|
22. 1. 2008
Ošuntělý životMusím se starat. Když je mi přes 65, kdo mně něco dá? Jedině u upoceného podnikatele se potit při práci na černo. Po 15. hodině. K důchodu přidali 350 Kč. Kolik přidali na cenách za elektřinu, plyn, byt, dopravu? Vnoučatům dám jen svoji přítomnost, když jsou mladí v zaměstnání. Dopoledne, musím k nim jet. Splácejí hypotéku na svůj byt, který možná jejich nikdy nebude. Stačí trošku, třeba virus, nebo zbrklý řidič, nebo jen tak, "padák". Ne zlatý. Nevzpomínám rád, k ničemu to nevede. Ani si nestěžuji, komu také. Nešíříte špatnou náladu. To mi jen chybí, že nikdo nešíří dobrou náladu., napsal čtenář, který se označil jako Nikdo. |
|
Ošumělý život. Život starého, ošklivého a chudého exkrementu. Nikdo. Pak jsou jedinou drobnou radostí, některé zprávy. Například, že nějaký Demokrat je postižený srdeční nedostatečností, nebo že synáček jednoho nadčlověka boural v autě a přerazil si nohy. Že bych byl závistivý? Tím někteří argumentují. Ono to vlastně radostné není, ale na co se mám těšit? Snad věřit. Třeba v Krista, který svým utrpením vykoupil lidstvo. Dobře, tomu se dá věřit. Ale já trpím dnes a vím. Vím, že se vykoupím zas jen smrtí. Svojí. Všechno je nějaké ošuntělé. |
