Politika je především bojem proti blbosti, a to včetně blbosti vlastní.

Měli bychom rozlišovat tři stupně lidské hlouposti.

První, nejnižší, bych nazval nevědomost. V tomto smyslu jsme nevědomí všichni, protože každý z nás něco neví. Uvědomění si této skutečnosti nás vede k pokoře i ke snaze, abychom hranice svých vědomostí rozšířili. Michel de Montaigne říká: "Člověk potřebuje několik stupňů inteligence, aby poznal, co neví." V tomto smyslu je reflektovaná nevědomost dokonce nejvyšším a obtížně dosažitelným stupněm inteligence.

Druhý stupeň hlouposti bych uzančně označil jako pitomost. To je nereflektovaná nevědomost, duchovní stav člověka, který neví, že neví. Jde o jakousi přechodovou, byť početnou, ale nestabilní kategorii, která ve svém dalším vývoji může zamířit buď k sebepoznávání, nebo naopak k dále zmíněné blbosti. Také dítě neví, že neví. Záleží jenom na nás, zda chceme zůstat v tomto infantilním stadiu.

Kdysi jsem v parlamentu označil české novináře za nejpitomější socioprofesní skupinu v naší společnosti. Chtěl bych se jim touto cestou omluvit, protože se nyní domnívám, že jde o skupinu nejblbější. Blbost se od pitomosti liší tím, že blbec nejen neví, že neví, ale domnívá se, že ví, a je ochoten to všemi prostředky hlásat.

Hlupák sám o sobě není nebezpečný. Nebezpečný je pouze ten hlupák, který se pokládá za génia.

Česká média vytvářejí stereotypy, proti nimž jsou křivá zrcadla na Petříně věrným zobrazením reality. Václavu Klausovi už nikdo neodpáře větu o utahování si opasků, třebaže on sám mnohokrát právem uváděl, že není autorem tohoto bonmotu. V mém případě budu vždy spojován s předlistopadovým Prognostickým ústavem, protože tupí čeští žurnalisté neznají ani elementární fakta. Podobně Jan Kavan bude agentem Státní bezpečnosti, Miroslav Grégr bude normalizačním komunistou [za Husáka byl vězněn] a naopak [komunisté Lubomír] Ševčík nebo Martin Komárek [z MFD] budou zasloužilými komunistobijci.