Ukrajinské "vítězství svobody nad tyranií, zákonnosti nad nezákonností," jak to charakterizoval prezident Juščenko bylo poslední v celé dlouhé řadě sametových revolucí, které rozšířily za posledních třicet let po světě demokracii. Ukrajinci si to provedli sami. Jistě, s pomocí ze zahraničí. To, co bude nyní na Ukrajině následovat, bude chaotické a jistě nedokonalé, ale existuje šance, že to tam bude v budoucnu pro tamější lidi lepší než dosud. Za 15 let by mohla být Ukrajina demokratickým členem Evropské unie.

Irák je špatným příkladem šíření demokracie. Začalo to tam válkou, vedenou na základě falešného obvinění, že má Irák zbraně hromadného ničení. Ospravedlňování, že vlastně došlo k útoku na Irák, aby tam vznikla demokracie, se zdůrazňuje až nyní, až když se žádné zbraně hromadného ničení nenašly. Většina Iráčanů je ráda, že se zbavila Saddáma Husajna, avšak toto není jejich iniciativa. Ukázalo se, že mnoho lidí, kteří byli proti Saddámovi, jsou ještě silněji proti zahraniční okupaci.

Americká okupace Iráku je prováděna hrubě necitlivě a nekompetentně. Její náklady jsou astronomické. S nejnovější Bushovou žádostí o další financování stála celá irácká válka a okupace více než 250 miliard dolarů. Kolik životů po celém světě mohlo být zachráněno za 250 miliard dolarů?

A výsledek? Většina Iráčanů je asi svobodnějších než za Saddáma. Mají také daleko větší pocit nejistoty. Irák je země na pokraji bezvládí a na pokraji občanské války.Stal se místem, kde vznikají teroristé. Vedle Palestiny je Irák nyní hlavní mobilizační kauzou pro všechny protizápadní a protiliberální síly v islámském světě.

Šiité, vedení velkým ajatolláhem Ali Sistanim, požadují, aby se lidé účastnili iráckých voleb, protože doufají, že získají většinovou vládu. Ale demokracie není tyranií většiny. Sunnité a Kurdové to nepřijmou. Výsledkem bude v nejlepším případě decentralizovaný, nestabilní federální stát, něco jako Jugoslávie před svou občanskou válkou. V Americe se nyní uvažuje o tom, jak se dostat z této šlamastyky. V časopise Foreign Affairs navrhují Henry Kissinger a George Shultz "realistickou strategi odchodu z Iráku".

Kdyby bývala Evropa společně s Amerikou udělala za posledních pět let pro Írán to, co udělala pro Ukrajinu, a kdyby nedošlo k invazi do Iráku, existovala šance, že by se Írán stal Ukrajinou Blízkého východu. Z Íránu se mohla demokratická revoluce šířit po celém Blízkém východě. V důsledku invaze do Iráku však v Íránu převládli konzervativci a prosazují nyní svůj jaderný program.

Poučení z Ukrajiny a z Iráku? Všechno závisí na správné analýze domácí situace v jednotlivých zemích, uzavírá autor.

Kompletní článek v angličtině ZDE