11. 3. 2005
Lišáci a jiní bez viniceProtřelí lišáci zbaveni vinic páchají nedozírné škody na voličstvu. Vyber si menší zlo, bratře, tápej, hledej, i za pomoci křišťálové koule, možná nalezneš vhodné osoby nezatížené rakovinou moci a seženeš třeba reka jemuž nezemřelo svědomí dříve než on sám. Kapička svobody vyschla, postáváme u otrávených studní a přemýšlíme o nesmrtelnosti chrousta -- hojně nám v tom pomáhají mediální eskamotéři. |
Navaří nám kyselou kaši a podávají ji pak v listech prošlých zárukou; v rádiích ukrývajících tragikomické poloherce rozkrývají zatuchlé pavučiny a televizní kanály chrlí celebritky v nevídané míře k závisti světových společností pěstujících debelizátory s vědeckou důkladností. K čemu to slouží? Už klasik Vladimír věděl, že kdo ovládá média a sám je medicinmanem, má vystaráno. Pod palbou překvapivých zpráv leda tak pro babičku Boženy Němcové, můžeme bilancovat kulty rozdvojení osobnosti. Vyrašilo jich v poslední pětiletce dostatek, zahraniční obchod má nedovzdělané Evropě co nabízet. Nevděčnost žáků rychlokvašených profesorů vede k úpadku morálky a zbavuje je touhy dobývat vrcholy života v potu tváře, s vrozenou a doučenou slušností. Lež jako forma existence má v našich krutých časech zelenou. Chamtivci se derou ke slunci a nechávají za sebou pachuť bídáků vyškolených v ústavech placených daňovými poplatníky. Kruté účty nám budou vystaveny později -- konečně, kdo čeká, ten se dočká. Zkažení hrabivci zasaženi ziskuchtivostí jsou novým druhem patřícím k úspěšným dravcům -- a nezáleží na ztrátě vinice, míst k podnikavému sání, podvodům, lhaní a prohánění protivníků, je stále dost; stačí zalézt do poslaneckých nebo senátorských lavic a užívat si plodů zasloužené odměny výběru. Přesvědčit naivní voliče o nezastupitelnosti světově známých osobností je tak dokonalé, jako vysvětlit nevěřícím povahám, že vodopád může v jistém seskupení a záření stříkat i nahoru. V masážních salonech politických podnikatelů sedí na lavici vedle sebe blb i vzdělanec, Nanynka Kulichová i divoká modrá punčoška, chystající se shromáždit muže k odběru semene v donucovacích táborech. V epoše technického rozkvětu a geniálních elit ovšem dochází k atomickému prznění duší, duchovnímu útlaku, demoralizaci vyznávaných hodnot kulturních, sociologických a filozofických; odejdeš ze života, bratře, nedozvíš se ani, kolikrát si mohl spadnout do vykutané jámy zla. Pocity bezstarostné jízdy životem jsme si zatím příliš neužili. Možná nám chybí luteránská pevnost ve víru a ve slušného člověka, možná nám chybí trpělivost a nechuť pracovat sami na sobě -- i proto asi ty nedopečené celebrity, žebříčky obliby, soutěže krásy, síly, moudrosti...a hlavně ke všemu a všude vařit, nažraná bytost nezlobí. Díváte-li se na lišáčky, hranostaje, vlčky, jezevce, lasičky a kuny, ba i tchoře, v té naší politické ZOO, neubráníte se dojmu, že v mnoha případech tihle noví rytíři dobra a plných kapes tíhnou k zachování si moci za každou cenu. Šelmy se mezi sebou hryžou, napadají se, nahání v partajních ohradách a vyhýbají se zásadnímu střetu, nu, mráz kopřivu nespálí, dravečci ve výběhu pobaví, vytrhají protivníkovi pár chloupků, bojová nálada přejde - a zapomeneme na hlouposti. Tyto olympiády na pravdu a morálku připomínají nebezpečí fašismu -- kdy jiným nebylo povoleno zhola nic, ale vyžraným a vybraným všechno, tys udělal chybu, my zásadní rozhodnutí, ty tápeš, my myslíme i za tebe, červe, hlavně nechtěj být příliš chytrý, mohl bys na to dojet! Laskonky moci chutnají sladce každému. Staré neřády, podezření, korupční jednání, střety zájmů, náhle nabytý milionový majetek, kdy zřejmě chudý Honza potkal v hlubokém hvozdu kouzelného dědka či babku a byl odměněn za vyzrazení cesty ke mlýnu pohádkovým jměním, všechna ta rozporuplná vyznání a vylhání se střádají v rokenrolovém tempu -- nemáš šanci k nadechnutí. Zavalíme tě tolika informacemi, že ti zkazíme žaludek během krátké chvíle, a ne-li, však nalezneme cestu k tvojí nápravě, protože není přesto, když je hustý těsto. Foukání mrazivého větru z Kremlu je snad historií. U nás fouká ale hned z několika míst najednou a volič dostává kapky bez vyšetření a receptu. V domáckém kabaretu může přemýšlet a klást si otázku, k čemu jsou volby dobré, komu pomáhají. A hlavně by si měl položit lehkou otázku : jak dlouho chci žít v demokratúře! Díváte-li se na tváře politiků vidíte: bezmezná pýcha, sebestřednost, vývozní genialita, spokojenost, dobré zažívání, schopnost podpořit myšlenku, že lež a pravda jsou rodné sestry. Panoptikum panáků politých voskem defiluje před našimi zraky bez bázně a hany. Přehlídková vojska marnivosti a marnosti při parádním marši za zvuků dechovky, obrácena k prázdným tribunám, hrdě nesou hlavy a volají: kdo nekrade, ten okrádá rodinu! Krádež v pravou chvíli a v pravý čas prý není odpudivým skutkem hodným zatracení, ale národním sportem -- a jak známo, vyhrát může jen někdo. Nermuť se, bratře, musíš více trénovat a výsledky se dostaví, pak jen tu z prdu kuličku musíš udržet do cíle a lépe je běžet ve štafetě než příliš sólovat. Mějte se, lišáci bez vinic. |