Tam, kde jsou v rodině děti, rodinné násilí je vždy násilím proti dětem, a to i tehdy, i když samy nejsou bity nebo nějak jinak tělesně nebo duševně sužovány, týrány, mučeny. V Berlině se v poslední době oficiálně upozorňuje na to, k ochraně dětí společnost potřebuje zájem a pozornost nejen všech členu rodiny, ale i v blízkosti žijících sousedů. Že ohlášení domácího násilí nemá nic společného z fízlovanim, to by si lidé měli uvědomit. Měli by vědět, že to potřebuje mnohdy i od nich odvahu a statečnost. Poznají to, když oči neodvrátí.

Ale člověk, který v případě podezření z násilí informuje rychle odpovídající úřady, tím pomůže nejen individuálním postiženým osobám, dospělým a mladým, ale asi i budoucím generacím jejich potomků. Že takový zájem a taková pozornost může někdy člověk postiženému dítěti zachránit život, na to máme v Německu v poslední době dost ošklivých případů, kde se to právě nestalo. Zajímavé při tom je, že se v Berlíně teď ukázalo, že se politikové a bulvární tisk mohou konstruktivně spojit k dobru těch dětí. V Berlíně se ví o násilí na dětech a reaguje se na to. Že je vlastně už pozdě, pomáhat, když už k násilí došlo, to je známo. Ve škole by měly být děti poučovány nejen o tom, jak se v rodinách krásné žije, ale také proč násilí v rodině je špatná a nepřijatelná věc. Lidé, kteří druhé bijí, by se pro děti nikdy neměli stát hrdiny. Na to by ale bylo potřeba speciální výuky v mládí, a to nejen v rodině, ale hlavně taky mimo domov. se pro děti nidky by neměli stát hrdinové, na to by byla ale potřeba speciální výuka v mladý, a to nejen v rodině, ale hlavně taky mimo domova.

Avšak, i kdyby se takové školení konalo, násilí v rodinách by to úplně nezabránilo. A proto: Co si myslíte vy, jak byste vy a vaši sousedi reagovali v takovémto případě? Odvrátili byste oči, nebo ne?