Při hodnocení holocaustu dochází etika k závěru (Adorno, Bauman), že na prvním místě musí být vždy lidský život a ne sebevětší a sebekrásnější ideologie. A bude-li katolická církev chtít ovlivňovat veřejný život, bude také vždy ideologií.

Nutno dodat, že reakce v BL je (ne)jen snahou odpovědět na nesmyslnou "katolizaci" médií, která uniformně vytváří dojem, že zažíváme papežovo vzkříšení a nanebevzetí. Osobně velmi pochybuji, že by v takovém případě Karol Wojtyla pociťoval odpor k tomu, co si to kdo dovolil v den papežova pohřbu. Pochybuji, že by to odsoudil.

Ovšem emocionalita není vlastnost mrtvých, ale živých. A víra má ve své podstatě emocionální charakter, kterému musí odpovídat nějaká racionální představa. Víra je přítomná ve všech kulturách a v každé je její racionální zrcadlo odlišné. Na to by mělo být pamatováno vždy a zejména v globalizovaném světě. Tvrdí-li tedy pan Rusek: "Byl to on, kdo vešel pokorně do islámské mešity, aby se v ní modlil, byl to on, kdo vsunul přání do židovské Zdi nářků", měl by pochopit, že v době, kdy se kultury a náboženství přesahují do takové míry, že se všechna mohou vyskytnou v jednom větším městě vedle sebe, je povinností představitelů církve snažit se o smír a porozumění mezi různými racionálními oporami víry. Co jiného mělo být papežovou povinností na sklonku dvacátého století? Pokud by někdo chtěl namítnout, že tak mnozí jiní církevní představitelé nečiní, lze s přihlédnutím k jejich kulturním reálií konstatovat, do jaké míry je to jejich vina.

Pan Cvek zase píše: "Katolická církev např. učí, že mimomanželský sex je hřích -- kolik katolíků se tím v Africe řídí, co myslíte? A kolik by si dělalo hlavu se zakázanou antikoncepcí, kdyby ji chtěli používat? Řekl bych, že jen ti, kteří dodržují striktní zákaz mimomanželského sexu."

Vím, že je to nevědomé, ale srovnávat mimomanželský sex s antikoncepcí není dost dobře možné. V případě zákazu mimomanželského sexu se jedná o snahu zabránit tomu, čemu se kvůli přirozenosti člověka a lidské společnosti zabránit nedá.

V případě antikoncepce -- a v chudých zemích s nízkou vzdělaností to platí speciálně -- církev svým zákazem brání tomu, aby si společnost vytvořila racionální představu o možnosti zabránit efektivně šíření smrtelné choroby. Pokud pan Cvek soudí, že je to totéž, pak se dopouští poměrně kulantního potvrzení dogmatu. Na jedné straně se omezuje neomezitelné a na druhé straně se zabraňuje tomu, co je naopak důležité vytvářet a podporovat.

Vytvořit si určitý návyk, tedy užití antikoncepce ve formě kondomu, je i ve vysoce civilizovaných zemích otázka mnoha let a cílených vzdělávacích a mediálních kampaní. Tvrdit, že "oni" si stejně budou dělat co chtějí, takže je to jedno a církev může dál trvat na své demagogii je dost cynické. Nikoli horlit nad tím, že si někdo dovolil zneuctít den papežova pohřbu.

Navíc: pokud existuje podezření, že církev bojkotuje antikoncepci nikoli pro její zdravotní nebezpečnost, ale proto, aby mohla dál obhajovat své učení, neexistuje lepší doba na diskusi k těmto otázkám.