To, že samo ministerstvo nemá jasno o úloze "projektového manažera", vyplývá už ze zprávy předložené k projednání ve vládě. Tam je projektový manažer nejdříve zmíněn jako subjekt, který by měl řídit projekt na straně státu a hrát úlohu poradce v zadávacím řízení. Následovně se uvádí, že by měl posuzovat nabídky a spolupracovat při uzavírání smluv. A nakonec zpráva tvrdí, že "provozovatel systému je současně projektovým manažerem".

Takže si můžeme vybrat.

Nejspíše se však jedná o naprosto zbytečný a zdržující mezistupeň, protože projektový manažer je vždy orgánem dodavatele a ne investora. Ten musí zajistit zejména kontrolní funkce, aby si ohlídal své vlastní investice, a dozíral na řízení projektu. A tak, místo aby kontrolní úlohou byla pověřena jediná organizace, která na to v této republice má, Státní fond dopravní infrastruktury, hledají se kličky, jak zdržet zavedení mýta a nechat na něm co nejvíce vydělat soukromé firmy. Avšak na ministerstvu dopravy je zřejmě peněz dost a o daňového poplatníka jako obvykle nejde.

Ostatně, jak uvedl časopis Týden, ani sám náměstek Kubínek, do jehož pravomoci mýto spadá, neví, kolik desítek miliard ze státního rozpočtu za mýto utratí a kdy se vložená investice vrátí. Jediné, co je dnes jasné, že mlžení kolem sedmnáctimiliardové investice (viz HN z 12. ledna 2005) odnese zase daňový poplatník.

Proti uvedeným miliardovým investicím stojí nabídky několika firem na téměř okamžité zahájení výběru mýtného u vozidel nad 12 tun, a to s nulovou počáteční investicí státu. V nabídkách se předpokládá, že by systém vystavěly a provozovaly na vlastní náklady, přičemž od státu by inkasovaly od 7 do 18% z vybraných poplatků. Projekty jsou většinou nabízeny pro tříletý provoz s tím, že průběžně bude možno realizovat již standardizovanou a stále se zlevňující evropskou technologii dodávanou podle odpovědně zpracovaného projektu. Odhad čistého příjmu státu za uvedené tříleté období se pohybuje v okolí 40 miliard, které by mohly být ihned investovány do silniční infrastruktury a nikoliv do elektronických systémů výběru poplatků.

Tyto nabídky však předpokládají celoplošné zpoplatnění a to nahrává zamítavému stanovisku ministerstva -- EU nám celoplošné zpoplatnění neumožní! A prý není ani potřeba dělat právní analýzu příslušných předpisů. Ministerstvu je to jasné. Avšak v oficiálním žurnálu EU ze září loňského roku se uvádí stanovisko Ekonomického a sociálního výboru, podle něhož citovaná směrnice 1999/62 nezakazuje uvalit mýto na ostatní část silniční sítě. Naopak, zejména pro přistupující členy EU je to doporučeno s ohledem na získání prostředků pro další rozvoj a údržbu silniční infrastruktury.

Shodné je i stanovisko komise v komentáři k připravené novele předmětné směrnice. Tedy EU zaujímá stanoviska zcela opačná než by měla být podle ministerstva. Co si má pak občan, neřku-li odborník, myslet o takové argumentaci? Buď představitelé ministerstva zodpovědní za zavedení elektronického zpoplatnění jsou nekompetentní, nebo celá odmítavá argumentace je účelová.

Ať je to jak nebo tak, zřejmě díky přístupu ministerstva dopravy budeme ještě dlouho drkotat po rozbitých silnicích a modlit se (vždyť ministerstvo patří KDU-ČSL), abychom přežili jízdu na kamióny přetížených dálnicích.

Autor přednáší na katedře softwarového inženýrství Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy