1. Palachovo vysokoškolské studium

je na www.totalita.cz popsáno takto:

Já se ptám - "Kde později pracovali Palachovi spolužáci z oboru politická ekonomie na VŠE?" Nebyli to náhodou političtí pracovníci? Nebyli to už na VŠ "kovaní" svazáci či už kandidáti a členové KSČ, lidé, kteří si už jako studenti plánovali kariéru ve strukturách režimu? Znovu opakuji, že Palach začal studovat v roce 1966, tedy za prezidenta Novotného, dlouho před začátkem "obrodného procesu", před IV.sjezdem spisovatelů. Nevěřím, že maturant z Mělníka byl tak skvělý politolog, že společenské změny předvídal.

"Dvě letní studentské brigády v SSSR" - já jsem studoval také ekonomii, (obor ASŘ v ekonomice, jsem z Ostravska, pobíral jsem nejvyšší sociální stipendium, takže jsem si vybíral z fakult v Ostravě, nebyl jsem žádný disident, ale studovat např. národohospodářské plánování či ekonomiku průmyslu, kde bylo oproti mému oboru výrazně více výuky marxismu, jsem nechtěl) a vím, že na brigádu do SSSR mohli jet jen prověření lidé. Soudruzi z vedení fakulty se nebáli ničeho víc, než toho, že by někdo ze studentů provedl na veřejnosti něco z jejich pohledu politicky nepřijatelného. Obava, že by k něčemu takovému navíc došlo v SSSR, byla samozřejmě ještě větší.

2. Dopis Jana Palacha na rozloučenou

Následující znění z: http://archiv.radio.cz/palach99/pdopis.html:

Nejsem psycholog ani psychiatr, nebudu se pokoušet dopis detailně analyzovat, přesto si neodpustím několik poznámek.

a) "Naše národy se ocitly na okraji beznaděje - to mi přijde jako hodně suverénní soud, jak zjistil, co si myslí oba národy, s kolika Slováky třeba blíže mluvil? Připusťme ale, že tehdy bylo už každému jasné, o co jde.

b) "Naše skupina se skládá z dobrovolníků" - existovala tato skupina doopravdy nebo jen v Palachově fantazii? Opravte mě, pokud se mýlím, ale myslím, že platí druhá možnost.

c) "Okamžité zrušení cenzury. Zákaz rozšiřování "Zpráv". - tento rozpor bije do očí. Pan Milan Krejčiřík ho vysvětluje takto):

Toto vysvětlení nemohu přijmout. Počátkem roku 1969 ještě bylo možno se kriticky vyjadřovat, jeden příklad za všechny, LP deska Karla Kryla Rakovina, vyšla až měsíce po Palachově činu, Karel Kryl v jedné z písni Jana Palacha připomíná. Neodpustím si poznámku, že Jan Palach jako student politické ekonomie znal jistě dobře marxistické pojetí svobody jako poznané nutnosti.

d)"Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevstoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně."

Toto je vydírání! V tomto případě vydírání dítěte vůči dospělým. Sám jsem se s jednáním podobného typu ("neudělá-li se něco tak, jak chci já, udělám něco, co mě poškodí na zdraví a vy za to budete zodpovědni") setkal u staré paní, u níž lékař stanovil psychotickou diagnózu.

Myslím si, že kdyby Vás osobně někdo podobně oslovil ("např. pokud neotisknete to či ono, spáchám sebevraždu a Vy mě budete mít na svědomí"), předal byste takovéhoto člověka odborníkovi-psychiatrovi.

e) "V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej." - suverenita dvacetiletého mladíka, který ví nejlépe, jak postupovat v mezinárodní politice komentář nepotřebuje.

3. Můj názor na čin Jana Palacha je tedy následující:

Šlo o člověka, který vyrůstal v neúplné rodině, na http://archiv.radio.cz/palach99/palach.html se mimo jiné uvádí:"Když mu bylo třináct let, zemřel mu otec. Chlapec to nesl těžce, neboť Josef Palach se svým synům velmi věnoval", hoch tedy vyrůstal jen s matkou, navíc se den před tragickou událostí účastnil pohřbu svého strýce.

Znovu opakuji, že nejsem psycholog ani psychiatr, ale věc se mi jeví tak, že se Jan Palach, vyrůstající bez otce, identifikoval s oficiálním komunistickým názorem (vzpomínám si, že v jedné z knih Jana Pelce je vylíčen jako aktivista ČSM v Rusku, vím, není to věrohodné, ale je možnost se zeptat Palachových spolužáků), přivítal "obrodný proces" v roce 1968 a srpen 1968 a posrpnový vývoj vnímal daleko citlivěji, než lidé s rodinným zázemím. Navíc se přidal vliv smrti strýce, případně jiných osobních problémů (další důvěryhodné informace o jeho osobním životě nemám, troufám si ale tvrdit, že problémy v partnerských vztazích má v tomto věku téměř každý).

Souběh těchto okolností vyústil podle mého názoru v lidskou tragédii, sebevraždu mladého, mimořádně senzitivního člověka. Okolnosti činu se mi jeví spíše než jako snaha o vyburcování národa jako projev exhibicionismu a mesiašského komplexu (my dvacetiletí studenti víme (resp. já sám to vím, ale musím napsat, že je nás více, abych zapůsobil) co si národy myslí, jak by měla vypadat zahraniční politika a s čím by měl lid vystoupit).

Tomu, že pohřeb Jana Palacha byl: "důstojným a tichým vyjádřením všeobecného nesouhlasu s okupací země", rozumím. Rozhodně ale musím nesouhlasit s vytvářením palachovské legendy, s glorifikací Palachova činu. Jsem přesvědčen, že jde o víc, než o spor o kvalitu literárního díla nebo význam toho či onoho hudebního skladatele. Jde o to, zda připustíme, že takovýto čin je, byť v mezních podmínkách, činem hrdinským (nejen hodným našeho pochopení, soucitu, ale činem hodným našeho obdivu, činem, za který se patří udělit státní vyznamenání).

Přikloníme-li se k názoru, že jde o čin hrdinský, musíme být připraveni na to, že se k podobnému zoufalému činu odhodlá někdo z našich blízkých. Posouzení, zda konkrétní situace tuto oběť vyžaduje přece nemůže být jiné, než subjektivní. Nejsem nekritickým příznivcem prezidenta Klause, ale tón kritiky v době okolo prezidentské volby labilní mladé lidi k zoufalým činům nepřímo vyzýval.

Jako věřící člověk vím, že na mnoha místech ve Starém zákoně čteme o tragédiích izraelského národa - vyhnanství, otroctví, Nový zákon se odehrává v době římské okupace. Přesto nikde nenacházíme postavu, která sama, aniž je protivníkem atakována (Samson) spáchá sebevraždu na protest proti stávající politické situaci. Jan Hus, často s Palachem společně uváděný, mohl získat život výměnou za svoji čest, Jan Palach v podobné situaci nebyl.

Okupační vojska způsobila v roce 1968 smrt mnoha desítek osob, jsem přesvědčen, že mnoho z nich bylo zastřeleno, protože odmítlo spolupracovat (např. neukázali vojákům cestu, ale naopak přemalovávali ukazatele) nebo je lidsky, od plic "poslalo někam". Člověk, který se nepokoří, ale nechá se pro své přesvědčení zabít je pro mne hrdina, ale to není případ Jana Palacha. Myslím, že F.M.Dostojevskij, který o pronásledování, útlaku a nesvobodě věděl své, to napsal nejlépe.

P.S.: Už jenom velice stručně. Vzpomínám si velice dobře, jak v lednu 1989 četl Václav Havel z dopisu studenta, který se chtěl u příležitosti 20.výročí Palachova upálení upálit také. Václav Havel ho vyzýval, aby se přišel poklonit Palachově památce, ale nenosil s sebou žádnou hořlavinu. Nevím, co si o tom myslet. Kdybych podobný dopis dostal já, snažil bych se pisatele zastřeně, tak, aby tomu rozuměl jen on sám, od takovéhoto činu odradit. To, že se dopis i reakce Václava Havla četly znovu a znovu v řadě relací různých zahraničních rozhlasových stanic mohlo jednak přitáhnout na Václavské náměstí řadu zvědavců - lidských hyen, jednak vyprovokovat některého labilního člověka, uvažujícího o sebevraždě k tomu, aby ji spáchal takto - v záři kamer západních televizních štábů, akreditovaných v hotelech na náměstí.

Chci věřit, že nikdo neuvažoval způsobem: "Pokud se někdo upálí, komunisté budou mít problémy a pomůže to naší věci."