Také naše legislativa nebyla dokonalá. Ačkoliv by nepochybně bylo jednodušší a logičtější, kdybychom tehdy převzali zákonná řešení těchto problémů ze zemí, kde byla léta používána a precizována a která nepochybně není pro podvodníka jednoduché obejít, zvolili jsme naší vlastní cestu a vytvořili právní normy budící dojem, že jsou "šité na míru" podvodníkům a na jejich přímou objednávku.

Díky tomu se hospodářské kriminalitě v ČR neobyčejně dařilo a z lidí, kteří rozhodně nejsou a nikdy nebyli "podnikatelskými genii" se stali "úspěšní miliardáři" ( různí ti Kožení, Krejčířové, Mrázkové, Pitrové a další).

Jedním z kanálů, kterými se "přelévala aktiva od jedněch subjektů k druhým na úkor třetích"(tuto definici jsem někde četl a zdá se mi velmi výstižná), byly konkurzy.

I tady se mezi poctivé a zodpovědné konkurzní správce "vetřela" řada lidí, kteří nechtěli (jak je k tomu zavazuje Zákon o konkurzu a vyrovnání) chránit zájmy oprávněných věřitelů neúspěšného podnikatele, ale právě naopak, všechny další účastníky konkurzu ošidit a aktiva z konkurzní podstaty takříkajíc "za babku" převést na spřízněné subjekty a zhodnotit pro sebe. Při rozsahu konkurzů v ČR si tito lidé velmi rychle získali zkušenosti a navázali potřebné kontakty jak u soudů, tak i v orgánech činných v trestním řízení.

Nešťastný a nezkušený úpadce se s nimi nemohl v ničem srovnávat. Pro drtivou většinu z nich (rozhodně pro ty, kteří podnikali jako OSVČ) to byl jejich jediný, tj. první a zároveň i poslední konkurz v životě a než se stačili vzpamatovat ze šoku, kterým zpravidla bylo už jen samotné prohlášení konkurzu na ně, byl už profesionálním podvodníkem (myšleno správcem konkurzní podstaty) a jeho pomocníky (především soudci, kteří konkurz prohlásili, správce jmenovali a měli v průběhu konkurzu dohlížet na jeho řádný průběh a garantovat dodržování zákona) fakticky okraden o všechno.

Řada z úpadců se sice po nějaké době "rozkoukala" a začala zjišťovat, že jejich konkurz vlastně nebyl žádným konkurzem (ve smyslu zákona), ale docela normální a sprostou zlodějnou, pod tlakem problémů které jim konkurz vyvolal (spousta následných dílčích soudních sporů, exekuce, ale i ztráta společenské prestiže, pocity zmaru, nespravedlnosti atp.) se ale už nedokázali "mobilizovat" k nějakému odporu a se situací se smířili (lépe řečeno rezignovali).

Byli a jsou ale i takoví, kteří vnímají celou situaci nejen jako svou osobní záležitost a tragedii, nýbrž si uvědomují i její širší společenské souvislosti a v zájmu slušného života nejen svého, ale i dalších generací cítí povinnost proti tomuto nešvaru bojovat. Na základě zjištění, že i nositelé a pachatelé této "za kulisu paragrafů se ukrývající" nezákonné činnosti jsou organizováni a že osamělý jedinec má jen mizivé vyhlídky se proti této "konkurzní chobotnici" prosadit, chceme se i my organizovat a postupovat společně.