Není divu, že jako oáza ve vyprahlé poušti, jako doušek čisté vody zapůsobilo na mne v těchto dnech setkání s lidskou bytostí, o níž jsem nevěřila, že by ještě mohla existovat. Žena v produktivním věku, jež svůj život věnuje péči o "nežádoucí" zvířata na vlastní náklady.

O tomto druhu lidí na vymření se v České republice vůbec nemluví.

Asi proto, že neztrácejí čas vymezováním se vůči jiným lidem, ani jejich odsudky, ale jednají v souladu s vlastním svědomím. Jsou považováni za podivíny. Neprávem, ke škodě nás všech. Jsem hluboce přesvědčena, že tito lidé kultivují veřejný prostor už jen tím, že existují.

Nedávno jsem narazila na internetu na článek "S.O.S. aneb jak přijít ke 40 kočkám".

Oslovil mne. Vyvolává otázky, které přesahují, téma dobrovolné péče o odložená zvířata.

Na setkání s jeho autorkou jsem však jela se směsicí obav a předsudků. Nedovedla jsem si představit někoho, kdo zadarmo a dobrovolně věnuje všechen svůj čas potřebným zvířatům:

Citlivá, talentovaná a vzdělaná žena v boji s větrnými mlýny bezbřehé lidské lhostejnosti.

S obdivuhodnou mravní silou bojovat o život zranitelných bytostí vzdor rozšířené nelidskosti, s jakou se ke zvířatům obecně a kočkám zvlášť mnoho příslušníků rodu Homo sapiens sapiens chová. Odhodlání bez konce, práce bez konce, bez nároku na odměnu, na uznání...

Nezapomenutelné setkání bylo završeno nahlédnutím do života téměř 50 obyvatel azylového domku :

Kulička, starší mírná kočička, noční návštěvnice sebraná hrobníkovi přímo z lopaty, vyprávění téměř pohádkové.

Bílá krasavice Valentýna, již majitel svezl v luxusním voze - utratit . Bez pádného důvodu a v den svatého Valentýna. Díky mladé lékařce, která statečně čelila "spravedlivému" rozhořčení svého kolegy, když se jí zvířete zželelo a místo utracení volila narkózu a díky péči nové majitelky se dnes těší opět ze života v celé své kráse.

Mohutný kocour Mikin s krystaly v moči, vděčný za pohlazení, jeho rival černý Drobeček s posmutnělým pohledem ...

Štěstík, Šarif , Šíša -- nalezenci od popelnic, tam přece patří odpad...

Kočičí sirotek Myšička. Čiperní kocourci z pražské Palmovky zachránění díky bezdomovci.

Želvička a její kočičí rodina --její život zachránil opilý muž bez domova, ačkoli porodila na frekventovaném místě, kudy projde denně mnoho lidí.

Nastávající kočičí máma Rezečka ze Safiny, bojující Honzička z Říčan...

Koťata z jedné skomírající pražské továrny vytažená z výměníku vlastními silami křehké ženy...Budla, Ouško, Budlinka, Babetka , Bublinka, Líza...řada smutných osudů.

Každý obyvatel "kočičího domku" představuje živoucí příběh, který vypráví i o nás, lidech ve "vyspělém, civilizovaném a bohatém světě."

Příběhy naleznete na www.kotatka.unas.cz.