Jiní včas změnili stranický dres a stali se aktivními účastníky budování svobodné společnosti. K už zmíněné kupónové privatizaci, nástupu nových vlastníků a vracení majetku restituentům se vyjadřovat nechci - nejsem ekonom. Přesto se mi zdá, že se rozhodující majetkové balíky (mj. i prostřednictvím nejrůznějších "fondů") dostaly do těch "spravných rukou".

Mnohem zábavnější je politický vývoj. Demokratické strany (jak sebevědomě samy sebe nazývají) se odmítají špinit s parlamentní nedemokratickou stranou. S její podporou sice mnohdy kalkulují, ovšem veřejně se jí zříkají. Aby zachovaly dekorum, uzavírají podivné - tu opoziční, tu koaliční - smlouvy naprosto antagonistických ideologií, ve kterých se zaručí ke vzájemnému neplnění svých volebních programů. Podivný kolaborát ovšem vydávají za vrchol koaličního vyjednávání a tedy umění kompromisu.

Vrcholným trikem je nejnovější návrh podivné "vlády bez stranických špiček", která má fungovat na základě jakési smlouvy o dovedení republiky k přijetí Evropské ústavy. Z politologie jsou známy vlády nepolitické, úřednické, jimž bývá zpravidla svěřeno dovedení společnosti k předčasným volbám, či provedení některých nutných nepopulárních opatření, na které si demokratické strany netroufají. "Politická" skoro úřednická vláda, navržená stávajícím premiérem na půdorysu zcela nefunkční, hrubě rozhádané koalice, je ovšem rarita, která nemá ve světě obdoby. Její smysl je snad jediný: zabránit přirozenému rozdělení parlamentu na levici a pravici.

Nejsem bigotní katolík. Přesto si v této chvíli neodpustím pokornou prosbu: "Bůh buď této bláznivé zemi milostiv!"