Stabilita civilních společností K

Záhada velkosoch moai na Rapa Nui objasněna. Víme jak to chodí...s

Diamond toto archetypální chování ilustruje na několika historických příkladech. Zajímavá je historie Velikonočního ostrova: kdysi tam rostly stromy, které se užívaly pro stavbu kanoí. Rybolov byl podstatný zdroj potravy. Studie, které Diamond cituje, ukazují, jak napětí postupně rostlo a jak ostrované vyplýtvali poslední stromy na stavbu velkosoch, které, jako kdysi ta velkosocha Stalinova, měly zvýšit prestiž vládnoucí elity a zachránit společnost před nebezpečími, kterým ani tehdejší elity neporozuměly. Když v roce 1774 kapitán Cook objevil pro "starý svět" Velikonoční ostrov, zbyla tam z kdysi kvetoucí civilizace jen hrstka domorodců, kteří se požírali navzájem.

Diamondova kniha "Zhroucení (kolaps)" je poslední  ze série významných knih , v níž Diamond popisuje poutavým a přístupným způsobem stav současné vědy o biologii a lidské společnosti. Jeho předcházející kniha, jež byla oceněna prestižní Pulitzerovou cenou, byla podkladem k pořadu americké veřejnoprávní televize PBS . Možná i česká veřejnoprávní televize by si z toho mohla vzít příklad.

Nyní, ve 21. století, v době globalizace máme příležitost si tuto historii zopakovat ve světovém měřítku.

Vrchol spotřeby ropy

Seriozní studie "dlouhodobých zdrojů ropy" ukazují, že vrchol produkce ropy (neboli ropný zlom) v USA proběhl kolem roku 1972.

Ve světové produkci se tento vrchol očekává v polovině tohoto století, jak ukazuje tento obrázek. Kliknutí na graf  vede k textu celé studie, kterou vypracovalo Americké ministerstvo energetiky.

jiné grafy pod hlavičkou "long term world oil supply" ZDE

Ropný vrchol neznamená, že ropa zmizí v roce 2050. Znamená to, že ropa, ale i energie z jiných zdrojů, budou dražší než  dnes, pokud nenajdeme nová a levnější paliva.

Studie ropného zlomu či vrcholu nejsou předpovědí budoucnosti. Co se opravdu stane, to záleží na mnoha nepředvídatelných událostech, jako je technologický pokrok a lidské chování. Proto počítačové modely těchto jevů neříkají 'tohle se stane', ale popisují scénáře, které říkají 'když .. tak' neboli 'za těchto předpokladů lze očekávat tyto důsledky'. Různé scénáře jsou na obr. 2 ukázány křivkami různé barvy.

Reakce na scénáře se liší:

• Alarmisté se obávají, že bude třeba zrušit soukromé vlastnictví. Ne všichni se obávají, někteří se na to těší... Ti mírnější se domnívají, že není třeba soukromé vlastnictví zrušit všem. Jak komu. Ekologické chování a topení dřevem poté, co nejekonomičtější byly přímotopy, mají spasit svět či jejich peněženky. Některé alarmisty naleznete i ve vládě. To se jim říká ministři životního prostředí.
• Popírači tvrdí, že alarmisté jsou pitomci a žádný zlom nebude. Ty křivky mají prý kulatý a ne ostrý vrchol, vysvětlil jeden popírač v Britských listech, a chtěl tak dokázat, že ten, kdo mluví o zlomu, neví, co říká. I když popírači přiznají, že ceny energie jdou nahoru a nahoru, stále věří, že nic zvláštního není třeba podniknout. Tržní mechanismy se postarají o to nejlepší rozdělení a nahrazení nedostatkové suroviny. Neviditelná ruka trhu vyřeší vše - za nás. Těm nejméně radikálním se říká skeptičtí odborníci, ti nejradikálnější učí studenty na VŠE.

Oba extrémy jsou dobře reprezentovány v mnoha odstínech i na stránkách Britských listů. Alarmisté se vyskytují v mnoha variantách, od těch naivních, jako nedávný a "originální" nápad energie na lístky a k autorům knih a analytikům kteří jsou schopni napsat. Ještě nedávno se považovala počítačová simulace hollywoodského filmu "Day after Tomorrow", v němž je New York zaplaven vodou, za alarmující přehánění ... Možná teď se ta ješitná simulace považuje za něco lepšího, ale je to stále trapné jako film, nesmysl jako věda, a pitomost i jako sci-fi.

Popíračů se také najde mnoho - od těch vážnějších až k těm legračním . Oba extrémní tábory mohou mít pravdu, když se navzájem nazývají pitomci. Nemohou ale mít pravdu oba zároveň.

Nechybují ve všem. Většina chybuje v tom, že ignoruje vědeckou práci či vědeckou poctivost a argumentují jen opačným extrémem. Je to jistě snažší, než argumentovat racionální analýzou.

Najdou se i rozumné analýzy , ale je jich málo. V případě jiných extrémistů, třeba u popíračů vývoje druhů zvířat nebo holokaustu, noviny nepospíchají s tím, aby publikovaly každý nový nesmysl, který kreacionistická pseudověda či neonacistická scéna přinese. Proč je to jiné v případě energie a klimatu?

Problém je, že není snadné pro veřejnost a zřejmě ani pro některé novináře posoudit, co je odborná diskuse, co jsou nezbytné a obvyklé názorové rozdíly uvnitř mezinárodní vědecké společnosti, a co je pseudověda a i vědomá propaganda, která se tváří jako věda. Proč je to tak těžké?

Změna klimatu a globální oteplování

Popírači a alarmisté se vyskytují i ve spektru názorů na globální oteplování. Je jich více, což je zčásti důsledkem delší historie, větší publicity a složitostí problému.

Výzkum klimatu začal již dávno před vypuštěním prvních satelitů. Historická data o teplotě v dávné minulosti je mnohdy třeba odvodit z nepřímých pozorování, jako třeba letokruhy stromů a vrty do starých vrstev ledovců. Ty změny teploty pak mohly mít mnoho příčin: kolísání intenzity slunečního výstupu, změny relativní pozice Slunce, Země a meziplanetárního prachu a pak pozemské procesy - změny v atmosféře, na povrchu země a v geologických vrstvách.

Dnes je situace mnohem lepší. Satelity se dívají přímo na Slunce a měří energetický výstup, neporušený atmosférou. Satelity se také dívají dolů na Zemi a mohou měřit mnoho veličin - na povrchu teplotu i to, kolik energie dorazilo k atmosféře a pak, jaká část toho záření dorazila až na povrch země a jaká část se odrazila od povrchu země (a vody) a složek atmosféry (třeba prach a mraky).

Insolace = sluneční záření, které dopadá na naši planetu. Horní mapa je pro průměrný leden a dolní pro duben. Záření obsahuje i infračervené a UV paprsky, ale většina leží ve viditelné části spektra. Barva zde reprezentuje intenzitu záření.

Na panel o ploše jednoho metru čtverečního, který má slunce přímo nad sebou, dopadne asi 320 joulů každou vteřinu. To je absolutní množství slunečního záření, které můžeme na zemi "sklidit" v jakékoli formě: jako biomasu,  energii větrnou,  hydroelektrárny... Ty všechny jsou poháněny touto energií. Abychom zvýšili množství získané energie, musíme pokrýt větší a větší část země slunečními sběrači (větrné sloupy, solární panely, rostliny pro palivo z biomasy atd.) Záření je sice zdarma, ale pozemky ne. Existuje tedy horní hranice, kolik sluneční energie můžeme získat za rozumnou cenu v dané lokalitě. Odkaz [1] obsahuje víc dat o tom, kolik energie dostáváme od slunce a kolik potřebujeme. Čísla jsou bohužel důležitá. Pamatujte se výraz sluneční konstanta. To je insolace nad zemskou atmosférou. Je zhruba čtyřikrát vyšší než insolace na povrchu země. Nezávisí na pozemském počasí a skleníkových plynech . Není to opravdu konstanta, záleží na slunci a počasí na slunci (různých slunečních bouřích, atd.) Ale je tím nejdůležitějším číslem, které by každý maturant měl znát a rozumět mu.

Vědecký panel IPCC prostudoval současné práce odborníků a došel k závěru, že i při stejné hodnotě solární konstanty je insolace na povrchu země o trochu větší dnes, než před průmyslovou revolucí;. K tomu PŘISPÍVAJÍ změny v atmosféře, hromadění oxidu uhlíku, který se do atmosféry dostává při spalování fosilních paliv. Je důležitý rozdíl mezi slovy "PŘISPÍVAJÍ" a "ZPŮSOBUJÍ;". Oblíbený trik popíračů je předstírat, že vědecká analýza ignoruje změny sluneční konstanty, a jít do dlouhých vysvětlení toho, proč a jak se sluneční konstanta mění a jak její změny způsobují doby ledové. Fakt je, že oba efekty existují a sčítají se. Solární 'konstanta' popíše, kolik energie přijde jako záření na vrchní 'okraj' atmosféry a vlastnosti atmosféry určí kolik z toho dopadne na povrch. Je to asi čtvrtina a záleží to na mnoha faktorech: koncentraci skleníkových plynů, tvorbě mraků atd. Snad stojí za zmínku že otázka jak moc té změny lze přičíst skleníkovým plynům a jak moc slunečnímu počasí je předmětem současného výzkumu. Reakce planety na tento zvýšený vstup energie je ještě složitější. Prvním důsledkem je jistě zvýšená teplota povrchu. O jak mnoho se teplota zvýší, záleží na cirkulaci vody v oceánech a výměně tepla mezi atmosférou, oceány.

Během vlády presidenta Bushe vzrostla cena barelu ropy z USD 20 na USD 60 a zisky největší ropové společnosti ExonMobil dosáhly 100 mld USD za rok. Zdůrazňuji, že tím ani neříkám, že za to může Bushova vláda, ani neříkám, že si ta společnost ten zisk nezaslouží. Ani neříkám opak. Uvádím to číslo pro srovnání . Z této částky společnost uvolnila jen malý zlomek, asi 18 mil. USD na to, aby ovlivnila veřejné mínění. Podporovala think-tanky, které popírají na Internetu i v tisku pravdivost vědeckých faktů a teorií o ropném zlomu a o globálním oteplování. Tato dezinformační kampaň byla ve světovém tisku odhalena a kritizována.

Více o tom odkaz [2]

Exon s popíráním nakonec přestal a přiznal, že globální oteplování představuje skutečný problém. V důsledku změny ve veřejném mínění v US i prezident Bush již prohlásil, že globální oteplování je skutečné a představuje vážné nebezpečí. Takže president Klaus je poslední hlava státu stále ve táboru popíračů. Je ho názory jsou shodné s tím, co publikuje Cato institut nejen v oblasti klimatologie, ale i ekonomiky. Cato zastává libertariánské názory, že vláda nemá nijak zasahovat do ekonomiky. Myslím, že Klaus našel u Cato ekonomiku, v níž věří, a to popírání globálního oteplování převzal, aniž by věděl do důsledku, co dělá. Je těžké věřit tomu, že data obrázku 3 jsou součástí neo-komunistického spiknutí.

Krátký seznam a kritika popíračů ZDE

Dobrým přehledem popíračských argumentů je kniha profesora Fred Singera, kterou najdete na tomto seznamu popíračských knih .

Takže oba problémy, ropný zlom i globální oteplování, jsou skutečné a souvisí s fosilními palivy. Fosilní paliva budou dražší a bude se s nimi víc šetřit. Bude se o ně i válčit, či se už válčí. Jak by se nám žilo s menší spotřebou energie?

Poptávka a nabídka: Zdroje a spotřeba

Kolik energie můžeme ušetřit ? Postačí obnovitelné zdroje? Člověk, žijící v ekonomicky vyvinuté zemi spotřebuje průměrně 5 tisíc joulů každou vteřinu Z toho je jen 100 je jídlem, zbytek je dopravou, topením, výrobou ...

Spotřeba na hlavu
Průměrná spotřeba na osobu (per capita) ukázána graficky, pro různé kontinenty. Kolik energie se dá ušetřit, aniž by to bolelo, zkoumali vědci  ze významné švýcarské univerzity ETH (na níž kdysi studoval Albert Einstein) a došli k závěru, že je možné žít pohodlně se spotřebou 2000 joulů za vteřinu.

Takové budoucnosti, kde by se hlavně v USA a na Středním východě spotřeba snížila na 2000 J/s na osobu, zatím co v rozvojových zemích, Indii, Číně .. by vzrostla na světový průměr, se říká 2 kW společnost

Takže podle Švýcarů mohou Američané vyjít jen s šestinou, aniž by to bolelo. Ovšem Čína a Indie se ztrojnásobí, aby se jim žilo slušně. Co tomu říkají Američané? Nepodepsali Kjótský protokol.

Sluneční energii, shromážděné na povrchu Země se říká obnovitelná a zahrnuje nejen zdroje PV (fotovoltaické), tedy sluneční panely, ale i zdroje jako je vítr a biomasa. Tyto zdroje se na rozdíl od fosilních paliv  nazývají obnovitelné, neb je produkuje příroda sama, ale nejsou zadarmo. Za její využití platíme obděláváním pozemků a ceny pozemků jdou a půjdou nahoru.

Zde je příklad solárních panelů na střechách a také parkovištích sídla firmy Google v Kalifornii. Instalace devíti tisíc panelů Náklad byl 11 milionů dolarů a instalace produkuje 1.5 MJ za vteřinu. Z té náklady, skoro polovinu, 4.5 mil. USD zaplatil stát jako dotaci. Tedy spíše kalifornští daňoví poplatníci. Prezident Klaus by s takovou dotací asi nesouhlasil, ale v Kalifornii měli nedávno průšvih s výpadky elektřiny a tak se ho na radu ani neptali. Akce firmy Google je příkladná a jiné korporace by ji 'měly následovat', pokud možno bez dotace. Zatím to nedělají, protože se to ekonomicky nevyplatí ani s dotací.

Možná řešení a jejich náklady

Až to začnou dělat, až se to vyplatí, tak už budeme v tom průšvihu, jehož možnost pan president popírá a který je znázorněn na předchozím obrázku. Obrázek je z Ameriky z let 30tých a kliknutí (jako obvykle) vede k jeho zdroji, holandskému websitu o všech možných a nemožných koncích světa. Některé katastrofy tam popsané jsou vskutku jen fantazie, (jako že nás pohltí černá díra) některé jsou možné, ale nepravděpodobné (srážka s meteorem), ale ta blízká a dobře popsaná je ta, o níž zde jednáme. Je docela možná, ale ne nevyhnutelná. Během Velké hospodářské krize mnohé rodiny ze středních vrstev musely opustit své domovy a mnozí farmáři přišli o své farmy, jak je to výmluvně popsáno v knize Hrozny hněvu. Americe tehdy předsedal president Herbert Hoover , který podobně jako prezident Klaus věřil, že volný trh se o vše postará nejlépe.

Tato krize skončila až druhou světovou válkou, bojem o suroviny. Boj o suroviny je zvláště patrný v pacifické části této války. Japonsko tehdy procházelo industrializací obdobně jako dnes Čína a Indie a USA blokovaly jejich pokusy získat víc paliv. Boj o suroviny se projevil jako souboj dvou totalitních ideologií (fašismu a komunismu). "Svobodný svět" (USA) se tehdy stal spojencem Ruska a pod presidentem Rooseveltem opustil dogma, že 'tržní síly vše vyřeší'.

Bylo navrženo několik technologických řešení, kterými lze zmírnit negativní dopady změny klimatu.

Skleníkové plyny lze z atmosféry stáhnout a v pevné podobě uložit pod zem. Je také možné zemi zastínit budˇ satelitními deštníky nebo změnou atmosféry tak, aby odrážela více světla - zvýšením oblačnosti nebo vytvořením vypuštěním umělých aerosolů.

Klasické řešení, totiž válka o surovinové zdroje, je dlouhodobé řešení, s nímž má lidstvo bohaté zkušenosti.

Ovšem nemáme zatím zkušenost s válkou nukleární a vesmírnou. V minulých stoletích člověk neměl schopnost zamořit atmosféru a povrch země radioaktivním spadem a plyny.

Všechna tato řešení mají společné nevýhody: Jsou velmi nákladná, jak ekologicky, tak ekonomicky.

Ten ekonomický náklad se dá měřit v dolarech:

• Na válku v Iráku dává US vláda za svého rozpočtu 100 GB ročně.
  (Gb neboli Gigabuck je tisíc Megabucků neboli miliarda dolarů : + Gb =1000 Mb).
• Vedlejší výdaje, jako třeba roční pomoc Izraeli, je jen 4GB ročně .
• Pro srovnání, celkový příjem České republiky je asi 200 GB za rok.
• Zisk z dlouhodobých smluv o dodávce Irácké nafty se odhaduje na 200 GB

Odhady ze zisku irácké ropy ovšem předpokládaly že operace v Iráku proběhne rychleji a snadněji, že bude podobná osvobození Iránu v roce 1953. To se zatím nestalo a asi nestane. Dalo by se říci že kromě ropného vrcholu, prožíváme i koloniální vrchol či zlom podle něhož je teď méně a méně zemi které by se vyplatilo osvobodit od diktátorů a teroristů a komunistů. O tom více v odkazu 3

Je nějaká další možnost?

Je. Oba problémy, ropný zlom a GW by se vyřešili kdybychom našli palivo které je

• nevyčerpatelné, a tedy levné
• ekologicky nezávadné, a tedy nezamořuje ani zem ani vzduch zplodinami
• neomezené v množství joulů, které může ekonomicky vyrobit.

Samozřejmě takové palivo nemáme:

• ropa, uhlí, ... všechna fosilní paliva nesplňují ani a) ani b) a c)
• uran zamořuje zem na tisíce let a jeho cena také roste, porušuje b) i a)
• sluneční energie nesplňuje ani a) b) z c), když uvážíte nároky na pozemky

Zbývá nám jen

• mimozemská energie
• vodík

Technologie na využití obou jsou nákladné, protože vyžadují špičkový výzkum. Víme, že je to možné, fyzice těch potřebných procesů rozumíme, ale praktické inženýrské řešení nikdo nemá. Náklady ale jsou jiné než náklady fosilních paliv. Tam se náklady platí za každý joul energie. U vodíku zaplatíme jednou náklady za vyvinutí spaloven a tím to končí. Každá ta "pec na vodík" bude něco stát, ale už (teoreticky) nebudete platit za každý joul. Tu energii z vesmíru ted pominu... Je těžší ji vyvinout. Hlavní průmyslové konsorcium , které pracovalo na potřebné technologii, nedávno zkrachovalo. Tržní mechanismus řekl NE. Výzkum do možností vesmírných sběračů sluneční energie (SPS) ovšem pokračuje, financován vládami, zvláště v Japonsku, které nemá mnoho volných pozemků na pozemní sběrače.

Výzkum vodíkových spaloven (či reaktorů nebo pecí - jak chcete) také platí vlády. Z toho lze usoudit, že tržní mechanismy jsou ještě více skeptické. že toto by někdy mohlo fungovat a být ekonomicky praktické. Ale novinky zde jsou lepší než o zkrachovaném Liftportu: Tým Dr. Bussarta, jehož projekt do nedávna financován Pentagonem, dosáhl nečekaného úspěchu. Ukázal, že vodíková pec typu fuzor, která je menší a levnější, než pec typu tokamak, je možná. Doposud byl favoritem tokamak, jehož prototyp staví ve Francii konsorcium ITER.

Popíšu nyni velmi stručně a jednoduše jak takový tokamak pracuje. Budu požívat název 'vodíková pec' který není, aspoň zatím a v češtině běžný, protože vyvolává příjemné teplé asociace. I zde uvedu čísel, nákladů které země utrácí za výzkum.

Vodíková pec užívá jako palivo vodík. Zplodiny, tedy popel, je bezbarvý plyn, helium, plyn který se dává do dětských balónků. Helium není skleníkový plyn. Může se klidně vypustit do atmosféry. Ono tam totiž ani nezůstane, samo od sebe uteče do vesmíru. To je, proč helium vědci poprvé objevili ve slunci. Slunce má větší gravitaci, než Země a tak si helium, které vytvoří spalováním vodíku, udrží. Slunce totiž také spaluje vodík na helium. Víme že je to možné, ale zatím to neumíme udělat ekonomicky na Zemi

Hodiny Osudu, které vede Asociace atomových vědců od roku 1945, ukazuje mezinárodní napětí, které by mohlo vést k jaderné válce. Kolik by asi stála válka s Ruskem? Ani ekonomicky to nevypadá jako atraktivní varianta, což je nepochybně jeden z důvodů, proč Američané  a tedy už i mnozí republikáni opouštějí Bushovu neoconskou lodˇ.

Zde je pár těch čísel o tom, co se platí i z vašich daní

Celkem na výzkum všech problémů fúze utratí Evropa kolem 0,65 mld USD. Polovina z toho je z fondu EU, zbytek z rozpočtu členských zemí.

Spojené státy utratí ročně 0,25 mld USD na výzkum fúze, z toho polovina jde na tokamaky, a z té poloviny jde polovina na ITER, jak je podrobně rozepsáno ve vládních dokumentech .

Nklady na vývoj by musely nést vyvinuté země, jež dnes spolupracují ne projektu ITER, který vyvíjí pec typu Tokamak.

Dr. Busard odhaduje, že pokud by projekt byl úspěšný, pak ekonomicky praktické fuzory by licencoval i rozvojovým zemím. Jen 2% toho, oč by jejich příjmy vzrostly, by přineslo zpět asi 200 mld. USD ročně.

Americká národní raketová obrana (NMD), jejíž jednu část chce americká vláda postavit i v Česku, bude stát 53 mld USD . Rusko plánuje přezbrojení za 190 mld USD. Tak si člověk pomyslí: Kdyby Amerika dala ty peníze , které chce Bush utratit za nové raketové základny, na ITER a Rusko by tam dalo ty peníze, které chce utratit na novou generaci proti-proti-raket, tak bychom ty pece na vodík měli co by dup. Určitě by to zvýšilo bezpečnost Ameriky, Ruska i nás víc, než nový závod ve zbrojení. Tohle není planá fantazie jako "Všichni odzbrojit! 1-2-3." Jednou už se něco takového stalo : V roce 1969 podepsaly americká a sovětská vláda TBT dohodu, která zakázala atomové testy v atmosféře. Ta stále platí. Atmosféra Země má totiž tu vlastnost, že vše, co se do ní vypustí, se za 8 dní rozšíří po celém světě. Radioaktivitu ve své zemi nechtěli. V čele obou států stáli stejní dva lidé, kteří v roce 1961 dovedli svět na samý pokraj nové globální války. Tehdy Eisenhower instaloval rakety na ruské hranice v Turecku. Když to Rusové zjistili, pokusili se instalovat rakety na Kubě, která je asi 150 km od amerických hranic. V poslední chvíli obě strany dostaly rozum a své instalace zrušily.

Závěr

Před druhou světovou válkou si naši prarodiče mohli vybrat: Hitler se zeptal Němců takto: "chcete kanóny nebo máslo?", ale nebyla to jen jejich volba. Všechny země se podílely na spirále rostoucího napětí.

Dnes už víme, že máslo není dobré pro srdce a tak naše volba je: rakety, nebo pece na vodík.

Buď se finanční rezervy země užijí na vyvinutí nových technologií pro získání energie, jako jsou třeba pece na vodík, anebo se finanční rezervy země užijí na vývoj nových zbraní a jejich umístění ve vesmíru. Dnešní situace v níž děláme oboje, trochu spolupráce na ITER a trochu závodů ve zbrojení je nestabilní. Je to přešlapování a váhání na osudové křižovatce.

Amerika je tak rozdělena, jako nikdy nebyla od války Severu proti Jihu. Neocons a jiní podpůrci presidenta Bushe jsou na jedné straně. NA straně ostré konkurence bez hranic a slitování. Věří, že pozice síly je nezbytná pro řešení problémů proliferace a terorismu. Druhá polovina Ameriky se přiklání k kooperativnímu řešení. Toto rozdělení mezi kooperativní a konkurenční řešení, toto váhání se šíří celým světem a projevuje se i zde.

Profesor Diamond ve své knize 'Třetí šimpanz' vysvětluje, jak málo se lidé liší od šimpanzů: 98% genů máme společných. Jsme vedeni svými instinkty, city a potřebami. Musíme jíst, pít a milovat, a v případě potřeby i nenávidět. Je to naprogramováno v našich genech. Ta 2%, která programují abstraktní myšlení a gramatickou řeč, to nezmění.

Ale ne, že by ty 2% byly k ničemu. I když nezvládnou racionální strategii, jsou dobrá k vymýšlení racionalizací. Nebojujeme v malých smečkách, ale v koalicích a ne o jídlo či území, ale vždy o ideály: za demokracii, za lidská práva-svobodu, za vlast a její čest, za volnost-rovnost-bratrství, za sociální spravedlnost, za volné trhy a vládu zákona, za Boží zákon a proti kacířům a bezvěrcům, proti křižákům a jihadistům (Božím bojovníkům jiné víry), a za nezávislost a svou národní svrchovanost ...

...... Tím se my, lidé, lišíme od opic a jiných zvířat .

Poznámky

2. Jednotky energie a rychlosti spotřeby energie.

Část problému, který má veřejnost (a k těm počítám i novináře) s otázkami energie a různými palivy, které by mohly nahradit mizící ropu je, že 'odborníci' udávají energetickou hodnotu paliv v různých jednotkách. Měří i prodávají ropu v sudech. Sud ropy (barel of oil) stojí dnes asi 60 dolarů, elektřinu v kilowathodinách, uhlí v tunách, o svitiplynu ani nemluvě. Který zdroj energie je nejlevnější?

Zde je příklad toho, jak to vypadá na americké burze paliv

Cena paliv a energie se má vždy měřit v joulech, ať již je její zdroj a užití jakékoli. Pokud chceme srovnat spotřebu energie, kolik jí lidé v různých zemí užívají a kolik jí k nám přijde ze Slunce, měli bychom srovnávat tu spotřebu v joulech za vteřinu J/s.

Tak třeba člověk, který jen tak sedí a nic nedělá, užívá energii asi stejně rychle jako stará (neúsporná) žárovka "stovka", tedy 100 joulů za vteřinu. Když to vynásobíte počtem vteřin ve dni, dostanete těch 8 MJ - osm až devět megajoulů, které vám doktor doporučuje získat z potravy, když necvičíte.

Graf na obr. 4, spotřeba energie v různých zemích v ExaJoulech za rok, což je to samé jako 3.12 GJ za vteřinu. GJ je miliarda (americky bilion, správně Giga) joulů.

Myslím že dokud se i veřejnost nenaučí srovnávat tato čísla - množství energie, která k nám přichází ze slunce a energie, kterou užíváme v průmyslové společnosti, nezbavíme se fantasií o tom, jak "přebudujeme vše na obnovitelné zdroje" a problém bude vyřešen.

Jinými slovy, obraz 3 a 4 spolu souvisí: Obr. 3 nám říká kolik energie na povrch Země přichází ze Slunce, a Obr. 4 nám říká, kolik jí užíváme. Ten rozdíl je hrazen z paliv, které těžíme zde na zemi (uhlí nebo ropa) a určuje, jak rychle jejich přístupnost poklesne a cena poroste. To je ta základní rovnice, kterou lidstvo dostalo k řešení v 21. století. Sčítance v té rovnici nejsou neměnné: Můžeme více energie ušetřit a můžeme více využít sluneční energie . Ale nemůžeme z jednoho metru čtverečního dostat více energie, než kolik tam dopadne - bez ohledu na to, jakou metodu sklizně této energie užijeme (rostliny - biopaliva, větrné mlýny, solární panely ...)

Celkové energie, která dopadne na povrch Země, je dost. Problém je se sklizní. Sluneční energie není zdarma. Má cenu užívání pozemků, které jsou k té sklizni potřeba. Stejně jako ostatní metody sklizně má cenu zařízení na pozemku instalovaného a cenu práce obsluhy a distribuce do sítě.

Podrobnější popis hodnot a násobků pro různé jednotky energie ZDE

Globální oteplování: Skutečnost, popírači a alarmisté

Současný stav bádání

ZDE český klimatolog L. Metelka

Referát o současném stavu popíračského tábora

Popírači

ZDE Český popírač, řečený "Lumo" je pozoruhodný tím, že má technické vzdělání. Je teoretickým fyzikem. Od fyziků čekáme exaktnost vědeckého myšlení, nikoliv víru. (Luboš Motl dobře vysvětlil v Lidovkách jak a proč se sluneční konstanta mění. Je ovšem fanatickým pravičákem, ale i vědci mají právo na názory. Mezi popírače ho řadím protože si vybírá jen ta fakta která se mu hodí a tvrdí věci jako "kdo nesouhlasí, je vyhoštěn z akademického světa", a "Oni tvrdí že každý, kdo popírá, je podplacen". To netvrdíme..)

Mnohé nadace, např. Cato Institute, Tech Central Science Foundation či George C. Marshall Institute, které dostaly peníze od Exxonu.

Český popírač Ivo Brezina , stejně jako český think-tank Václava Klause CEP asi píší z přesvědčení či čirého zoufalství nad explozí kryptosocialistických názorů, ale jejich technická úroveň je tak nízká, že je nelze považovat za účastníky odborné diskuse. Většinou jen opakují v češtině "argumenty" amerických popíračů.

Popírači globálního oteplování jsou často i popírači ropného zlomu a zastávají pravicové názory. Čeští i zahraniční popírači se soustřeďují na argumenty ve sporech s alarmisty, v nichž vidí zakuklené komunisty. Alarmisté často představují levici. Někdy až extrémní levici a často i věří v konspirační teorie, podle nichž problém byl vyřešen, ale korporace jeho vyřešení brání či informace tají. Korupce korporací ovšem dokazuje, že ne každý je paranoik.

Polarizace a politické propojení thinktanků na obou stranách zesílilo, když Al Gore byl kandidátem na prezidenta. Al Gore nepatří do žádné z oněch tří skupin. Dal bych ho do kategorie "buditel". Evangelista. Jeho cíl je "uvědomovat masy" a vysvětlit, že zde je problém, který je třeba řešit. Ten problém je něco jako stoletá voda. Nikdo dnes nemůže říci, že přijde a kdy. A do jaké výšky. Dokud nepřijde. Ale nepostavit hráz, a to navíc ze společných peněz - tedy z daní - by byla pošetilost. Dokud to veřejnost nepochopí, potřebujeme politiky, jako je Al Gore.

Bilance nákladů a výnosů z pravicových převratů a okupací

ÍRÁN

Převrat v Íránu proti proti Dr. Mossadeqovi byl první převrat po 2. světové válce. Jím bxl dosazen na trůn Mohammad Reza Pahlavi. Osnovatel převratu, Kermit Roosvelt z CIA, dostal na provedení svého plánu 1 milion tehdejších USD a většinu toho přivezl zpět. Šachova dosazená vláda vydržela 28 let (1951 -- 1979) Tato pozitivní bilance povzbudila prezidenta Eisenhowera povolit podobný puč v Guatemale, i když organizátor íránského puče Roosevelt to nedoporučil a odmítl se zúčastnit plánování.

CHILE Léta padesátá: Chilský diktátor Pinochet vydržel u moci jen 15 let (1973-1988)

VENEZUELA Pokus o převrat ve Venezuele zatím selhal. Zřejmě lidé v jižní Americe a na Středním východě se učí ze své historie a historie svých sousedů. Zde je popis reakce Venezuely z pravicového referátu Moneyweek:
"Autokratické vlády také užívají příval peněz z  prodeje dražší ropy ke zpevnění své pozice tím, že utrácejí za policii, tajnou policii a zbraně. Tak třeba Hugo Chavez (prezident Venezuely) nakoupil v Rusku 30 stíhaček, 30 vojenských helikoptér za 1 miliardu USD"

Pro srovnání, zde jsou dva pohledy na americké náklady na obranu . Náklady představují 20 až 50 % státního rozpočtu, který je kolem 2 500 miliard USD. Zdůrazňuji, že uvedením těchto čísel nikoho nekritizuji. Obě země mají právo na sebeobranu. V dnešním systému mezinárodních vztahů, vytvořených podle zákona džungle mají všechny země nejen právo, ale i povinnost se bránit. Je sice pravda, že ta čísla mohou mluvit sama za sebe, ale je třeba mít na paměti, že americká vláda nevydává peníze na tajnou policii jako Venezuela ale na domácí bezpečnost (Homeland security) a vedle stíhaček staví i deštníky po celém světě... Radarové. Samozřejmě ten hlavní rozdíl je, že USA je demokracie, ve které má prezident podporu 30% obyvatel, zatímco Chavez má podporu jen 70%.

Ale vážně: Britská říše se po velkém váhání stáhla z Ameriky a později i z Indie, Gorbačov se vzdal východní Evropy bez boje. To nebylo proto, že by se náhle stali pacifisty, ale proto že racionální analýza ukázala (zisky/ztráty), že další okupace se nevyplatí. Taková analýza vyžaduje schopnost abstraktního myšlení, kterému se mnohdy, pokud se vyskytuje u politika, říká "státnická moudrost". Prezident Bush selhal, protože nepochopil, že dnes je málo zemí, které se vyplatí osvobodit. Většinou jsou to střepy sovětské říše a některé země na Středním východě, kde je dost ropy.

Odkazy na výzkum vodíkových pecí typů tokamak a fuzory

ZDE Video přednášky Dr. Bussarda , v angličtině, pro inženýry, ale ne nezbytně odborníky v oboru.