23. 3. 2005
Ano, soud měl vzít v úvahu i veřejný zájem |
Štěpán Kotrba vyjadřuje možná právem v tomto svém článku zhnusení nad manipulativností, primitivismem a neodpovědností bulvárního tisku, avšak potíž je, že kvalita tisku se dost dobře asi nedá napravovat soudně. Měl by existovat, tak jako v Británii, alespoň dobrovolný kodex, jímž by se sdělovací prostředky, včetně bulvárních novin, zavazovaly dodržovat určité základní etické principy novinářské práce. Tento kodex v Británii noviny nyní (většinou) dodržují, protože jim vláda pohrozila, že pokud ho dodržovat nebudou, uvalí je na ně prostřednictvím tiskového zákona. Kotrba právem konstatuje, a to je nutno podtrhnout, že Ústavní soud ve svém verdiktu pominul jednu důležitou věc: a to veřejný zájem. Noviny skutečně nemají mít právo tisknout jakékoliv podrobnosti (anebo lži) "ze života celebrit", pokud to není definováno veřejným zájmem. Otázka však zůstává, zda lze tyto záležitosti skutečně regulovat soudně. Jinak, navzdory Kotrbově zhnusení, myslím platí vše, co už bylo řečeno. Celebrity opravdu nemají právo na takovou soudní ochranu před pomluvou, jakou mají řadoví občané, bez přístupu do médií - mluvčí Ústavního soudu tuto zásadu, v Evropské unii běžnou už celá desetiletí, vysvětlil brilantně. Výstižně to dokumentuje trapný rozhovor s Helenou Vondráčkovou, zveřejněný ve středu v deníku Právo. Je to jedno velké PR. Je s podivem, že novináři tímto způsobem "celebritám" nadbíhají. Rozhovor je přesvědčivým důkazem, že Vondráčková jako celebrita zneužívá svého postavení k sebereklamě. Je, chudák, celá "rozhozená", ale přesto nezapomene udělat si v rozhovoru reklamu pro své nové show:) Viz tuto neuvěřitelnou směsici patosu a PR: Reportérka: Stačí, že o tom mluvíte a rozhodí vás to... Vondráčková: Takové věci mě opravdu rozhodí hodně. Já se teď potřebuji koncentrovat na svoji premiéru v muzikálu Cats, kterou mám 1. dubna v pražském Divadle Milénium. Mám už léta v koncertním repertoáru titulní píseň Memory s textem Zdeňka Borovce a v muzikálu je text Michaela Prostějovského. Nemám ale na učení klid. Důležitý komentář k celé této věci publikovaly středeční Hospodářské noviny: Středoevropskou tradicí je spíše postihování kritiky než ochrana svobody projevu; v duchu hesla "na chudý lid musí být přísnost". Z meziválečného Československa je znám případ, kdy Nejvyšší soud ztrestal výrok, že za císaře pána bylo líp než za Masaryka. A když tehdejší politici zpřísnili tiskový zákon, s úspěšnými žalobami proti nactiutrhání se roztrhl pytel. V roce 1925 Přítomnost žasne nad rozsudkem, jímž sochař Mára vysoudil na kritikovi Pečírkovi za nepříznivou recenzi tehdejších 700 korun a náklady řízení (kdyby je kritik nezaplatil, šel by na sedm dní do vězení, zostřených jedním dnem postu). Ústavní soud se nyní přihlásil k anglosaské liberální tradici: veřejně činné osoby mají větší prostor k mediální obraně než neznámý pan Svoboda či slečna Novotná, a proto mají menší stupeň soudní ochrany a občas musejí snést ostrou, štiplavou, možná i nespravedlivou kritiku. V evropském kontextu to samozřejmě není bůhvíjaká novinka, soud pro lidská práva ve Štrasburku tak rozhoduje již léta. Souhlasím a k své argumentaci, že se v ČR dosud příliš často zasahovalo proti svobodě projevu soudně, nemám v podstatě co dodat. Kotrba má však pravdu, že při rozhodování, co zveřejňovat a co ne, musí být brán v úvahu veřejný zájem. Důležitý je z tohoto ohledu případ modelky Naomi Campbellové. Ta v květnu 2004 vyhrála soudní spor nad britským listem The Daily Mirror. Těsnou většinou (tři soudci proti dvěma) bylo rozhodnuto, že list neměl právo otisknout fotografii, jak Campbellová odchází z léčebny pro drogově závislé osoby, když publikoval článek, že Campbellová lže, když tvrdí, že není drogově závislá. Článek list publikovat směl, protože Campbellová předtím lživě tvrdila, že narkomankou není. Publikace doprovodné fotografie však prý byla zásahem do jejích osobnostních práv. Podle soudců nebyla publikace fotografie ve veřejném zájmu. Jak vidno, o hranicích svobody se složitě rozhoduje i v zavedených demokraciích. "Jaký to výborný den pro prolhané, narkotika zneužívající primadony," vyjádřil se k tomu tehdy šéfredaktor deníku Daily Mirror Pierce Morgan. |