Jak si dovoluje Tony Blair pokleknout před mrtvolou člověka, jehož edikty usmrtily miliony lidí, napsala v britském deníku Guardian v pátek, v den pohřbu papeže Jana Pavla II. komentátorka Polly Toynbee.

Organizace na podporu obětí sexuálního zneužívání od katolických kněží odsoudila rozhodnutí Vatikánu určit, aby hlavním celebrantem při mši za Jana Pavla II. byl kardinál Bernard Law.

Kardinál Law rezignoval v roce 2002 na funkci arcibiskupa z Bostonu poté, co byl obviněn, že skrýval sexuální zneužívání dětí, jehož se dopouštěli kněží.

Členové organizace Survivors Network of Those Abused by Priests (Pomocná síť pro osoby, sexuálně zneužívané kněžími) letí do Říma, aby tam při pondělní mši protestovali. Kardinál Law má v Římě celebrovat jednu z devíti zádušních mší za papeže Jana Pavla II.

Proč se říká, že zemřel papež Jan Pavel II. a ne Karol Wojtyla? To je přece jednoduché. Karol Wojtyla přijal své církevní jméno -- Karol Wojtyla se stal Janem Pavlem II. Myslím, že ta změna identity něco znamená, a to nejen pro věřící. Papež byl nejvyšším představitelem katolické církve, byl symbolem určité organizace s druhou nejvyšší mocí, která se v této organizaci připouští. Tato moc je navenek přenášena jako autorita a tato autorita může působit destruktivně. Ale to bych se zase opakoval. Jinak řečeno, smrt papeže by měla otevírat otázky a ne se snažit je zapírat jako "eticky nevhodné" nebo "nedůstojné".

Chápu kritiky, nemusejí číst to, co nechtějí. A to je právě problém. Média vesměs předkládají čtenářům to, co by měli slyšet a vidět. Věděl jsem docela přesně, co mi bude vytýkáno, ale přesto jsem to napsal. Žijeme v mediálním světě a papežova smrt jim doslova otřásala. Tolik zbožně úcty jsem ze stran medií snad ještě nezažil. Tolik emocionálního a hlavně účelového barvení. ČT dnes např. uvádí celovečerní cyklus "My a papež", o "největším papeži všech dob".

Kdo je to "my"? Já, Vy?

Ministr kultury Pavel Dostál varuje nezávislý správní orgán a snaží se skandálním způsobem ovlivňovat jeho rozhodování. Ministr se tím naprosto nepřijatelně vměšuje do činnosti RRTV.

31. 3. 2005 odeslal ministr Dostál na oficiálním hlavičkovém papíře ministra dopis Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, ve kterém klade dotazy, žádá vysvětlení a zároveň kritizuje Radu za její správní rozhodnutí ve věci neudělení licence Rádiu Limonádový Joe a Rádiu Sázava. Sekretariát ministra přiznal odeslání ale prohlásil, že "doposud probíhají jednání a do jejich skončení nebudou podávat žádné stanovisko". Včera odpoledne odešel dotyčný dopis všem radním. Sekretariát ministra kultury nechápe, že stejně není o čem jednat, neboť dopis ministra je flagrantním porušením zákona, ministrových kompetencí a jednání by legitimizovalo vměšování exekutivy do rozhodování nezávislého orgánu. Britské listy přinášejí faksimile tohoto dopisu a vyzývají ministra k zaujetí stanoviska a vyvození osobní odpovědnosti.

Předseda Rady Petr Pospíchal potvrdil Britským listům autenticitu dokumentu a uvedl v pátek večer, že Rada se jím jako kolektivní orgán bude zabývat počátkem příštího týdne.

Sobota 9. 4. 2005 Radu pro rozhlasové a televizní vysílání se pokusila lobbovat "dotazem" i poslankyně US-DEU Taťána Fischerová.

Podrobnosti ZDE

Píše mi Michal Rusek, že prý nebylo moudré chválit novou knihu Miloše Zemana, vzhledem k tomu, že Miloš Zeman nedávno doporučil v rozhovoru s Alexandrem Kramerem čtenářům Práva Britské listy "jako jedno z mála českých periodik, které má alespoň snesitelnou úroveň".

Vzhledem k tomu, jakou má v českém prostředí zásluhou zejména sdělovacích prostředků Miloš Zeman pověst, nejsem si zcela jist, zda toto jeho doporučení nebylo spíš kontraproduktivní; kromě toho Britské listy Zeman jistě doporučil kvůli článkům Ivana Davida, jehož Zeman považuje za dobrého analytika. Ani s tímto hodnocením se samozřejmě nemusejí pozorovatelé shodovat. Nechápu ovšem, proč bych se neměl kvůli tomuto doporučení, které pro Britské listy absolutně nic neznamená, pokusit o zhodnocení Zemanovy nové knihy. Jak pravidelní čtenáři Britských listů vědí, nikdy nezakládám své soudy na osobních sympatiích či antipatiích. Snažím se vždycky o nezávislý pohled, padni komu padni. Nemám zapotřebí lézt komukoliv kamsi a zásadně neuzavírám žádná spiklenecká srozumění. Michal Rusek to snad mohl z mých článků za posledních 9 let pochopit.

Polobulvární britský terestrický televizní okruh Channel 5 nabídne svým mladým divákům tvrdě intelektuální pořady. Rozhodl se odvysílat v hlavním vysílacím čase pětačtyřicetiminutový pořad, v němž bude - rusky - vysvětlovat podstatu a historii komunismu bývalý šéf ruské komunistické strany Michail Gorbačov. Angličtina se v pořadu vyskytne jen v komentáři krátkých spojovacích pasáží. Celý pořad bude s anglickými titulky.

Gorbačovův pořad bude jednou z šesti televizních esejí v seriálu Velké myšlenky, které změnily svět.

Jaromír Štětina je poslancem v Senátu ČR. Jeho postoje by měly být veřejnosti známy. Senátorova reakce na otevřený dopis je bohužel konzistentní s jeho chováním politika i novináře.

článek, který výmluvně vysvětluje Štětinovy postoje ZDE

Supermarket Tesco v úterý zveřejní svou výroční zprávu, podle níž vydělal za poslední rok 2 miliardy liber. Je to ekvivalent více než 250 000 liber za hodinu. Aktivisté nyní požadují, aby byla obrovská nákupní síla velkých supermarketů zákonně omezena.

Charitativní organizace ActionAid zjistila, že ženy v Jihoafrické republice, které pěstují ovoce, které prodává firma Tesco, dostávají jen minimální mzdu a žijí ve velmi špatných podmínkách.

Minulý týden ve Francii proběhlo finále soutěže Největší Francouz. Během tříhodinového televizního přenosu si diváci podle očekávání vybrali generála Charles de Gaulla. Vysílání poslední části pořadu proběhlo v Senátu, kam se dostavil i syn Charlese, Philippe de Gaulle.

Nedá mi to, abych nepřispěl k "zahuštění" už tak dost vášnivé diskuse, která se rozjela nejen na těchto stránkách v souvislosti s protikomunistickou peticí. Od politických stran toho zas tak moc neočekávám. Už jsem to tu sice někde napsal, ale rád znovu přeříkám, co chci, aby strany měly aspoň náznakem ve svých programech -- a je mi lhostejné, kdo s tím přijde.

Stanislav Gross měl prohlásit, že by byl ochoten k demisi. Mladé frontě (dnes) stála tato informace za alertní varování četnářům na mobily. Postupem času se ukázalo, že Gross podat demisi nehodlá tak docela. Nechá se prý pověřit rekonstrukcí vlády, ve které nebudou žádní vrcholní představitelé stran. Pak odejde a premiérem bude jmenován někdo jiný. S požehnáním prezidenta Václava Klause. Koalice bude spasena a vlastně se nic nezmění. Je to chytré řešení. Tentokrát poradci zafungovali dobře. Nepřečetli si ale ústavu dostatečně pozorně.

ČSSD už delší dobu přijímá prostřednictvím svých vrcholných orgánů rozhodnutí pod tlakem událostí. Pozdě, nedostatečná, ne-li přímo chybná. Jako by chtěla potvrdit slova vyřčená před více než rokem tehdejší předsedkyní pražské organizace Petry Buzkové, že stranu ovládla "těžko prostupná" oligarchie. Pro tu je boj o získání alespoň části "konkurzního zůstatku" přednější, než perspektiva strany.

V pátek ráno mi došla následující SMS:

"Ta schuzka pada, vsichni kluci se na me vykaslali. Kdyz jsem jim rekl o schuzce, tak z nich nemel nikdo cas. Ja mel snahu neco pro ne udelat, ale kdyz nemaji zajem, tak na ne kaslu. A taky mi volal rano muj sef a rikal, ze at to necham byt nebo si vykoleduji akorat vyhazov, ze mi za to kluci nestoji, abych si kvuli nim delal zle. Tak promin, ze jsem te obtezoval. Ahoj."

Schůzka, kterou jsme s tímto zaměstnancem jedné středočeské soukromé firmy předběžně domluvili, "padla". Zatímco ještě počátkem týdne, když jsme se spolu sešli, byl plný optimismu, protože někteří kolegové už věděli, že jde sondovat možnost vzniku odborů a vítali to, nyní dostal studenou sprchu.

Představa, že Vatikán řekne, že používání prezervativů je nezávadné a v Africe to misionáři a místní klérus jen tak přijme, je trestuhodně naivní. Než někdo začne někoho obviňovat ze smrti mnoha a mnoha lidí, měl by se nejprve zamyslet nad tím, jak reálně funguje život. To je ta bída moderních ateistů, kteří zbrkle mluví o tom, o čem nic nevědí. Ani exkomunikování misionářů a místního episkopátu by nikam nevedlo, vznikla by jen nová církev, místní a zcela ponechaná sobě samé.

K tomu: Keňan s AIDS: Nesmím používat prezervativy, katolická církev to zakazuje

Vatikán: "Nepoužívejte prezervativy, nechrání před AIDS"

Jak brání na Filipínách katolická církev normálnímu životu lidí

Jsem zděšen a šokován, když jsem se v den, kdy miliony lidí po celém světě uctívají památku jedné z největších osobností moderní doby, podíval na hlavní titulky Britských listů. Přítomnost je vytvářena prožíváním a reflexí reality nás všech a každý, kdo alespoň trochu chápe hlubší souvislosti, by měl mít odpovědnost, aby přemýšlel nad tím, co působí. Svoboda slova a možnost šířit své názory jistě patří k základnímu mechanizmu fungování moderního světa a mýlil by se každý, kdo by v tomto mém přístupu chtěl najít náznaky volání po cenzuře.

Vážený pán Kartous, pokiaľ by Ste pri pohrebe pápeža Jána Pavla II. mlčal a nepísal "sloupek", bol by Ste spravil lepšie. Som ateista a teda pápež ako predstaviteľ cirkvi, ani ako "globálně mediálně vážená osoba" ma nezaujíma, ale Ján Pavol II. spravil niečo, čo si zaslúži moje uznanie. A nielen moje, ale každého súdneho človeka, ktorý vie niečo o jeho učení a o histórii kresťanskej viery.

Nemohu se v poslední době nějak ubránit pocitu, že svět je plný dětí, vylitých společně s vaničkami, ve kterých se až dosud bezstarostně cachtaly. Mezi nejvíce potlučenými bych rád jmenoval nejen politickou kulturu v naší zemi, ale i smrt Terri Schiavové, donekonečna omílaná hodnocení pontifikátu Jana Pavla II, samozřejmě i svěží nápad použít naše přebytky zásob obilí jako palivo a řadu dalších... Jsou ale i příklady toho, kdy si dítě užilo slasti koupání i bez následného volného pádu.

Podstatné na veškerých těchto střetech  zdravého rozumu s realitou je právě ta neuvěřitelná preference nutnosti respektovat jakousi realitu, kterou sice nikdo nepopíše. Ale má tu hodnotu, že před ní musí rezignovat nejen zdravý rozum, ale i morální a etické hodnoty, tradice a snad i přírodní zákony.

Po přečtení článku "Edikty Jana Pavla II. usmrtily miliony lidí - Klekat před touto mrtvolou je jak klekat před Leninem" se mi chce zvracet. A to nejsem věřící člověk. Britské listy by měly mít alespoň trochu soudnosti, slušnosti a etiky. Je to hnus, co tady děláte, píše Mirka Látalová.

Po přečtení pátečního úvodníku BL od Bohumila Kartouse mě docela překvapilo, že se svojí typickou kontroverzí se Britské listy tématu věnují až po týdnu. Konečně tady ale máme pořádný článek, který na osobě Jana Pavla II. nenachází absolutně nic pozitivního! Podle dostupných informací BL je autorem osmadvacetiletý student Pedagogické fakulty MU (mj. obor tělocvik), tedy evidentně člověk nadmíru povolaný na shrnutí a zhodnocení životního díla Jana Pavla II. Nad některým výroky bych se ovšem rád pozastavil a trochu je rozvedl.

Redakce Britských listů tvrdí, že politika Vatikánu v Africe se rovná genocidě. Důvodem tohoto tvrzení je skutečnost, že římskokatolická církev odmítá kondomy a hlásá, že nejsou spolehlivé v ochraně před AIDS (případy, kdy i s použitím kondomu došlo k početí, zná ze svého okolí asi každý -- netvrdím, že stanovisko Vatikánu je správné, ale zcela bez logiky není). Za spolehlivější tato církev prohlašuje sexuální zdrženlivost a manželskou věrnost.

K tomu: Politika katolické církve v pandemické situaci vede ke genocidě

Na jednu z najväčších osobností 20. storočia a jedného z najvýznamnejších pápežov v dejinách sa dá spomínať rôzne. Môžete o ňom hovoriť hystericky -- ako davy ľudí, ktorí uctievali skôr jeho úrad než jeho osobu. Môžete o ňom hovoriť ideologicky -- ako George Bush, ktorý ho označil za šíriteľa slobody, a Fidel Castro, ktorý v ňom videl kritika kapitalizmu. Môžete o ňom hovoriť zaujato -- ako všetci liberáli, ktorí mu nevedia prísť na meno za jeho konzervatívne etické postoje.

Smrť Jána Pavla II. zasiahla svet nepripravený. Hoci sme všetci vedeli o jeho chorobách, hoci sme si uvedomovali jeho vek, stal sa akoby samozrejmou súčasťou nášho veku.

Možno to bolo nezvyčajnou dĺžkou jeho pontifikátu, možno silou jeho osobnosti, možno kontroverznosťou niektorých tém, ktoré cirkev na Slovensku otvára a ktoré oprávnene vnímajú aj samotní veriaci veľmi citlivo a nie vždy sa zhodujú v názoroch s cirkevnou hierarchiou. Ani cirkev, nech by si to akokoľvek želala, nepôsobí jednoznačne a jednoznačne nepôsobil ani jej doterajší najvyšší kňaz. Ani nemohol, lebo nie sme naprogramované stroje, Boh nás stvoril aj s chybami, nielen s cnosťami. Lebo sme ľudia.

Zosnulého pápeža Jána Pavla II., jeho pôsobenie a vývoj v cirkvi počas jeho pontifikátu hodnotí autor v komentári a v rozhovore s Karolom Moravčíkom, katolíckym kňazom, farárom v Bratislave - Devínskej Novej Vsi a predsedom Teologického fóra.

Ve shodě se zásadami lidského a křesťanského pohledu na manželství musíme ještě jednou prohlásit, že je nutno naprosto vyloučit jako dovolenou cestu pro regulaci porodnosti přímé přerušení plodivého procesu již započatého a zvláště potrat zamýšlený a provedený třeba i z důvodu léčebných.

Stejně tak je vyloučen jakýkoliv zásah, který buď vzhledem k předvídanému manželskému styku nebo při jeho uskutečňování či v průběhu jeho přirozených následků zamýšlí jako cíl nebo jako prostředek znemožnit zplození života.

Historie nám ukázala, že dobrých deset staletí byla církev nepřítelem jakékoli sebemenší lidské spravedlnosti a ani jeden z řady papežů od třináctého století nevyjádřil sebemenší nesouhlas s inkvizicí ani s ostatními krvavými praktikami církve v průběhu staletí, spíše naopak. Učinil tak až Jan Pavel II. vůči čarodejnicím a Husovi - a to ještě nedostatečně.

Církev vždy vedla - naštěstí vždy neúspěšně - válku jak proti svobodě a všem demokratickým procesům, tak proti Darwinovi i Freudovi. Dnes vede válku proti homosexuálům, genetickému inženýrství, plánovanému rodičovství a rovnoprávnosti žen. Nevadí jí zločiny mocných, nevadí jí krev, bolesta a utrpení nevinných.

Má vůbec tato organizace v dnešním světě právo na existenci?

Jako křesťan nemůžu mlčet. Autor v tomto článku pokládá otázku "Má vůbec tato organizace v dnešním světě právo na existenci?".

TV Prima odvysílala 6. 4. 2005 v pořadu Proti srsti reportáž "Lucie" o osudu matky, které otec s pomocí soudů a dalších orgánů již tři roky znemožňuje kontakt s 15letou dcerou, o kterou dříve pečovala bez výhrad ze strany kompetentních orgánů.

Reportáž je zdařilá a lze se na ni podívat na internetu ZDE

Její shlédnutí doporučuji hlavně orgánům, které se na tomto zločinu podílely. O této tragedii jsem napsal řadu článků a vedl jsem ve prospěch rozdělené dvojice obsáhlou korespondenci s orgány státní moci, bohužel bezvýsledně. S touto reportáží nemám nic společného a jsem tomu rád: je zřejmé, že jsem si problém nevymyslel, že jej vidí také jiní lidé.

Na zjazd ČSSD zavítal zo Slovenska aj Róbert Fico, predseda strany Smer -- sociálna demokracia. Fico sa štylizoval a bol štylizovaný do pozície odporcu slovenských pravicových reforiem a pravého sociálneho demokrata. Je to veľmi zavádzajúce.

V úterý 12. března bude veřejným jednáním pokračovat proces proti studentovi Radku Mikulovi ve věci napadení veřejného činitele, kterého se měl dopustit 28. října 2003. Jednání proběhne v budově Obvodního soudu pro Prahu 1 na Ovocném trhu v místnosti č.11 od 13:00.

Podrobnosti o "napadení veřejného činitele" ZDE

Ne každý film, o kterém se mluví, si zaslouží,aby ho divák opravdu navštívil. O tom jsem se přesvědčil, když jsem zavítal na německý film Pád Třetí říše. Již před jeho návštěvou jsem přemýšlel k čemu byl vlastně natočen? Přinese snad nějaké tajné informace, skandální odhalení či nový pohled na celou tuto nešťastnou epochu sousedního Německa a vlastně celého světa? Po shlédnutí filmu musím říci: další zbytečný film, který stojí za vidění snad jen pro někoho, kdo má v oblibě hlučné a světelné efekty a dojemné scény. /p>

Bible je plná hádanek a různých problémů, které jen čekají na své rozřešení. V této úvaze se pokusím rozřešit problém, kdo hovořil. Byl ten, kdo hovořil Bůh, nebo to byl král David? Zamyšlení samotné nám může také pomoci pochopit problém s různým čtením originálního hebrejského textu Bible.

Autorem této části je Ivan Langer, stínový ministr vnitra. Námětem této modré šance je státní správa a policie. Celou stať uvádí autor příběhem policejní brutality a v tomto duchu se nese celé pojednání.

Podle pana Langra bude politika ODS "postavena na "jednoduchém" principu, že stát musí sloužit, ne vládnout! Stejně je tomu i s jeho zaměstnanci -- policisty a úředníky veřejné správy. Také oni jsou tu pro občany a ne občané pro ně". To je něco, proti čemu nemůže být námitek. Ale mělo by se zdůraznit, že práva i povinnosti občanů se musí pohybovat mezi mantinely, stanovenými státem.

Zatímco světové sdělovací prostředky jsou schopny zaměstnat světovou veřejnost úmrtím pacientky v dlouhodobém komatu, o tom, že jeden stát tohoto světa je okupován cizí velmocí, nemají velký zájem veřejnost informovat. Tak se stalo, že interview Davida Bacona, kalifornského fotografa a novináře, autora knihy o pracovních konfliktech na americko-mexických hranicích, s Hasanem Juma Avadem, prezidentem odborové organizace zaměstnanců iráckých ropných podniků, se objevil jenom na internetu.

Plné znění reportáže Davida Bacona na BL v překladu Bushky Bryndové ZDE

Nominácia námestníka amerického ministra obrany Paula Wolfowitza na post prezidenta Svetovej banky vyvolala vo svete búrlivé reakcie.

Zarazení zostali aj najvplyvnejší európski členovia Svetovej banky a pozvali si Wolfowitza na pohovor. Priletel, objasnil a presvedčil. Šlo to rýchlo a hladko. V priebehu necelých troch mesiacov podnikol Washington cez Veľkú mláku tri "ofenzívy šarmom" a všetky dosiahli želateľný čarovný účinok na transatlantických partnerov. Okúzlila ich Condoleezza Riceová, prezident Bush a nakoniec aj takpovediac vlajkonosič neokonzervatívcov Wolfowitz.

Lustrační zákon (mimochodem dosud platný) měl zabránit aktivistům minulosti podílet se na řízení restaurace kapitalismu, což se snad podařilo v případě "drobných grázlíků", kteří se někdy i možná nevědomky zapletli s někdejší státní bezpečností. Opravdové "velké ryby" zaujaly významná postavení v transformovaných (kupónově privatizovaných, rozkradených, vytunelovaných - doplň ad libitum) podnicích.

a těch, kterým ještě není jedno, jak to v ČR vypadá.

NEVÍTE koho volit?
JSTE znechuceni současnou situací ve státě?

Zkuste si sami odpovědět na následující otázky a zamyslete se nad následujícími tezemi a proč je dosud ve svých programech neuvádí (eventuelně jen jako předvolební sliby) a v praxi neprosazuje, žádná politická strana. Pokud dospějete k názoru, že některá strana se svým programem těmto tezím přibližuje, běžte ji volit! Pokud si budete myslet, že žádná, založme stranu novou, jako legitimní způsob prosazení své vůle! Hlavně neseďte doma a nečekejte, že se to nějak, možná, změní.

Nezmění !!!

Pochod "petite foule" ("malého davu") stoupenců Hugo Chaveze v Caracasu

hm    Takto doopravdy vypadal "petite foule" ("malý dav") stoupenců Hugo Chaveze v Caracasu, jak demonstraci na podporu venezuelské hlavy státu a vůdce "bolívarské revoluce" nazval prestižní francouzský deník Le Monde (11. září 2003). Svůj obsáhlý článek o Venezuele, kde se to podobnými lžemi k úžasu mnoha znalců jen hemžilo, list ovšem zde publikovanou fotografií neilustroval. Autorka statě, Sylvia Kaufmannová, se o dva roky později - po rezignaci šéfredaktora Edwyho Plenela - stala zástupkyní šefredaktora nového. Asi za nehynoucí zásluhy o "objektivní žurnalistiku".

Fotografii z dílny tiskové agentury Venpres, kterou publikoval deník el Diario Panorama, si renomovaný list opozice Tal Cual 23. září 2003 upravil k nepoznání

hm    Ukázka manipulace venezuelského "svobodného tisku", který s podporou USA, Evropské unie i prestižních nevládních organizací (Reportéři bez hranic apod.) denně bojuje proti Chavezově "diktatuře". Fotografii z dílny tiskové agentury Venpres, kterou publikoval deník el Diario Panorama, si renomovaný list opozice Tal Cual 23. září 2003 upravil k nepoznání (viz dole).

Opoziční soukromá média představují v Chavezově "autoritářské" Venezuele -- včetně televizí a rozhlasových stanic -- nejméně 80 procent titulů na trhu. 11. dubna 2002 tato média podporovala puč proti Chavezovi (spíše však byla přímým nástrojem puče). Ale junta složená z části vysokých důstojníků, představitelů podnikatelského svazu a zkorumpované odborové byrokracie byla po 48 hodinách smetena -- lépe řečeno: strachy se rozutekla před rozhněvanými davy táhnoucími na prezidentský palác.

Oba dva dny až do poslední hodiny venezuelská "svobodná média" (ve skutečnosti většinou filiálky globálních mediálních říší) tuto nezákonnou pučistickou vládu podporovala -- stejně jako státní extajemník USA Colin Powell nebo tehdejší "předseda" EU (a jménem EU!), španělský expremiér José Maria Aznar.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V únoru 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5650 Kč, v březnu 2005 částkou 4902.17 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.