a zcela jistě nemá žádnou, že jeho zájmy budou v tomto zkorumpovaném politickém prostředí vůbec vyslyšeny.

Občas se objeví i optimistické signály, například samotný fenomén Britských listů (opravte mne, považuji-li jej za jedinečný pouze z neznalosti), nebo když do nich ministr zahraničí osobně přispěje velmi věcnou a akceptovatelnou odpovědí na čtenářský dotaz. Takový veřejný prostor je odpovědí na problém nedostatku nebo nemožnosti vzájemné komunikace jak o tom píše Michael Hauser. Ministr Schwarzenberg vysvětluje, že zpráva amerických zpravodajských služeb se týká jen některých aspektů íránského jaderného vojenského programu a ujišťuje, že „MZV ČR využívá informací z různých zdrojů, které pak samo vyhodnocuje a na jejichž základě přijímá vlastní stanoviska“.

Bylo by povzbudivé, kdyby MZV ČR měla k dispozici spolehlivější zdroje, než zpravodajské služby USA a kdyby si utvářela svá vlastní nezávislá stanoviska. Schwarzenbergova odpověď tomu ale příliš nenasvědčuje, samostatný úsudek vypadá jinak.

Nejen v rozhlase a v televizi se to hemží výrazy z cizích jazyků, zvláště vlastních jmen je "pohustu". Pokud jde o křestní jména, která zdomácněla také u nás, je kupodivu, že zvláště po roce 1989 se je snažíme vyslovovat především anglicky, i když jméno patří třeba Francouzovi. Psané "Charles" pak zazní jako "čárls" (i když anglicky by to mělo být slyšet spíše jako "čá-lz"); přitom ač Francouz píše toto jméno stejně, vyslovuje je zcela jinak ("šárl"). Což vesměs hlasatelům a "spíkrům", komentátorům i dalším mluvčím nejednou uniká. 17. 1. 2008 se objevilo -- ne poprvé! -- ve zprávách na ČT1 jméno "Robert Gates". Bylo opakovaně z různých úst to křestní jméno čteno "roubrt"!

Knihu, která rozčílila české filmové teoretiky, si můžete objednat ZDE

Ve čtvrtek a v pátek se v Praze a v Brně konal "křest" mé knihy o českém filmu za posledních osmnáct let Jací jsme. Akce byla podstatně vydařenější v Brně, kde se konala v nádherné prostoře Domu pánů z Kunštátu v Dominikánské ulici, než v Praze, kde byla zahlcena letkou profesionálních sběratelů autogramů (sbírajících je nikoliv do vydané knihy, o niž neprojevili zájem, ale na podivné zvláštní kartičky :), a to nejen od autora knihy, ale i od přítomných režisérů, Petra Kolihy, Jana Švankmajera a Jiřího Svobody, kteří se o knížce vyjadřovali lichotivě.

Avšak podstatně zajímavější byla akce v Brně.

Také jsem byl překvapen mírou primitivismu v reakci pana Pavla Svobody, píše Jaroslav Polák.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.