Konečně mám důvod souhlasit s americkým radarem v Brdech a raketami kdesi v Polsku. Ten důvod mi dal ministr zahraničí Schwarzenberg. Hospodářské noviny se ho v rozhovoru zeptaly: Nedávno padl jeden z argumentů pro výstavbu radaru - Írán podle amerických tajných služeb přestal vyvíjet jaderné zbraně. Před kým tedy má protiraketový štít chránit? a ministr zahraničních věcí České republiky odpověděl:

Jsou země, které mají výbornou techniku, suroviny, velmi vyspělou armádu. Kdo nad tím přemýšlí, tak přijde na to, že mezi Beringovým mořem a Středomořím je jich více než dost.

"Problematika bezpečnosti je záležitostí všech států světa. Navíc bez dohody Spojených států a Ruské federace by ani nebylo možné zařízení kolektivní obrany, jakým je radarová základna, na našem území umístit," podotkl v této souvislosti náměstek Martin Barták.

oficiální zpráva Armády ČR o monologu 1. náměstka ministryně obrany Martina Bartáka na setkání s legionáři v pondělí 17. 12. 2007 ZDE

Z iniciativy ministryně MUDr. Džamily Stehlíkové a na základě usnesení vlády byl zřízen Výbor pro prevenci domácího násilí Rady vlády pro rovné příležitosti mužů a žen. Domácí násilí představuje závažné společensky nebezpečné jednání, které zasahuje nejen ženy, ale i muže, děti a seniory. Policie ČR, státní zastupitelství a soudy však tyto delikty nedokáží vždy kvalifikovaně posoudit a stíhat, a proto dlouhá řada i velmi závažných trestných činů končí na obecních úřadech jako "přestupek", ač jsou možnosti obcí (personální, finanční i právní) oproti policii výrazně omezené.

Násilí v rodinách je rozšiřováním zla. Jen za pouhých dvanáct dnů vzaly berlínské úřady pro péči o mládež do opatrování 127 dětí Přečetl jsem si s velkým zájmem v BL text Hany Mudrové 'Domácí násilí v českých domácnostech: nedostatek dospělosti dospělých') a potom v časopise Spiegel online

Celé 20. století hledalo přednosti ústavně "silného", anebo ústavně "slabého" prezidenta do rámce republikánské struktury státu. Letos proběhla ve světě celá řada voleb do prezidentské funkce, anebo testů její síly. Také v ČR se blíží akt prezidentské volby. Specifikou předvolební situace dlouho bylo, že kupodivu byl jen jeden kandidát na tuto především reprezentativní funkci. Od konce minulého týdne je tomu jinak. Opravdu?

Saúdskoarabský král Abdallah udělil milost znásilněné dívce, která byla za znásilnění odsouzena k 200 ranám bičem. Stalo se tak nejspíše díky medializaci případu a faktu, že organizace na ochranu lidských práv ostře proti chováni saúdskoarabského soudu protestovaly. Otázkou zůstáva jak by se soudni systém saúdskoarabské monarchie zachoval kdyby případ nebyl medializován, píše Lukáš Lhoťan.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V Česku se narodilo nejvíce dětí za posledních několik let. Česko zažívá baby boom. Tak hlásaly titulky novin a to přece musí být pravda, ne? Hurá, začíná se rodit více dětí a populační krize je zažehnána. Nevymřeme.

Reforma veřejných financí byla dělána citlivě, rodin s dětmi se téměř vůbec nedotkne a záleží na tom, jestli celebrity půjdou příkladem a budou těhotné a budou rodit. Tak dula z plných plic do Práva minulý týden v pátek poslankyně ODS Alena Páralová. Pojďme trochu počítat, co vše potřebuje mladá rodina k tomu, aby byla spokojená a mohla mít spokojené dítě.

Z velké části nesouhlasím s názory paní Čurdové, přestože sám patřím do kategorie s podprůměrným příjmem (vysokoškolák, zaměstnanec Akademie věd... tak už to chodí), píše Vit Latzel.

Dnes se už všeobecně uznává, že se nerovnosti v globálním měřítku prohlubují a že mají vedle sociálního rozměru, který je zvýrazněn v názvu této konference, také řadu dalších – rozměr mocenský, ekonomický, vojensko-politický, teritoriální i kulturní.

Globální nerovnost ve svých různých aspektech je jedním z významných témat prací Immanuela Wallersteina, známého především svým hlavním dílem, třísvazkovým „The Modern World-System“ (1974-1989). Wallerstein v něm sleduje vývoj kapitalistické světoekonomiky od jejích počátků v „dlouhém šestnáctém století“ až do dvacátého století. Pohled, který zde vypracoval, pak v řadě dalších knih, obsáhlejších i kratších textů rozvinul a aplikoval na různé specifické i obecnější problémy. Loni (2006) vydal menší knížku „Evropský univerzalismus“ s podtitulem „Rétorika moci“, v níž se věnuje mocenským aspektům nerovnosti v globálním měřítku (ve vztahu mezi centrem a periférií). Klade přitom důraz na zakotvení nerovnosti v údajně univerzálních evropských hodnotách. Tato knížka má v nejbližší době vyjít v Sociologickém nakladatelství a o ni se bude opírat následující výklad.

Není tomu tak dávno, kdy se Bohumil Kartous pozastavoval nad tím, že mu politici neodpovídají. Mně se podařilo na mou korespondenci s předsedou Senátu p. Sobotkou odpověď obdržet. Bohužel její úroveň mne vede pouze k utvrzení mého názoru a přesvědčení, že argumentace, pokud to tak mohu nazvat, pana předsedy je vskutku žalostná, píše Vladimír Matějka.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Dovolujeme si upozornit, že vyšlo nové číslo Listů. Podrobný obsah na www.listy.cz, píše Václav Burian.

Virtuální Videopůjčovna ČT zahajuje 17. prosince 2007 provoz. Ke stažení do počítače nabízí širokou škálu pořadů, filmů a seriálů. V pondělí 17. prosince 2007 Česká televize otevírá novou Videopůjčovnu ČT, internetovou službu dostupnou z pohodlí domova na webové adrese www.videopujcovnaCT.c

Portál skýtá ke shlédnutí pestrou paletu žánrů. Pamatováno je na děti, dospělé i seniory. Vyberou si milovníci pohádek, dokumentů, hudby i sportovní fanoušci. Bohaté je také filmové menu, obsahuje komedie, dramata, ale i kriminální, historické, rodinné a dobrodružné snímky.

Jde zřejmě o generační rozdíl, zatímco pro mně a lidé mé generace zůstává výraz "budu se soustředit" stejně negramotný jako "budu napsat", zjišťuji, že u dnešních dvacetiletých tomu tak vždycky není.

Nejnovější změny v českém jazyce však vznikají v poslední době často v důsledku negramotnosti a nedovzdělanosti, čímž se rozrůzněnost a funkčnost jazyka zužuje. Ústav pro jazyk český zastává vůči jazykovým změnám velmi pasivní postoj, co má ovšem dělat, vzhledem k tomu, že rozhodující je vždycky úzus, to, jak lidé mluví.

V tomto případě jde ovšem o vývoj, který nepřijala určitá část česky mluvící veřejnosti. Jak k tomu poznamenává jeden čtenář:

Je fakt, že korigující autority v ČR zmizely, a to nejen v jazykové oblasti. Ovšem ÚJČ může pouze zaznamenávat, co je. Jazykový systém většinou na změny reaguje někde jinde ve struktuře, aby se změna vyvážila - bude zajímavé, jak zareaguje na "budu se soustředit".

V době, kdy rapidně narůstá počet mladých lidí stíhaných za drobné pěstování konopí, někteří poslanci požadují jeho dekriminalizaci. Ptejte se 18.12. v 15:00 poslankyně za ČSSD Anny Čurdové, která se postavila na stranu odpůrců trestů za marihuanu.

Čurdová online o marihuaně - LN ZDE

Marihuana a dnešní mládež TÉMA BL

Mami, pozor, strašný had!
Je to škrtič a má hlad.
Hade, alou!
Mamka vyděšeně stála.
Mámo, neboj, já si hrála
- se žížalou.

z nové sbírky pro děti od Miroslava Bobka "Proč nehladit ježka" vybral Štěpán Kotrba

Pan Černík polemizuje poněkud s něčím jiným, než o čem psal pan Uwe Ladwig.

Fakt, že v okolí atomových elektráren je zvýšený výskyt nádorového bujení a leukémií je pozorován již dlouho. Velmi známá byla například studie Texas Cancer Institute ze začátku devadesátých let. Věnovala se se dospělé i dětské populaci. Vyzněla velmi podobně jako studie týmu z Mainzu prováděná na atomových elektrárnách v Německu. Těchto prací bylo více a popravdě žádná se příliš nevyjadřovala k příčinám tohoto stavu, který je nepochybný.

Autor je lékař.

Informace médií o tom, že na 43 procent voličů ČSSD by si přálo, aby na Hradě zůstal současný prezident, pro změnu v podobě Jana Švejnara je 15 procent z nich, je účet vystavený politické práci Jiřího Paroubka. I když ten si to nikdy nepřizná. Oslněn krásou novomanželky a jejím obdivem vůči svému mozku, zapomněl předseda opoziční ČSSD pracovat. Nikdy to totiž neuměl. Politik musí umět své záměry nejen vymyslet, ale i vysvětlit - tak laskavě, názorně a srozumitelně, aby jimi nadchl nejen své kolegy, ale i své voliče. Aby jimi vyděsil své protivníky. Voliči musí pochopit důvody politikových kroků, aby to byl jejich politik, aby to byly jejich myšlenky, aby to byla i jejich víra a jejich přesvědčení.

Článek pana Miroslava Šefary je pokračováním polemiky („ Mandelinka bramborová vrací úder“), kterou vedl můj kolega Filip Gregor s redaktorem BL Štěpánem Kotrbou ("Zelená právní guerilla") o smysluplnosti činnosti Ekologického právního servisu. Zaslouží si reakci nikoliv proto, že je v něm obsažena řada dezinterpretací, ale proto, že na něm lze dokumentovat řadu systémových pochybení. Ta jsou bohužel typická pro státní investorské organizace typu Ředitelství silnic a dálnic nebo Ředitelství vodních cest (ŘVC), jehož je pan Šefara ředitelem, i v jiných případech.

Když jsem se v dětství pokoušel obhájit některé své špatné známky slovy, že "jsem se to naučil, ale...", mé snažení končilo obvykle velmi rychle tím, že mi můj otec vrazil pár facek a vysvětlil: "Ty facky nebyly proto, že ses to nenaučil; i když je pravda, že jako školák jsi povinen se učit a připravovat se do školy. Ty facky jsi ale dostal za lhaní. Nelži!"

Snad díky této výchově nesnáším, když někdo lže. Nesnáším, když někdo překrucuje fakta. Když mi tvrdí, že černé kolečko je bílý čtvereček a že 1 + 1 = 2 pouze tehdy, když to dokážu "zkomunikovat druhé straně". Nesnáším, když někdo dělá pravý opak toho, co říkal; a říká pravý opak toho, co dělá. Když kurví logiku a činí ji ohebnou, jako by to byla tkanička do bot.

Všeho toho se dopouštějí čeští politici. A činí tak dlouho. Již od roku 1989.

Je otázka „čo chce Putin“ tá istá, ako „čo chce Rusko“? Odpoveďou podľa mňa je, že v súčasnosti sa odpovede na obe otázky silno približujú.Putin nikdy nemal problém hovoriť otvorene o tom, čo v mene Ruska žiada.

V poslednom čase na to využil dve európske konferencie na vysokej úrovni. Prvou bola 43. mníchovská konferencia o bezpečnostnej politike 2. októbra 2007, na ktorej sa zúčastnila aj kancelárka Angela Merkelová, druhou tlačová konferencia po summite EÚ v Lisabone, 26. októbra.

Volba prezidenta v ČR je kouzelná v tom, že se dá těžko předvídat její výsledek. Kdyby byl současný prezident schopen vidět dál než do večera téhož dne, podporoval by od počátku svého prvního zvolení změnu ústavy a přímou volbu prezidenta. V době po první volbě by pro to našel pravděpodobně i dostatečnou podporu, ačkoliv mocichtivost té exhibice průměru české společnosti, která většinou osedlává obě komory parlamentu, je velmi nevyzpytatelná. Protože ale český prezident soustřeďuje svůj pohled do budoucnosti nejdále k večeři, zdá se, že si svůj vysněný "double" zkomplikoval. Nadále je sice pravda, že vše je v rukou 281 volitelů, ale druhý kandidát má přeci jen určitou výhodu. Na jeho straně je většina "nepoliticky politické" veřejnosti, která může mít značný vliv na rozhodování do velké míry prázdných hlasovacích jednotek. A taky jsou tu média, třeba Česká televize.

Základním smyslem trestního řízení by mělo být hledání pravdy o průběhu skutkového děje a spravedlnosti pro pachatele i oběti. Právo by mělo být nástrojem, jenž do hledání pravdy a spravedlnosti vnáší řád, zaručující maximální možnou objektivitu řízení. Orgány činné v trestním řízení mají být nestranné nejen ve smyslu zachování rovného postavení stran řízení, ale i v tom, že do rozhodování nevnášejí svůj subjektivní vztah k věci a jejím účastníkům. Orgány by měly pečlivě sesbírat všechny důkazy, jež mohou vnést světlo do objasňovaného skutkového děje a měly by je nezaujatě hodnotit jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Vina má být obžalovanému prokázána nezpochybnitelným způsobem, přičemž v průběhu celého řízení má být dbáno presumpce neviny. V nejistotách se má rozhodování přiklonit ve prospěch usvědčovaného (in dubio pro reo). Má být chráněna osobní důstojnost, svoboda a bezpečnost účastníků řízení.

Autor je členem spolku Šalamoun.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

JU│ Ruské Izvestije komentují názor ruské strany na písemné odpovědi USA na ruské návrhy ohledně protiraketové obrany. Moskva je zjevně rozčarována reakcí Washingtonu na své návrhy ohledně protiraketové obrany a také přístupem NATO k dohodě o omezení ozbrojených sil v Evropě.

Podle Izvestijí dohoda o omezení ozbrojených sil v Evropě zvýhodňuje NATO. Ještě tvrdší interpretaci názorů ruského ministerstva zahraničních věcí a generálního štábu nabízí Nězavisimaja gazeta. Ta cituje Balujevského a konstatuje, že kromě 10 antiraket v Polsku a radaru v Česku se mají základny objevit i v Norsku u města Vardo a ve Velké Británii. Dostřel těchto raket by měl pokrýt prakticky celou evropskou část Ruska, kde jsou rozmístěny ruské jednotky Raketových vojsk strategického určení.

První článek vnímám jako především informativní a alarmující, druhý jako hledající a zčásti terapeutický, třetí jako hlas, pokoušející se stabilizovat vlny emocí a zároveň volající po střízlivém rozboru. Nebudu se k nim vracet, polemizovat s nimi ani citovat. Jsou přesně tím, čím jsou a je to tak dobře. Chci ze své praxe v pomáhající profesi uvést detaily, které mohou tématiku přiblížit. Nejčastější reakcí mnoha lidí totiž bývá pochybnost, zda si ženy přece jen leccos nezpůsobují samy, zda si ve svém postavení přece jenom nějak nelibují. „Když s ním zůstane, asi se jí to líbí,“ zní oblíbená námitka těch, kdo nehodlají více diskutovat , píše čtenářka Hana Mudrová.

S potěšením jsem si přečetl reakci Pavla Urbana "Novináři nenaslouchají. Ale čemu?" na článek L. Tomana, "Demokracie? Bláznovství, křiváctví, chiméra, omyl, provokace. Pomsta".

Nedá mi, abych alespoň stručně nezareagoval na některá zde obsažená tvrzení, neboť jsou do značné míry typická a symptomatická pro celou soudobou "kulturu" apologetů současnosti, v zásadě se přidržujících fukuyamovských tezí o konci dějin a vrcholné fázi lidského vývoje v soudobém kapitalismu (omlouvám se, v demokracii). Stojí mimochodem za povšimnutí, jak se zdokonalují některé metody, po zkušenostech s tisíciletými říšemi a věčnými časy novodobí propagandisté raději čas jako veličinu zrušili úplně a ukončili dějiny jednou provždy, píše Pavel Janíčko:

Damoklův meč nad Památníkem národního písemnictví zatím znepokojuje některé odborníky. Širší veřejnosti může připadat neuvěřitelný, precedent z nedávné doby však varuje. Počátkem 90. let bylo obdobným způsobem zlikvidováno Muzeum Aloise Jiráska a Mikoláše Alše v Letohrádku Hvězda, které pod Památník národního písemnictví spadalo. Oba velikáni doplatili na svoji image národních buditelů, která těsně po listopadu 1989 nebyla v módě (nacionalistickou rétoriku začala používat ODS až později). Tehdejší nová politická garnitura také špatně snášela, že muzeum bylo zřízeno v dobách nejhlubšího stalinismu. Muzeum jsem několikrát navštívil a nevzpomínám si, že by glorifikovalo nějakou komunistickou lumpárnu. Přesto během rekonstrukce letohrádku se expozice o Jiráskovi i Alšovi vypařila jako v románu George Orwella a v budově zbyly jen výstavky o její historii a o nedalekém dějišti bitvy na Bílé Hoře ZDE

Muzeum zmizelo prakticky beze stopy, jen staré propagační předměty svědčí o jeho existenci.

Usnesení Rady Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. ze dne 13. 12. 2007

Rada Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. se znepokojením sleduje informace o možném zrušení samostatné existence či dokonce rozdělení Památníku národního písemnictví v Praze (PNP). Archivní, knižní i umělecké sbírky, které PNP za dobu své existence systematicky shromáždil, a to často darem na základě důvěry vynikajících představitelů českého literárního a vědeckého života, představují unikátní a pro svou komplexnost a provázanost nenahraditelný soubor pramenů k minulosti české literární kultury.

Pod vlivem vynikajícího analytického článku od Jakuba Rolčíka "Občané České republiky -- blbečci s volebním právem" nám napsal Martin Greš tento dopis:

Vae mihi qui cogitare ausus sum - běda mně, který jsem se opovážil přemýšlet. Snad těmito slovy lze nejlépe popsat to co jsem zažil od chvíle, kdy jsem se rozhodl realizovat svůj návrh uspořádat demonstraci před saúdskoarabskou ambasádou proti porušováni lidských práv a hanobení islámu. Vzhledem k tomu, že někteří z účastníků již průběh této demonstrace dopodrobna popsali, ZDE, ZDE, rozhodl jsem se ve svém příspěvku spíše popsat to co ji předcházelo.

AUDIOGALERIE

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V listopadu 2007 přispělo celkem 128 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 30243.94 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.11 2007 částku 183 337.66 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1980.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.