Zastupitel, člen Rady městské části, je nájemcem nebytových prostor z majetku městské části a je přitom jejich dalším pronajímatelem třetím osobám. Městské části za tyto prostory dluží značné částky. Za energii dluží 46 220 Kč od ledna 2004, 51 583 Kč od června 2004, za další nájemné z prosince 2004 dluží ing. Svoboda-Kont dalších 163 890 Kč. Z hlediska objemu je největší pohledávkou částka ve výši 911 810,- Kč za nájemné, které bylo zaplaceno třetími osobami místo na účet městské části na účet onoho zastupitele - ing. Iva Svobody. U této pohledávky se blíží datum promlčení a je u ní ve zprávě o hospodaření s obecním majetkem, který spravuje firma TOMI-holding s.r.o., poznámka "doporučen odpis pohledávky".

Ta dávná cukřenka ze vzdáleného zámoří se stala tyto dny přímo trumfovou, ne-li trumfovací kartou. Letmá interpretace vnitřní politiky kubánského státu, navenek ztělesňovaného Fidelem Castrem, skýtala diskutujícím v BL argumenty pro i proti, z rozmanitých východisek a s rozdílným cílením. V polemice se vždy zužují pohledy; méně v zájmu vyjasnění možného sporu, více k odhalení slabin názorového odpůrce. Takové už polemiky bývají. V lecčems mívají pravdu zápolící názoroví protivníci na obou stranách. Zřídka říkají, že za revizi určitého stanoviska vděčí svému polemickému odpůrci.

Archetyp Hrdiny je v naší kultuře (a americké třeba mnohem více než evropské) zcela klíčový. Tuto klíčovost vnímal Carl Gustav Jung jako tragické přecenění. Rozuměl mu jako rituální pýše toužící vyvolat hněv bohů, nevědomě toužící po trestu a katastrofě (která k osudu hrdiny patří). Celá západní civilizace trpí chronickou potřebou katastrof, kterých je přitom tak zoufale málo, neboť příroda jen pomalu nabírá sílu v zápase s lidským nádorem, motory letadel fungují až podezřele spolehlivě a tolik vzývaní globální teroristé jsou buď naprosto neschopní, nebo vymyšlení. Celý žánr katastrofického filmu není výrazem kolektivního strachu z katastrofy, ale zoufalé kolektivní touhy po ní.

(Text vyšel původně s technickými chybami, autorovi i čtenářům se omlouváme.)

Za dva dny začne nevímkolikátý sjezd ČSSD. Až skončí, mnozí si budeme jeho pořadové číslo a místo konání (Brno) pamatovat. Poslední přelomový sjezd byl "hradecký" (Hradec Králové, 1993). Účelově je dnes více připomínám "bohumínský" (Bohumín, 1995), který nikterak přelomovým nebyl. V Hradci Králové byl zvolen Zeman přečnívající loutky v pimprlovém divadle. Pokud kandidoval, neměl protikandidáta. Politici si nemohou dovolit prohrát. Poražený nebývá již nominován. Zeman předal funkci Špidlovi (2001), který ji za dva roky s převahou 2% obhájil proti pět minut před volbou nominovanému svému bývalému náměstkovi Rusnokovi. Zeman stranu sjednocoval, proti spolustraníkům se vymezoval jen verbálně.

Výsledek sjezdu je zcela nejistý.

Většinový systém není zárukou stabilní vlády. A je sporné, zda tato země stabilní vládu potřebuje.

Každý závan vládní krize v této zemi vyvolá výzvy ke změně volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny. I tentokrát se ozvaly hlasy tohoto typu. Tak trochu navíc úřadující předseda ČSSD a premiér Stanislav Gross vyslal směrem k ODS signál, že by byl ochoten v případě spolupráce zmíněných dvou stan podpořit změnu volebního systému. Nabídka je to vskutku velkorysá. Očekává se totiž, že při změně volebního systému z poměrného na většinový by se do Sněmovny propracovaly jen dvě nejsilnější politické strany. A mezi ně v této chvíli rozhodně sociální demokracie nepatří.

Doba, kdy krev nebyla rudá, neboť se fotografovalo na černobílý film. Svět zažloutlých dokumentů, svět pamětníků, svět 2. světové války, svět vzpomínek a nepochopení, svět bolesti a svět nenávisti. Svět naší společné paměti. Za čtyřicet let senilnějících oslav slavných vítěství, plných márnic a udatných bojovníků jsme si zvykli ignorovat vnucovanou podobu historie. Kulkou mezi lopatky, nebo lopatkou mezi kulky... Okleštěná, propagandisticky převařená hmota historie se slila v nechuť. Zapomnění. Nepochopení. Za patnáct let "svobody" poté vyrostla celá jedna generace, která neví nic o tom, jak se umírá za vlast. Neví už nic o tom, co je to vlast. Japonská fabrika, francouzskej obchoďák, katolickej kostel, vykácenej les, mexická hospoda či rozpadlá silnice?

Unikátní fotoreportážní výpovědí ruských fotografů dostáváte možnost poznat černobílý svět velké lásky i velké nenávisti. Poznáte tváře lidí, kteří šli na smrt a věděli přitom proč. Otevíráme vám možnost vidět východní front 2. světové války očima těch, kteří ji zažili. Fotografie hovoří beze slov.

Stalingrad během blokády 1 2 3 4 5

Můj výkřik o soudcích, kterým zbývá jen pláč, se netýká rozhodnutí Ústavního soudu o odělení "hodnotového soudu" od "tvrzení skutečnosti". Kritizuji zásah Ústavního soudu do definice rovnosti. Vytvořením "občana veřejně činného" či "občana veřejně známého" se Ústavní soud dopustil nepřímé novely základních zákonů státu - textu Ústavy 1/1993 Sb. (Hlava první, čl. 1. odst. 2; čl. 10,) a Listiny základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., hlava 1, čl. 1; Článek 3 odst. 1). Ústavním principům a tedy i rovnosti - nejen před zákonem - musí být podřízeny veškeré další zákony.

V tuto chvíli je rozhodnutím Ústavního soudu "negativně diskriminován" kdokoliv, kdo se svým umem, vůlí občanů či cizím rozhodnutím, které nemohl ovlivnit, stal známým. Stupeň jeho známosti bude přitom ponechán v rukou soudu jako kritérium, jestli už je dost zralý na pranýř.

Bořivoj Čelovský má pravdu, když tvrdí, že ne všichni vojáci Hitlerových armád byli nacisté (v přísném slova smyslu -- tedy členové NSDAP). Z tohoto hlediska je dnes převažující úzus faktograficky nepřesný. Co ale znamená samotný pojem historické faktičnosti? Čelovský ve svém textu nezáměrně, ovšem o to plastičtěji předvádí, jak je lpění na nesmlouvavé pravdě faktů pouhou zástěrkou pro dogmatičnost vlastních názorů.

Nemám koho volit. Mezi tuzemským obyvatelstvem rozšířená věta. Zkouším si ji přeložit a mám obavu, že člověk, který ji často vyslovuje, chce nejspíš sdělit, že ho příliš neuspokojuje nabídka politických seskupení zastoupených v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky - nějak si nemůže vybrat mezi ČSSD, ODS, KSČM, KDU-ČSL a US-DEU. Tentýž člověk zároveň žije v beznadějném přesvědčení, že politické dějiny budou vytvářet pouze lidé pod zmíněnými značkami (i když - v případě US-DEU to není jisté). Jak na tohle přišel? Možná to někde slyšel nebo četl. Vy také?

Cítí, jak jí ochabují paže, těžknou ramena, taková nesnesitelná únava... Vlastně je příjemné takhle tu tichounce sedět, o nic se nestarat...Přivírají se jí oči, za víčky se vrací podobná scéna - kdy se to jen stalo - nebo je to teď?

... Zas věší na balkóně drobné prádlo, trochu ji zebou prsty, už jen pár kousků. Něco klapne; to malý Lukáš zabouchl dveře od balkónu; nemají zvenku kliku. Zaťuká na něj: "Lukášku, pojď mi otevřít!"

V úterý začala další schůze poslanecké sněmovny Parlamentu, které má v nejbližších dnech projednávat i novelu zákona o azylu. Novela obsahuje několik změn, které v praxi ještě zhorší postavení uprchlíků v ČR. Omezuje totiž jejich práva a jejich možnosti získat na našem území azyl a naopak posiluje postavení ministerstva vnitra, které je známé restriktivním postojem k uprchlíkům s cílem co nejvíce jich dostat pryč z území ČR. V praxi tedy bude znamenat omezení lidských práv uprchlíků. Na problém upozornili NESEHNUTÍ dopisem také poslance.

Britské nemocnice už delší dobu zápasí se zlatým stafylokokem, odolným vůči antibiotikům - MRSA, (methicillin-resistant Staphylococcus aureus). Příčinou je údajně špína v britských nemocnicích a britská vláda zavádí razantní opatření pro zvyšování sterility prostředí v nemocničních zařízeních.

Nyní vyšlo najevo, že letos v únoru zahynulo na infekci od zlatého stafylokoka v jedné britské porodnici ani ne dvoudenní nemluvně. Přitom byla porodnice sterilní a nikdo neví, jak se do jejích prostor stafylokok dostal.

Musím reagovat na článek Štěpána Kotrby, nazvaný "Hodnotový úsudek Ústavního soudu: nerovnost občanů před zákonem", píše mluvčí Ústavního soudu ČR Michal Spáčil.

K pondělnímu Nálezu českého Ústavniho soudu ve sporu popzpěvandy Heleny Vondráčkové a publicisty Jana Rejžka jest otázkou pro média: Zbláznili jste se všichni, kousla vás snad tarantule, nebo co? Ten Ústavní soud svým Nálezem jen zrušil rozsudky Nejvyšího soudu ČR a Vrchního soudu v Praze a vyslovil k tomu svůj názor - ten ale pro obecné soudy není právně závazný. Toť vše, míní Karel Mašita.

Celý spor se proto jen vrací těm soudům zpět a ty musejí rozhodnout znovu. Mimo jiné také tom, že žalobkyně (Vondráčková) musí žalovanému (Rejžkovi) zaplatit náklady soudního řízení (soudní poplatky a zastoupení advokátkou Hanou Marvanovou) a další výdaje s tím spojené - tedy (i) Rejžkem zaplacený omluvný novinový inzerát.

Kauza proto ještě zdaleka neskončila a mediální výkřiky žalobkyně Vondráčkové o její stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva jsou přinejmenším velmi předčasné - srozumitelněji řečeno přímo hloupé.

Názor Ústavního soudu v této věci je ovšem velmi dobrý.

Ano, najít si své "životní" téma je pro člověka důležité, zvláště pro velké osobnosti, které potřebují svůj život zasvětit vyšším cílům, než je jen každodenní rutina a stereotyp, který ve svých dílech tak výstižně popisuje třeba Vladimír Páral. Pro ty, kdo mají možnost ovlivňovat ze své pozice velký počet lidí, pro ty, ke kterým vzhlíží obdivně prostý lid a hltá jejich myšlenky, je okamžik nalezení svého tématu prakticky nalezením sama sebe a jakýmsi vyústěním jejich dosavadního plodného života.

Někomu se to podaří hned zkraje života, někdo nalezne sám sebe až třeba na prahu šedesátky, což ho nijak nediskvalifikuje, spíše naopak.

V článku "Vyzýváme KSČM, aby ukončila nátlak na občanskou společnost" je pozn. redakce "(To je omyl, KSČM se za komunistický režim omluvila, ZDE, pozn. red.)", píše Jiří Nezhyba.

Píšete, že se omluvila KSČM, což není pravda, neboť toto byla omluva od delegátů mimořádného sjezdu KSČ, navíc v revolučních dnech 21.12.1989 uvedřejněná v Rudém právu, nikoliv omluva dnešní KSČM.

Komunisticky svaz mládeže se jasně staví proti tiskové zprávě Mezinárodního mírového fóra s názvem "Vyzýváme KSČM, aby ukončila nátlak na občanskou společnost".

Spojené státy daly na 61. zasedání Komise pro lidská práva OSN v Ženevě samy do oběhu návrh rezoluce, jehož cílem je obžalovat Kubu v Komisi pro lidská práva z porušování lidských práv. Kubánská delegace k němu již v podnělí oznámila předem svůj odmítavý postoj. Česká republika ústy svého ministra zahraničí Cyrila Svobody zaujala k tomuto tématu pozici Evropské unie, i když konstatovala, že sleduje trvale situaci v Bělorusku, na Kubě či v Sudánu a za součást lidských práv a demokratického dialogu považuje i dialog s vnitřní politickou opozicí.

Projekt Internet do škol zřejmě vstoupí do dějin českého školství jako nejpodivnější investice, při které se neefektivně vynaložila skoro miliarda korun. Mezi kandidáty na druhé místo patří projekt školského portálu a státní maturity. Jejich společným jmenovatelem je, že přes obrovské investice zatím nepřinesly žádný výsledek. Podívejme se detailněji na státní maturitu.

V pátek 25. března ve 12 hodin se před brněnským Výstavištěm sejdou demonstranti, kteří požadují odstoupení premiéra Grosse. Protigrossovskou demonstraci organizují studenti brněnských vysokých škol.

Stanislav Gross je špatný politik, protože nedokázal před médii obhájit svůj morální kredit. Vypovídá to mnohé, jak by asi řekl Miroslav Kalousek, o "české politické kultuře". Veřejnost to takto vnímá a Stanislav Gross je, kromě části vlastní strany, odmítán jako zdiskreditovaný. Poměrně radikálně se mění vztah mezi politikem a jeho voličem a z milovaného se stává nenáviděný.

Jenže: ačkoli to není příliš zmiňováno, tento vztah není vztah mezi dvěma, ale mezi třemi.

Psáno pro ČRo 6

Přikládám text o tématu, které nenávidíte. Ale přece, když ne Britské listy, kdo ještě zbývá?

Dopis čtenáře do Lidovek a MF Dnes nebyl ovšem otištěn, právě tak jako mé prohlášení a článek o kolektivní vině. A tak prý němečtí majitelé českého tisku neovlivňují.....

Ke krizi (re)prezentace a důvěryhodnosti v jedné pohádkové končině.

Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu. Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí. Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup. (L 22, 1-6)

"Jakápak náročnost je s modlitbami, půstem a pokáním?" vyvrací mi moje pochybnosti Bohoušek. " Žiji Quadragintu, číslo 40 se přece neopakuje v Bibli jen tak náhodou!" S učeným už skoro slepým přítelem s dokonalou pamětí po jeho dvou osobních čtyřicítkách a jedné jedenáctiletce křesťana srdce citlivého vedeme dlouhé rozmluvy v obávaném "pavilonu ležáků" kvazi-domova, kam vyčekali frontu jeho lidi, protože v bytě by jim komplikoval provoz.

"Když se přibližovala doba, kdy měl být vzat ze světa vzhůru, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma" (Lk 9,51). Tímto rozhodnutím naznačil, že vstupuje do Jeruzaléma a je ochoten zemřít. Třikrát už předpověděl své utrpení a své vzkříšení. Když směřoval k Jeruzalému, řekl: "Není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém" (Lk 13,33).

Tak praví Katechismus katolické církve.

Oslava Svatého týdne začíná na Květnou neděli průvodem. Ten naznačuje, že křesťané následují Pána na jeho cestě utrpení a účastní se jeho kříže, aby dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě.

Velikonoce - po stopách Ježíšových: pojednání o historii, liturgii, kultuře a zvykosloví ZDE

Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve, je spojený s památkou umučení a vzkříšení Krista. Vzkříšení Ježíše je pro křesťany centrálním bodem jejich víry, smrt pro ně není konec, ale nový začátek nového života, a proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. V rané církvi se Velikonoce slavily zprvu v den židovského svátku pesach. Ještě dnes se považuje křesťanská slavnost velikonoční noci také za vzpomínku na "Starou" smlouvu.

Na velikonoce se křesťané připravují 40ti denním obdobím nazývaným postní doba, které začíná Popeleční středou. Je to původně doba, kdy lidé toužící přijmout křest (katechumeni) zintezivnili svoji přípravu. Ostatní křesťané se brzy připojili, aby si tak sami svou víru oživili. Po velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní do svátků "Seslání Ducha svatého", kdy se připomíná další událost. Velikonocemi totiž nic neskončilo. Apoštolové se v dalších 40ti dnech setkávali se vzkříšeným Kristem. Při posledním setkání jim Kristus řekl, že již ho neuvidí, ale dostane se jim posily Ducha svatého. Což se stalo za dalších 10 dní.

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.