O to hůř, že od svých vlastních kolegů, kteří odmítli přijít i na nezávaznou, neformální a neoficiální schůzku v místě svého bydliště. A to všechno přesto, že jejich zaměstnavatel porušuje kdejaký předpis, dokonce i jím samotným formulované vnitropodnikové dokumenty.

Ale! Skutečně dostal náš zaměstnanec studenou sprchu jenom od kolegů? O jeho iniciativě se evidentně dozvěděl zaměstnavatel - a dal "svůj názor" patřičně najevo nejen jemu, ale zřejmě také ostatním. Možná se totiž počáteční informaci o možném vzniku odborů dozvěděl také někdo, kdo si neumí svých kolegů vážit ani natolik, aby alespoň držel jazyk za zuby před nadřízeným, když už není ochotný je podpořit. Strach o místo pak dokoná své.

Tento případ z SMSky pochopitelně není ojedinělý. Zarážející ale je, že se dnes už vcelku obecně a tedy jako praktická, zvyková a psychologická norma přijímá fakt, že za uplatění základní a v ústavě zakotvené svobody sdružovat se svobodně v odborových organizacích hrozí zaměstnanci postih. Nikdo nikoho sice nezavře - ale připraví ho o obživu, o sociální postavení, neskončí-li takový zaměstnanec ještě hůř.

Ale, pokud je třeba a praxe tak velí: budeme (a děláme to) uplatňovat ústavní právo "ilegálně". Pozitivní stránkou této epizody totiž je, že zmíněný zaměstnanec se obrátil na naši odborovou organizaci na základě doporučení známého, našeho člena z jiné "pololegální" odborové organizace - tedy takové, kde zaměstnavatel už ví, že se u něj formují odbory, ale ať se snaží sebevíc, nemůže (zatím) přijít na to, kdo v nich je a kdo je dává dohromady. Zaměstanci firmy, kteří nyní odmítli schůzku, navíc už chtě nechtě vědí, že existuje "instance" na kterou se mohou obrátit a použít ji jako nástroj, pomocí kterého se mohou pokusit své nedůstojné postavení alespoň povyrovnat, ne-li zvrátit.

Vzhledem k tomu, jak se s nimi v oné firmě zachází, jsem přesvědčen, že to nebude trvat příliš dlouho. Jsem přesvědčen, že budou následovat rostoucí množství jejich kolegů z jiných pracovišť, z nichž mi nedávno jeden odpověděl na otázku, proč nemá strach o místo jako ostatní, rezolutně: "To mam mít strach o ten svrab, v kerym sme?"

Takze, kamarade, neobtěžoval jsi a brzy nashledanou.