I když asi dnes každého zajímá fotbal a některé nešťastníky volby, načnu jiné téma.

Otevřel jsem stránky idnes a přečetl komentář Jany Bendové. ZDE

Paní redaktorka se dlouhodobě věnuje problematice zdravotnictví, a proto asi na její články mám přísnější nároky.

Nicméně:

Jsou pochody českých myslí nepochopitelné," ptá se pan Čulík. Ano jsou.

Když jsem před volbami psala o nevyzpytatelnosti občanů, vycházela jsem především z nařčení své osoby ze zrádcovství a ze své vlastní nevyzpytatelnosti. Jednalo se o to, že jsem se ostře postavila proti Mejstříkově výzvě o zrušení komunistů a začala jsem obhajovat jejich současnou existenci. Zároveň ale také ostře vystupuji proti lhaní komunistických příznivců o socialistické době, stejně jako proti lžím všeobecně. Lež zůstává lží bez ohledu na to, z které strany přichází.

S potěšením jsem si v posledních několika dnech přečetla sloupky v deníku Metro. Nejdříve mě jako čtenáře "rozhodil" zcela "neferrový" sloupek redaktora Ondřeje Ferra, v němž tento redaktor v den voleb do sněmovny nepokrytě a proti elementární novinářské etice vyzýval k nevolbě "totalitních reliktů, které česká politická scéna stále obsahuje". Tím pan unferrový redaktor, domnívaje se, že "žurnalista se má chovat nestranicky", sice nedal najevo své politické preference, nýbrž rovnou vyjevil a doporučil, koho volit a koho ne. I když hodně tajemně, neb není jasné, koho přesně oněmi "relikty" mínil...

Vážená paní,

děkuji Vám za Váš článek.

Tím, jak málo se liší Vaše propaganda od propagandy českých neonacistů, mne opět přesvědčil, že Vaše strana není demokratická a že by se na vládě podílet neměla.

Je pozoruhodné, že se KSČM hrdě hlásí k antifašismu (ačkoli mnozí fašisté a konfidenti gestapa pracovali po roce 1948 pro režim KSČ), ale antikomunismus odsuzuje jako nenávistnou hysterii. Můžete mi, prosím, vysvětlit rozdíl mezi nenávistnou ideologií Adolfa Hitlera a a V.I. Lenina? Můžete mi vysvětlit rozdíl mezi masovým vyvražďováním prováděným německými nacisty a sovětskými, čínským či korejskými komunisty? Můžete mi, prosím, vysvětlit rozdíl mezi nacistickými a komunistickými koncentráky? Můžete mi, prosím, vysvětlit, proč se údajně demokratická KSČM stále hrdě hlásí k politickému převratu z února 1948 a ke zločincům kalibru Klementa Gottwalda?

KSČM zřejmě podobně jako neonacisté doufá v to, že se na zločiny jejich předchůdců zapomene. Ale, jak napsal Vás soudruh Julius Fučík - Lidé, bděte! Špatná zpráva po každého Čecha je to, že tak jako se neonacisté pokoušejí bagatelizovat zločiny Osvětimi a zločinný režim Hitlera, stejně se KSČM snaží bagatelizovat zločiny KSČ a sovětských, korejských nebo kubánských soudruhů.

Jsou záležitosti které jsou jasné, uchopitelné. A jsou záležitosti, ve kterých je orientace možná pouze na základě dedukcí a dohadů.

Záležitosti jasné a uchopitelné neposkytují vesměs pravicovým sdělovacím prostředkům nijaký prostor pro manipulace a proto, přestože nepostrádají prvky stojící za povšimnutí, je sdělovací prostředky totálně pomíjejí.

Chtěl bych se Vás zeptat na Váš názor na navrhovanou vládu odborníků, píše Jaroslav Obermajer . Myslím si, že dvě hlavní strany ČSSD a ODS nemají dohromady ani 50 tisíc členů a přesto většina vrcholových manažerů - ministrů se vybírá jen z těchto členů. Co těch zbývajících více než 10 milionů občanů?

Schopných manažerů má myslím každá země neuvěřitelně málo a tak se mi zdá, že zúžit výběr těch nejschopnějších jen na pár straníků je naprostý nesmysl.

Přesto se zdá, že Paroubkův návrh podporu nenalezne.

V médiích se objevil videozáznam natočený americkou námořní pěchotou, v němž voják zpívá o zabíjení iráckých civilistů.

BBC VIDEO

V těchto někdy doslova nechutných časech mi často až bolestivě chybí lidskost. Pro hlučnost předvolební, volební i povolební vřavy není slyšet lidské slovo. Z analýz a komentářů už je mi zle. V záplavě lží, podrazů a politického kšeftaření, manipulace davu a nekonečných útoků místo dialogu mi bývá úzko.

Pokrytečtí rádobydemokraté, jejichž úsměvy na nás shovívavě shlíží dnes a denně z obrazovky, vlastníci jediných pravd, šiřitelé nesnášenlivosti ... Jak neveselé divadlo, jak pochmurná se mi jeví budoucnost lidské sounáležitosti. Něco za něco, koho podplatit, přetáhnout, ošidit. Koho zažalovat, koho odmítat.

Hneď ako ma ľudia spoznajú o niečo lepšie alebo sa v komunikácii so mnou cítia trochu uvoľnenejšie, pýtajú sa ma na názor na demokraciu a islam.

Súčasne cítia potrebu ospravedlniť sa za svoju otázku -- a tým ukazujú, akú odpoveď odo mňa vlastne očakávajú: "Je mi to ľúto, Karim, no nemyslíš si, že islam a demokracia sú nekompatibilné?" Obyčajne odpovedám rýchlym a silným potiahnutím si z cigarety, a za dymovou clonou skrývam utrápený výraz v tvári. V skutočnosti počujem jasne vyhlásenie:

"Karim, priznaj si to. Islam a demokracia nejdú dokopy."

Ve volebním rauši nad českou kotlinou unikl pozornosti již 57.Sudetoněmecký den, který se konal ve dnech 2. až 4.června v Norimberku. Letošní heslo "Vyhnání je vraždou na národě - právu na vlast patří budoucnost" muselo především starým pamětníkům připomínat paralelu, že se koná v bývalém městě sjezdů NSDAP. Jak řekla předsedkyně Českého svazu bojovníků Anděla Dvořáková na lidickém vzpomínkovém aktu, "sudetoněmecký landsmanšaft stále rozdmýchává oheň nenávisti".

Včera predložili na mimoriadnej tlačovej konferencii v Košiciach predstavitelia strany Aliancia Nového Občana svoje indície o manipulácii predvolebných prieskumov. Podporili ich trestným oznámením. Odhliadnuc od faktu, že "televízna" ANO Pavla Ruska je po rozkladnom procese a strate vplyvu v televízii dávno za zenitom, vyslovené indície naozaj prinajmenšom vážne naznačujú hnilé pozadie slovenskej volebnej demokracie.

Podľa českého premiéra Jiřího Paroubka bol záver tamojšej predvolebnej kampane nielen neférový, ale aj za hranicou zákona. V posledných dňoch sa totiž ČSSD stala terčom niekoľkých tvrdých útokov, ktorých vrcholom bolo nezmyselné obvinenie samotného premiéra z pedofilného správania sa k nedospelej dievčine. Keďže výskumy dokazujú, že veľká časť voličov sa rozhoduje v posledných dňoch a hodinách pred voľbami, mohli tieto útoky naozaj zohrať dôležitú rolu. Použije takéto "nástroje" pravica aj na Slovensku?

Ani po voľbách, vzhľadom na ich patový výsledok, nie sú v Česku nové mocenské karty rozdané definitívne. Nie je to veľmi pravdepodobné a právne by to bolo veľmi sporné, ale líder ČSSD dokonca pripustil, že keď prešetrenie jeho žalôb potvrdí nepravdivosť škandálnych predvolebných obvinení, sociálni demokrati požiadajú o anulovanie volieb. Špináva kampaň v každom prípade ešte nadlho zamútila české politické vody.

Vážený pane Čulíku, na Vašich názorech na demokracii ("Demokracie je diskuse a občan musí mít právo zastávat jakékoliv názory") se nedá najít chyba. To ale nesouvisí s faktem, že slušný člověk dneška v ČR si myslí, že s komunisty nemůže mít nic společného. Vůbec nic, ani diskuzi. Přijměte prosím moje vysvětlení, píše David Maňák.

Pro ty, kteří před listopadem 1989 mezi umýváním pražských výloh ještě stíhali přepisovat Solženicynovy knihy a zakládat tu Demokratickou iniciativu, tu Klub právní podpory, byla poměrně důležitá, na Kampě stojící, budova francouzského velvyslanectví. Zde, krom jiného, francouzský socialistický prezident Mitterrand v prosinci 1988 vrazil facku reálsocialistickému československému režimu tím, že zde oficiálně poseděl a pohovořil s Husákovými odpůrci.

V úterý 13. června se na francouzské velvyslanectví předlistopadová atmosféra na chvíli vrátila. Cinkaly skleničky a zněly projevy, poněvadž se zde udělovalo vyznamenání s honosným názvem Národní řád Čestné legie. Nedostal ho za své celoživotní postoje a boje nikdo jiný, než starý antiautoritář a "lidskoprávník" Petr Uhl.

Reakce na článek Pavla Pečínky "Petr Uhl"

Dovolte mi poznámku, že pan Uhl byl za dob komunismu v 50. letech vášnivým svazákem, novinářem, který své zážitky popisuje v knize asi z roku 1993(?). Nebrala jsem knihu jako legraci, ale jako děsnou realitu člověka, který se "vyvíjí", píše čtenářka Jana Štantejská.

Zda chtěl pak odčinit své hříchy, nevím, ale určitě dle knihy lidem škodil.

Ze svého okolí znám takové lidi a jako příklad uvedu nynějšího člena ODS, původně svazáka, komunistu - topil v plynové kotelně, ale jenom proto zřejmě, že ukončil 6. třídu. Pak byl chartistou, členem OF, členem prověrkových komisí policie. Po jedné diskuzi na fóru, kde jsem požadovala odpověď na svůj dotaz, že je vedený ve svazcích STB, na mně poslal svoji "souputnici", která mi přišla vysvětlit, že se vyvíjí. Byla také komunistkou, pak v OF.

Do stran odešli opět ve většině případů méně schopní, kteří se snažili z režimu vytlouci nějakou výhodu. Já v žádné partaji nejsem a nemám se špatně. Ale za socialismu i nyní jsem byla zvyklá pracovat a nebýt pouze nomenklaturním kádrem bez ohledu na znalosti.

Myslím si, že ať je režim jakýkoliv, vždy bude on i pan Uhl v nějaké "opozici", ale ne zcela určitě konstruktivní, ale rád se zviditelňuje. Já, pokud bych byla ve straně ,s těmito "turisty" bych nepočítala, jsou to "kukaččí vejce".

Uvádím svůj mail, doufám, že jste nadstranický novinář, ne jako páni Steigerwald a jiní.

Voľby síce zostávajú sviatkom demokracie, ale v určitých situáciách môžu byť aj prejavom jej slabosti. V Česku i na Slovensku tento problém najvýraznejšie vidieť na dramatickom poklese účasti na voľbách.

Otázkou totiž je, kto má v demokratickom režime v rukách moc, ak ju nevykonáva ľud. Kto vládne v demokracii, v ktorej sa občianska verejnosť zrieka svojho práva na výber svojich reprezentantov?

Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Pejřil byl odsouzen a proto rezignoval na funkci, tisková agentura se ovšem nechává informovat "od zdroje blízkého vyšetřování, který nechtěl být jmenován".

Že by úkolem tiskové agentury bylo provádět "investigativní pátrání", spočívající v tom, že nějaký policajtoreportér z četky zavolá nějakému dalšímu Kubicemu z protikorupčního či jiného užvaněného policejního útvaru, je s podivem. Bylo by dobré po zkušenostech s policejními dezinformačními prefabrikáty vědět, jak se pro změnu tato veřejnoprávní instituce vyrovnala s požadavkem prověřování zdroje a zveřejňování pouze ověřených zpráv ze seriózních otevřených zdrojů.

Podivné pracovní metody a etické standardy se zabydlují v české žurnalistice. Za chvíli zpravodaje od zpravodajce nerozeznáte...

Pár poznámek k diskusi o povolební situaci v Česku. Nevolím ČSSD ani KSČM ale skutečně brojení proti hrozbě "sjednocené levice" a "návratu před rok 1989" je hodně úsměvné, píše Vladimír Neckář. I kdyby měly obě levicové strany většinu, je krajně nepravděpodobné, že by došlo k přímé účasti KSČM na vládě, a i kdyby, tak co.

V sousedním Polsku vítěz voleb strana PiS (obdoba ODS nebo spíš slovenské KDH) vytvořila koalici s dvěma menšími stranami, vedle nichž i nezreformovaná a do značné míry stále neostalinská KSČM působí jako ctihodný klub gentlemanů.

"Hard" katolická, ultranacionalistická a sem tam skrytě či otevřeně antisemitská Liga polských rodin a vedle ní extremně populistická Samoobrana "polského dr. Sládka" Andrzeje Leppera jsou strany s daleko extremnějším programem, než mají čeští komunisté.

repro: ČRo Leonardo

Dvě DVD o "tak trochu jiné reality show" Odhalení, které nedávno vydala nová digitální stanice Český rozhlas Leonardo jako historicky první multimediální titul Českého rozhlasu ve spolupráci s Bontonfilmem, byly nominovány na mezinárodní cenu Panda Award, která je ekvivalentem Oskara pro přírodovědecké a environmentální filmy. Podle poroty mezinárodního festivalu Wildscreen Festival 2006 se DVD Českého rozhlasu umístilo mezi čtyřmi nejlepšími v kategorii ARKive Interactive Award, což je kategorie, která mapuje interaktivní potenciál digitálních technologií včetně webových, interaktivní TV, DVD zvláštních vlastností a technologie pro mobilní telefony. Minulou cenu v této kategorii vyhrála webová stránka The Life of Mammals BBC Science & Nature Interactive, ke které dělal videoúvod legendární britský dokumentarista Sir David Frederick Attenborough, autor mnoha špičkových televizních přírodopisných dokumentů, mimo jiné i série Planet Earth a IMAXu - Survival Island. DVD Odhalení mapují 70 dní s gorilami a obsahují 5 hodin videozáznamu, film o filmu a další bonusy.

V nominačním panelu prestižní mezinárodní ceny Panda Awards, která se vyhlašuje jednou za dva roky, je mimo jiné i ředitelka pro rozvoj National Geographic TV & Film Alison Garrity, Dr Martha Holmes z BBC Natural History Unit - producntka série pořadů Blue Planet, ředitel ORF Natural History Universum Dr Walter Koehler, Ralf Blasius - editor pro vědu a přírodu ZDF či nákupčí Animal Planet Stephen Roberts.

Rozhodně nebudu nikomu udílet "hraběcí rady". Vím až příliš dobře (a určitě nejsem v tomto ohledu sám!), že žádné téma nelze pokrýt stoprocentně vyčerpávající informací. A aby byla stať "vyvážená", musel by její autor mít už dřív životem navozenou "moudrost", která usuzuje pokud možno z odstupu a z nadhledu, a přitom --- obrazně --- míří pouze na míč, nikoli po nohou možného protihráče. Nejednou, když jsme si jisti svým názorem, míváme za ztrátu času vůbec se nějak zabývat myšlenkami, které s našimi vlastními nekorespondují. Takový postup je zvláště nakažlivý, pokud se cítíme být součástí nějakého širšího společenství, které již "předvařilo" k věření a ke kolportáži určitou koncepci; tak, že odlišná stanoviska se vymykají "pravověrnosti". Nejeden z nás mívá navíc občas pokušení "objevovat Ameriku".

Věřím že se shodneme na tom, že jednou ze sfér, která po roce 1989 (a tzv. "sametové revoluci") prošla bouřlivými změnami bylo podnikání. Zatímco "reálný socialismus" soukromé podnikání prakticky zrušil a soukromé vlastnictví výrobních prostředků nahradil jejich tzv. "všelidovým vlastnictvím", došlo po roce 1989 k obnově možností vlastnit výrobní prostředky a podnikat s nimi, čehož se řada lidí rozhodla využít a různou formou s podnikáním začala.

Tito lidé byli ale dílem nezkušení a dopouštěli se řady chyb, dílem to byli naopak "zkušení manažeři socialistických podniků", kteří se již roky řídili heslem : "Kdo nekrade, okrádá rodinu" a podle toho také vypadala situace. K úplnému pochopení stavu věcí je třeba ještě konstatovat, že ve všech nastalých procesech se přesouvaly ohromné majetky a jak už to bývá, tato okolnost vzbudila zájem mnoha podvodníků a lidí kteří si ze zmíněných majetkových a finančních toků chtěli nezákonně oddělit něco pro sebe.

Hoci sa Jaroslav Hašek stal svetoznámym spisovateľom vďaka Osudom dobrého vojaka, práve dokončené voľby v Česku mi pripomínajú inú časť jeho diela -- parodovanie českej politickej scény za Rakúska-Uhorska, ktoré zavŕšil založením Strany mierneho pokroku v medziach zákona.

Vlastne všetko, čoho sme boli svedkami v predvolebnej kampani, by sme našli v Haškových poviedkach... Komentátori si spomenuli na Haška (aspoň pokiaľ viem) iba v jedinom prípade -- v súvislosti s konfliktom kandidátky Strany zelených Kateřiny Jacques s pražskou políciou. Istý novinár konštatoval, že viaceré noviny o celej afére písali asi v takom duchu ako maďarská tlač (podľa Haška) komentovala pouličnú ruvačku, ktorú v Királyhíde vyvolal Švejk, keď ľúbostný list nadporučíka Lukáša nedoručil pani Kakonyiovej, ale pánovu Kakonyimu. Haška ešte prekonala Kateřina Jacques, ktorá hoci má svetlé vlasy a útlu postavu, konštatovanie, že je "krehká blondínka", vyhlásila za urážku.

Pročítám diskusi na téma nebezpečí komunismu a zaujaly mě následující skutečnosti, píše Michal Kolář:

1. "Diktátorská" ČSSD již několikrát předložila, popř. podpořila zákon o referendu a "demokracii bránící" pravice tyto návrhy pravidelně odmítá. Navíc se zdůvodněním, že občané jsou fakticky nedostatečně inteligentní na to, aby dokázali posoudit otázky předložené v referendu. K tomu, aby některé straně odevzdali hlasy ve volbách, již jejich inteligence stačí :-)

Jehličkův CorpInvest, který se podílí na demonstracích proti Paroubkovi, je tatáž firma, která používá ke své propagaci státní znak na pornostránkách Amatéři.cz

Provozovatelem stránek Paroubek.eu a navazujících je pro změnu známý spammer a doménový squatter (kazaa.cz a další) Aleš Slabý, který také jménem pořadatelů rozesílá pozvánky na demonstrace do ČTK a dalších médií.

Inu, sešla se vybraná společnost.

Paroubkův projev sklidil bouři nevole; dokonce i znalec nad všechny povolaný a pověstný svou uměřeností jako Jaromír Štětina srovnal premiéra s Lukašenkem a vyzval jej, aby přestal být nejen předsedou vlády, ale i předsedou strany a vůbec politikem. Nu ovšem, kdo jiný by měl rozhodovat o tom, kdo bude předsedou sociální demokracie, než senátor za jinou stranu! Na Paroubka bylo dokonce podáno trestní oznámení; jak také jinak bojovat za svobodu slova a tak vůbec, než kriminalizací těch špatných slov z těch špatných úst.

Se zájmem jsem si přečetl článek pana Foldyny "Zelená a oranžová: programová shoda". S politováním musím konstatovat, že jde patrně o příznak ztráty politické soudnosti ČSSD, pokud zapojila strana zrovna Vás, pane Foldyno, do propagandistické kampaně snažící se přesvědčit veřejnost o údajné podobnosti programu Strany zelených a ČSSD.

Nezaujatému čtenáři stačí jen letmo se podívat na předvolební programy ČSSD i Strany Zelených, aby rozpoznal vysoký stupeň programové shodnosti. V rychlosti načrtnu jen zásadní shodu -- někdy opomíjené a opomenuté body právě proto, že jsou "samozřejmé". A shodné.

Neleží mnohým v žaludku? Mají ho mnozí "v srdci"? Nemáme ho mnozí ještě kdesi pod kůží?!

Žádný "komunismus" nemá standardní význam. I výraz "socialismus" je vágní. Nezapomeňme na tzv. "právní kontinuitu", se kterou jsme začali žít po roce 1989. Není "boj proti komunismu" spíše nechtěnou a dobře viditelnou reklamou KSČM? Kam s "komunismem" v informačním 21. století? Je v něčem životný?

Politika není hra s pevnými a všekontrolujícími pravidly. V politice nejsou v sázce dohodou stanovené hodnoty, ale osudy lidí.

Stalo se módou sezóny přirovnávat politiku k šachům. Snad proto, že šachy patří mezi tzv. strategické hry. To na první pohled znamená, že šachista i politik musí myslet několik kroků dopředu. Jenže strategické hry jsou takové, které vylučují náhodu. V politice však náhoda patří k nejdůležitějším činitelům. Nejde pouze o to, že množství faktorů, které určily poměr 100 versus 100 mandátů, je tak pestré, že se dá hovořit o náhodě. Jak by asi vypadala povolební jednání, kdyby pár dní před volbami nezvolil sjezd ČSSD Jiřího Paroubka za předsedu strany?

Českou kotlinou obchází strašidlo jménem Volební pat. Mnozí tvůrci veřejného mínění, kteří nepokrytě vsadili před volbami vše na jednu kartu, jsou zděšeni. Ještě ani neoschnul inkoust na podpisech stvrzujících konečné volební výsledky, a někteří z nich už volají po volbách nových. Jiní chtějí účelově měnit volební systém, nejlépe pěkně po anglosasku. Další nás straší apokalyptickými varováními o plíživé krizi, která zachvacuje českou politiku. Co na tom, že Volební pat obchází českou kotlinou už nejméně deset let, a zemi se navzdory tomuto strašidlu docela daří.

Když jsem se někdy v osmdesátých letech snažil z Británie účastnit se na různých akcích ve prospěch demokracie v Československu, těžko bych býval uvěřil, že o čtvrtstoletí později budu muset obhajovat zrovna právo Komunistické strany Čech a Moravy na to, aby byla považována za normální, možná pošetilou, zastaralou, nepružnou, ale nicméně demokratickou stranu, která už sedmnáct let respektuje zásady normálního demokratického provozu (a s níž politikové v parlamentě vyjednávají, kdy se jim to hodí - a když se jim to nehodí, tak ji ostrakizují). Že bude muset čelit hysterickému očerňování od lidí, kteří v dnešní upadající a stále irelevantnější KSČM vidí jakéhosi totalitního ďábla, který by prý mohl znovu zavléct Českou republiku (to jako jako vznikne v ČR komunistický skanzen uprostřed Evropské unie? se supermarkety Tesco a se sto miliony západních turistů v Praze ročně? :) ) do područí Moskvy.

Antikomunistické příspěvky, zveřejňované v tomto listě, dělají myslím pořád stejnou chybu.

Nejde asi v podstatě vůbec o komunisty. Všimni si, Jene, jak se opakuje argumentace těch, kdo se ti ozývají: nikdo z nich nemá opravdový strach z nástupu komunistů, nikdo nemůže ukázat nějaké konkrétní nebezpečí, které současná KSČM opravdu představuje, co by mohla napáchat, kdyby "s její podporou" vládla levice. Kdyby měla sociální demokracie tolik hlasů nebo jiného možného spojence, dělala by naprosto stejné kroky, jaké dělala s podporou odporných komunistů. A Václav Klaus je stejným prezidentem, jakým by byl, kdyby ho volili jiní poslanci včetně Sládkových republikánů. O to opravdu nejde a myslím, že to autoři sami dobře vědí.

Soudím, že podstatou této psychózy, kolem voleb samozřejmě nápadněji vzkypující, je něco jiného -- a to je opravdu dějinné dědictví a jeho stopy v českém myšlení. Neumíme žít bez nepřítele. Neumíme žít bez osudového, krvavého, příšerného a démonického nepřítele.

V české společnosti se čas od času objevuje nesmírně zajímavé téma zločinecké KSČ. Máme-li se jím podstatněji zabývat, musíme se zabývat definicí zločinnosti moci jako takové a následně i tím, kdo má na takovém kroku vlastně zájem.

V souvislostí s komunistickou stranou se většinou mluví o ztrátách na lidských životech a o lidských právech. Takto pojatá definice ale není příliš vhodná, protože v jejím rámci bychom museli odsoudit například svatou církev katolickou, jejíž historie je krví poměrně prosáklá a i nadále zůstává zcela nedemokratická. Museli bychom zpětně odsoudit monarchie, jejichž vládci vyvolali válečné konflikty mamutích rozměrů stejně jako imperialistický systém, který vedl k rozpoutání druhé světové války i jeho neo-podobu, která vedla k válkám posledních padesáti let.

Podle vážného názoru, předneseného na kursu pro kazatele Českobratrské církve evangelické v lednu 2005, dnes u nás již nejsou ani křesťané ani ateisté. A co více, význam uvědomělého náboženství a konstituovaných církví pro život jednotlivce i společnosti v uplynulém století vyprchal. Takže diskutovat o náboženství a ateismu nemá kdo, diskutovat není o čem, a tedy vlastně diskutovat není ani proč.

To ovšem neplatí pro obecnou spirituální situaci u nás. V naší údajně vysoce sekularizované společnosti, se k jakémusi křesťanství hlásí sotva 9% obyvatel a uvědomělých ateistů je stěží 1%.

Ministerský předseda Paroubek po volbách prohlásil, že ČSSD zvažuje možnost podat žalobu na protiprávnost voleb, protože jejich výsledky byly ovlivněny předvolební kampaní. To je v ČR naprosto legální, protože zákonodárci usoudili, že možnost neregulérních voleb existuje a možnost podání stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu vtělili do paragrafu 87 zákona 247/1995 Sb.

V dubnu přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 876..00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Příjem z reklamy byl 2600 Kč. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.