Referendum se běžně vyhlašuje v mnoha demokraciích a právo na referendum je zakotveno v ústavě. V jiných zemích "referenda" v podstatě pouze zjišťují veřejné mínění. Tato nezávazná forma se dnes označuje jako plebiscit.ovšem jejich ignorování je obvykle politicky nepřijatelné.

Často uváděné výhody referenda:

• Občané jsou díky referendu lépe informováni.
• V referendu vítězí na rozdíl od voleb, spíše rozum než emoce, neboť jde o konkrétní problém a ne jen o nicneříkající hesla.
• Díky referendu jsou zastupitelé citlivější k požadavkům občanů. Občané cítí, že jejich vlastní názor má váhu.
• Referendum provokuje veřejnou debatu a může vytěsnit neustálé průzkumy veřejného mínění.
• Referendum dává minoritám možnost vyvolat veřejnou diskuzi na téma, které nikoho netíží, ale pro někoho znamená otázku života a smrti.
• Posiluje respekt a úctu k zákonům.
• Občané jsou na rozdíl od zastupitelů neuplatitelní a nepodléhají nátlakům lobbistických skupin.
• Referendum je příkladem rozhodování s plnou odpovědností, občané musí nést následky svých rozhodnutí, čímž posiluje jejich zodpovědnost.
• Referendum je skutečným obrazem veřejného mínění, občané se vyjadřují ke konkrétní věci oproti volbám, kdy volí jim nejbližší stranu, i když to má tato na daný problém rozdílný názor.

Václav Havel v novoročním projevu 1. ledna 1990 mimo jiné prohlásil, nejsme proti referendu jako takovému, naopak ho poprvé v dějinách tohoto státu navrhujeme jako ústavní institut. Prohlásil rovněž, že občanská kultura je dnes tak velká, že se není čeho bát.

Nejenže toto právo není skoro ani po dvaceti letech demokracie v ústavě, ale sám Havel referendum při vstupu Česka do NATO odmítl. Již několikrát zákon o obecném referendu byl přijat Poslaneckou sněmovnou, Senátem však nikdy neprošel.

Občané už skoro dvacet letech žijí v praktikované zastupitelské demokracii, mají s ní tedy dostatek zkušeností. Proto není k podivu, že nesouhlasí, že se nijak nemohou podílet na důležitých rozhodnutích, že je rozhodováno o nich a bez nich. To je hlavní důvod, proč přestala občanům vyhovovat a dožadují se přímé demokracie.

Tento pojem musí být vyhrazen, že se jedná pouze o možnost, aby občané měli právo se vyjádřit k nejdůležitějším otázkám v referendu. Ve slovníku cizích slov je uvedeno, že pojem přímé demokracie se používá velmi nejednoznačně. Zpravidla se jím označuje forma politického zřízení, spočívající na principu podřízení se menšiny většině a uznání svobody a rovnosti občanů. Samozřejmě se nebudou referenda vyhlašovat v případě státního rozpočtu nebo i v jiných běžných otázkách, ty zůstanou v pravomoci vlády.

Česká republika prošla za vlády ČSSD křestem referenda, když občané měli možnost se v něm vyjádřit o vstupu do Evropské unie. Byl k tomu vydán speciální

ad-hoc ústavní zákon. Pravicová vláda ODS, která má sice v názvu demokratická strana, se k němu staví odmítavě a otázka referenda je právě teď, s plánovanou výstavbou radaru v Česku, velmi aktuální. Protože 70% občanů je proti radaru, musí to česká vláda respektovat.

Místo toho současná vláda kvůli výstavbě radaru ustavičně lže a uchyluje se k manipulacím. Záření radaru bude ohrožovat všechny občany, jak dokázal Ing. Milan Hlobil ve článku "Analýza rizik provozu uvažovaného amerického radaru v Brdech Radar: vláda stále lže " Zrovna tak se Česko může umístěním radaru na svém území stát terčem útoků teroristů a když Bush rozpoutá další válku s Íránem, ponese riziko války. Následky tedy ponesou hlavně občané a mají tedy stoprocentní právo se k tomu vyjádřit v referendu. Už to, že americká základna bude svrchovaným územím USA a budou na ní přítomni američtí vojáci, je velmi kontraproduktivní.

Topolánkova vláda svým občanům průhledně lže, když tvrdí, že občanům do rozhodnutí o radaru nic není, protože se jedná o obranu České republiky. A kdo je proti radaru, je ve válečném stavu vlastizrádcem. Odkdy jsme ve válečném stavu? Kým je Česko v současné době ohrožováno? Nejdříve vláda prohlašovala, že to je na obranu Spojených států, teď zase prohlašuje, že to je na obranu Evropy, přestože radar nebude chránit zdaleka všechny evropské státy, na to poukazuje i americký kongres. Navíc Velká Británie, věrný spojenec USA, má už na svém území americkou protiraketovou základnu. Pravdou je, že americká základna nebude sloužit k obraně Česka či evropských zemí, ale výlučně obraně USA, bude předvojem obrany jeho základen ve Velké Británii a v Grónsku. Na to poukázal dřívější náměstek ministra obrany USA Philip Coyle - Překážky pro plánované budování systémů protiraketové obrany v Evropě

Česká vláda vleče Česko do područí Spojených států, bez ohledu na mínění většiny občanů, kteří mají dostatečně negativní zkušenosti z doby, kdy byli v područí bývalého Sovětského svazu.. Protože Česko bylo přijato do Evropské unie, nemělo by podnikat nic, s čím ostatní evropské země nebudou nesouhlasit.

Autor článku uvedl, že demokracie je sice forma vlády, ve které je zdrojem veškeré moci lid - ale úplně stejně silnou podmínkou je, že jsou šetřeny nejen zákony, ale i práva menšiny.

Jiří Čunek, aniž by cítil zodpovědnost za svá slova, označil romskou kulturu jako neslučitelnou s ústavou, což postrádá jakoukoli logiku a navíc to je mezinárodní ostuda. Také prohlásil, že přišel do vlády proto, aby odstranil vřed v společnosti (myslel tím Romy). To je důkaz, že sám vládní činitel může mít beztrestně agresivní záměry s menšinou.

Autor uvádí, že pokud by sám sobě vládl lid, "že svrchovaná moc je prakticky neomezitelná." Ale mně to pasuje právě na současnou českou vládu, která neustále ignoruje vůli lidu. "Svrchovaná autorita se může kdykoliv stát suverénem. A toho nelze zastavit žádnou ústavou ani zákonem."

K tomu mohu připomenout, že zrovna zdravotní reforma je protiústavní, v ústavě je dáno, že všichni občané, kteří mají zdravotní pojištění, mají zajištěno léčení zdarma. Znamé osobnosti proto podaly stížnost k Ústavnímu soudu. Nato vláda prohlásila, že není povinna to plnit. Takže je to právě vláda, když chce tak nedodržuje ústavu. Právě proto, že její moc je neomezitelná a není nikomu zodpovědná.

Není se co divit, že se to samozřejmě odrazí v příštích volbách. Protože jsou v Česku jen dvě velké strany, tak je pochopitelné, že se podle nálady většiny střídají.