Na území Protektorátu Čechy a Morava vstoupila vojska Ruské osvobozenecké armády v počtu 40 000 mužů (pěší, jízda, děla i tanky) od severu a severovýchodu 24. dubna 1945 severně a severovýchodně od Děčína, v okolí Děčínského Sněžníku. Zde odpočívala divize ve dnech 24. až 26. dubna 1945. Poté vyrazila na Teplice, kterými prošla 28. dubna 1945.

Vojáci 1. divize vstoupili do bojující Prahy v různých směrech 6. května ráno. Jejich příchod znamenal pomoc povstalcům především proto, že do boje vstoupily útvary, jejichž vojáci měli bojový výcvik a byli vyzbrojeni. Do bojů tedy mohli vstoupit dělostřelecké, tankové a jiné jednotky, což oproti mnohdy chabě ozbrojeným povstalcům znamenalo změnu v síle protivníků. V hlavním městě operovalo celkem 25 000 plně vyzbrojených mužů ROA včetně lehkého dělostřelectva.

Oproti uvedeným nesporným vojenským výhodám vstoupila do celkové situace politická otázka. Velení odboje především řešilo, zda je únosné, aby na pomoc ohrožené Praze přispěchali příslušníci ROA, kteří donedávna patřili mezi spojence Německa. Politická situace se okolo nasazení ROA v Pražském povstání vyhrotila natolik, že její příslušníci byli postupně svými veliteli z boje staženi a 1. divize nastoupila přerušenou cestu na jih. Stalo se tak v noci ze 7. na 8. května.

Jednotky se postupně stahovaly do prostoru kolem Suchomast a odtud v několika pochodových proudech směřovaly na jih ve směru Jínce -- Příbram -- Rožmitál. Po dobu přesunu docházelo ke střetům s německou armádou, většinou se však jednalo o incidenty menšího rozsahu.

V dopoledních hodinách 10. května čelo postupující kolony 1. divize dosáhlo demarkační čáry a poprvé se zde důstojníci divize setkali s americkými vojáky. V odpoledních a večerních hodinách, toho dne, se jednotky divize soustředily v prostoru Sachrov, Leletice, Předmíř. Později se již odzbrojená divize přesunula o něco blíže k demarkační čáře, do prostoru vesnice Lnáře. Zde, v průběhu několika desítek hodin, 12. května, byla divize rozpuštěna, zanikla. I přes snahu gen. Vlasova i jiných důstojníků divize nedošlo k dohodě s představiteli americké armády o přechodu 1. divize přes demarkační čáru a tak její příslušníci byli nuceni zůstat na straně hranice, která spadala pod správu Rudé armády. Část příslušníků divize si uvědomila co je čeká v sovětském zajetí a tak se skupinky vojáků pokoušely a mnohdy úspěšně, přejít demarkační čáru. Naproti tomu část divize zůstala v uvedeném prostoru a byla později zajata Rusy.

9. května 1945, přispěchala totiž do Prahy od Berlína vojska 1. ukrajinského fronu Rudé armády. Vlasovce, kterým se nepovedlo dostat se za demarkační linii do amerického sektoru, během května zajala a nechala je postupně odvézt do ruských koncentračních táborů, kde byli většinou usmrceni. Generál Vlasov a vedení ROA byli popraveni oběšením v létě roku 1946.

Celkový počet příslušníků dobrovoleckých jednotek bojujících po boku německé armády na východní frontě byl přibližně milion mužů. Po boku Němců nebojovala pouze Ruská osvobozenecká armáda (POA) generála Vlasova (vzniklá v listopadu 1944 jako 600. a 601. Volksgrenadier-Division), ale i samostatné oddíly Ukrajinské revoluční armády (UPA - označeni páskou s terčem a trojzubcem s písmeny UPA), arménské jednotky německé armády a další jednotky.