Ne všichni lidé v ulicích podporují opozici -- spousta z nich se ještě před pár týdny o stranickou politiku vůbec nezajímala. Rozhodnutí lídra opozice Juščenka požadovat nové kolo voleb bylo pro spoustu "oranžových" zklamáním; většina z nich mluví o "revoluci" nebo "povstání" a nikoliv o "volbách". Neexistuje nic takového jako "rozdělená Ukrajina" nebo "místní konflikt." Není to spor "východ vs. západ," ale spor lidé vs. zkorumpované kriminální elity.

Pro demonstranty nejde jen o boj mezi dvěma politickými leadery, ale o boj za svržení autoritativního systému, vytvořeného a posilovaného během posledních deseti let. Janukovyče -- v době voleb předsedu vlády -- vybral na prezidentského kandidáta současný prezident Kučma. Výměnou dostal on a jeho spojenci garanci imunity před stíháním za zločiny spáchané během své vlády a ochrany majetku získaného ve zločinné privatizaci.

Díky své proruské pozici se Janukovyč, jehož vláda jednala podle "doktríny liberálního imperialismu," formulované před několika lety ruskými jestřáby, stal populárním ve svém domácím regionu Donetsk. Zbytek země však tuto pozici odmítá.

Juščenko je považován za prozápadního politika, který se těší neformální podpoře ze strany USA a EU a jeho manželka je americkou občankou. To neznamená, že země by byla odříznuta od Ruska -- Juščenko rád připomíná, že za doby jeho vlády (před čtyřmi lety) byl obchod s Ruskem na mnohem vyšší úrovni než dnes. Avšak politicky je otevřeně prozápadním politikem. Mezi ty, kdo ho podporují, patří i nevládní organizace placené Západem -- ale tvrzení, že tyto události jsou převratem iniciovaným nebo vyprovokovaným USA nebo EU, je přílišným zjednodušením.

Juščenko byl prvním předsedou vlády, který po dlouhém období ekonomického chaosu vytvořil podmínky, ve kterých lidé začali dostávat své mzdy a důchody. Také si dokázal nevzít (pokud mu vůbec byla nabídnuta) žádnou půjčku od Mezinárodního měnového fondu. Nejatraktivnější částí jeho programu jsou pro jeho stoupence práva a svobody: slíbil zrušit cenzuru médií, zavedenou současnou administrativou, podporovat demokratické svobody a větší ekonomickou průhlednost. Není nic nového, že politici slibují takovéhle věci, ale Juščenko se v případě zrady bude muset zodpovídat svým aktivním loajálním stoupencům, co vyšli do ulic, aby ho zachránili.

Oranžová budoucnost

Většina lidí vyšla do ulic, ne aby pomohla Juščenkovi k moci, ale aby zabránila Janukovyčovi ji ukrást. Lidé si říkají: "Za Juščenka budeme v opozici, za Janukovyče tady žádná opozice nebude."

Podobné vyjádření moci lidu se na Ukrajině dlouho neudálo. Kvůli starostem o své fyzické přežití byla většina lidí považována za apatické, s cynickým vztahem k politice a neschopné věřit jeden druhému. Proto ono "mírumilovné povstání," kdy během pár hodin zaplnily ulice miliony lidí, každého šokovalo. Hybná síla "oranžové revoluce" byla tak velká, že padnutí vlády se zdálo být dílem pár dnů.

Po několika prvních dnech totální paralýzy, kdy opozice trvala na předání moci a stále více místních samospráv přebíhalo na její stranu, začala jednání. Započala u "kulatého stolu," zorganizovaného kromě jiných také generálním tajemníkem rady EU Javierem Solanou. Jednání nikam nevedla, pouze dala zodpovědným místům čas k mobilizaci, sehnání stoupenců a také k změnění obrazu celého konfliktu - z "lidé vs. autority" na "západ vs. východ" - ve snaze zprostit se od jakékoliv politické nebo trestní odpovědnosti.

Vypadá velmi pravděpodobně, že se bude opakovat tradiční scénář, ve kterém profesionální politický leader zrazuje svůj lid. Když opozice zjistila, že jednání nikam nevedou, ustoupila od nich, ale pouze proto, aby se k nim pod tlakem EU (a zvláště pana Solany, který se velmi snažil zabránit jakémukoliv "rozvoji revoluce") další den vrátila. Jejich výsledkem byla pochybná dohoda, obsahující závazné podmínky pro opozici a vyjma slibu neužití síly žádné podmínky pro současné vedení. Rozhodnutí o volbách bylo přenecháno Nejvyššímu soudu.

Nicméně, zatímco pokračuje stranická politika, na ulici probíhají nejrůznější akce "nestranické opozice," organizované všelijakými skupinami a iniciativami -- sítí internetových aktivistů a dobrovolníků v ulicích, včetně organizovaných a militantních skupin, které se však omezují na využívání nenásilných metod.

A to je hlavním výsledkem "oranžové revoluce" -- největší příklad nenásilného sebeorganizovaného hnutí na Ukrajině v posledním století. Kdokoliv se nyní chopí moci, bude čelit jiným lidem. Lidem, kteří již nejsou apatičtí ke zkorumpovanému parlamentnímu systému. Poznali, že svá práva mohou bránit dohromady, a starému konsensu "nemůžeme nic změnit" zvoní hrana.

V krátkodobém horizontu bude vítězstvím, pokud se dokáží zbavit cenzury, systematické policejní brutality, korupce a státních vražd. V dlouhodobém horizontu ale vzniklo něco nového. Říkejte se tomu "občanská společnost" nebo "autonomní hnutí odporu," ale ať tomu dáte jakékoliv jméno, promluví do budoucích událostí a snad bude příkladem lidem všude jinde.

z  SchNEWS přeložil Pavel Houdek