Tresty smrti uvalené na zahraniční zdravotníky, pět bulharských zdravotních sester a jednoho palestinského lékaře, kteří údajně nakazili libyjské děti virem HIV, byly proměněny v doživotní vězení, uvádějí libyjské úřady.

Tresty smrti vynesené nad šesti zahraničními zdravotníky, odsouzenými za to, že údajně infikovali libyjské děti HIV, byly v úterý přeměněny v tresty doživotního vězení. Rozhodl o tom libyjský Nejvyšší soud.

Příbuzní 438 postižených dětí předtím stáhli svůj požadavek na trest smrti, poté, co přijali odškodné 1 milionu dolarů za každé dítě. 56 dětí už zemřelo.

Více než padesát procent Poláků se staví proti výstavbě protiraketového štítu na polském území. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, zveřejněného v úterý, den poté, co polský prezident prohlásil, že stavba protiraketové základny v Polsku je hotová věc.

Společnost pro průzkum veřejného mínění CBOS konstatovala, že 55 procent dotazovaných polských občanů je proti stavbě protiraketové základny v Polsku, zatímco 28 procent proti ní nic nenamítá.

Roger Mahony, římskokatolický kardinál z Los Angeles, se omluvil stovkám osob, které sexuálně zneužívali katoličtí kněží, poté, co jim mimosoudně katolická církev vyplatila rekordní odškodné. 508 obětí katolické církve obdrží celkem 660 milionů dolarů.

K dohodě došlo těsně předtím, než měla být zahájena série procesů, týkajících se sexuálního zneužívání obětí, k němuž docházelo od 40. let do 90.let dvacátého století.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Britský premiér Gordon Brown uvedl, že Británie se nebude nijak omlouvat za to, že vyhostila čtyři ruské diplomaty.

Britská vláda to učinila poté, co Moskva odmítla vydat jednoho bývalého agenta KGB obviněného z vraždy Alexandra Litviněnka, k níž došlo v Londýně loni na podzim.

Brown dodal, že "pokud se nespolupracuje, pak je nutno jednat".

Kreml uvedl, že toto rozhodnutí je "nemorální" a varoval, že to bude mít pro Británii "vážné důsledky". Moskva odmítla do Británie vydat bývalého agenta Alexandra Lugového, který tvrdí, že s Litviněnkovou vraždou neměl nic společného.

Britské ministersto zahraničí vyhoštěné Rusy nejmenovalo, ale prý jsou to pracovníci rozvědky.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Včerejší událost v japonské elektrárně Kašivazaki-Kariva, kde v důsledku zemětřesení vypukl požár a unikla radioaktivní voda, znovu připomenula zranitelnost jaderných elektráren. Přitom nejen v Japonsku hrozí reálné riziko zemětřesení tak silného, že by mu jaderné reaktory nedokázaly odolat.

Jestliže se jisté politické síly v ČR samy dlouhodobě vymezují jako pravicové, je třeba říci, co byla a je česká, případně moravská pravice. Přitom není vhodné se nějak pojmově omezovat. Je třeba, stejně jako komunisty nazýváme komunisty, nazývat fašisty fašisty. Za první republiky bylo toto označení politické strany v Československu i v zahraničí (Itálie) zcela legitimní, stejně jako označení ideologie: fašismus, resp. komunismus. Ať se tedy čeští fašisté i veřejnost nestydí za pojem, který vystihuje stručně tento politický směr. V první Československé republice byla řada organizací, které se hlásily k fašismu a k jeho politickým koncepcím. Ne všechny se však jako fašistické označovaly. Společnými znaky těchto uskupení byly především boj proti komunismu, tehdy častěji zvaném bolševismus, různorodé šovinismy rasistického a jiného vymezení, odpor k "přílišné" demokracii a kult vlády silné ruky.

Zpěvem venezuelské státní hymny zahájli známí herci a moderátoři toto pondělí kabelově vysílání televizní stanice, kterou prezident Hugo Chavez 27. května zakázal. Ve svém posledním projevu o tom, proč této televizi neobnoví licenci, obvinil Chavez RCTV z toho, že "otravuje Venezuelany pořady, které podporují kapitalismus..."

Šestadvacetiletá studentka práv Daniela Machová, která trpí následky mozkové obrny a neobejde se bez pomoci speciálně vycvičeného asistenčního psa, měla nastoupit k léčebnému pobytu v teplických lázních. Postižené dívce, která navíc před několika měsíci prodělala těžkou operaci kloubů, však bylo sděleno, že je v sezonním období v lázních nežádoucí. Důvod? Arabskou klientelu by urážel její pes, protože islám považuje psa za nečisté zvíře.

K tomu též TV Nova ZDE

Vážený pane Šlechto,

chápu, že do xenofóbní propagandy portálu EUrabia.cz se hodí jakákoli záminka k napadení muslimů. Asi proto byl stejný Váš text jako na BL publikován na onom portále pod demagogickým titulkem "Muslimové omezují naše práva už i v Česku" . Dovoluji si Vás upozornit, že příčinu problémů Daniely Machové nejsou "předsudky muslimů" ale bezohledná politika soukromé firmy Lázně Teplice, která před potřebami nemocných upřednostňuje uspokojení movitých klientů.

Pane Šlechto,

v muslimských zemích se psi pohybují zcela volně, navštěvují restaurace a jsou i chováni. Jak jistě víte, pokud jste nějakou takovou zemi navštívil. Navíc jsou muslimové nesmírně vstřícní k nemocným. Jsou lokální rozdíly v náhledu na psy a kočky, ale muslimové psa za nečistého nepovažují.

Rád bych reagoval na spor o to, zda pes je či není v islámu nečisté zvíře, píše Jan Potměšil. V obecném povědomí je zakořeněn názor, že pes v islámu skutečně nečisté zvíře je, což ale nevysvětluje, proč se v muslimských zemích psi běžně chovají (odkud vlastně pochází úsloví "psi štěkají, ale karavana kráčí dál"?).

I tak může být mezi samotnými muslimy názor na "čistotu" psů nejednotný a rozporuplný, jak dokazuje i muslimská stránka pojednávající o psech a vyvracející předsudky vůči psům ZDE

Je známo, že úpadkové právo je v České republice dosud upraveno dnes již zastaralým zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, který byl v minulosti mnohokrát upravován, aniž by byla změněna jeho celková koncepce. Teprve po šestnácti letech schválil parlament novou koncepci úpadkového práva, jež je obsažena v zákonu č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Insolvenční zákon měl nabýt účinnosti dnem 1. 7. 2007, avšak počátkem tohoto roku bylo rozhodnuto o odsunutí jeho účinnosti k datu 1. 1. 2008.

Pořad "Česká justice" Českého rozhlasu 6 býval občas kritizován pro neodbornost. Redaktorka Iva Jonášová do něj často zvala členy různých občanských sdružení, která se zabývají právem. Tito její hosté neměli soustavné právnické vzdělání, jež se nedá praxí nahradit, takže skutečně někdy "ujížděli". Pokorně přiznávám, že to platí i pro mne a další členy spolku Šalamoun, kteří jsme vděčně využívali možnost, abychom po vlnách rádia šířili své kritické náhledy na přehmaty v trestním řízení.

S očima navrch hlavy jsem si vyslechl vyúčtování Policie ČR a Armády ČR za návštěvu presidenta USA v Praze, které s takovou pompou prezentovala naše, tedy Česká televize. Musím se přiznat, že jsem to nepochopil, proč a nač jsou nám taková čísla sdělována. Je to snad veřejná služba? Možná jde o to, že se nám snaží prostřednictvím televize česká armáda sdělit, že kdyby chránila český vzdušný prostor jenom měsíc v roce, že by proluftovala většinu státního rozpočtu, napadlo mne na základě prostého násobení ceny dvacet milionů za jeden jediný den. Ještěže se Bush zde nerozhodl požádat o azyl natrvalo...

Zástupci arcidiecéze Los Angeles se rozhodli odškodnit pět stovek obětí sexuálního zneužívání částkou 660 milionů dolarů a zabránit tak velice trapným procesům proti pedofilním katolickým kněžím.

Mezi pobaltskými státy a Ruskem probíhá souboj o interpretaci nedávné minulosti, kterou jednotlivé strany sporu hodnotí značně rozdílně. V následujícím článku přiblížíme vyhraněné stanovisko ruských novin Versija.

Před časem kabinet ministrů Lotyšska schválil vytvoření speciální komise, která má "určit rozsah škod způsobených zemi v době sovětské okupace". Rusové odpověděli smrští novinových článků. Ruské noviny Versija nabídly kontroverzní pohled, podle něhož "ruská okupace" Lotyšsku neuškodila, ale naopak údajně zabránila tomu, aby lotyšská ekonomika upadla do kómatu. List svým pohledem mapuje dynamiku vývoje Lotyšska od roku 1918, kdy země získala nezávislost poté, co se oddělila od Ruska a zbavila se krátké německé okupace.

Rekonvalescence Ruské federace probíhá rychleji, než se obecně očekávalo. Kremlem zvolený přístup připomíná čínské reformy. Doma není nikdo prorokem.

Toto pravidlo potvrzuje jedna důležitá výjimka: ruský prezident Vladimir Putin. Podle údajů z počátku tohoto měsíce, které ohlásil Fond »Veřejné mínění«, Putinovi věří 65 % Rusů. A částečně mu věří dalších 25 %. Nedůvěřuje mu pouhých 7 % obyvatel. V pozadí této pozoruhodné popularity stojí především ekonomický růst.

Nebýt současného rostoucího napětí ve vztazích mezi Moskvou a spojenci v NATO, souvisejícího s uvažovaným rozmístěním amerických komponentů protiraketové obrany na území České republiky a Polska, Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě by snad upadla ve veřejnosti v zapomnění. Smlouva, spolu s dalšími opatřeními k posílení vzájemné důvěry a bezpečnosti v Evropě, má nezaměnitelný význam v historii poválečného vývoje na kontinentu, který byl v minulosti tolik poznamenán dvěma světovými válkami. Přispěla k masivnímu snížení počtu ozbrojených sil a vojenské techniky rozmístěných na území Evropy od Atlantiku až po Ural a v bouřlivém ovzduší politických změn souvisejících s rozpadem Varšavské smlouvy a státních a politických celků na jejím teritoriu pomohla významně stabilizovat novou geopolitickou situaci. Určitě stojí za to si připomenout některé její významné mezníky.

15. 7. 2007 Pavel Barák: Proč Rusko ustoupilo od Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě ZDE

Plný text dekretu prezidenta Putina, suspendující ruskou účast v CFE, vydaný 14. 7. 2007 - v ruštině ZDEZDE

Opakovaně se mi stává, že redakce BL místo odpovědi na položené dotazy, reaguje tím, že mi podsouvá názory, které jsem nenapsal a které ani nezastávám. Nezpochybňuji LEGITIMITU exponentů totalitních režimů obhajovat se, jak tvrdí podtitulek, kterým redakce opatřila (spolu s diakritikou) můj e-mail pánům Žákovi a Čulíkovi (Jakou vypovídací hodnotu má propaganda vašich soudruhů?). Jen jsem si dovolil položit otázku jaká je HODNOVĚRNOST jejich propagandy (Estébácké PR). Už jsem se dozvěděl všelicos nelichotivého o sobě, ale odpovědi na otázky stále nepřicházejí.

Miroslav Šuta má pravdu, když poukazuje na to, že jsou Britské listy v řadě materiálů, které publikují, nevyvážené. Nelíbí se mi to, ale nedá se s tím bohužel příliš mnoho dělat, a to z prostých, nezměnitelných, ekonomických důvodů.

Jak neustále opakuji, Britské listy jsou dílem jednoho a půl člověka. Tito dva lidé (já a Štěpán Kotrba) je připravují a vydávají v podstatě bez rozpočtu, až po svém normálním každodenním placeném zaměstnání.

Vzhledem k tomu, že tento deník nemá žádné stálé placené redaktory, není prostě technicky možné, přijde-li například svědectví od špiona Karla Koechera, uložit před jeho publikací úkol placenému redaktorovi, aby v rámci vyváženosti vypracoval kritický materiál, který by argumentaci Karla Koechera konfrontoval opačným politickým kontextem.

Existuje obrovský rozdíl mezi vydáváním textů, které autoři posílají do Britských listů k publikaci, a vědomé rozhodnutí redaktora získat text (nenapsaný pro BL) a vydat ho. Takové rozhodnutí charakterizuje redakční linii listu.

Není nic špatného na tom, pokud deník informuje čtenáře o tom, co Fidel napsal (já dostávám Fidelovy projevy z kubánského velvyslanectví v češtině a ve španělštině do svého emailového mailboxu už taky asi 8 let). Často totiž obsahují informace, které je záhodno publikovat.

Podstatou debaty mezi pány Čulíkem a Šutou je otázka, zda má existovat moudrý cenzor, stojící nad občany, který bude rozhodovat o tom, jakým názorům smí být obyčejný plebs vystaven. A o plebs zde jde - zbohatlíci, intelektuálové a mocní si cestu k necenzurovaným informacím vždy najdou.

Problém je, kdo takového cenzora vybere. Cenzorem by musel být někdo, kdo bude mít právo znát informace a názory, které obyčejná lůza z ulice slyšet nesmí. Jinak by přece nemohl vybírat, co je přijatelné, a co nikoliv. Bude cenzorem pan Šuta? Pan Koecher? Nebo já? Proč ne třeba já?

Kompletní článek ZDE

S pobavením sleduji obnažující diskusi, která se v posledních dnech rozpoutala na Britských listech ohledně vhodnosti publikování příspěvků kontroverzních autorů. Úzkostlivá snaha některých čtenářů o zachování "hodnověrnosti" jejich oblíbeného periodika mne vedla k zamyšlení, kudy ven z konopí.

Pořad Jana Krause "Uvolněte se, prosím" v současných českých poměrech nepředstavuje žádnou "nezávaznou legraci", nýbrž mediální "superligu", do níž je naprosto prestižní záležitostí se dostat. A to i z hlediska hostů. Na toho, kdo byl vybrán, dopadne nutně i cosi z Krausovy současné společenské prestiže. Tím, že byl dotyčný vybrán, je už automaticky potvrzeno, že to je "někdo".

V rámci mimořádně závažné a inspirativní debaty vyprovokované prezentacemi bývalého "dvojitého agenta" Karla Koechera jednak v pořadu Jana Krause "Uvolněte se, prosím" , jednak přímo na stránkách Britských listů se Jan Čulík v článku "Máme kádrovat autory" snaží zdůvodnit, proč pokládá otevřenost Britských listů pro takové autory za přijatelnou a proč naopak jsou kritiky této otevřenosti zcela neoprávněné.

Aniž bych se chtěl jakkoliv teď zabývat onou základní tezí -- že možnost publicity pro takové autory je vpořádku -- podrobím kritice argumenty, kterými Jan Čulík tuto tezi zdůvodňuje. Na rozdíl od ní je totiž celkem jasně možno tyto argumenty prokázat jako neplatné (resp.invalidní). Budu se jimi zabývat v pořadí, z něhož lépe vynikne jejich neudržitelnost.

Nepochybuji, že, jak píše Jiří Zajíc - (konec konců to dokazují průzkumy veřejného mínění, které cituje -- pokud se jim dá věřit) je česká společnost uzavřená do sebe, nezná praxi v jiných zemích a je pražskými mediálními kruhy hluboce manipulovatelná. Skoro každý, kdo přijede do ČR a chvíli tam setrvává, poznamenává, jak v pozoruhodně silném, křečovitém objetí několika málo hlavních televizních vysilatelů je stále ještě kolektivistická česká společnost. Pokud vyplynulo z vývoje české společnosti let 1989 -- 2007 nějaké poučení, je to skutečnost, že mentalita malých a uzavřených jazykových společenství se mění nesmírně pomalu.

Na internetu vzniká projekt ultrapravicové a nacionalistické mezinárodní encyklopedie. Na internetové stránce www.metapedia.org, lze najít celkem šest národních mutací. Mezi nimi nechybí česká.

Projekt metapedia.org o sobě říká, že je portálem zaměřeným na historii, kulturu, politiku a umění. Je konstruován podobně jako wikipedie, tj. seznamem hesel, v případě krajně-pravicové metapedie se jedná o hesla z oblasti pravice, nacionalismu, reakcionářství a autoritářských přežitků. Česká verze projektu metapadia.org, kterou lze najít ZDE, obsahuje například odkazy na osobu Enocha Powella, britského politika, který napadal imigraci, dále "lovce komunistů", ve skutečnosti člověka, naladěného potírání alternativních názorů v USA Whittakera Chamberse, nebo dceru francouzského nacionalisty Le Pena.

Metapedia je zaměřena proti multikulturní společnosti, liberálním názorům, podporuje například trest smrti. Podporou vlastenectví, nacionalismu a nacionálních vzorů (česká metapedie bojovným způsobem oslavuje československé legie) může přispět k mobilizaci obyvatel a rozrušení občanské společnosti založené na názorovém pluralismu, sociální spravedlnosti, rovnosti a multikulturalismu, míní Klement Bourovec z přípravného výboru občanského sdružení Multikulturalismus a demokracie.

Nechci a nehodlám se pouštět do rozboru zřetězené logiky autorových argumentů. To zajisté napadne jiné. To, co mě fascinovalo na argumentech analytika Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, je jedna jediná věta, která není citací "klasiků", ani pokusem o výklad argumentů "toho druhého". Je hodnotícím výrokem na základě úsudku autora, je klasifikací pořadu, který dle dramaturgie České televize nemá legitimovat "celebrity" prostřednictvím promyšlené bulvární manipulace s jejich výroky či osudy, ale má pouze bavit.

Ten výrok o pořadu Jana Krause Uvolněte se prosím je kvintesencí mediální manipulace, kterou současným médiím i novinářům vyčítají jejich kritici nejvíce. To, že do zacyklené vazby upadl i analytik, je pozoruhodné a varující pro ty členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kteří Zajícovi dávají práci. Rozeberme si proto tento jeden výrok. Analytik Jiří Zajíc praví:

Názory Jiřího Zajíce jsou velmi zajímavé, je to skutečně takový nevědomý "coming out" určitého způsobu myšlení. V tom sporu se kříží určité roviny uvažování, tedy rovina ideová, kdy Jan Čulík odmítá legitimizující moc médií a Jiří Zajíc ji - jakoby věcně - obhajuje nikoliv jako správnou, ale jako reálně lokalizovanou a existující. Je pro mě skutečně senzační, že člověk, který se považuje za mediálního odborníka, je natolik pohlcen touto lokální mediální clonou a spatřuje v ní nikoliv smog, který je nutné kvůli projasnění společenského diskursu rozptýlit, nýbrž východisko, od nějž je třeba se odrazit a jemuž JE NUTNÉ SE PŘIZPŮSOBIT. V tom skutečně spatřuju podezřelý myšlenkový fenomén, který je běžný a očekávatelný od člověka, který v mediálním prostředí pracuje tržně a který se snaží jej maximálně exploatovat. Pokud ale někdo chce pojmout tento děj vědecky, neměl by sklouzávat do této submisivní, akceptující polohy.

Co považuju za skutečně znepokojivé:

Tento pořad je licenční, to znamená "koupený" -- což znamená, že v ČT už zřejmě nejsou režiséři a dramaturgové schopní sestavit zábavný pořad. Oproti německé verzi tohoto pořadu je nábytek rozestavěn dost nešťastně, takže "osobnost" na pohovce si musí vykrucovat krk doleva, pokud chce na "moderátora" vidět.

Co se týká "moderátora" Krause, na můj vkus moderuje poněkud nešťastným způsobem -- většinou skáče do řeči příliš často, pozvané se snaží i zesměšnit, takže je pro ně někdy téměř nemožné vyjádřit svoje názory.

O "superprestižnosti" toto pořadu a pozvaných "osobnostech" by se dalo s úspěchem pochybovat -- pokud vzpomenu jen na červencové reprízy, mezi pozvané "osobnosti" patřil mimo jiné také "vicemistr světa v onanii".

Reakce na článek Jana Čulíka "Mediální kultura v Čechách a Británii".

Reaguji především na uzavřenost Česka v porovnání s Británií Nemám pocit, že by Česká společnost byla tak uzavřená v porovnání s Británií, píše Soňa Makovcová.

I v Čechách jsou multikulturní univerzity, kde téměř co student to jiná národnost. Mám osobní zkušenost z UNYP, kde v našem ročníku bylo asi 50 národností, což je na cca 150 studentů zajímavý poměr. Znám velice dobře situace, kdy ve skupině 15 studentů je 10 "cizinců". Téměř dva roky jsem bydlela s Arabkou a když dnes slyším na ulici arabštinu, vyvolává to ve mě pocit domova.

Kauza netransparetnosti Transparency International má další pokračování. Britské listy se zeptaly ministerstva financí, z jakých podkladů vychází tvrzení ministra Kalouska, že není možno udělit Transparency International Česká republika o.p.s. pokutu 1,4 miliónu Kč za pozdě a špatně vyúčtovanou dotaci na pořádání protikorupční konference v roce 2001.

Oficiální odpověď tiskového mluvčího MF ČR Ondřeje Jakoba nás vyděsila. Koho dezinformovalo Transparency Internatinal více - auditory při výběrovém řízení a následném auditu a nebo orgány státu? Přestože jsem deklarovali veřejně, že vydáme i stanovisko Transparency, nikdo nám doposud vysvětlení, které by prokazatelným způsobem zprůhlednilo jak konverzi o.s. na o.p.s. a nejasné vyúčtování státních příspěvků, tak i následné výkazy vůči státu, nezaslal. Zděšené mlčení organizace, která jinak vekohubě přes spřátelené novináře deklaruje nesmiřitelný boj proti korupci u druhých, tak nejspíše ukazuje, že ne vše z vlastního hnízda lze bez obav z následného fianančního i trestního postihu zveřejnit.

9. 7. 2007 Transparency International: problém zůstává - kde zůstala transparence? ZDE

Financování "neziskových" struktur TÉMA BL

Vážený pane Žáku, možná byste jako bývalý nomenklaturník mohl Vy místo redakce BL odpovědět na mou otázku, jakou vypovídací hodnotu má propaganda Vašich soudruhů pracujících pro StB, KGB a bratrských diktátorů, jako je Fidel Castro. Báchorku o Robinu Hoodovi nenapsali specialisté na manipulaci s veřejným míněním z tajné služby jako v případě báchorky o majoru Zemanovi. Ale stále jde o fikci přiznávající, že je to fikce. Na rozdíl od propagandy profesionálních či amatérských fizlů (Krejčí, Filip, Koecher atd.). Vy jste podle dostupných informací dobře žil z politické mašinérie na oblbování mládeže (SSM), a to i dlouho po jejím zániku. Chápu proto, že svou nepovedenou ironií obhajujete prostor pro propagandu Vašich soudruhů. Leč chybí mi stále ta odpověď na mnou položené otázky.

Odpověď Ladislava Žáka: Vážený pane Šuto, moje odpověď na vaši otázku je stručná. Vámi zmíněná propaganda má jako každá propaganda svou hodnotu. Ovšem jak a pro koho. Za sebe mohu říci, že pro mě měla, má a bude mít hodnotu velkou. Obávám se, že více bych Vám k tomu nedokázal říci a tím méně vysvětlit.

Miroslav Šuta ve své poznámce stále znovu a znovu tematizuje svůj nevyřešený problém konceptu "the other", toho druhého. Argumentace Ladislava Žáka, Oskara Krejčího, Karla Koechera, Vojtěcha Filipa či Fidela Castra možná je nelegitimní, možná nelegitimní není. To si ale musejí rozhodnout čtenáři sami. My můžeme jen poskytnout informace o jejich zázemí, což také činíme. Nezastáváme názor, že určití lidé musejí být vyloučeni z veřejné diskuse a neosobujeme si právo je vylučovat.

Je to možná nepochopitelné, ale když v roce 1999 vysílala televize BBC dokumentární seriál k desátému výročí pádu komunismu ve středovýchodní Evropě, v hodinovém díle, věnovaném pádu komunismu v Československu, byl interviewován Václav Havel a Miloš Jakeš a jejich rozhovory byly prostříhány proti sobě.

V říjnu 1999 jsem konsternoval pražské historiky na konferenci uspořádané k desátému výročí pádu komunismu dotazem, proč na této konferenci vystupují pouze vítězové a nikdo nedal hlas poraženým; že je přece taková konference jednostranná. Bylo mi vysvětleno, že by poražení na takové konferenci vystoupit nechtěli, že by se i báli, a že to jsou kriminálníci... ZDE

Začátkem osmdesátých let připravila britské komerční televize dokumentární film o stíhání československých disidentů v Praze. Britští dokumentaristé chtěli do filmu zahrnout také oficiální vyjádření československého komunistického režimu. Docela mě pobavilo, že Jan Kavan, tehdejší provozovatel české disidentské tiskové kanceláře Palach Press v Londýně, proti tomu, aby v britské televizi kromě disidentů vystoupil i mluvčí československého režimu, tehdy zuřivě vystupoval, asi tak, jako dnes pan Miroslav Šuta.

Událostí se řítí jedna za druhou neuvěřitelným tempem. Občas i několik současně. Člověk má chuť nebo spíše potřebu některé z nich, vzhledem k jejich mimořádnému významu a hodnotě jejich příkladu, okomentovat. Teď nemám na mysli to, co se stalo v Ženevě a co bylo považováno za zasloužený revoluční triumf zemí třetího světa. Budu hovořit o odpovědi Kuby Radě pro mezinárodní vztahy Evropské unie, která byla zveřejněna 22. června na první straně deníku Granma. Jsou to slova hodná naší revoluce a jejího vysokého politického vedení. Jeden po druhém byly uvedeny a objasněny body, které vyžadovaly okamžitou odezvu. Zde uvádím znovu jejich přehled.

Autor je kubánský diktátor

Představte si, že se gangsteři zmocní rodiny vašeho souseda, budou jí držet v jejich bytě ve vaše paneláku jako rukojmí, případně ji budou mučit. Budou se hájit tím, že teritorium toho bytu je výsostné území a nikomu není nic do toho, co se tam děje.

Lidská práva jsou nedělitelná. Je prostě nepřijatelné, že v nějaké zemi uchvátí moc banda teroristů, začne si osobovat právo, že si může dělat s místním obyvatelstvem, co chce, prostě proto, že má nějaký mystický nárok na nenarušitelnost daného území.

Komunisté v Československu neměli demokratickou legitimitu, vládli pouze proto, že jejich moc vnutil národu koloniální Sovětský svaz. Castro nemá na Kubě demokratickou legitimitu, nikdy se nekonaly svobodné volby. Saddám Husajn neměl právo na svém "výsostném území" mučit a zabíjet své obyvatele, stejně jako západní spojenec Saúdská Arábie nemá právo činit svým vlastním obyvatelům totéž.

To je absolutně nesporná věc a nic na tom nezmění skutečnost, že některé mocnosti (Spojené státy) zneužívají v poslední době princip nedělitelnosti lidských práv k prosazování svých politických cílů, ani to, že zcela zjevně nebylo moudré svrhnout Saddáma Husajna, protože to bylo nevhodným způsobem řešení dané situace.

To, že zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí je velmi ošemetná věc a zahraniční intervence mohou situaci ještě více zhoršit, neznamená, že mají samozvaní diktátoři právo z titulu nějaké "územní suverenity" mučit své obyvatelstvo, jak se jim zachce.

To, že se možná v některých případech chovají Spojené státy nekontrolovaně a agresivně, nemůže proboha znamenat, že budeme přehlížet zločiny protiamerických diktátorů... :)

Kromě toho, Spojené státy jsou demokracie, a tak existuje podstatná naděje, že kritický demokratický diskurs tam zvládne mocenské výstřelky. Například je velmi sporné, navzdory tomu, co v ČR tvrdí například pan Klvaňa, zda americký Kongres vůbec schválí financování raketové obrany.

Šéfredaktor zase v perexu posledního zamyšlení Fidela Castra konstatoval k posměchu jedněch, rozhořčení druhých a nadšení třetích, že Fidel Castro Ruz je diktátor. Čtenáři nejspíše jméno nejvyššího velitele kubánské revoluce slyšeli poprvé... No nic. Opakovaný vtip už není vtipem, a tak pro jistotu konstatuji opět i já to, co bylo napsáno pod článkem původně: že Fidel Castro Ruz je Comandante el Jefe a tím je také řečeno vše. Nebo skoro vše...

Svoboda je nedělitelná, jak praví šéfredaktor, ale pro každého má jiný rozměr. Pro hladového v Africe jiný než poro prodejce hamburgerů. Pro otroka na americké plantáži jiný, než pro obchodníka s kávou. Pro vězněného fanatika jiný, než pro příbuzné jeho obětí. Stejně tak jiný rozměr má pro disidenta, financovaného z amerických vládních peněz či pro učitele ze skotské univerzity a pro ty, kteří čelí americké diplomacii dělových člunů. A nebo strategických bombardérů, raket a radarů.