Kybernétés svým názvem připomíná, že Norbert Wiener, zakladatel kybernetiky, pojmenoval nový obor podle řeckého kybernétés, kormidelník. Subprojekt Kybernétés má podtitul Cesty regionalismu třetího věku a spolu s ústředním mottem "Umělci historické oblasti prácheňské a jejich hosté na planetární digitální scéně" postihuje ty nejzásadnější proměny ve vztahu lokální (regionální) - planetární (celosvětové). Kybernétés navštěvují surfaři především z území středoevropských a západoevropských států, Austrálie, Spojených států amerických, Kanady, Brazílie a Argentiny, kde se jim ke zhlédnutí nabízejí výtvarná díla Františka Romana Dragouna, Dalibora Říhánka, Michaela Štojdla, Václava Švejcara či dílo řezbáře a houslaře Bohumila Novotného. Jako hosté se tu představují stěžejní osobnosti kulturního života exilového - v USA žijící Ota Ulč, z portugalského Lisabonu František Listopad a z německých Cách Klára Hůrková. Nechybí ani básnířka a překladatelka Hana Gerzanicová, navrátivší se z australského exilu, či přední básník-esperantista Čestmír Vidman. Pražský umělecký živel reprezentují manželé Bergrovi, Zdenka básnířka a překladatelka (Shakespeare, Baudelaire, Verlaine, Dostojevskij, Jesenin, Puškin, Korolenko, Někrasov, Lermontov, Pasternak a další), Věroslav malíř, grafik, ilustrátor, a vedle nich mimo jiných Jaromír Skřivánek, malíř, grafik, překladatel a národní sekretář Theosofické společnosti se sídlem v Pasadeně. internet dává vzniknout novým kontextům, regionální přerůstá vymezené hranice a tak se i dílo tvůrců subprojektu Kybernétés stává duchovním vlastnictvím účastníků provozu celého českojazyčného virtuálního dominia.

Subprojekt Taxus Bohemica má výrazně nadregionální ambice. S přívlastkem prácheňské zde rezonují jen organizátorské aktivity Prácheňského syndikátu V-ART Horažďovice - Písek. Taxus Bohemica slibuje široký vhled do současné české literatury, nezřídka právě zde poprvé elektronicky publikované. V době, kdy literatuře ubývá čtenářů a literatura spěje k tomu stát se předmětem studijního zájmu nadšenců, přichází syndikát s myšlenkou projektu té renomovanější části spisovatelské obce. Zdeněk Janík (Nepřišel ještě zaklepat čas), Čestmír Vidman (Písně kosmické po 125 letech), Zdenka Bergrová (Ze sonetů Williama Shakespeara), František Listopad (Umazané povídky), Ota Ulč (Inventura století, Postřehy), Jiří Karen (Dopisy našim potomkům do třetího tisíciletí), Ivo Fencl (Robinson v šumu příboje), Pavel Herot (Hlavy z podzemí), Petr Musílek (Tichý svědek, Věci našeho života), Klára Hůrková (Na konci setkání), Vladimír Brandejs (Balada o muži a zemi), Lubomír Macháček (Muž, který dělal lidi a jiné prózy), Josef Brož (Máchovské preludium) - to je jen několik jmen a titulů, jimiž zahájila Edice hostů. V souvislosti s ediční činností na serveru Prácheňské rezonance připomeňme mínění literárního vědce Milana Blahynky, že je "pravděpodobné, že se během desetiletí, možná jediného, velká část knižní produkce už obejde bez tisíců tun příliš drahého, těžkého, obtížně skladovatelného papíru a bez stále dražšího těžkopádného obchodování s knihami."

Pilíři Edice hostů jsou ovšem literární sborníky. V nich dosud dali do tvůrčích dílen nahlédnout Stanislav Komenda, Hana Gerzanicová, Alena Vrbová, Jaromír Skřivánek, Jaroslav Schnerch, Emma Jarošová, Eli Urbanová, Hanka Hosnedlová, Karla Erbová, Milan Dušek, Božena Klímová, Jarmila Hannah Čermáková, Jarmila Jeriová, Jiří Žáček, Marta Zbyslava Gärtnerová a další. Literární vědec Petr A. Bílek v rozhovoru pro Chůdové kořeny (10. 10. 2003) řekl: "Vnímání literatury má asi jakousi "archetypální" složku, ale v jádru je to záležitost arbitrérní, konvencionalizovaná, nesená vlastními, uměle a dohodově vytvořenými pravidly. Jen že na rozdíl třeba od sportovních her zde nejsou ta pravidla explicitně formulovaná. Ale změna toho, co a jak má být literaturou, je stejná jako třeba u hokeje: z vývoje samotné hry vyplyne, že ofsajd na červené čáře brání jistému typu krásných akcí, a tak se zruší. A v literatuře se teď prostě ukazuje, že tradiční morálně povznášející funkce už se přežila, a tak ji literární provoz eliminuje a ruší." Právě ve sbornících je proces těchto nejednosměrných změn dobře rozpoznatelný.

Server Prácheňské rezonance ovšem obrazí další, mnohem složitější vývoj. Je obor umělecké literatury konečný? Nepřivodí digitální technologie jeho zánik nebo splynutí s jinými tvůrčími obory? V subprojektu Literární výraz v raných formách interaktivních umění internetových se nabízí k prostudování velmi rozsáhlý filozoficko-umělecký tvar Litterate. Od dubna 2000 do února 2004 v něm publikovaly desítky nejznámějších osobností z komunity českých spisovatelů. Tvar Litterate myšlenkově zamířil nejdál ze všech existujících literárních projektů. Především nastoluje otázku vzniku další, nové civilizace. Třemi řadami ZONTY-edice nadnesl diskusní téma elektronických knih, kterých tu vyšlo třiašedesát a nechyběla mezi nimi díla tak renomovaných autorů, jakými jsou básníci Josef Hrubý, Karel Sýs, Alena Vrbová či Milan Hrabal. Jiným průkopnickým počinem byly editoriály revue Chůdové kořeny pojaté jako polemika (nebo přímo pře) několika publikujících. Především však tvar Litterate pohnul zakonzervovanými schématy vztahů dvou nejpočetnějších komunit ve spisovatelské veřejnosti - garnitury předlistopadové a garnitury polistopadové. Vzdor tomu, že obě vzalo pod svá křídla občanské sdružení Obec spisovatelů, zavilost a nedemokratická neúcta k tvořivému potenciálu názorového protivníka měla a namnoze stále má vrch (mimo jiné to vedlo ke vzniku Unie českých spisovatelů). Sedmdesátiletá Věra Adlová, "čítanková" spisovatelka a tajemnice bývalého Svazu československých spisovatelů poskytla v roce 1990 rozhovor deníku New York Times. Mimo jiné řekla: "Neexistujeme... Mluvíte s mrtvolou... Nebudou nás vydávat. Mnozí nesměli vycházet dvacet let. Nebylo by přirozené, kdyby neměli pocit hořkosti a nespravedlnosti... Na jejich místě bych dělala totéž." Za panujícího pokračování "studené války" v bipolarizovaném světě českých spisovatelů je o to zřejmější, jakým skutečně průlomovým počinem byl projekt Litterate. Přinesl tvorbu neselektovanou a stal se filozoficko-uměleckým tvarem necenzurovaně obrazícím hutné empirické a etické bohatství kolektiva homo sapiens sapiens, ocitnuvšího se v počátcích epochy i dramatických změn svého vývojového směřování, svého exodu. (Změn, které nevyhnutelně přinesou biovědy a kybernetika.) "V tomto projektu jsme se sešli jako autoři. Nazvěme to zjednodušeně "novou realitou"," řekl v rozhovoru pro Chůdové kořeny (2. 2. 2002) v Kanadě žijící spisovatel Jiří Klobouk. A také: "Váš průkopnický krok se s přibývajícím časem stane součástí širšího proudu. Od svých následovníků se budete lišit tím, že jste jim ukázali cestu."

V almanachu ADIEU 2000, kterým projekt Litterate v dubnu 2000 zahájil, spisovatel Ondřej Neff prorokoval: "Jakmile zobecní a zevšední technologie tzv. rozpoznávání hlasu, takže elektronické přístroje (= přístroje jako takové, protože elektronika bude všudypřítomná) budeme ovládat hlasovými povely, a samozřejmě budeme hlasem komunikovat s počítačem, gramotnost dostane další těžkou ránu. Čekám, že brzy po roce 2050 se výuka čtení a psaní ve školách stane nepovinným předmětem a dost možná, že v následující éře bude zrušena, protože čtení kazí oči a zpřístupňuje texty z úpadkové dekadentní doby na přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Čtení knih se stane výlučnou zálibou specificky zaměřených jedinců - a v mnoha částech světa se to bude dít v ilegalitě..." Jisté je, že už dnešní internet mění chování spisovatelů: přibývá těch, kteří mají vlastní internetové stránky. Autoři pronikají do elektronického média buďto s ukázkami z tiskem publikovaných děl, nebo budují autorské projekty se vším podstatným z celoživotní tvorby. Z takových jsou i

Chůdové kořeny MVČ

, čtvrtý a poslední subprojekt serveru Prácheňské rezonance. Z autorů na http://v-art.envision.cz publikujících se podobným způsobem prosadili kupříkladu Ota Ulč, Klára Hůrková, Zdenka Bergrová, Zora Šimůnková, Jiří Žáček, Milan Dušek, Jaroslav Hutka či Petr Musílek. Elektronické médium zcela ruší tradiční vazby autor - nakladatel - knihkupec. Literatura už zkrátka je složkou kyberkultury a třebaže v Česku je k internetu připojena zatím jen čtvrtina domácností, literární servery své čtenáře mají.