Zpráva z tiskové konference šéfredaktorů listů s předsedou vlády ing. Černíkem ze dne 28.8.1968

(opsáno z fotokopie)

Veškeré tyto informace není možno v současné době oficiálně uveřejnit tiskem a rozhlasem.

Ing.Černík k situaci, která probíhala v době začátku okupace, sdělil, novinářům toto:

Ve středu 2. 8. 68 [1] navštívil gen. Pavlovský s Indrou presidenta republiky a oznámil, že přináší demisi vlády podepsanou ing. Černíkem. Svoboda prohlásil, že demisi vlády může přijmout pouze od premiéra vlády ing. Černíka osobně (v té době byl Černík internován, demise byla podvržena). Dále se na hrad dostavil sovětský velvyslanec Červoněnko, kterého doprovázel Kolder, Indra a Švestka s návrhy některých členů vlády.

President hrdě prohlásil, že s těmito představiteli nemá co jednat a pokud bude s někým jednat, tak pouze s nejvyššími představiteli SSSR! Poté se spojil telefonicky s Moskvou. Prohlásil, že pokud bude jednat v Moskvě, klade si podmínky, aby byli přítomni s. Dubček, Smrkovský, Černík. Dále si vyžádal přítomnost Indry, Koldera a Švestky, aby se situace mohla vyjasnit. Na jednání do Moskvy byli jednotliví internovaní představitelé našeho státu jednotlivě přiváženi. Při příletu do Moskvy odmítl president obvyklá objímání a odstrčil Brežněva. Proto byly jako filmové materiály z přivítání použity podvržené dokumenty. Při jednání Brežněv úplně znemožnil jakýkoliv svobodný projev všech našich představitelů, kromě gen. Svobody. Např. přerušoval výroky, nenechal dokončit myšlenky, arogantně mával rukou. Od okamžiku, kdy president Johnson prohlásil, že odjíždí na svou farmu (úmluva sféry východ-západ), se jednání Brežněva ještě podstatně zhoršilo.

Již od samého počátku jednání byl Dubček jednoznačně sovětskými představiteli prohlašován za zrádce komunismu. K žádné podepsané dohodě prakticky nedošlo a komuniké, které bylo původně třikrát delší, bylo během porady postupně zkracováno. Brežněv chtěl dosáhnout ustanovení nové vlády z našich kolaborantů nebo přijetí okupační vlády. Další alternativa byla připojení ČSSR k SSSR. Během jednání byl znám pevný postoj celého národa jak k našim představitelům, tak i k sovět. straně. Za těchto okolností zájem pracovat v nové kolab. vládě měl pouze Indra, ostatní kolaboranti couvli.

Po ukončeni jednání ukázal Brežněv na skupinu Indra, Kolder, Švestka, Biľak se slovy: A tyhle si vemte s sebou a naložte s nimi, jak uznáte za vhodné. Indra se po tomto prohlášení zhroutil a v současné době je v moskevské nemocnici. Naši zástupci musili přijmout tři podmínky, které mají být splněny do 4 dnů a jsou to:

1. Prohlášení 14. sjezdu za neplatné.

2. Zrušení - KAN a K 231, nedovolit soc. dem. stranu.

3. Zavedení cenzury zpráv o SSSR.

Budou-li tyto podmínky splněny, budou okupační vojska odcházet ve 3 etapách:

1. Odchod z měst do vojenských prostorů.

2. Odchod z vládních budov, rozhlasu a televize.

3. Úplný odchod.

V případě nesplnění těchto podmínek se vojska vrátí do původních postavení.

Na další odpovídá s. Černík:

Během konference se dostavil krátce i president republiky. Na otázku, co mají psát novináři o SSSR a ostatních státech, odpověděl premiér, že bude nejlépe o nich vůbec nepsat ať kladně nebo záporně, ignorovat. Na otázku týkající.se naší politiky řekl, že nikdy nebude naše lidi zatýkat. Dále upozornil na přítomnost NKVD a doporučil těm, kteří se angažovali, aby se zatím kryli. Dále oznámil, že s. Dubček je vážně nemocen a již v Moskvě měl záchvaty a rovněž při svém projevu musel být ošetřován lékařsky. Celý projev byl uskutečněn za asistence sovět. důstojníků. Sov. strana má zájem, aby se jeho zdravotní stav zlepšil a tím se předešlo podezření, že měl být zlikvidován.

Na konferenci bylo dále oznámeno, že v sovět. vedení jsou velké rozpory mezi dvěma skupinami, Kosyginem a Brežněvem.

Chtěl bych Vás informovat o některých poznatcích naší delegace v Moskvě se sov. představiteli. Tyto poznatky byly sděleny s. Šimonem, jedním z internovaných našich politických pracovníků, který se také tohoto jednání zúčastnil. V přestávkách včerejšího jednání ÚV KSČ sdělil s. Šimon následující skutečnosti. Po zatčení v budově XX [2] KSČ v Praze byl napřed převezen do Polska a potom do Moskvy.

První jednání byla vedena mezi sov. představiteli s presidentem Svobodou. Bylo od něho několikrát žádáno, aby převzal vedle funkce presidenta i funkci předsedy vlády a prvního tajemníka ÚV KSČ.

President Svoboda tyto požadavky jednoznačně odmítl a trval na tom, že nebude jednat dříve, dokud se jednání nezúčastní i ostatní čs. zástupci, zejména s. Dubček, Černík, Smrkovský, Kriegel a ostatní internovaní. Na základě neústupného postoje našeho presidenta nezbylo sov. straně než souhlasit. Jako další předložili naší delegaci 5 alternativ řešení. Naše delegace o těchto alternativách odmítla jednat a požadovala, aby bylo jednáno o každém bodu zvlášť. Jako 1. bod jednání byly požadovány trvalé kádrové změny ve vedení strany a státu a k tomu měla sov. strana připravit tak zvaný "Nový revoluční výbor ČSSR". Velmi tvrdě stála sov. delegace na svém požadavku, který by prakticky znamenal odstranění Dubčeka, Černíka, Smrkovského a možná i Svobody, pro něž by pravděpodobně nebylo návratu. Tomu, že nakonec sov. strana byla nucena ustoupit, přispělo jedině to,že za tyto soudruhy se plně postavili všichni naši občané bez výjimky.

Bylo zajímavé, že obsazení ČSSR okupačními vojsky zdůvodňovala sov. strana tím, že by u nás hrozila kontrarevoluce a že si pomoc někdo vyžádal pro potlačení s tím, že šlo o zabezpečení hranic podle Jaltské a Postup. dohody. Sov. strana před zahájením okupace se dotázala USA, zda uznávají hranice dohodnuté v Jaltě. Odpověděli, že ano, že nemají zájem o oblasti za touto hranicí.

K odchodu okupačních armád z území republiky:

Bylo zásadně dohodnuto, že okupační armády opustí naše území, jakmile u nás nastane normalizace situace, přičemž si sov. strana vyhradila, že to bude ona, která normalizaci posoudí. Ač to komuniké neobsahuje, bylo jednáno o 3 etapách odsunu:

1. Odsun armád polské, bulharské a maďarské má být proveden na základě výsledků jednání mezi naším gen. štábem a dotyčných zemí. Ukončení odsunu se předpokládá do 14 dnů. Zároveň s tím mají sov. a německé jednotky vyklidit naše města a soustředit se na předem stanovených prostorách. Pořádkovou službu v našich městech mají převzít naše útvary VB a posílí je naše voj. jednotky a jednotky LM.

2. Etapa bude spočívat v tom, že sov. a něm. jednotky vyklidí jim stanovené prostory a soustředí se podél západních hranic naší republiky.

3. etapa - odsun všech jednotek z území ČSSR při příznivém vývoji normalizace naší situace předpokládá ukončení 28. 10. 1968. Při příjezdu delegace polské, maďarské, bulharské a německé odmítla naše delegace s těmito delegacemi jednat a také s nimi nejednala. Sov. strana trvala na tom, že naše strana a vláda musí bezpodmínečně garantovat, že ve sdělovacích prostředcích a tisku nesmí být napadáno 5 okupačních států. V tom smyslu má být prohlouben tiskový zákon.

Značně ovlivnilo jednání delegace a posílilo to, že byli na 14. sjezdu znovu zvoleni všichni internovaní soudruzi. Naše delegace byla nucena podepsat, že neuznává dosavadní jednání 14. mimoř. sjezdu. K tomu je zapotřebí dodat, že naše delegace byla postavena před tyto 2 alternativy:

Bude-li trvat na tom, že je platné dosavadní jednání sjezdu, pak se nikdo z internovaných nevrátí do ČSSR. Zrušení dosavadního jednání si musí naše delegace doma zdůvodnit, jak chce. Bylo odsouhlaseno ze sov. strany, že konání 14. sjezdu bude v nejbližší době a že volba nového výboru už bude vnitřní záležitostí naší a nebude sov. stranou ovlivňována. SSSR uznává sjezd KSS. Naše min. zahraničí musí stáhnout stížnost z OSN. Je třeba se zmínit o tom, že s. Mlynář taj. ÚV, svým podrobným zdůvodněním situace v naší republice význačně pomohl k tomu, že sov. strana nakonec souhlasila s návratem s. Dubčeka, Smrkovského a ostatních internovaných. Sov. strana prohlásila, že si je vědoma, že svým postojem a obsazením ČSSR na jednu, možná na 2 generace pohřbila světové hnutí a přesto to učinila v zájmu svého mocenského postavení. Sov. strana žádala, aby součástí komuniké byly úmluvy o vědecké spolupráci. Naše delegace odmítla, že do takového dokumentu se taková úmluva naprosto nehodí. Naproti tomu naše delegace prosadila náhradu škod okupací zaviněných. S. Kriegel, který byl přítomen jednání, komuniké nepodepsal a je již v Praze. Pro nemoc komuniké také nepodepsal Indra.