11. 4. 2005
Může se ČSSD ještě vzpamatovat?ČSSD už delší dobu přijímá prostřednictvím svých vrcholných orgánů rozhodnutí pod tlakem událostí. Pozdě, nedostatečná, ne-li přímo chybná. Jako by chtěla potvrdit slova vyřčená před více než rokem tehdejší předsedkyní pražské organizace Petry Buzkové, že stranu ovládla "těžko prostupná" oligarchie. Pro tu je boj o získání alespoň části "konkurzního zůstatku" přednější, než perspektiva strany. |
S tím je spojeno chybné hodnocení reality a vytváření falešných iluzí. Nejnovějším "hitem" ideologie kolektivního sebeklamu se stalo opěvování výsledků ekonomiky. Podíváme-li se ovšem na ekonomickou strukturu společnosti, jsou v ní sféry, které vládní politika ovlivňuje více či méně bezprostředně, a sféry, na které nemá přímý vliv a jejichž vývoj je výsledkem řady dalších faktorů. Mezi sféry, na které má způsob vládnutí bezprostřední vliv, patří zejména zdravotnictví, školství, sociální oblast. A právě v těchto oblastech se situace výrazně zhoršuje. Vláda zde nemá žádnou rozumnou koncepci. Přitom rozhodování voličů je situací v uvedených oblastech ovlivňováno podstatným způsobem. Místo, aby vláda připravila koncepci vzájemně provázaných změn systému poskytování zdravotní péče, vzdělání, penzijního pojištění, spokojuje se s tzv. "parametrickými úpravami", což ovšem odsuzuje občany např. k paušálnímu a stresujícímu prodlužování doby odchodu do důchodu. Vzdělávací systém ve stále větší míře "vyrábí" ty, co jsou dlouhodobě neuplatnitelní na profesních trzích. Neexistence programu, který by umožňoval prakticky zvládnout reformu sociálně ekonomických (investičních a pojišťovacích) systémů je hlavní příčinou propadu volebních preferencí. Neschopnost řešit úkoly v této oblasti totiž nejvíce ohrožuje sociální jistoty - a veřejnost to takto i cítí Bohužel převládající část levicové opozice vůči současnému vedení je právě proti nezbytným reformám. Neuvědomuje si (a co hůř - nechce ani slyšet), že tyto reformy lze realizovat kvalifikovaně a bez nepříznivých sociálních dopadů pro poctivé občany. Z tohoto hlediska lze říci, že zatímco vedení strany páchá kolektivní sebevraždu, tak podstatná část levicové opozice v ČSSD zase provádí kolektivní sterilizaci. Představa současného vedení ČSSD o případné "nové vládě", která je založena na tom, že se prostě o reformách sociálně ekonomických (investičních a pojišťovacích) systémů přestane hovořit, aby se nějak "dovládlo do voleb", je snad tím nejhorším, co tuto stranu mohlo potkat. ČSSD by se ještě mohla vzpamatovat. Současné rozložení sil však činí tuto alternativu málo pravděpodobnou. |