V roce 2008 životní úroveň francouzských občanů «se patrně nezvýší», protože zaměstnavatelé «patrně nezvýší platy», řekl Sarkozy. Ústava francouzské V. Republiky dává prezidentovi legální možnost zvýšit minimální platy, Sarkozy to ale neudělá, protože mu to zakázala «Madame la Présidente», předsedkyně francouzského svazu zaměstnavatelů (MEDEF), Laurence Parisot.

Guvernér Evropské centrální banky Trichet ve svém «předvánočním poselství» opakovaně tvrdil, že «nic není horšího pro námezdně pracující občany Evropy, než neustále zvyšování minimálních platů». Zvyšování nízkých platů plodí zákonitě inflaci, «a nic není horšího pro občany s nízkými platy, než inflace».

Evropské liberální elity si již odvykly slibovat světlé zítřky, dnes jen slibují opatřeni, která občanům Evropy «nezhorší situaci».

Jak je to v Čechách, nevím, ve vyspěle kapitalistické Francii 80% všech «absolutně nezbytných liberálních reforem » přichází z Evropské komise. Takže na první pohled je Francie standardní evropskou zemí, jako Česká republika. Rozdíl je pouze v rytmu uplatňování těchto příkazů. Situaci v Čechách sleduji pouze na dálku, mám ale dojem, ze Topolánkově vládě se podařilo prosadit za půl roku více «reforem», než francouzské pravici za posledních dvacet let. Je to asi tím, ze francouzští odboráři a námezdně pracující chodí desetkrát za rok na ulici. Francouzi «pořád něco boří», jak se říká ve Strakovce a v Lidovém domě, a Falbr jen trochu přehání, když říká, že «ve Francii stačí písknout a lidé jdou na barikády».

Budeme opět na ulici 24 ledna. «Proti absolutně nezbytným liberálním reformám», které prosazuje Sarkozy, Evropská komise a Evropská centrální banka...

Autor žije a pracuje v Grenoblu